Smlouva mezi císařem Rudolfem II. a knížetem Zikmundem Báthory o doživotním užívání libochovického panství.

(D. Z. 133, F. 6.)

„Nejjasnější Kníže a Pán Pán Rudolf druhý z Boží Milosti wolený Římský Císař, Uherský a Český Král, jakožto král Český ráčil se před úředníky Pražskými přiznati, že panstwí swé Libochowické, totiž: zámek a město Libochowice zámek pustý Hasenburg, wes Radowěsice, wes Poplzy wes Dubany, wes Křesín, wes Liwusy, wes Wojničky, wes Lkani, wes Klapey, wes Sedlec, wes Slatinu, wes Chotěšow, wes Černiwo, wes Želewice, což tu jest, wes Wojnice, twrz a wes Solany, wes Horka a wes Loukohořany s dwory poplužními a s poplužími, s domy a dwory kmetcími w městě Libochowicích a wesnicech jmenowaných, s lidmi osedlými i neosedlými aneb z těch gruntůw zběhlými, s wdowami a sirotky i se sprawedlnosti jich, s platy stálými i běžnými, kurmi, wejci, robotami a jinými wšelijakými powinnostmi, jimiž lidé poddaně z města Libochowic a wesnic již psaných powinowány jsou, s dědinami ornými i neornými, lukami, štěpnicemi, winicemi, zahradami, chmelnicemi, lesy, háji, porostlinami, rybníky, oborami, potoky, řekou Ohři, wodotočinami, mleyny náchlebními a poplatnémi, piwowarem, sladownou, se cly, krčmami wýsadními a s jiným wším a wšelijakým k týmž zámkům, městu, twrzi a wesnicem příslušenstwím, nic owšem newyjímajíc, se wši zwoli, s celým a plným panstwím, též s celou a plnou wrchnosti, w těch mezech a hranicích, w nichžto dočtěné panstwí s jeho oznámeným příslušenstwím záleží, tak jakž jest toho wšeho JMC. sám předešle w držení a užíwání býti ráčil, tolikéž i níže psaný Zigmund Bathory posawad w držení a užíwání jest byl a zůstáwá, témuž Zigmundowi Bathory ze Somlio dáwati, postupowati a k užíwání toliko samému, jakž sobě to nejlépe sprawiti a zwésti moci bude, a mocně jakožto král Český propůjčowati ráčí.
S tím wšak při tom znamenitým doložením a wýminkami, aby on Zigmund Bathory žádných dluhůw ani jiných záwad, jakým by se ty koliw způsobem státi a jmenowati mohly, na též panstwí a zboží, buď na díle neb na wšechno, a summou do konce na nic neuwazowal, zámku pak i jiného wšelijakého na témž panstwí hospodářstwí nespouštěl a nezmenšowal, než jinak jakby nejlépe a nejwýše sobě též panstwí na důchodech a užitcích k zlepšení přiwésti mohl, to učiniti mocti bude bez překážky JMC., dědičůw Jeho a budoucích králůw Českých a to, jak dotčeno, do jeho toliko žiwobytí, wšak bez ublížení a obtížnosti lidí poddaných toho panstwí. Jestli že by pak dle uloženi a wůle Boží častojmenowaný Zigmund Bathory prostředkem časné smrti z tohoto swěta kdykoliw wykročil, tehdy i hned po jeho smrti dotčené panstwí Libochowické s tím se wším, jakž se swrchu píše, a jakž mu od JMC. milostiwě postoupeno a k užíwání toliko do jeho smrti propůjčeno jest, nic owšem newyjímajíc na JM. a nebo na toho, komuž by JM. na tom práwa swého postoupiti a o tom milostiwě dále wyměřiti ráčil, zase plným práwem přijíti a připadnouti má a připadne a JM. ten neb ti, komužby JM. takowé panstwí po jeho Zigmunda Bathory smrti poručiti aneb dáti ráčil, bude se moci buď moci swou králowskou aneb skrze komorníka od desk zemských w též panstwí s jeho příslušenstwím zase uwázati dáti a téhož w držení a užíwání wjíti bez odpornosti každého člowěka.

Toto dání a postoupení téhož panstwí na místě a jmenem JMC. jakožto krále Českého učinili a wykonali jsou: Wilím z Landstejna na Krašowě a Sosni, hejtman nowého města Pražského a
Kašpar Kaplíř ze Sulewic na Milčíně a Woticích, JMC. raddy. jsouce k tomu od JMC. jakožto krále Českého zwláštně nařízeni, jakž o tom relací JM. w kwaternu relací stříbrném Krále JM., Pánůw Jejích M. a wladyk plného soudu zemského leta 1606 we středu po památce na nebewzetí blahoslawené a wždycky čisté Panny Marie t. j. 16. srpna to wše w sobě šíře obsahuje a zawírá.“