ZÁMEK A ZÁMECKÁ ZAHRADA

V LIBOCHOVICÍCH

Podle archivních listin a záznamů stavebního rady dr. h. c. Ed. Fialy a archiváře Antonína Jandy sestavil

J O S E F R U B L I Č

Ochrana památek byla odedávna úkolem kulturním. Znamená ochranu naší drahé domoviny. Zjednává úctu ke každé duchovní i hmotné práci, vychovává pietu ke všemu, co bylo vytvořeno napětím sil i vloh člověka, léčí domýšlivost pokládající přítomnost za vrchol vývoje, vyvádí z barbarství jevící se v ničivosti lidské práce i přirozené harmonie přírodní.
Hluboký význam přísluší jí v ohledu krasocitném a vysokou cenu má pro vědu.
Ze snahy sloužit ochraně a okrase domoviny, této vznešené mravní větvi kultury, vznikl i tento nepatrný příspěvek.
1949


Zámek.
Nynější podobu dostal zámek libochovický výstavbou v letech 1680 - 1690. Před tím byly v těchto místech od nepaměti dřevěné, později kamenné tvrze. V archivu metropolitní kapitoly pražské uchovaná listina vydaná k r á l e m K a r l e m IV. potvrzuje, že Karlův otec k r á l J a n L u c e m b u r s k ý získal Libochovice od H y n k a z e Ž l e b ů (snad r. 1310) a prodal "t v r z a m ě s t e č k o L i b o c h o v i c e se dvěma mlýny na řece Ohři", Z b y ň k u Z a j í c o v i z V a l d e k a, a to dne 26. prosince 1336.
Rod pánů Zajíců sídlil pak na hradě Hazmburku, původně K l e p nazývaném, 222 let. Zříceniny hradu staly se věstným znamením kraje.
Roku 1414 mluví zápisy o tvrzi s pokoji, r. 1446 o obyvatelném zámku v Libochovicích, v němž Zajícové se zařídili.
Za K r i š t o f a z H a z m b u r k a, r. 1550, je zámek označován jako p u s t ý ! Úplně schudnuv, prodal Krištof panství se zámkem J a n u s t a r š í m u z L o b k o v i c na Z b i r o z e a T o č n í k u za 15.000 kop českých grošů roku 1558.
J a n L o b k o v i c postavil již roku 1560 nový zámek v e s l o h u r e n e s a n č n í m, z něhož jsou některé menší části v nynější budově zachovány. Kostelík tehdá těsně u zámku zbudovaný stojí v téže podobě, jen věž jeho byla po požáru roku 1801 snížena.
P o ž á r roku 1661, hubící Libochovice (od roku 1560 město), poškodil částečně i zámek. Jeho archiv byl poničen, ba nesvědomitostí přišlo mnoho cenných spisů do stoupy!
Od roku 1594 do roku 1613 patřil zámek s panstvím k r á l o v s k é k o m o ř e v P r a z e, která zde ubytovala sedmihradského knížete Z i g m u n d a B a t h o r y h o. K r á l M a t y á š prodal Libochovice se zámkem A d a m o v i z e Š t e r n b e r k a, od jehož dědiců koupil panství Libochovice a Budyni roku 1616 hrabě (později kníže) D i e t r i c h s t e i n, jenž se rozhodl vybudovat si v Libochovicích skvělé sídlo.
Dne 13. prosince 1682 byla k tomu cíli sepsána smlouva s italským architektem A n t o n i e m P o r t o u jenž tehdá stavěl zámky v Roudnici a Milešově), aby podle předloženích plánů úkolově vystavěl barokní zámek. Z Lobkovického zámečku zůstala mušlovna (sala terrena), I. a II. poschodí povstalo nově. Zeď k řece obrácená byla mohutně ztužena. Na výzdobě sala terreny pracovali dva italští malíři J a c o b F e n c a t t a a J o s e p h M a t t o n e; obdrželi za to 800 zlatých a 4 sudy piva. Pivovar byl tehdá pod zámkem (tím vzniklo rčení: " v Libochovicích je pivovar bez střechy a zámek bez gruntů").
Drážďanský kamnář J i ř í F i s c h e l dodal pro zámecké místnosti 13 velkých kachlových, umělecky v baroku z h o t o v e n ý c h k a m e n, z nichž osm je dosud bezvadně zachováno. Pro rostliny zámecké zahrady zhotovil 355 barevných, znaky opatřených k v ě t i n á č ů. Práce prováděli roudnický kameník
J a k u b M i t t h o f e r, věhlasný sochař J a n P r o k o p z P r a h y a dvorní malíř C h r i s t i á n S c h r o e d e r.
Místnosti byly vyzdobeny stropními freskami florentinské školy, jakož i pěknými štukami. První poschodí zařízeno pro komnaty, druhé pro hosty. Zvýšenou péči věnoval A. Porta velkému sálu, zvanému Saturnův nebo Chronosův.

