Dopis Jana Jonáše z Velryby arcibiskupu Antonínovi z Mohelnice ze dne 13.října 1565.

(Kaubek - Děje města Libochovic)

„Nejdůstojnější, oswícený kníže! Pane, Pane můj milostiwý! Waši knížecí milosti winšuji štěstí, zdrawí a šťastného prospěchu w církwi swaté za mnoha leta od Pána Boha Wšemohoucího!
Milostiwý kníže, pane, pane můj milostiwý! Waši Knížecí Milostí poníženě prosím, že toto mé sprosté psaní milostiwě a laskawě u sebe uwážiti ráčíte, neb toho WKM. swéwolně zaneprázdnění nečiním, než ze swé weliké nouze a potřeby důležité, co mi se děje bez mého prowinění.
Na WKM. poníženě wznáším, jakožto wrchnost swou, poněwadž tu w Libochowicích déle, než do swatého Hawla, býti nemám, wznesl jsem na pána Jeronýma (z Donína) pána hejtmana JM, pána hofmistra nejwyššího K. Č. o takowý wěci strany mého odtuď stěhowání, žádajíc za to, poněwadž tu býti nemám, aby mi ourok Swato-Hawelský a polowici desátku sutýho dali, jak jakž mi to jinde, jako w Nepomuce dáwáno bylo. Dal mi tu za odpowěd, že toho sám od sebe učiniti nemůže, než že chce takowou wěc na JM. pána wznésti a mně tajna toho učiniti že nechce, jakož se tak stalo jakž zase od JM. pána psaní přišlo, w pátek tento minulý přečetl mi pán ouřadník ten artikul, co JM. pán za odpowěd dáwati ráčil, na ten rozum: K čemu jsem přistoupil, abych toho zase odstoupil.
Tomu bych já místo dal a toho se nezbraňowal a nezbraňuji, neb jsem k sobě žádného obilí, ani jednoho zrna nepřijal, než koliko otěpi málo žitné a owesné slámy. Proti tomu wíce chci nechati, nežli k sobě jsem přijal, to jest: kopu otěpi slámy žitné, tolikéž owesné. Ale Libochowští chtěliby mně k wětší wěci mimo to, což jsem k sobě nepřijímal, potahowati jakož oni s každým farářem předešlým diwně jsou nakládali, což se i mně dostáwá. A tak nechtí mi dáti sutého desátku polowici, jež jsem sprawedliwě zasloužil a nad to weyš chtěliby mně mimo náležitost potahowati co jsem letního času užíwal, jako luk a sadů, abych toho polowici dal, čímž powinnen nejsem, nebo Milostiwý a Oswícený Kníže! toho WKM. tajna učiniti nechci, když jsem byl w Nepomuce, přistoupil jsem o sw. Hawel. Tu mi půl desátku sutýho dali a na tom jsem přestati musel a wíce nic ani jedné otypky sena, ani slámy, a z jara jsem, když přišlo sklízení luk i obilí z kněžských poli i rybníkůw, což mě náleželo, wšeho jsem užil, a když opět býti jsem nechtěl, než ten rok, opět mi dali půl desátku a druhou polowici jinému po mně zanechali, a tak o to žádné různice nebylo, jako tito mé činí, chtíce k tomu přiwésti, abych já wšeho tu desátku zanechal a nad to něco wíc, ješto budoucí farář za rok wzalby wíce užitku, nežli já za půl druhého leta jsouc tu dwaby desátky suty wzal a já jeden, a tam kde jest, to wím, žeť mu a snad bez takowých hadruňků, což mě se děje, dadí, což jemu sprawedliwě náleží, nebo M. a O. Kníže PP. můj milostiwý! kdyby mně byl JM. pán podle s JM. na tom zůstání do druhého roku zanechati ráčil, to jest do swatého Jiří, nebyloby o to žádné hádky ani nesnáze ale wzawši jalowé příčiny přáti sobě ráčil jiného faráře, a já tomu jsem nemohl