Pamětní spis města Libochovic 1892

(obsah schránky nalezený ve věži kostela Všech Svatých)

Přední ozdobou každé osady jest chrám. On jest jako centrum její, obyvatelstvo osady lne k němu láskou a oddaností jako ku svému pastýři. Vkročíme-li do chrámu, tu bezděky naplněni jsme zvláštními city vznešenými, tak že mysl svou jen k Bohu Stvořiteli a Dárci všeho dobra obracíme, trampot a starostí zapomínajíce. Zvláštní úcta se vděčností táhne nás ku chrámu a to ze mnohých příčin: jest to jistě první dům, jejž člověk nově narozený navštíví, a matka jeho první s ním koná cestu do chrámu, by jej tam Bohu samému obětovala. Ve všech důležitých dobách života skýtá se nám, odtud pomoc a posila, ano i po smrti vysílány bývají za nás modlitby, a proto nemůžeme se tedy diviti, že chrám přirostl každému osadníku takřka k srdci.
Co při chrámu zvláště nápadno bývá, jsou věže jeho! Ony jsou jako ruce k nebi se zdvihající, ony také ukazují, kam všecko snažení a toužení člověka směřovati má. Proto ode dávna stavěny bývaly tak, by co možno nejvýše nad chrám čněly.
I náš milý chrám ozdoben byl věží, která již v tomto čase, kdy chrám dřevěným byl, snad k vůli bezpečnější ochraně zvonů, z kamene vystavěna byla. Nese letopočet 1541 a znak pánů Zajíců z Házmburka, svých snad zakladatelů. Avšak starý chrám v l. 1624 a 1661 vyhořel, věž tu ale stále zůstala a teprve po vystavění nynější pevné budovy chrámové v své původní podobě r. 1727 obnovena a poněkud zvýšena byla. Sloh věže až na střechu zachován, ale chrám stavěn ve slohu novém, totiž renesančním. Jevila se tu očím nesrovnalosť. Proto bylo dávnou tužbou a takřka životním úkolem ctihodného kmeta, veledůstojného p. P. Karla Kerky, děkana zdejšího v čase nynějším, by věž dostatečně zvýšena a vkusnější střechou opatřena byla, by takto městu celému vévodila a cizinci z dálky nejdůležitější budovu označovala.
K uskutečnění toho došlo po mnohém jednání teprve v památném roce 1891, ve 43 roce blahodárného panování Jeho Veličenstva Nejmilostivějšího císaře a krále našeho Františka Josefa I., jenž v péči a starostech o blaho svých národů nemá panovníka v tomto čase sobě rovného.
V našem vždy věrném království Českém řídili záležitosti zemské Jeho Ex.p. František, hrabě Thun z Hohenštejna, jako cís. král. místodržitel, a pak Jeho Jastnosť p. Jiří, kníže z Lobkovic na Hoříně atd., jako nejvyšší maršálek v zemi. Nejpřednějším duchovním hodnostářem zemským byl Jeho Em. kardinál František, hrabě Schönborn, kníže arcibiskup Pražský a diecési naši řídil nejdůst. p. ThDr. P. Emanuel Jan Schöbl, biskup v Litoměřicích. Právní záležitosti zemské spravoval v tom čase p. Josef, rytíř z Rumberů.
Hejtmanem politického okresu Roudnického byl pan Václav Procházka, okresním soudcem v Libochovicích pansynagogu, hřbitov a svou náboženskou obec, jejímž představeným toho času jest p. Adolf Getreuer.
Majitelkou velkostatku Libochovického jest vysokorodá paní Teresie hraběnka z Herberštejnu, roz. kněžna z Ditrichštejnu. Správu jeho obstarávali pp. František Halfar jako ředitel, Jan Drastík jako důchodní a Rudolf Lendl jako nadlesní. K velkostatku náležel i panský cukrovar, v jehož čele stál pan Antonín Brabec, disponent a pan Josef Hausa jako správce.
V městě zařízen také poštovní a telegrafní úřad, jehož správu obstarává pí Marie Kozáková.
Co do zevnějšku svého řadí se město naše mezi lepší města milé vlasti naší. Máť veškeré domy kamenné, taškami kryté mnohé z nich jednopatrové s velmi slušným průčelím, náměstí i ulice dlážděné, chodníky opatřené, mezi domy i za nimi četné stromoví aj.
Poloha jeho v požehnané nižině, blízkost četných homolí Středohorských, malebné zříceniny Hazmburské, řeka Ohře při městě tekoucí, hojnosť lesů na pravém břehu jejím dodávají městu i okolí vzhledu romantického.
Středem města jest Velké náměstí podoby obdélníkové, opatřené při západním konci sochou Panny Marie z r. 1709 a při východním konci sochou sv. Rocha z r. 1722. V jihovýchodním rohu jeho uprostřed příjemného sádku postaven r. 1887 rodáku zdejšímu, slavnému učenci a lékaři J.Ev. Purkyňovi pěkný pomník u příležitosti oslavy jeho stoletých narozenin. Ostatní prázdné části náměstí užívá se ke komunikaci, jež hojně městem se vede.