Saturnův sál
zaujímá první i druhé poschodí v jižním křídle zámku. Vládní rada dr. Fiala, jenž zde působil v létech 1895 až 1925 jako stavební architekt (původem zahradník !), nalezl v tomto sále stopy paláce ze XIV. století i z dob Lobkovického budování. Své označení nese od sochy Saturna, boha setby, postavené pradávno nad krbem sálu; je obklopena symboly ročních počasí. Saturn je znázorněn naturalisticky, ostatní figury jeví se téměř barokně. A n t o n i o P o r t a dal roku 1685 celé sousoší nad krbem doplnit a ztužit. Prostor sálu změnil však značně; okna zvětšil, stěny vyložil štukami a gobeliny, podlahu utvořil z parket, zhotovených z dubového a javorového dřeva. Obrazy - dosud tam visící - zhotovil zmíněný malíř Ch. Schroeder a jeho pomocník Michal Wagner (italská škola Bassano).
Dlouholetým neužíváním sálu zašlo tak mnohé; prováděné adaptace v létech 1850 - 70 nesou znaky úpadku.
Rod Dietrichsteinů vymřel r. 1855 a zámek s panstvím přešel na Herbersteiny.
Teprve roku 1909 zadal hrabě J o s e f H e r b e r s t e i n důkladnou renovaci zámku (také zámek v Budyni n. O. byl v té době jeho nákladem z trosek vyzdvižen) i úpravu Saturnova sálu vl. radovi Fialovi, aby se podle motivů a principů Antonia Porty řídil. Tím dostal sál dnešní důstojnou podobu. Figurální výzdoba vyjadřuje dobu baroka, balkony zřízeny podle nalezených plánů A. Porty; parkety v symetrických kresbách byly nově pořízeny ze dřev vlastních lesů, dvéře z dubu a palisandru. Velký, na stropě zavěšený lustr z mědi a mosaze nese helmice Herbersteinského znaku. Krb přizpůsoben k vyhřívání sálu. Obrazy z dob A. Porty jsou v rámech vyřezávaných J. B r o k o f f e m. Lunetty mezi symboly zvířetníka nesou označení majitelů zámku od roku 1676 do roku 1895. V sále byly umístěny krásné skříně zdobené vykládanými dřevy, jedna skříň je holandského původu s porcelánovými vložkami. Bronzová lvice je umění japonské.

Zámecká kaple
v nynější podobě povstala teprve roku 1560 po zrušení Lobkovicem postaveného kostelíka. Kostelík byl po celá desítiletí používán veřejností (neboť libochovický farní chrám byl od r. 1661 do r. 1705 v rozvalinách). Pak sloužil dlouho za skladiště pivovaru. Teprve v druhé polovici XIX. století byla vybudována v hoření části kostelíku, bývalé oratoře, nynější kaple, spodní část uzpůsobena pro kočáry a jiná vozidla. Do kaple byl zakoupen o l t á ř roku 1874, sošky apoštolů jsou kopie T h o r w a l d s e n o v ý c h originálů. F i a l a vyzvedl z haraburdí na půdě zámku tři polychromované sochy, znázorňující korunování Panny Marie a umístil je na východní stěně kaple. V předkaplí pak zarámoval podobně nalezené sochy sv. Tří králů, rovněž jako ony tři sochy ze XIV. století. Kaple byla vybavena nádhernými mešními rouchy a paramenty a sloužila pravidelným bohoslužbám. V přiléhající místnosti visí vzácný obraz sv. Jana Zlatoústého poškozený střelbou, majolika z XV. století znázorňující Večeři Páně, obrazy Narození Páně podle Tiziana a Večeře v Emauzích, ze XVII. stol.
Věž kostela u zámku byla roku 1801 požárem poškozena tak, že její krásná báň se sřítila a nebyla více nahražena. Slouží k pojmutí nádrží vodovodu pro zámek i město. Korouhvička na špici věže nese rok požáru 1801. V létech 1900 - 1914 byl zámek vl. radou dr. Ed. Fialou učiněn ve všech částech obyvatelným a důkladně zrestaurován. Také kapli byla věnována pietní péče. Malá vížka nad vchodem do zámku má na korouhvičce letopočet 1676 a troubícího jezdce na oslu.