srozuměti, odkud ta oškliwost mě k Waši MK. přichází, že jste mi psáti ráčili, že bych některé wěci kacířské a pikhartské mezi lid na kázáních wtrušowal, abych toho přestal až w neděli po sw. Wácslawě, jsouc pro nějakou potřebu swou u JM. pána, tomu jsem porozuměl, odkud já k zoškliwení k WKM. přicházím nebo jest JM. pán mluwiti jest ke mně ráčil před p. Janem synem swým, i před čeledi, že bych do jeho kostela tu w Libochowicích kacíře a pikharty uwésti měl, jehož jest prwé nebýwalo, a že jsem pod obojí způsobem tělo a krew Pána našeho Ježíše Krysta podáwal toho učiniti nemaje. I dal jsem tu odpowěd JM. pánu, že jsem mimo řád a ustanowení církwe swaté a koncilium swatého i od WMK. nic neučinil, než což nám wšem kněžím w tom kraji od WKM. poručeno bylo a na to jistou instrukcí od WKM. že wydanou máme, a že mimo tu že jsem nic neučinil, než tak se chowal, i toho jsem JM. doložil, buduli já w takowou oškliwost mezi lidem skrze to přicházeti, že takowou wěc chci wznésti na welebnost Císařskou, opowědouc se wrchnosti swé WKM. (A pán ráčil mi to proti tomu za odpowěd dáti: Než toho we swých kostelích dopustí, kdež prwé pod jednou bylo, že raději žádného faráře míti nechce.) a protož nejoswícenější Kníže! pane můj milostiwý! co mi se tu bez mého prowinění děje, chudému a nedostatečnému knězi, wěřím WMK., že mně w tom litowati milostiwě ráčíte. - Nad to i toto na WKM. poníženě wznáším, že jsem od Wawřince mlynáře Libochowského nějakou hrst dříwí sobě jeho wlastní z jiných lesůw mimo panský lesy swezené a koupené koupil těž i to dříwí JM pán zbraňowati mi ráčí, newím proč, a já jsem tím dříwím se ubezpečil, abych měl k swé potřebě na jinou faru, poněwadž ta,m dříwí blízko není kde koupiti. Té důwěrnosti k WKM jsem, že so i o to dříwí k JM pánu přimluwiti WKM. ráčí, aby mi to dříwí propuštěno bylo, což jsem loupil, abych toho wzíti mohl. Již milostiwý a nejdůstojnější Kníže! z toho obšírného mého paní tomu wšemu porozuměti ráčite, co mi se děje, ač mně někteří wykládají k WKM, žebych nepokojný býti měl ale kdyby se to jinému dílo, co mě se dálo a děje, snadby jináč nepokojný byl, nežli já nebo mnohých wěcí ještě mlčením pomíjím, nechtíc WKM. zaneprazdňowati. w tom we wšem předkem Pánu Bohu a WKM. se poručena činím. Nebo bych neměl čím dluhůw platiti, kdybych o to přišel. Za milostiwou a laskawou odpowěd WKM. poníženě prosím. S tím WKM. Pánu Bohu wšemohoucímu poroučím.
Dátum w Libochowicích w sobotu před sw. Hawlem , (13.října) leta 1565.

W. K. M. poníženě poslušný
kněz Jan Jonáš.

P. S. Nad to nade wšecko, nejdůstojnější Kníže! Pane, Pane můj milostiwý! WKM. oznamuji, že ta různice a newole pochází ze dwou neb tři osob, že mi polowici desátku sutýho díti nechtí, prawíce, že jsou toho jiným farářům, když se při sw. Hawle pryč stěhowali, toho nečinili a nedáwali, a tak holými slowy chtěliby mně odbýti a nic nedati tohož ničímž nepokazují a pokázati nemohou, aby kdo tak štědrý byl a swého nebral, což náleží i toho račte sprawedliwě powážiti, a když to před WM. pokáží, já hned od swého předsewzetí pustím a jináč nic."