K ozdobě města přispívá též farní chrám Všech Svatých r.1705 nákladem Jesuitské koleje Chomutovské jakožto patrona ve slohu renesančním vystavěný, ozdobený jednoduchou věží, jež nyní svého zdokonalení se dočkala. Okolo kostela byla vždy vysoká zeď. Ta se nyní částečně směrem k náměstí zboří, mříží nahradí, prostora kol chrámu promění se v sad, tak že milo pak bude jak ve svatyni tak i okolo ní prodlévati.
Jako město samo jest starou osadou, i chrám a fara při něm náleží mezi nejstarší v Čechách, neboť připomíná se již ve "Starém popisu diecése Pražské" sdělaném na rozkaz blahé paměti prvního arcibiskupa, Arnošta z Pardubic, mezi léty 1344 a 1350 mezi farami dekanátu Třebenického na místě druhém.
Na malebném návrší uprostřed zahrad severozápadně od města rozkládá se uprostřed hřbitova strážce mrtvých osadníků Antonín Šourek, cís. král. berním tu byl p. Eduard Graf.
Duchovní správu v městě a pěti přifařených obcích vzorně vedl veledůst. pan P. Karel Kerka, arciděkan a biskupský vikář střídnictví Libochovického, maje k ruce dva kaplany velebné pány pp. P. Františka Miksánka a P. Jana Šlechtu. Patronem chrámu a fary jest od zrušení řádu Jesuitského r. 1773, Studijní fond, patronátním komisařem pan JUDr. Jaroslav Štekl, c.kr. notář v Libochovicích a účetním pan František Richter, cís. král. berní kontrolor.
Okresní zastupitelstvo skládá se z 18 členů volených z obcí venkovských, měst, velkostatků a průmyslu. Starostou jeho jest pan František Chroust, rolník z Roudnička a stálým tajemníkem okresním p. JUC. František Malý.
Správa města skládala se z měšťanosty p. Antonína Šrámka, lékárníka a 6 radních:
1. Antonína Brabce, maj. realit a disponenta hrab. cukrov.,
2. Daniela Mayera st., velkoobchodníka v obilí,
3. MUDr. Václava Reinhardta, praktického lékaře,
4. Jiřího Čermáka, kupce a maj. realit,
5. Emila Fiedlera, mistra kovářského,
6. Josefa Rulfa, mistra obuvnického.

Obecními výbory byli následující pánové:
p. František Halfar, zástupce hraběcího velkostatku,
p. vdůst. P. Karel Kerka, děkan,
p. JUDr. Antonín Doskočil, advokát,
p. Adolf Getreuer, kupec,
p. Jan Löbl, majitel hotelu "Union",
p. JUDr. Jaroslav Štekl, c.kr. notář,
p. Vilém Šeferna, prakt. lékař,
p. Václav Pokorný, stavitel,
p. Josef Jílek, účetní "Občanské záložny",
p. Moric Weisberger, kupec,
p. Václav Lhotský, mistr řeznický,
p. Jan Köller, majitel realit,
p. Petr Šimonek, mistr zámečnický,
p. Antonín Toman, mistr sedlářský,
p. Josef Bernard, mistr hodinářský,
p. Filip Ditrich, kupec,
p. P. František Miksánek, kaplan,
p. Karel Zeman, mistr truhlářský.
Stálými obecními úředníky byli: p. Josef Česal, jako tajemník obecní (právě zemřel), a p. Karel Česal, jako městský účetní.
V městské školní radě zasedali pánové:
Antonín Šrámek, měšťanosta, jako předseda, vdůst. P.Karel Kerka, děkan, Alois Vacek, měšťan, jako školdozorce místní, Emil Fiedler, Frant. Halfar, hosp. řiditel, Václav Zahálka, zástupce obce Poplz, František Král, zástupce obce Duban, Jiří Franěk, říd. učitel, zástupce školy.
Škola obecná byla té doby pětitřídní s dívčí pobočkou při páté třídě a nacházela se ve dvou budovách, totiž v čís. 18 a 48. Jakmile však dostaví se nová budova školní, rozdělí se škola na měšťanskou chlapčí a pětitřídní obecnou dívčí. Toho času působí zde Jiří Franěk, jako řídicí učitel, Ferdinand Schlüksbier, František Tichna, Jaroslav Záluský, Jiří Šaroch a Karel Jelínek jako učitelé. Žáků úhrnem čítá se 412.
Při obecné škole zařízena byla pro hochy škola odrostlá "pokračovací průmyslová škola" o dvou ročnících se 46 žáky. Správu její vedl pan Jiří Franěk.