Obrazy, rytiny, pozoruhodnosti.
v I. poschodí a po různu jinde jsou umístěny originály olejomaleb (Camuccini, Spiro, Le Brun, Fondi, Petter, Skreta, Bassano, Agricola, Huismann), mnoho kopií italských mistrů. Od malíře Kučery jsou olejomalby velkých rozměrů; znázorňují Mikulov, Hranici, Kounici a N. Město n. M. i menší oleje, na př. Libochovicko. Vynikající dílo italského malíře Domenichina ( Zampieri) z druhé poloviny XVI. století, zobrazuje chlapce Tobiáše s archandělem. Olejomalby na dřevě podle způsobu bratří Canaletto Belotto
jsou pozoruhodné, četné velké olejomalby ze XVI. a XVII. století připomínající Tiziana a Bassana, jsou více méně zdařilé kopie italských malířů. Portréty členů rodiny Herbersteinů maloval český malíř Hlava (Böhm). S u p r a p o r t y vynikají namnoze nad průměr.
R y t i n y ze XVI. a XVII. století jsou z části v rámech rozvěšeny. Na jejich zhodnocení pracovali dr. Fiala a slovinec dv. rada dr. Mantuani, leč jen část jich je odborně popsána a registrována. Také menší cenná numismatická sbírka byla Fialou zpracována. 20.000 rytin ve skříních uložených převzala Národní galerie, mince Národní museum v Praze.
V p o r c e l á n u vynikají francouzské značky "Creil" s ručně malovanými anekdotami ze života Jindřicha IV., dále značky anglické, indické, vídeňské i míšeňské.
Z n á b y t k u umělecko - historického významu jsou v zámku skříně a stoly i židle z první polovice XVIII. století drahocennými dřevy vykládané, svědectví pozdního baroka. Sem patří též v sále Saturnově uvedená holandská skříň s čínským porcelánem, zdobně vykládaná. Také stůl čistého slohu doby Ludvíka XVI. a tři stolky italského původu (kol r. 1700), jichž desky jsou vykládány mramorovými figurami květin a primitivních zvířat jsou pokládány za vynikající. Mnohý nábytek je dobrá řemeslnická práce ze dřeva ovocných stromů, mnohé stoly, skříně a psací stolky jsou vkusně vykládány.
S t ř í b r n é p ř e d m ě t y : Jsou to většinou stolní, pro hostiny určené příbory a pod. věci. Nyní v úschově Fondu nár. obnovy. Z b r a n ě zavěšené na stěnách schodišť, ručnice, pistole a bodla i jiné spadají do XVIII. a XIX. století.
K a c h l o v á k a m n a, o nichž je výše zmínka, jsou jedinečnou památkou zámku; datují se z r. 1685 a jejich čistý barok s ladnou figurální a věncovitou ozdobou i barvitostí je odborníky obdivován.
S b í r k y z cest hr. Josefa Herbersteina po Indii, Egyptě a Sudanu obsahují úlovky, zbraně, kůže, koberce a pod.; jsou mezi nimi pozoruhodné unikáty. Část jich převzalo Národní museum v Praze.
Z á m e c k ý a r c h i v je umístěn v přízemí zámku a uchovává listiny a předměty býv. Herbersteinských panství Libochovice, Budyně n. O., Vlachovo Březí, Žerotín, Nepomyšl v Čechách a Kounice na Moravě. Byl uspořádán vl. radou dr. Fialou a archiváři Grevem a A. Jandou; část, zejména panství Kounické, čeká na roztřídění.
V přízemí je umístěn o b l a s t n í s t á t n í a r c h i v z e m ě d ě l s k ý. jehož archivářem je nadlesní Avenarius.

