Listina „Pamětní spis panství Libochovického se týkající“ z 12.května 1892, ve které si můžeme přečíst jakýsi hospodářský přehled roku 1891.

(obsah schránky nalezený ve věži kostela Všech Svatých)

„Krásné úrodné panství Libochovické, ležící v kraji Litoměřickém, tak zvaném ráji Království Českého, založeno jsouc udatnými pány Zajíců z Hasenburků, přešlo do slavného rodu knížat Popelů z Lobkovic, a stalo se pak majetkem vznešené rodiny knížat z Dietrichsteinů, z nichž poslednímu členu šlechetnému panu Josefu knížeti z Dietrichsteinů, narozeném dne 28. března 1798 ve sňatku svém s urozenou paní Gabrielou hraběnkou Vratislavovou, nebylo popřáno míti dědice rodu mužského, zemřel dne 10. července 1858, zůstaviv svých čtrnácte panství dcerám svým a sice: Vysokorodým paním:

Teresii,
rozenou dne 15. října 1822, provdanou dne 15. listopadu 1849 za pana Jana Bedřicha hraběte z Herbersteinů,
Alexandrině Marii,
rozenou dne 28. února 1824, provdanou za pana hraběte z Mensdorff-Pouilly,
Gabriele,
rozenou dne 8. prosince 1826, provdanou za pana Alfreda hraběte z Hatzfeldů, a konečně
Klotildě,
rozené dne 26. července 1828, provdané za pana Eduarda hraběte z Clam-Gallasů.

Jmenované prvorozené vysokorodé paní Teresii, hraběnce z Herbesteinů, připadly panství:
Libochovice, Vlachobřezí, Nepomyšl, Žerotín v Čechách, Kounice na Moravě, Petov v Štyrsku, které spravovány byly manželem paní majitelky vysokorodým panem Janem Bedřichem z Herbersteinů, až do 7. dubna 1861, ve kterýžto den, v Štyrském Hradci, na věčnost se odebral, oplakán věrnou svou manželkou a svými dítkami: comtessami:
Franciskou, rozenou dne 29. října 1850
Gabrielou, rozenou 3. prosince 1851
Marianou, rozenou 3. prosince 1851
Marií, rozenou 27. dubna 1857
a dědicem jména svého vysokorodým panem Josefem hraběte z Herbersteinů, rozeným dne 9. března 1854.

Po smrti drahého manžela svého uvázala se vysokorodá paní Teresie hraběnka z Herbersteinů, ve správu svých rozsáhlých panství, rukou moudrou a šlechetnou a rozmnožila majetek svůj, vedle mnoha rustikálních pozemků, koupím panství Pano-Týnce, sousedícího s panstvím Žerotínem od bratří Rennerů, a Vrbičany u Lovosic, od posledního člena, staré české šlechty, pana Gentschika z Gežova.
Tak jak moudře, sobě vysokorodá paní majitelka panství Libochovického počínala ve správě svých statků, tak pečlivě starala se o dobro dítek svých a dočkala se vysokorodá paní ta, že během doby urození šlechtici pojali za manželky, spanilomyslné comtessy a ze sňatků těchto četná vnoučátka ku radosti své babičky dorůstala.
Comtessa Franciska stala se chotí vysokorodého pana Ladislava hraběte Hoyose, c. a k. velevyslance v Paříži, Gabriela pojala za chotě Jeho Jasnost Mikuláše knížete Urede c.a k. vyslance ve Stuttgartě, Mariane ovdověla záhy po štastném manželství s hrabětem Khevenhüllerem, stala se chotí pana Maxe hraběte z Rosenbergů c. a k. podplukovníka pluku dragounů č.7, Marie vstoupila ve svazek manželský s Hugonem hrabětem Kalnokým c. a k. plukovníkem pluku dragounů č.2.
Jedině vysokorodý pan Josef hrabě z Herbersteinů, c.a k. komoří a rytíř řádu svatého Jiří v Bavorsku, zůstav dosud svobodným, řídí panství Vrbičany, jehož správě a užitku svěřeného.
Panství Libochovické, zahrnuto v to i již zmíněné menší panství Vrbičany, čítá 3821 hectarů půdy, z nichž jest:
2492 hectarů orné půdy,
216 hectarů luk,
2,30 hectarů vinic
818 hectarů lesů
143 hectarů pastvin
42 hectarů zahrad
44 hectarů rybníků a potoků
45,7 hectarů neplodné půdy
18 hectarů stavení.
Veškeré záležitosti všech panství paní hraběnky z Herbersteinů, vede administrator pan Jindřich svobodný pán z Berlepschů, bytem v Mratině u Měšic, kdežto polní hospodářství na panství Libochovickém, provádí se způsobem rationelním, pod osvědčeném řížením ředitele panství pana Františka Halfara.
V hospodářském roku 1891 vypěstovalo se vyjma panství Vrbičanského na
306,72 hectarech polí 6444 mct. pšenice
52,36 hectarech polí 992 mct. žita
512,16 hectarech polí 10390 mct. ječmene
79,40 hectarech polí 1947 mct. ovsa
539,77 hectarech polí 183983 mct. řepy,
a sluší podotknouti, že jmenovaný rok co do řepy i co do obilí nebyl právě úrodný.

