DILUVIÁLNÍ NÁLEZY U POPLZÍ.

Podávají J. Pokorný a K. Maška.
I. Naproti Libochovicím, několik kroků od pravého břehu Oharky, je vesnice Poplzí,ležící pod úpatím dlouhé a dosti vysoké stráně, proťaté příkře stoupající silnicí, vedoucí do vsi Evaně. Dávno projektovaná silnice, která by mírnějším stoupáním snáz zprostředkovala, spojení mezi oběma vesnicemi, došla uskutečnění teprve roku 1913.
Stavba nové silnice Poplzí-Evaň v katastru poplzském započala koncem června roku 1913. První kopání bylo zahájeno na dvou místech a to: v hektometru 5.- 6., a v hektometru 8.- 0. Hned při prvním kopání v hektometru 8.- 9. přišlo se na lidské kosti (kost ramenní a 2 obratle) a dno nádobky v neolithické vrstvě kulturní, v níž za pozdějšího kopání ještě mnoho vzácných předmětů bylo nalezeno. Počátkem července 1913 skopávána byla stráň k jihu obrácená, před severními větry chráněná, =V lyzích= řečená (u hektometru 8., profil 41. a 42.), při čemž se přišlo v diluviálních náplavu na různé kosti a =zvláštní ostré kaménky=, jak mi bylo řečeno; proto hned po svém příjezdu na prázdniny, totiž dne 6. července 1913 a dne následujícího navštívil jsem naleziště, při čemž jako i při pozdějších návštěvách jsem zjistil toto:
=Zvláštní ostré kaménky= byly pazourkové nástroje a úštipky, nalezené ve žluté diluviální hlíně cihlářské; výška skopané stráně kolmo na rovinu budoucí silnice měřila 35 m. Ve výšce 1 m. 50 cm. od roviny silnice bylo viděti bílou vrstvu, vzniklou rozrušením shluků vápenných (t. zv. cicvárů), která se od roviny silnice zvedala u obloukem se táhnouc mizela opět pod rovinou silnice. Na této ploše, ohraničené rovinou silnice dole a obloukem vápenných shluků nahoře, mohl jsem zjistiti 3 hlavní vrstvy, paralelně se táhnoucí s obloukem cicvárů. Vrstvy ty jsou:
a) Nejspodnější, tmavá, kompaktní vrstva cihlářské hlíny, silná 60 cm.1)
b) Střední, světlejší a dosti sypká vrstva hlinitého písku, silná 15 cm.
c) Vrchní vrstva cihlářské hlíny, téhož složení jako vrstva a) a 40 cm. silná.

K nálezům v těchto diluviálních vrstvách uloženým náležejí:
1. Na 70 pazourkových úštipků, mezi nimi i několik nástrojů celých (nožů a škrabadel). Nalezeny porůznu ve všech třech vrstvách. Pazourky ty jsou stejného rázu jako pazourky z Lubné u Rakovníka a z Jenerálky v Šárce, které se kladou do doby solutréské a madeleinské. Některé vykazují zřejmou patinu.
2. Dva valounky neprůhledného pazourku (světlé modré barvy, lomu lasturnatého).
3. Kost s uraženými klouby, nalezená v nejspodnější vrstvě a již na rovině nové silnice.
4. Menší kost celá a několik úlomků kostí drobnějších; nalezeno v různých vrstvách, ale hlavně ve vrstvě střední a spodní.
5. Zbytky popela roztroušené porůznu ve všech třech vrstvách, nejvíce však ve vrstvě střední, kterou též pokládám za vrstvu kulturní. Centra, z nichž popel byl rozházen, totiž ohniště, jsem sice nenalezl, ale vysvětluji si to tím, že byl prokopán jen malý kus země, obsahující tyto vzácné zbytky.

K těmto nálezům učiněným, jak řečeno u hektometru 8., dlužno připojiti též nález 11 zubů koňských a 2 zubů zvířat patrně z rodu vepřů, které vykopány byly rovněž v cihlářské hlíně mezi hektometrem 1. a 2.