Jiné pamětihodnosti.
v zámku se narodil roku 1787 slavný vědec světového jména J a n E v. P u r k y n ě, jehož rodná místnost byla péčí místního nár. výboru a Osvět. rady při stošedesátém výročí jeho narozenin pro veřejnost upravena. V létech 1823 - 50 působil v zámku jako vrchní aktuár panství český dramatický básník F r a n t i š e k T u r í n s k ý, jakož i spisovatel "D ě j i n m ě s t a L i b o c h o v i c e" (r. 1873), A r n o š t K a u b e k. Třicetiletá válka, jakož i napoleonské a sedmileté vojenské akce způsobily mnoho škod, zámek byl dlouho zařízen jako vojenský špitál, pak sloužil po mnohá léta za úřadovny a byty úředníků. V o d o v o d byl r. 1877 B o l z a n e m T e d e s c e m znovuzřízen, při čemž pracovali zvonaři litoměřický a ploskovický.

Zámecká zahrada.
není záznamů, že by před rokem 1680 byla u zámku ozdobná zahrada. V archivu nalézáme návrh Antonia Porty k založení zahrady podle tehdá věhlasného vzoru versaillského; listina ze dne 6. února 1685 jedná o novém plánu a téhož roku vstupuje do služeb "krasosadovník" J a n T u l i p á n, kterýž zahradu ve všech částech založil a po 26 let opatroval. Byl zatím ubytován v domě koštického správce Stárka za roční nájemné 24 rýnských zlatých; později byl pro zahradníka vystavěn nový dům v zahradě. Obsáhlá korespondence Tulipánova s knížetem, jenž sídlil v Mikulově na Moravě, dává sledovat postup prací. P ř e d z á m k e m byl zřízen navážkou dosud stávající obdélník 260 m dlouhý a 80 m široký, na němž v tvarech sestřihované stěny z habrů a lip tvořily prostory k pojmutí k v ě t i n o v é v ý z d o b y, v o d o t r y s k ů a s k u l p t u r. Na straně východní přičleněna k u c h y ň s k á z a h r a d a, rovněž podle francouzského slohu založená a osázená. Pod terasou k jihu; na břehu Ohře, umístil Tulipán z Francie a z Hamburku dovážené o v o c n é s t r o m k y na slaběrostoucích podnožích, jabloně na svatojánčeti, hrušně na kdouli štěpované. Z H o l a n d s k a docházely tulipány, hyacinty a narcisky k výzdobě záhonů před zámkem. V seznamech dodaných ovocných krsků roku 1686 - 1692 nalézáme odrůdy dosud u nás pěstované. Na severní hranici zahrady postavena byla o r a n ž e r i e k přezimování pěstovaných p o m e r a n č ů, f í k ů, c i t r o n ů a jiných italských rostlin. A roku 1689 hlásí Tulipán, že kameník Jakub Mitthofer vybudoval čtyři fontány, jichž vodotrysky byly napájeny vodou z Ohře. Ze školek šířil pak Tulipán své nové zákrskové stromky po Čechách. Dne 10. srpna 1762 oznamuje zámecký hejtman knížeti, že dal očesat 3030 plodů pomerančů, jelikož nepřátelské vojsko od západu se blíží! 500 nezralých ponechává na stromcích. Je to důkaz o množství tehdy zde pěstovaných pomerančů. Zahradník musel u každého dvora vysadit ročně nejméně sto, každý usedlík u svého obydlí deset ovocných stromků, čímž se rychle šířilo pěstování ovoce v kraji. K zužitkování ovoce byla u zámku vystavěna s u š á r n a. Na jednom v archivu uchovaném plánu sušárny na ovoce je podepsán "P u r k y n j e" (roku 1816).
J a n E v. P u r k y n ě popsal ve svých tiskem vydaných "Vzpomínkách" tehdejší park u zámku, důkladně i svou rodnou místnost v zámku.