Israelité zdejší mají zde od r. 1875 svou školu soukromou správem veřejnosti, jež spravuje p. Max Freund. Žáků čítá as 38. Jazyk vyučovací jest německý. Israelité dále tu mají svou synagogu, hřbitov a svou náboženskou obec, jejímž představeným toho času jest p. Adolf Getreuer.
Majitelkou velkostatku Libochovického jest vysokorodá paní Teresie hraběnka z Herberštejnu, roz. kněžna z Ditrichštejnu. Správu jeho obstarávali pp. František Halfar jako ředitel, Jan Drastík jako důchodní a Rudolf Lendl jako nadlesní. K velkostatku náležel i panský cukrovar, v jehož čele stál pan Antonín Brabec, disponent a pan Josef Hausa jako správce.
V městě zařízen také poštovní a telegrafní úřad, jehož správu obstarává pí Marie Kozáková.
Co do zevnějšku svého řadí se město naše mezi lepší města milé vlasti naší. Máť veškeré domy kamenné, taškami kryté mnohé z nich jednopatrové s velmi slušným průčelím, náměstí i ulice dlážděné, chodníky opatřené, mezi domy i za nimi četné stromoví aj.
Poloha jeho v požehnané nižině, blízkost četných homolí Středohorských, malebné zříceniny Hazmburské, řeka Ohře při městě tekoucí, hojnosť lesů na pravém břehu jejím dodávají městu i okolí vzhledu romantického.
Středem města jest Velké náměstí podoby obdélníkové, opatřené při západním konci sochou Panny Marie z r. 1709 a při východním konci sochou sv. Rocha z r. 1722. V jihovýchodním rohu jeho uprostřed příjemného sádku postaven r. 1887 rodáku zdejšímu, slavnému učenci a lékaři J.Ev. Purkyňovi pěkný pomník u příležitosti oslavy jeho stoletých narozenin. Ostatní prázdné části náměstí užívá se ke komunikaci, jež hojně městem se vede.
K ozdobě města přispívá též farní chrám Všech Svatých r.1705 nákladem Jesuitské koleje Chomutovské jakožto patrona ve slohu renesančním vystavěný, ozdobený jednoduchou věží, jež nyní svého zdokonalení se dočkala. Okolo kostela byla vždy vysoká zeď. Ta se nyní částečně směrem k náměstí zboří, mříží nahradí, prostora kol chrámu promění se v sad, tak že milo pak bude jak ve svatyni tak i okolo ní prodlévati.
Jako město samo jest starou osadou, i chrám a fara při něm náleží mezi nejstarší v Čechách, neboť připomíná se již ve "Starém popisu diecése Pražské" sdělaném na rozkaz blahé paměti prvního arcibiskupa, Arnošta z Pardubic, mezi léty 1344 a 1350 mezi farami dekanátu Třebenického na místě druhém.
Na malebném návrší uprostřed zahrad severozápadně od města rozkládá se uprostřed hřbitova strážce mrtvých osadníků zdejších, druhý chrám sv. Vavřince, v nynější podobě r. 1722 vystavěný.
Ke zvláštní okrase města přispívá zajisté i "hraběcí zámek" v středu města založený a dohotovený od knížete Gundakara z Ditrichštejna r. 1686. Obsahuje v rozsáhlých zdech svých zámeckou kapli, 30 větších a 22 menších komnat s příslušnými síněmi a chodbami. Na východní straně přiléhá k němu velmi rozsáhlý, krásný, anglický park, což vše činí letní pobyt vznešeným majitelům příjemným a pohodlným tak, že tu každoročně rádi delší dobu sídlí.
Obyvatelstvo samo rádo rodné město zvelebuje a okrašluje, což jeví se v štědré podpoře "okrašlovacího spolku", jehož působením město mnohých okras nabývá a jistě ještě nabude. I domy městské, byť sebe skrovnější pěkným čistým zevnějškem svým vábí oko, jež rádo na nich spočine.
Výživa velké části obyvatelstva záleží ve vzdělávání polností, jichž hojně kolem města se nalézá. Nazvíce pěstují rostliny obchodní a průmyslové totiž cukrovku a ječmen, v luční půdě při řece pak zeleninu.
Než hojně nachází se v městě i řemeslníků, kteří jako samostatní mistři provádějí řemeslo své i ve velkém a to tak dovedně, že se mohou směle po bok postaviti řemeslníkům měst velkých. V čase přítomném pracovalo v městě samostatně 19 obuvníků, 20 krejčů, 7 truhlářů, 5 bednářů, 5 kožešníků, 6 pekařů, 5 zámečníků, 6 řezníků a uzenářů, 4 sedláři, 3 holiči, 3 koláři, 3 kováři, 3 sklenáři, 3 stavitelé, 2 kamnáři, 2 klempíři, 2 malíři pokojů, 2 pokrývači, 1 cukrář, 1 natěrač a malíř písma,1 provazník, 1 kominík, 1 knihař, 2 hodináři, 1 puškař, 2 strojníci, 1 sládek a hojné švadleny a modistky.
