DĚJEPISNÁ ČÍTANKA
O MĚSTĚ BUDYNI n. O. A OSADÁCH
BŘEŽANY, KOSTELEC, ROUDNÍČEK A VRBKA

PRO ŠKOLU I DŮM.
SEPSAL A VĚNOVAL ŠKOLNÍ MLÁDEŽI V BUDYNI n. O.
ANT. JANDA,

ředitel živn. školy v Budyni n. O. - 1922. -

Proslov.

Jest asi první dějepisnou čítankou o rodných osadách v českých městech, která dostane se do rukou naší milé mládeže. Ač rozsahem velice obmezená, přece podává stručný obsah všech důležitějších událostí, jak našeho města Budyně, tak přiškolených obcí Břežan, Kostelce, Roudníčka a Vrbky. Pro vypravování dějin volil jsem nejdůležitější stránky lidové, hospodářské, společenské, stavovské, politické a j., což objasní mnohé, dosud při učení dějepisném úplně pomíjené věci, ke kterým třeba jest více zřetele obraceti, nežli války a snad osobní vlastnosti bývalých našich "milých" panovníků vyličovati. A protože jest třeba, aby duch národně vlastenecký u naší mládeže se utužoval, a láska jak k rodně osadě; tak k milé naší vlasti se povzbuzovala, proto sepisuje knížku tu, učinil jsem tak z lásky k domovské obci a k potěše i poučení naší milé školní mládeže, vzpomínaje s radostí milých dob, kdy sám na zdejší škole jsem tuto vyučoval a vychovával.
Kdo by pak po širších známostech o Budyni toužil, nalezne obsáhlé dějiny města sepsané na radnici.

(Prameny: Archiv m. Budyně, zem. ar., Státní ar., Prachist. Píč a j.)

Psáno v Budyni dne 11. prosince 1921. Ant. Janda, učitel v. v.

Díl I.

Část 1.

Založení osady.

Původní, nepatrná osada jména neznámého
Založení první osady 2000 let př. Kr. založena přibližně kolem 2000 let před Kr. lidem t. z. skrčků (skrčených koster), jména též nepovědomého. Hroby jejich nalézají se v okolí Budyně na různých místech.
První osada založena při řece Ohři na výspě za Dvorky, kde nyní továrna p. Ant. Fillera č. 233 se nalézá. (Nález silné vrstvy popele, spálených zvířecích kostí a střepů z různých nádob).
Kolem V. století před Kr. tlačila se Přích. Čechů 500 let př. Kr. z Lužice po Labi větev slovanská, která došla až řeky Ohře. Později jiná větev slezská zamířila přes Krkonoše po řekách Jizeře a Cidlině dále až k Vltavě, rozšiřujíc se z nenáhla po celých severovýchodních Čechách až do středu země, přijala napotom jméno Čechů. Najdouc tu starousedlé mírumilovné obyvatelstvo, sloučila se s těmito praobyvateli. (Současné nálezy starých Skrčků s hroby žárovými, slovanskými u Plátenic a j.) Rodiny našich předků, oddělujíce se, postupovaly dále po řekách a přítocích, až došly k naší Ohří. Postup ten dál se po kolik století, až některá rodina došla k Budyni, původnímu sídlu Skrčků, kde se k nim usadivši, osadu tuto rozšířila, což státi se mohlo kolem 200 let př. Kr.

Prvá obydlí a výživa usazených
Původní obyvatelstvo mělo chaty své v zemi kruhovitě vyhloubené, pokryté rákosím neb proutím hlínou vymazaným. Nahoře ponechán otvor na odcházení kouře. Přišlí Čechové stavěli již chaty pevnější, roubené z otesaných klád, ve spárách hlínou vymazaných. Střechy kryty proutím nebo i slamou.
Původní obyvatelé živiti se částečně lovem ryb a zvěře, částečné polním hospodářstvím. (Nálezy spáleného obilí v jich hrobích).
Čechové živiti se pasením dobytka, orbou i lovem zvěře v hlubokých lesích.

Část 2.

Budyně majetek knížecí.