A n g l i c k ý s I o h dotýká se kolem r. 1822 také libochovické zámecké zahrady, špalíry a skulptury musely ustoupit novému hnutí. Následoval pak vyšňořený "pleasurre ground" s tisíci kobercovými rostlinami, jimiž byly každoročně tvořeny před zámkem rozsáhlé "koberce" hýřící barvami i vůněmi.
N o v é s k l e n í k y. Roku 1883 ruší se oranžerie a staví se nové skleníky k pojmutí t r o p i c k ý c h r o s t l i n.
R o z š í ř e n í p a r k u provádí v létech 1853 - 58 ředitel zahrad B l e c h a, který založil podél nynějšího semenářství park v přírodním slohu použitím vzácných dendrologicky cenných stromů a keřů, z nichž mnoho dosud zhodnocuje zahradu. Přivážel je ze zrušené tehdá Salmské zahrady na Smíchově. Mimo toho byla celá, 24 ha měřící plocha mezi řekou Ohří, elektrárnou a cukrovarem upravena v přírodní park s bažanty a srnčí zvěří. Skleníky dostaly moderní topení.
Roku 1858 nastoupila své dědictví v Libochovicích ušlechtilá žena, hraběnka T e r e z i e H e r b e r s t e i n o v á roz. Dietrichsteinová, která věnovala zahradě své jemné porozumění pro krásy přírodní a svou láskou ji do své smrti 1895 pozvedala. Uložila také svému synovi Josefovi, aby neopomenul zahradě věnovat potřebné, což tento poctivě po celý život konal. Staré stromy byly chráněny a uctívány, skleníky obohacovány tropickými rostlinami. Hnízdění ptáků bylo podporováno ponecháním dutých stromů a úpravou vidlic na keřích. Zámek byl každé léto obýván, čímž zahrada získávala oblibu.
N o v á ú p r a v a č á s t i p ř e d z á m k e m byla provedena po úradě se zahradními umělci roku 1912 architektonicko - geometricky, aby odpovídala slohu zámku, průhledy parku spojily zahradu s krajinou, osázení letničkami a trvalkami zavedeno. Plán vypracoval pisatel těchto řádků, přeměnu provedl vrch. zahradník M a r t i n H r b e k.
O k u p a c e v létech 1939 - 45 způsobila zahradě mnohou škodu. Ústrky a nedostatky se množily, k o n á n y i ú t o k y n a s t a l e t é s t r o m y, aby sloužily nové německé zbrani dodáním svého dřeva! Jen šťastným zásahem zaměstnanců bylo tomu zabráněno.
O s v o b o z e n í m n á r o d a nalezla zahrada i zámek své ochránce a přátele v místním národním výboru, zejména však u úřadů republiky, začež nelze dosti děkovati.
Zámek se zahradou byl roku 1947 převzat státem a dán dne 1. května 1947 pod správu Národní kulturní komise, kteráž pod vedením známého českého milence památek dr. Z. Wirtha v zámku zřídila museum bytové kultury.
Místnosti, kde bydlela rodina Purkyňova a kde narodil se náš veliký vědec světového významu J a n E v a n g e l i s t a P u r k y n ě, byly propůjčeny Křenkovu krajinskému museu libochovickému.

Také zahradě bylo popřáno zachování.
Za to budiž všem, kdož se o to zasloužili; srdečně poděkováno.

Zámecká zahrada libochovická slouží tedy od roku 1685 nepřetržitě Kráse, tomuto klenotu lidského srdce! Stovky staletých mohutných stromů svědčí o lásce a pietě generací ošetřovatelů, o porozumění, že strom živoucí dá lidstvu více než strom zmrzačený nebo poražený ! Vzácní krasavci dubů, lip, jasanů, topolů shlížejí vděčně na lidská pokolení, že do dneška směly nerušeně svou Krásu světu dávat.
Kéž tato vynikající přírodní památka, ozdravovna i učebna, chrám a poutní místo Krásy, zůstane i budoucím zachována !