Velký průmysl omezen tu jest pouze na dva závody totiž panský cukrovar a pivovar právovárečných měšťanů. Cukrovar v době kampaně poskytuje výdělku četným pracovníkům chudým a po celý rok pak zaměstnává dosti slušný personál úřednický i dělnický.
Pivovar najatý má sládek p. Josef Hloucha za roční nájemné 3.400 zl. Ve prospěch pivovaru zavedena jest té doby v městě vázanosť hostinců odebírati pivo z domácího pivovaru. Výjimkou dovoleno jest čepovati pivo Plzeňské, jež na tu dobu nejen v Čechách, nýbrž po všem ostatním světě nejchvalnější pověsti si vydobylo.
Dalším pramenem obživy obyvatelstva jest obchod. Četné závody na náměstí i v ulicích zařízené vedou obchod s látkami potravními s obilím, ve zboží střižním, sukně, s různými hotovými výrobky řemeslnými, s kůžemi, dobytkem, uhlím aj. Obchodu i průmyslu velice prospívá železná dráha vedená jako odbočka severní státní dráhy z Lovosic do Libochovic, po níž mnohé suroviny a výrobky se při- i vyvážejí.
R. 1892 jest takovýto stav obchodních závodů v městě: 10 obchodů kupeckých, 10 hostinců a vináren, 6 krámů řeznických, 10 obchodů se zbožím střižním a se suknem, 6 hokynářských krámů, jiných závodů krejčovských, obuvnických, kloboučnických, sklenářských, pekařských aj. celkem as 30.

V čase přítomném prodával se
1 kg hovězího masa I. jakosti za 68 kr., II. jakosti po 64 kr.
Maso telecí bylo prodáváno 1 kg po 60 kr.,
1 kg masa vepřového stál 64 kr. a 1 kg masa skopového 44 kr.
Žitný chléb bílý stál průměrně kg 16 kr., 1 bílá houska za 2 kr. vážila 75 gramů, 1 kg žitné mouky prodával se kg po 18 kr., pšeničné houskové mouky po 19 kr., krupice stála kg 25 kg., kroupy kg 20 kr., 1 kg jahel 18 kr., 1 kg máku 40 kr., 1 kg másla 90 kr., 1 kg vepřového sádla též 90 kr., 1 kopa vajec stála 1 zl. 30 kr. 1 hl zemčat (bramborů) stál 2 zl. 50 kr., 1 kg hráchu prodával se po 18 kr. a 1 kg čočky po 20 kr., 1 kg soli po 14 kr. a 1 kg cukru bílého v malém prodeji stál 42 kr.
1 m3 dříví měkkého prodával se po 3 zl. 50 kr. a 1 m3 dříví tvrdého po 4 zl. 80 kr.
Za práce zednické platilo se denně 1 zl. 20 kr., kameníkům pak denně 2 zl., tesařům 1 zl. 40 kr. a pokrývači pak 1 zl. 80 kr. Nádeníci měli denního platu 75 kr.
1 m3 kamene opukového stál 1 zl. 50 kr., 1 m3 kamene čedičového 3 zl. 1000 kusů pálených cihel stál 16 zl., 1m3 říčního písku 40 kr. Za použití dvojspřešního potahu po jeden den platilo se 7 zl.

Město platilo v roce 1891 daně :
pozemkové  4.783 zl. 45 kr.
daně činžovní   2.025 zl. 14 kr.
daně třídní   1.138 zl. 87 1/2 kr.
daně výdělkové  3.523 zl. 52 1/2 kr.
daně z příjmů   3 776 zl. 72 1/2 kr.
úhrnem tedy  15.247 zl. 71 1/2 kr.r.č.
Ku podpoře a zvelebení řemesel, obchodu i rolnictví zvláště v čase tísně peněžní zřízeny jsou v městě našem tři peněžní závody totiž: Městská spořitelna, Občanská záložna a Hospodářská záložna.
Dále od dávných časů drží se v městě 5 výročních trhů a mimo to každou středu trh týdenní na potraviny. Řemeslníci a obchodníci zdejší dovážejí zboží a výrobky své na výroční trhy do všech okolních měst, často i dosti vzdálených, čímž odbyt jich slušně podporují.