Dle úředního výkazu tržebního v Litoměřicích ze dne 7.května 1892, platilo se:
za 1 Hlt. pšenice 75 až 77 kgr. těžké průřizem zl. 7,58
za 1 Hlt. žita 70 - 73 kgr. těžké průřizem zl. 7,04
za 1 Hlt. ječmene 65 - 67 kgr. těžké průřizem zl. 5,10
za 1 Hlt. ovsa 45 - 50 kgr. těžké průřizem zl. 3,10
za 1 Hlt. hrachu průřizem zl. 8,50
za 1 Hlt. čočky průřizem zl. 17,00
za 1 Hlt. bobů průřizem zl. 7,50
za 1 Hlt. vikve průřizem zl. 6,40
za 1 Hlt. jahel průřizem zl. 12,00
za 1 Hlt. brambor (zemčat) průřizem zl. 2,50
za 1 kopu vajec průřizem zl. 1,30
za 1 Kgr. másla průřizem zl. 1,30

Dobytek tučný prodával se řezníkům a sice:
hovězí za 1 Kgr. živé váhy 38 kr. s 5% vývažkem
skopový za 1 Kgr. živé váhy 36 kr. s 5% vývažkem
Oproti tomu prodávali řezníci
1 Kgr. hovězího masa za 64 kr.
1 Kgr. telecího masa za 64 kr.
1 Kgr. vepřového masa za 64 kr.
1 Kgr. skopového masa za 64 kr.

Cena 1 litru obyčejného piva z pivovaru Libochovického byla 13 krejcarů.
Jeden litr teplého mléka stál 6 kr.

Honitba rok od roku klesala a ceny zvěře byly následovní:
Jeden zajíc prostřední velikosti stál 1,30 zl.
Jeden párek koroptví platil se 0,70 zl.
Jeden párek bažantů chytaných 5,00 zl.
Srnčího 1 Klgr. 0,75 zl.
Cena řepy cukrovky kontrahované pro žeň roku 1892 byla velmi slušná a platilo se 1,10 zlatého za 100 kgr., 50% čerstvých řepních lisovaných řízků a 5%oo bílého cukru.

K panství Libochovickému náleží šest správcovství a sice:
1. Správcovství Libochovické se dvory: Libochovice a Poplse, jež spravuje pan Robert Graas.
2. Správcovství Budyňské se dvory: Budyň, Kostelec a Nižebohy, jež spravuje pan Ferdinand John.
3. Správcovství Solanské se dvory: Solany, Malé Vojnice, Želevice, jež spravuje pan Antonín Pfeifer.
4. Správcovství Podbradecké se dvory: Podbradec, Brnikov a Ejvan, jež spravuje pan Jan Havel.
5. Správcovství Chotěšovské se dvory: Chotěšov a Hájek, jež spravuje pan Bedřich Tichý.
6. Správcovství Podhorské se dvorem: Podhora u Klapého pod Hasmburkem, jež spravuje pan Josef Hemerle.
Lesní správu řídí nadlesní pan Rudolf Lendl v Poplsích.
Správu důchodů panství Libochovického vede pan Jan Drastík.
V roku 1867, když české cukrovarnictví zkvétati počalo, zřídila vysokorodá paní Teresie hraběnka z Herbersteinů též v Libochovicích nákladem toliko 250 000 zl. továrnu na cukr, která téhož roku a sice dne 26. listopadu, prvou kampaň počala.
V době té nebylo cukrovarnictví tak vyvinuto a spracovalo se v prvých letech denně jen 400 q řepy cukrovky, kteréžto spracování následkem poměrů častokráte změněné daně z řepy a nyní z cukru, rok od roku stoupalo až dosahlo v kampani minulé totiž r. 1891-92 výše 2700 Mct. ač i toto množství, vůči sousedním cukrovarům, které dvakrát tak velké množství cukrovky spracují, ještě malé jest.
Vedle vypěstovaného množství řepy z hraběcích dvorů, kupuje cukrovar z vůkolních obcí ročně 150 až 180 tisíc Mct. řepy rolnické tak že poslední leta, za dobu kampaně, vždy kolem 320 tisíc řepy cukrovky se spracuje.
V cukrovaru až do roku 1877 vyrábělo se zboží bílé, totiž cukr raffinovaný, ku lidskému consumu spusobilý, avšak od roku tohoto pracuje se výhradně jen na zboží surové, které se vyváží buď do sousedních, neb z větší části do anglických ano i amerických raffinerií a za 100 Kgr 16,25 zl. se platilo.
Cukrovar panství Libochovického, který letošního roku právě svoji pětadvacetiletou kampaň ukončil, pracoval po celou dobu tuto vždy více méně s uspokojujícím výtěžkem a těšil se vždy dosti skvělou výrobou, která minulého roku 12,5% suroviny obnášela.
By i na dále tato výroba jaksi získaná a zajištěna byla a řepy k účelu tomuto dle nejvyšší jakosti se vypěstovaly, započato rokem minulým skoušení mateřských řep, a jen vyzkoušené takovéto řepy, které 14o polarisovaly, užito ku dalšímu pěstění řepového semene na vlastních pozemcích.
Cukrovar zaměstnává v době kampaně až 210 dělníků, se slušným platem 1 zl. denně, a zřízena byla pro dělníky v roku 1889 nemocenská pokladna, která blahodárně působíc dnem 30. dubna b.r. 1281,79 zlatých reservního fondu vykazovala.
Administrativním disponentem hraběcího cukrovaru jest od prvé kampaně pan Antonin Brabec, kdežto technické záležitosti spravuje pan Josef Hausa, správce cukrovaru, jenž ku své ruce 2 technické příručí, 1 techn. assistenta a 1 lučebníka má.
Pivovaru vlastního panství Libochovické nemá, toliko má na dobu 12 roků pivovar měšťanstva Budynského najmutý. Sládkem jest pan Ant. Berka.
Pamětnímu spisu tomuto, přiložen jest situační plán cukrovaru Libochovického, by rozsáhlost jeho v této době naznačena byla.

Libochovice dne 12. května 1892“