Příslušnost Budyně knížatům pražským.
V nejstarší době patřila osada samostatnému obyvatelstvu, nejsouc nikomu podrobena. Když ale v nejpozdějších dobách vytvořil se v Čechách řád rodových knížat, zabrána byla Budyně v moc knížat pražských, jichž území sahalo až k řece Ohři . Co bylo za Ohří, patřilo knížeti bilinskému. A poněvadž knížata pražská lovívala začasté ve zdejších lesích zvěř, založila si tu na kopečku k Babínu dřevěný lovecký zámek v době asi 100 let po Kr.

Založení hradu Budyně.
Sousední knížata (hlavně bilinští) činila začasté vpády do krajin knížectví pražského. Aby tomu zabráněno bylo, nařídil pražský kníže přeměnění loveckého zámku v pevný dřevěný hrad, obehnaný hradbou kolovou a vyházenými příkopy, aby tak hájiti mohl brodu v řece Ohři'. Ve hradě usazeno úřednictvo knížecí, čeleď a vojsko.

Založení města (nové osady).
Pod hradem povstávala z nenáhla zase nová osada, podhradí, kde, usazovali se řemeslníci pro hrad pracující, a jiná čeleď, která více místa pro sebe ve hradu neměla. Tato osada dostala pak nejspíše jméno od prvního zakladatele Buda (pána na hradě). Stará osada kdysi při řece, byla opuštěna. Řeka Ohře mezi tou dobou změnila si nové řečiště dále k severu pod Břežany.

Polnosti u Budyně.
První obyvatelé slovanští káceli zde les a jich nabytí. od Ohře na jih a východ, aby nabyli půdy pro osivo a pastviny pro svá stáda. Pozemky byly všem společné, všichni na nich pracovali, a také užitek z nich společně brali. - Teprve Boleslav I. (935-967) zabral veškerou půdu v Čechách pro sebe, rozděliv ji částečné lechům a vladykům v jich osobní majetek, ostatní půdu si ponechal.
Z této půdy udílel pak osadníkům svým jisté úděly, aby je tak za práce nebo služby jemu konané odměňoval, a tito aby se uživiti mohli.

První platy z polí.
Poněvadž pak Budyně patřila knížeti, podělil polnostmi i zdejší své řemeslnictvo a služebnictvo, ježto tehdáž ještě penězi odměňováno nebylo. Z polností těchto neplatili držitelé žádných dávek. Teprve r. 980, kdy biskup Dětmar ustanovil desátky kněžím, platili prvně každý desátý mandel obilí. To byl tedy první plat z polí. Roku 1022 změnil potom biskup Helikard s knížetem Oldřichem desátek v ten způsob, že každý, kdož oře, dávati má z lánu polí faráři 1 strych pšenice, druhý ovsa.

Založení kostela.
Jest domnění, že kostel v Budyni, ovšem dřevěný, založen byl počátkem XI. století ke cti sv. Jana Kř., a zároveň založena i fara. Teprve o 200 let později byl tento kostel z kamene přestavěn ve slohu starogotickém za krále Přemysla Otakara I. kolem r. 1220, kdy také on přestavěti dal dřevěný dosud hrad v Budyni z kamene, a město obezdíti dal zdmi, baštami a příkopy.

Budyně vysazena za město 1230.
Za Václava I. vysazena Budyně r. 1230 za město s právem Magdeburským (Děvínským ). Měšťané zavázali se nyní králi odváděti z každého lánu polí po 4 korcích pšenice, žita, ječmene a ovsa, dávati dále každý několik slepic, vajec a sýry, To byl druhý poplatek z polí.

Budyně dána 1290 v užívání.
Václav II. udělil Budyni r. 1290 svému rádci a kancl. proboštu Bernardovi z Kamence v dočasné užívání. Ten pak, aby hodně z Budyně a vůkolních osad vytěžil, nechal všecky pozemky všem sousedům na stejné lány rozměřiti, a tentýž poplatek, jak dříve obyčejem bylo, dal si v tomto sutém úroku (roční plat) odváděti. V té době mluví se již o mlýnu v Mileticích na malé Ohři blíže Kostelce.
Když pak Bernard z Kamence r. 1293 stal se biskupem v Míšni, dostala Budyni teta krále Václava II., paní Griffina, vévodkyně Sandecká v doživotní užívání. Tato dala r. 1294 pozemky u Budyně znovu rozměřiti, an prý pří prvním měření bylo pochybeno.