K lepší ochraně řemesel zařízeny jsou cechy řemeslnické. Zdejší a okolní řemeslníci soustředěni jsou v pět takových cechů a sice:
I. Spolek zedníků, tesařů, pokrývačů a kamnářů. Předsedou jeho jest pan Václav Pokorný, stavitel.
II. Spolek krejčů, obuvníků a kožešníků. Předseda p. Jos. Rulf.
III. Spolek kovářů, kolářů, sedlářů a bednářů. Předseda p. Jan Schneiberg.
IV. Spolek truhlářů, sklenářů, klempířů, zámečníků a puškařů. Předseda p. Jan Šulík.
V. Spolek řezníků, mydlářů, pekařů, cukrářů, uzenářů a sládků. Předseda p. Ant. Štekl.

Co do probudilosti a vlasteneckého uvědomění náleží město naše i širé okolí k pokročilému "Podřipsku", jež ve vlasti naší všude hrdostí národní známým se stalo. Již od druhé čtvrti století XIX. datuje se zde probuzení národní působením zajisté mužů vlasteneckých jako světoznámého rodáka zdejšího Jana E.Purkyně, jenž do vlasti se navrátiv, často do rodiště svého zajížděl, je na sněmu zemském zastupoval, a četné památky mu zanechal. Dále vzpomenuto budiž i vlasteneckého kněze a spisovatele P.Antonína Vojtěcha Hnojka, děkana zdejšího v létech 1852-1866, pak mnohých jiných mužů z řady měšťanů starších.
Obyvatelstvo městské milerádo přináší oběti na oltář vlasti, když potřeba káže a nezůstává stálým podporováním vlasteneckých spolků a podniků nikdy pozadu za sobě rovnými. V lůně svém chová hojnost spolků, které vlastenecké smýšlení tuží a sílí, pořádá různé slavnosti národní a oslavují i národní velikány, slaví-li je vlast ostatní.
Pomník J. Ev. Purkyně na náměstí, postavený od obětavých měšťanů zdejších s přispěním přátel Purkyňových nezvratným jest toho důkazem. Jest dále přáním obecným, by potomci ve věcech národních kráčeli v šlépějích dobrých předků svých a nešetří se na dosažení toho řádnou výchovou mládeže školní nižádných ani velikých obětí. Svědkem toho jest monumentální stavba nové budovy školní nákladem 60.000 zl. a zřízení přes mnohé obtíže a svízele škol měšťanských.
Přeje si zajisté každý občan zdejší, by oběti tyto hojný přinesly užitek, by mládež tu vychovaná dospívala v řádné občany, v celé muže, kteří by rodné obci své jen ku cti byli a ve společnosti lidské jednou platně působili.

Město čítá (dle úředního sčítání lidu na konci r. 1890) 2.125obyvatel, kteří bydlí ve 302 domech. Majiteli domů toho času jsou:
čís.domu  jména majitelů 
 1  Ter. hrab z Herberštejnu
 2  dto   
 3   dto   
 4   dto   
 5  Bartošovská Zděnka
 6  Česalová Marie   
 7  Fišer Josef   
 8  Bloch Hynek   
 9  Köllerová Marie 
10 Město Libochovice
11 Občanská záložna 
12 Šimonek Petr   
13  Getreiuer Adolf 
14  nepozůstává více
15  Vodárna (neobydleno)
16  Ter. hrab. z Herberštejnu
17  Děkanství   
18  Škola (původní z r.1791)
19  Město Libochovice  
20  Lederer Jakub   
21  Švábová Františka 
22  Kuhová Sára   
23  Zajíček Karel   
24  MUDr.Václav Reinhardt
25  Šulík Jan ml.   
26  Slezák Václav   
27  Lanc Emanuel   
28  Katz Marek   
29  Brabcová Františka 
30  John Josef 
31  Šilerová Františka
32  Lederer Jakub
33  Kuh Juda
34  Rus František
35  Löbl Jan
36  Mendlová Helena
37  Dvořák Václav
38  Pšenička Jan
39  Brillová Kateřina
40  Fiedler Václav
41  Douša Václav
42  David Karel
43  Mildorf František
44  Buryánek Hynek
45  Vacek Alojs
46  Šubrtová Vilemína
47  Fantová Marie
48  Město Libochovice
49  Kökrtová Marie
50  Leník Antonín
51  Pecháčková Hedvika
52  Šrámek Antonín
53  Koubek Arnošt
54  Kozel Karel
55  Čejková Marie
56  Mayer Daniel
57  Zahálka Jan
58  Brabec Antonín