Vše to, co jest zde vypočítáno, nalezeno bylo v diluviálním náplavu v hloubce 3-3,5 metrů. Věda dobře, jak vzácné jsou naše nálezy diluviální, přikročil jsem k prohledávání naleziště co možná s největší opatrnosti, takže jsem celý nález, kromě několika pazourkových úštipků, pokud se zachrániti dal, vlastnoručně vyhrabal. Tím je veškerá pochybnost o cizím původu nebo o příslušností do jiné vrstvy naprosto vyloučena. Věda též, jak velké přesnosti při podobných nálezech je zapotřebí, upozornil jsem některé odborníky na naleziště. Jelikož však dosud nedošlo k místnímu komisionelnímu ohledání, jak jsem navrhoval, pokusím se prozatím své tvrzení o existenci diluviálního člověka poplzského sám blíže doložiti:
1. Že vrstva, v níž vyjmenované nálezy byly učiněny, je skutečně diluviální náplav žluté cihlářské hlíny, není pochyby; o tom nás přesvědči pohled na ukázku hlíny a to dosvědčí také p. Karel Pokorný, stavitel v Libochovicích, který - jsa majitelem cihelny - jest dozajista v tom ohledu spolehlivý znatel. Ostatně lze snadno dodatečně povahu vrstev na místě zjistiti.
2. Pokud se uložení artefaktů týče, nespokojil jsem se jen vyprávěním dělníků při stavbě zaměstnaných, že v žluté hlíně byly nalezeny ony =zvláštní kaménky= a různé kostičky, nýbrž přesvědčil jsem se o tom tím, že jsem vlastnoručně z cihlářské hlíny kosti a pazourky vyhrabal. 3. Pro neporušenost vrstvy, v níž nález byl učiněn, svědči pak:
a) neporušená vrstva vápna, vzniklá rozpadáváním se vápenných shluků, která by jistě nebyla zůstala v tak pravidelném oblouku, kdyby zemí bylo hnuto;
b) paralelnost všech tři hlavních vrstev s vrstvou vápna, .jímž všem dán jest neporušený týž směr, kterým je voda na sebe naplavovala;
c) ulity pozemních plžů diluviálních, nalezených mezi pazourky a kostmi rovněž jen v cihlářské hlíně, které se tam jindy dostati nemohly, než v době diluviální. Mezi nimi zjistil jsem 4 druhy a to: 1. Succinea oblonga, 2. Pupa muscorum, 3. Helia hispida, 4. Paludina diluviana,

To vše svědčí o neporušenosti vrstev a tím pro přítomnost diluviálního člověka na tomto místě. K tomu přistupuje ještě nález popela, roztroušeného v neporušené vrstvě diluviální, jejž lze jen jako zbytek činnosti člověka pravěkého vysvětliti.
Pokud se bližšího datování nálezu poplzského týče, ponechávám slovo odborníkům.2)

Jiří Pokorný, Libochovice.


Poznámky:
1) Rozměry všech oblouků brány jsou, jak z náčrtku zřejmo, od roviny silnice k nejvýše položeným bodům oblouků.
2) Za souhlasu p. J. Pokorného, jemuž náleží zásluha, že rozmnožil nevalný počet bezpečně zjištěných stanovišť diluviálního člověka v Čechách o nové naleziště, požádala redakce Památek Archaeologických našeho nejlepšího a na slovo vzatého znalce diluvia, p. vládního radu Karla J. Mašku, za dobrozdání a posudek, který týž ochotné zaslal; připojujeme.


II. Redakce Památek Archeologických předložila mi několik zvířecích zbytků a řadu úlomků kamenných z Poplzí k posouzení. Prohlédnuv obojí neváhám stanoviti, že není podstatné námitky proti současnosti všech těchto nalezených předmětů; pocházejí určitě z diluvia.
Předložené zbytky zvířecí náležejí vesměs druhům diluviálním a to: 1. koni (Equus caballus, L.) 11 stoliček a 2 řezáky; 2. sobu (Rangifer tarandus Jard.) distální část kosti kolenní se starým lomem a úlomky stoličky ; 3. nosorožci (Rhinoceros antiquitatis Blumb.) distální konec metatarsu mladého zvířete a 4 úlomky hořejší stoličky.
Také štípané výrobky kamenné (z pazourku, rohovce a křemene) jeví celkem ráz diluviální přes tu, že toliko výjimečně mají slabou patinu, jsouce téměř napořád bez patiny, čemuž netřeba přikládati zvláštního významu ve příčině stáří těchto skutečných výrobků lidských, neboť tvoření světlého povlaku na povrchu (patiny) závisí na vnějších okolnostech, jmenovitě zdali a jak dlouho ležely odštěpky na povrchu zemském a vystaveny byly působení světla slunečného a vzduchu. Také materiál tu rozhoduje. Většinu tvoří pouhé třísky a odštěpky, z nichž jen u několika málo lze poznati na hranách úmyslné zpracování nebo .stopy upotřebení. Vytknouti dlužno:
1. Úlomek plochého škrabadla na celém okraji retušovaného; slabě (poměrné však nejsilněji) patinovaného. Rozhodné nejlepší kousek celého nálezu. Připomíná typ aurignacký. (Tab. XVII. obr. 1.)
2. Dvě trojhranné úzké třísky, přitloukané na obou hořejších plochách (vrtáčky), a další dva s uraženými hroty. (Tab. XVII. obr. 2.)
3. Rydlo obyčejné, 70 mm. dlouhé, s příčným ostřím na předním konci, rozhodně úmyslně zhotovené, ač na hranách není stopy zvláštního zpracování. (Tab. XVII. obr. 3.)
4. Šest plochých třísek, z nichž dvě hrotité; toliko dvě jsou slabo retušovány. (Tab. XVII. obr. 4.)
5. Slabě retušovaný pazourek. (Tab. XVII. obr. 5.)
6. Čtyři třísečky (mikrolithy). (Tab. XVII. obr. 6.)
7. Malý nukleus. (Tab. XVII. obr. 7.)
8. Křemenný hrubý oštipek neurčitého tvaru. (Tab. XVII. obr. 8.)
9. Tři masivní, silně patinované kousky. jevící stopy silného žáru.

Pro nedostatek typických tvarů nelze tyto výrobky určitému kulturnímu typu přisouditi; rozhodně však náležejí mladšímu diluviu.

V Telči, 31. září 1914. Karel J. Maška.