Potvrzení výsad městských 1302.
Poněvadž Budynští neměli od krále Václava I. písemného .potvrzení svých výsad, dal jim král Václav II. na tyto výsady v latině psaný list, ve kterém potvrzuje svobodné vaření a prodávání piva a souditi se vlastním sudím. Za to ale změnil úrok sutý tak, že za polovici obití dáti mají půl hřivny čistého stříbra (272 g) a polovici, tedy po 2 korcích různého obilí, jakož i kury, vejce a sýry. Domkáři, kteří dříve neplatili nic, nyní platiti mají 1 lot (17 gr) stříbra.

Zastavení Budyně 1309.
Král Jindřich Korutanský zastavil Budyni kolem r. 1309 p. Jindřichu z Lipé, který ji v zástavě držel ještě za krále Jana Lucemburského.

Obléhání a dobytí Budyně 1316.
Jan Lucemburský po jeho zvolení za krále čes. přitrhl 1. listopadu 1310 s manželkou Eliškou a se vším vojskem do Budyně, kde na hradě po několik dní meškal. odtud vytrhl k Roudnici a pak dále ku Praze, kterou dobyl.
Když pak později zavříti dal Jindřicha z Lipé, bouřili se přátelé tohoto proti králi, načež Jan jal se dobývati jich hradů. Také před Budyni přitrhl s Pražany, kterou obléhaje, koncem února 1316 dobyl, a Jindřichu z Lipé odebral.

Část 3.

Budyně majetkem pánů Zajíců.

Výměna Budyně 1336.
Král Jan vyměnil r. 1336 Budyni s vůkolními osadami Zbyňku Zajícovi z Valdeka za hrady Žebrák a Točník v krajině berounské; že však v krátké době před tím koupil Zbyněk hrad Klepy a Libochovice od téhož krále, přeněmčil podle tehdejšího nemravu Klepy v Hazmburk a psal se pak i potomci jeho z Hazmburka.

Následky výměny.
Budyně, která dříve bývala majetkem knížat a napotomních králů českých, stala se výměnou tou majetkem panským a tedy městem poddanským, ztratíc tak nejen mnoho na své samostatnosti, závisela nyní na libovůli pána svého. Kdežto dříve volili si své konšely (bylo jich 12) do rady sami, ustanovoval jim je nyní pán sám. Dříve mohli statky své libovolně nastupovati neb prodati, nyní však jen se svolením pána státi se tak mohlo.
Umřel-li někdo bez dědiců, připadl statek (odúmrť) na pána. Pánové opičili se tak po králi.

Zajícové na Budyni od r. 1336 - 1613.
Zajícové z Hazmburka, kteří vládli na Budyni, jsou následující:
Roku 1336 - 1368 Zbyněk Zajíc z Valdeka, pak z Hazmburka.
Roku 1368 - 1379 Vilém a Mikuláš I., Zbyňkův syn a vnuk.
Roku 1379 - 1395 Vilém z Hazmburka sám.
Roku 1395 - 1451 Jan I. a Mikuláš II., bratři postoupili příbuznému Oldřichovi Budyni na 5 let.
Roku 1451 - 1463 Zbyněk II. z Hazmburka. "1463 - 1495 Jan II. a Oldřich, bratři." 1495 - 1497 Mikuláš III. a Jan III. synové Jana II.
Roku 1497 - 1553 Jan IV. syn Jana III. Roku 1553 - 1583 Mikuláš IV. z Hazmburka."1583 - 1613 Jan Zbyněk, poslední.

Změna úroku 1376.
Vilém a Mikuláš I, změnili r. 137ó úrok sutý v peněžitý, tak že nyní v Budyni i na vsích platili z lánu celou hřivnu stříbra, nebo 64 groše české. (1 kopa = ff)

Glejt do Žitavy 1381.
Mikuláš I. vymohl u krále Václava IV., že udělil r. 1381 Budyňským glejt (svobodnou jízdu bez cla) že mohou se dvěma vozy zbožím naloženými jezditi do Žitavy a zase zpět.