59  Lhotský Václav   
60  Hantschel Josef  
61  Bernardová Pavlína
62  Podaná Alžběta   
63  Česal František   
64  Okresní zastupitelstvo
65  Vodrážka Emanuel  
66  Šeferna Vilém   
67  Mašenský Josef  
68  Weisberger Moric 
69  Rulf Josef  
70  Hudeček Václav  
71  Právovárečné měšťanstvo
72  Hraběcí chudobinec  
73  Česal Karel   
74  Král František  
75  Junklová Anna  
76  Svádová Anna  
77  Toman Antonín  
78  Havlíček Josef  
79  Zíval Josef  
80  Černý Antonín  
81  Gruntová Františka 
82  Čermák Jiří  
83  dto   
84  Hedánková Rosálie 
85  Tišler Jan   
86  Kopecký Otto   
87  Čapková Marie  
88  Ter. hrab. z Herberštejnu
89 dto 
90  Nídr Josef
91  Holeček František
92  Kozáková Marie 
93  Hain Antonín
94  Krupka Pavel
95  Zittau Moric
96  Grünfeldová Marie
97  Šturm Karel
98  Rus Josef
99  Pohořálek Josef
100  Dienšteinová Marie
100a  Pokorný Václav 
100b  Popper David
101  Bureš Josef
102  Večesová Marie
103  Vičl Gustav
104  Filler Josef
105   Zeman Václav
106  Stejskal Josef
107  Zoufalý Ludvík
108  Heitler Volf
109  Rulf Vilém
110  Reif František
111  Fiedler Emil
112  Singer Emil
113  Noha Vojtěch
114  Volšický František
115  Marvan Josef
116  Neobydleno
117  Hanzlík Josef
118  Gruntová Johanna
119  Rozbořeno
120  Ledrhausová Marie
121  Bureš Antonín
122  Koloc František
123  Nedbal Florian 
124  Novák Václav  
125  Vyčichl Josef  
126  Černá Barbora  
127  Šturm František  
128  Ter. hrab. z Herberštejnu
129  Cukrovar hraběcí 
130  Prošek Čeněk   
131  Getreuerová Marie 
132  Kaplan František 
133  Černík Jan  
134  Paneš Antonín  
135  Feix Pavel  
136  Röhr Leopold  
137  Grunt Bedřich  
138  Krupka Jan  
139  Syrový Matěj  
140  Pastýřík Bohumil 
141  Město Libochovice
142  Šimečková Barbora
143  Zimrman Václav  
144  Havlíček Václav  
145  Anltová Marie  
146  Heřt Jan  
147  Jelínková Marie 
148  Payer Karel  
149  Vild Václav  
150  Šulík Bedřich  
151  Vápeník Vojtěch 
152  Matucha Josef  
153  Nídr Karel  
154  Richter Jan  
155  Vizner Václav  
156  Naze Karel
157  Brůna Josef
158  Neuman Josef
159  Zeman Václav
160  Čičovský Antonín
161  Taške Antonín
162  Laube Jan
163  Kraus Jan
164  Kučera Jan
165  Kučera Jan
166  Pach Jan
167  Komeda Antonín
168  Getreuer Adolf
169  Brill Jakub
170  Rus Josef
171  Hromádka Josef
172  Město Liubochovice
173  Henrych Václav
174  Paneš Josef
175  Brill Jakub
176  Král Václav 
177  Knor Jakub
178  Hejlík Josef
179  Volák Václav
180  Prošková Antonie
181  Šteiner Vilém
182  Gruntová Rosálie
183  Popper Eduard
184  Laube Josef
185  Šiller Antonín
186  Váňa Jan
187  Toman Václav
188  Grunt Josef
189  Vild Josef   
190  Malý Václav   
191  Leník Antonín (cihelna)
192  Rozbořeno.   
193  Sattner Václav
194  Svítek Václav 
195  Bulant Václav 
196  Tlustá Barbora
197  Loskotová Marie 
198  Král Josef   
199  Hrzán Jan   
200  Jelínek Prokop
201  Král Antonín  
202  Třesková Magdalena 
203  Hrzán Antonín   
204  Zemanová Marie  
205  Dittrich Filip   
206  Kopta Václav   
207  Knížeová Teresie
208  Zeman Karel   
209  Helduška Josef  
210  Payer František 
211  Kreibychová Anna
212  Loskot Josef   
213  Eisenhamer Josef
214  Novák Jan   
215  Pavlata František 
216  Mayer Daniel   
217  Vizner Václav   
218  Svítek Antonín  
219  Procházka František
220  Viktora František  
221  Ransdorfová Josefa 
222  Brůna František 
223  Kuh Abraham
224  Kníže Rudolf
225  Fiedler Jiljí
226  Brož Josef
227  Cífka Jan
228  vys.r.Ter. hrab.z Herbr.