Pokání lidu z Lipé 1394.
Za něho r. 1394 putovati musili osadní z Lipé (za Ústím n. L.) bosi a s nepokrytou hlavou do Budyně proto, že prý tamního faráře těžce urazili, a tu činiti měli pokání.

Svobodné prodávání vína 1403.
Jan I. a Mikuláš II. r. 1408 vydali Budyňským první česky psaný list (dřívější jsou všecky psány v latině), kde jim dovolují svobodně prodávati vino.

Zmírnění robot 1414.
Mikuláš II. odpustil Budyňským roku 1414 (a to i sousedům v Pístech, Vrbce a Roudníčku) některé roboty, dříve pánům konané, hlavně roboty potažní.

Spor o hlídky 1451.
Jan I. urovnává r. 1451 spor mezi měšťany a vesničany (Písty, Vrbka, Roudníček) o hlídkách na zdech městských. Vesničtí mají jen v případu války ponocné přičiniti.

Druhé obléhání Budyně 1469.
Za Jana II. a Oldřicha byla Budyně r. 1469 vojsky Jiříka Poděbradského obléhána, ale Jan II. z Budyně tajně prchl do Žitavy.

Výměna pozemků 1474.
Titíž páni vyměniti r. 1474 s měšťany budyňskými louky Trávník, Přední a Zadní obec za městskou louku Slatinu a louku Babín, kde si zřídili rybníky pro chov ryb.

Obmezení svobody 1453.
Roku 1453 za Ladislava krále obmezila Šlechta svobodu lidu podaného, který se nyní bez svolení pána nikam stěhovati nesměl.

Robota 1487.
Roku 1487 za krále Vladislava Jagailovce uvalili páni s měšťany měst královských na lid selský robotu, t. j. práci ruční i s potahem na polích. i ve stodolách panských. Šlechta i města pokořili tedy selský lid v otroka.

Oheň 1494.
Roku 1494 vyhořela Budyně. První známý požár.

Trhy 1495.
Mikuláš III. a Jan III. vymohli r. 1495 na králi Vladislavovi Jag., že udělil městu dva jarmarky (trhy) po 8 dní trvající.

Radnice 1506.
Poručníci nezletilého Jana IV., pan Jan z Šelnberka a Zdeněk Lev z Rožmitálu darovali r. 1506 měšťanům po ohni nedostavěný dům pro rothúz (radnici). Jest to nyní dům č. 12, kde bývala pak stará radnice do roku 1898.

Zrušení práva magdeburského 1506.
Tito poručníci svolili r. 1506 také měšťanům změniti dosud užívaného práva magdeburského za české právo pražské, sepsané Pavlem Krist. z Koldína, kancléřem St. M. Prahy.

Koupě štěpnice 1510.
Roku 1510 koupili měšťané velikou štěpnici dle malé Ohře (nyní Tůně) za Trávníkem od vladyky Jiříka z Brloha za 90 ff grošů českých.

Povodeň 1514.
Roku 1514 byla tak veliká povodeň na řece Ohři, že voda zničila úplně osadu Miletice s mlýnem, a osadu Břežany též s mlýnem.

Stavba nového mlýna 1515.
Jan IV. kázal tudíž r. 1515 stavěti v Budyni na Malé Ohři nový kamenný mlýn na osmero složeni a řeku, která tékávala přes Trávník, nynější Tůni, vésti dal mezi obecním Trávníkem a panským sadem do Ohře před Břežany. Stavba mlýna trvala 20 let až do r. 1535.

Upravení robot ku mlýnu 1515.
Týž Jan vydal roku 1515 list, kterým upravuje roboty mezi městskými a vesnickými k tomuto novému mlýnu.

Krokodýl.
Z cest svých do Palestiny a Egypta přivezl r. 1518 mladého krokodýla, kterého daroval městu na památku.
Muka Boží.
R. 1521 postaviti dal sloup (Muka Boží) na cestě k Matce Boží.