229  Novák František
230  Hrobníkův domek
231  Mildorf Karel
232  Římanová Kateřina
233  Novák Karel
234  Homan Jindřich
235  Vanča František
236  Jelínek František
237  Hruška Karel
238  Eisenhamer František
239  Spol. státní dráhy
240  dto
241  Köller Jan
242  Schneiberg Jan
243  Panešová Kateřina
244  Koukolíček Antonín
245  Nikl Jan
246  Fanta Joachim
247  Šarochovi dědici
248  Šulík Antonín
249  Volák Antonín
250  Nídrová Františka
251  Pekárek Josef
252  Müllerová Marie
253  Payerová Julie
254  Čech Jan
255  Pohořálek Antonín  
256  Rozbořeno   
257  dto     
258  Rus Čeněk   
259  Prošek František
260  Naze Karel   
261  Henych Josef  
262  Hanzal Josef  
263  Prošek August
264  Komeda Jan  
265  Andras Jan  
266  Nedbalová Eva 
267  Krejza Václav 
268  Rozbořeno   
269  Bidrmanová Alžběta
270  Neobydleno   
271  Hakl Josef  
272  Loss Josef  
273  Šlosarová Rosálie 
274  Neuštádlová Marie 
275  Vágnerová Anna  
276  Komedová Marie 
277  Lanc Josef  
278  Rozbořeno 
279  Pokorný Václav

I.  Lederer Leopold
II.  Vandeburgová Marie
III.  Černý Emanuel
IV.  Pokorný Václav
V. Fiedler Jiljí
VI.  Škutchan Hynek
VII.  Racek Josef
VIII.  dto
IX.  Krejza Václav
X.  Katzová Teresie
XI.  Popper Eliáš
XII.  Getreuerová Marie
XIII.  Grünfeld Eliáš
XIV. Popper Eliáš
XV.  Getreuer Adolf
XVI.  Synagoga
XVII.  Getreuer Adolf
XVIII.  Komeda Antonín
XVIII.a Getreuerová Helena
XIX.  Kuh Samuel
XX.  Gruber Juda
XX.a  Rozbořeno
XXI.  Naze Karel
XXI.a  Popper Mojžíš
XXII.  Brill Abraham
XXIII.  Vys.p.Ter. z Herberst.
XXIV.  Levit Leopold
XXV.  Brill Abraham
XXV.a  Neobydleno
XXVI.  Haudek Josef
XXVII.  Škola israelitská
Byt bez čísla  Josef Vysoký


Vlastenečtí spolkové zdejší jsou:
"Beseda Občanská", "Beseda Řemeslnická", "Sokol Házmburský", "Literární odbor Besedy obč.", "Místní odbor Ústř. Marice Školské", "Odbor Nár. Jednoty Severočeské", "Politický Spolek pro Libochovice a okolí".
Jiní spolkové opatřují svým členům ušlechtilou zábavu, pečují o okrasu města, podporují se vzájemně v čas nemoci, opatřují odborné přednášky a j. Jsou to: "Pěvecký kroužek", "Okrašlovací spolek", "Spolek vysloužilců", "Spolek vzájemně se podporujících řemeslníků a dělníků", "Spolek hasičský", "Spolek hospodářsko-průmyslový", učitelská jednota "Budeč Libochovická".
O vzdělání a pokrok vhodnou četbou pečují vedle spolků knihovny, jichž jest patero v městě našem: "Knihovna žákovská", "Knihovna učitelská", "Knih. Občanské Besedy", "Knihovna Řemeslnické Besedy", "Knih. p. Daniela Mayera". Obsahující úhrnem přes 2000 svazků dobrých českých knih. Než i četní jednotlivci vykázati se mohou slušnými knihovnami, které tužby, snahy a smýšlení jejich co nejlépe charakterisují. Dále dochází denně poštou velké množství časopisů politických, beletristických a odborných, jež udržují čtenáře své v neustálém duševním spojení s ostatním vzdělaným světem.
Nemůže býti opomenuto, že i v městě našem vychází místní list týdenní dříve "Libochovické Listy" nyní "Podřipské Noviny" zvané redakcí p. Eduarda Racka.
Co se dotýče stavu zdravotního v městě, musí býti doznáno, že jest více nežli uspokojivý. Přispívá k tomu hlavně čistý vzduch, nezkažený jako v jiných městech průmyslových kouřem továrním, hojnost stromoví a pořádku a čistoty milovnost obyvatelstva.
Lékaři v městě toho času jsou: pp. MUDr. Václav Reinhardt, MUDr. Quido Mann a Vilém Šeferna.
Lékárna nalézá se na náměstí v domě čís. 51 a majitelem jejím a spolu lekárníkem jest pan Antonín Šrámek.
V domě čís. 58 umístěn jest "obchod materielní".
Město zařídilo též pro případ epidemie nemocnici o 8 postelích v domě čís. 172, pak vodovod nákladem vlastním v obnosu 2.594 zl. a "Obecní lázně" na řece Ohři nákladem 850 zl.
Chudina podporována jest třemi fondy totiž městským špitálním fondem, panským špitálním fondem a místním fondem chudinským, které dohromady vládnou kapitálem 24.000 zl.
K účelu velmi lidumilnému dal podnět měšťan zdejší, pan Arnošt Koubek, c.kr.okr. přednosta ve výslužbě, věnovav úplně svůj spis "Dějiny města Libochovic" fondu pro zařízení "opatrovny" v městě. Spis ten čile prodáván a peníze ukládány tak, že činí nyní již značný obnos 656,17 zl. Mimo to našli se mnozí podporovatelé této šlechetné myšlénky mezi měšťan-stvem, kteří příležitostně různé částky peněž darovali k témuž účelu. Proto zařídilo město samo vedle fondu Koubkova svůj vlastní fond opatrovny, jenž milodary rozhojněn obnáší nyní661.66 zl. Vládne tudíž fond opatrovny sumou 1.317,83 zl. a my všickni vroucně zřízení tohoto blahodárného ústavu co možno nejdříve si přejeme.