Obezdění M. Boží.
Obezdíti dal dřevěný kostel Matky Boží.

Věž kostela sv. Václava.
V městě při kostele sv. Václava (kterýž při přestavbě kostela za Přemysla Otakara 1. byl ku cti téhož sv. zasvěcen) přistavěti dal věž, na které dosud znaky jeho a jeho manželky Markety Minsterberské se nacházejí.

Obrazy a sochy v kostele.
Malovati nechal několik obrazů na plátně i na dřevě (skládací), které jsou skutečnou ozdobou našeho kostela. Podobně sochy P. Ježíše na kříži, P. Marie a sv. Josefa, v sakristii nyní umístěné, zhotoviti nechat. Měl již tehdáž znamenitou knihovnu.

Plavení obilí po Labi.
Na králi Ferdinandu I. vyžádal si, že mu povolil svobodnou plavbu beze cla s jednou lodí s nákladem obilí po Labi z Lovosic až do Saska.

Řád o štole.
Roku 1550 vydal řád o štole farářské v konání obřadů církevních, o vydržování učitele a varhaníka celoročním jídlem a pitím i platem se strany faráře, a o platech kostelníka. Tento řád vepsati nechal do pamětní knihy městské, která bohužel roku 1631 shořela.

Výbuch prachu ve věži 1551.
Roku 1551 neopatrností jistého pekaře holubáře, kterému uletěl holub do zámecké věže, vznikl výbuch prachu ve věži uloženého, věž se rozletěla, zámek poškodila, při Čemž 13 lidí z čeledi zámecké o život přišlo. To vše vypisuje česky v knize zvané Sarmacie, Tragedie čili Komedie, kterou věnoval arciknížeti Ferdinandovi (bratru Maximilianovu), a ve které mimo jiné vypráví o své nemoci, o smrti své milé manželky Markety, o turnaji na rynku v Budyni a o vypalování ohňostroje pod zámkem na Babíně.

Pokoření stavů a měst 1547.
Za něho pokořil císař Ferdinand I, r. 1547 stavy české a města královská. Ačkoliv sám porušil přísahu stavům zemským tím, že nutil vojsko české za hranice pomáhati bratru svému Karlu V. proti protestantským stavům německým, což protivilo se řádům zemským, přece potrestal nespokojené stavy tím, že některé odpraviti dal, jiným Statky pobral a jiné zase uvězniti kázal, kdežto městům (Pražané odevzdati musili všecku zbroj) jich výsady a jich statky pobral, a ještě veliké pokuty uložil. V Praze zřídil apelační soud, a nad městy ustanovil krajské hejtmany.

Vybírání 1 gr. z peněz dědičných 1574.
Mikuláš IV. udělil r. 1574 radě města a konšelům právo vybírati z každé kopy grošův, které se odtud na cizí panství vybíraly, po 1 gr. m.

Důležitá obdarov. 1581
R. 1581 vydal Budyňským nad míru důležitý list výsadní, a to v příčině vaření piva a vození sladu do mlýna, mletí jeho, hnaní vody do kašny městské, o vybírání cla v branách od koně a pěších, o volném prodeji soli, o vybírání peníze z přivezeného obilí do města, z cizího piva vybíráni 5 gr. a darování polí a pastvin na Ladech.
Budyňským pustil také vinice na stráních břežanských a vrbeckých.

Správa panství 1583.
Roku 1583 vedl správu panství budyňského měšťan Martin Michna (č. 57.), jehož syn Pavel Michna z Vacinova po bitvě na Bílé Hoře tak nechvalně se proslavil.

Vysazování mezníků 1586.
R. 1586 prováděl primas Divíš Houška vyměřování a vysazování mezníků u poli budečských.

Jan Zbyněk z Hazmburka, poslední.
Stavby zámků. z toho rodu na Budyni, nádherně upraviti dal zámek v Budyni, přestavěti dal zámky ve Mšeném a v Brozanech, které mu patřily. Na zámku v Budyni vydržoval řadu učených mužů, mezi nimi Poláka Bartoloměje Paprockého, který tu sepsal a vydal knihu Diadochos (Posloupnost knížat a králův českých) r. 1602.