Jakožto nadace školních účelů spravuje město dále nadaci J.Karla per 100zl. a pak nadaci manželů Ant. a Magd. Hůtových, jenž nyní obnáší 274 zl. 39 kr.

Dodatek
Jakmile povolen během roku 1891 potřebný náklad na zvýšení a opravu věže této a schválen c.kr. místodržitelským úřadem v Praze projekt střechy její, začalo řízením stavitele zdejšího p. Václava Pokornýho, v prosinci 1891 stavbou lešení. Pak snesena střecha a sejmuta báň s památnostmi, jež očištěny, přepsány a opět do nové schránky věžní spolu s nynějšími uloženy budou.
Dále sluší podotknouti, že vykonáno bylo na počátku r. 1891 v Čechách "sčítání lidu". Počet obyvatelstva vůbec obnášel 5,843.250 duší. Z domácího obyvatelstva přihlásilo se k "obcování řeči české 3,645.086 a k obcování řeči německé 2,158.872 duše.
Též roku 1891 odbývala se v Praze "zemská jubilejní výstava", jež svou vzácnou návštěvou poctíti ráčili Jeho Vel. císař František Josef I., přemnozí páni arcivévodové, ministři, četní poslanci říšské rady, vynikající odborníci a cizinci ze všech dílů světa, všickni naši bratři Slovanští a nesčíslné množství návštěvníků z Čech, Moravy, Slezska a ostatní říše Rakousko-uherské. Výstava tato i ve finančním ohledu skončila skvěle, vykazujíc jako málo jiných "čistý zisk".
Roku letošního (1892) počata stavba nové rozsáhlé školní budovy na západním konci města při silnici Dubanské. Plány nakreslil a stavbu provádí stavitel zdejší, pan Václav Pokorný. Úhrnná suma vydání obnáší 60.000 zl. Sluší ku cti města podotknouti, že veškeré potřeby a práce do této nové budovy zhotoví zdejší řemeslníci. Tu umístí se osmitřídní škola měšťanská pro chlapce, pětitřídní obecná škola pro dívky, dále "měšťanské museum", v němž starožitnosti a památnosti města a občanstva uloženy budou.
První kopnutí na staveništi školním učiněno v památný den 28. března 1892, v den památky 300 stých narozenin arciučitele národů, Jana Amosa Komenského. Den tento byl po všem vzdělaném světě, zvláště pak v domovině jeho, v Čechách a na Moravě, nadšeně oslavován.
I v městě našem odbývána v předvečer slavnostního dne "akademie s přednáškou o životě a působení Komenského", v den samý město ozdobené prápory u večer slavnostně bylo osvětleno, a malebný průvod všech spolků a množství lidu veden hudbou procházel městem.
Dne 20. dubna 1892 pokročily práce na staveništi školním tak, že mohl s náležitou slavností položen býti "základní kámen" k budově této.
Od jara měří se znovu trať železné dráhy k Lounům, jíž brzkého provedení ze srdce přejeme.
Také jedná se bohdá s úspěchem o stavbu železného mostu přes Oharku k Poplzům. Stavbu provedlo by město samo podporováno jsouc příspěvky země, okresu, velkostatku a obce Poplz. Zřízením stabilního mostu prospělo by se městu velice, a proto k žádoucímu výsledku hledí každý s dychtivostí vstříc.
Konečně budiž zmínka o tom, že připravuje se v říši naší úprava peněz běžných tak, že místo peněz papírových zavedeny budou mince kovové, zlaté a stříbrné, skutečnou hodnotu mající. Proměna ta státi se má ještě v roce 1892.

Pamětní spis tento vyhotoven na přání slavné městské rady od učitele zdejšího Františka Tichny, a uložen spolu s jinými listinami a památkami do báně věžní v tom úmyslu, aby potomci nynějších měšťanů někdy po staletích čtouce jej, učiniti si mohli dokonalý obraz o nynějším způsobu života o tužbách a snahách dnešních, a prostředcích výživy, o stavu vzdělanosti, aby uváživše a poznavše to, ocenili řádně upřímnou snahu předků svých po vzdělanosti a duševním pokroku vůbec. By dále poznali též péči jejich o dobro svých potomků, jak v ohledu hmotném, tak duševním, aby rozeznali pokrok svůj, jaký učinili, a poznavše to s blahořečením na ně vzpomínali. Také by dobrý příklad jich v lásce k rodné obci a snahu ve zvelebení jejím rádi následovali. Přejíce jim v každém dobrém předsevzetí ku prospěchu města i milé vlasti směřujícím pevnou vůli a vytrvalosť, voláme jim z plna srdce

"Na zdar"!

Dáno v Libochovicích, na den sv. Jana Nepom., 16. května 1892.




Nahoru