Svobodné kšaftování 1602.
R. 1602 vydal Jan Zbyněk měšťanům list, že mohou nyní bez svolení pána svobodně svým jměním kšaftovati (v dědictví dáti) i vládnouti. A brzo na to vydal druhý list, kterým slibuje jich práva dáti vložiti do desk zemských.

Úpadek Jana Zbyňka.
K tomu ale již nedošlo, neboť upadnuv brzo potom v dluhy, přišel o veškeré statky, které mu byly r. 1613 soudně prodány.

Část IV.

Budyně majetkem pánů ze Šternberka.

Prodej Budyně 1613.
Roku 1613 koupil Budyni p. Adam ze Šternberka, nejvyšší purkrabí pražský za 150000 ff gr. m.
Stavové čeští mu ji r. 1618 odebrali, že s nimi proti Ferdinandu II. nedržel a prodali ji 1619 Petru ze Švamberka. Tomuto odebral ji císař r. 1620, vrátiv ji zase Šternberkovi.

Sasové vypálí Budyni 1631.
R. 1623 dědil Budyni jeho syn František Matyáš. Za něho vtrhli Sasové r. 1631 dne 13. listopadu do Budyně, kterou vydrancovavše, úplně vypálili. Při tom shořel celý městský archiv. Domy spustly, a následkem vydání protireformačního patentu 1627 mnoho rodin pro víru do ciziny prchlo. František Matyáš r. 1648 dívaje se z okna paláce na Hradčanech, byl švédským vojínem postřelen tak, že na ránu tu ve 14 dnech zemřel.

Po válkách švédských 1650.
Po jeho smrti hospodařila vdova Lidmila Benigna, rozená Kavkovna z Říčan.
Po válkách švédských začalo po roce 1650 strašné utiskování lidu selského neslýchanou robotou a velikými platy.
Za vladařství Lidmily založena r. 1650 nová gruntovní kniha městská.

Nový katastr berní 1654.
R. 1654 založen nový berní katastr pod jménem Militare ordinarium, a soupis všech usedlostí pojmenován Rule rectifikační.

Špitál 1654.
Ludmila vystavěla r. 1650 - 54 špitál panský a hospodu panskou pod branou Říční.

Obecní dům č. 66.
Regent (vrchní správce) její Ondřej Šuc, rodič z Brozan, daroval r. 1677 městu dům č. 66 v městě a všecky při něm pozemky.
Obdarovací list 1675.
Václav Vojtěch ze Šternberka, když r. 1673 převzal Budyni, vydal Budyňským poslední česky psaný list výsadní r. 1675, ve kterém potvrzuje všecka dřívější jich obdarování. Cechu kovářskému potvrdil jich artikule (řád).

Část V.

Budyně majetkem p. Dietrichstejnů.

Prodej Budyně 1676.
Prvním z nich byl Gundakër z Dietrichsteinu, hrabě napotom kníže, který zadluženou Budyni i s Libochovicemi r. 1676 od Václava Vojtěcha ze Šternberka koupil. Rodina jejich pocházela z Korutan, kde i jejich rodný zámek.

V době jeho školství české velice pokleslo.
Školství české Knihy české, i ty, které věhlasný reformátor českého školství Jan Amos Komenský sepsal, šmahem spáleny, vyhlášeny byvše za kacířské, a nebylo nikoho, kdo by se byl utlačeného a ožebračeného národa ujal. Učitelstvo ke svému stavu nikde se nevzdělávalo, a mohl se jím státi kdokoliv, jen když se dobře vyznal v hudbě. Školní návštěva také nucena nebyla, do školy chodil jen kdo chtěl. Na vsích, s výminkou farních, také nebylo škol, a tak žil venkovský lid beze všeho vzdělání úplně zanedbán.

Jatky 1692 r.
Druhý Dietrichstein byl Ferdinand od 1690 - 1698. R. 1692 odstraniti nechal jatky od hřbitovní zdi při městském kostele, které postaveny pak na Purkyňově náměstí proti domu čís. 23.

Malý mlýn 1694.
Téhož roku stavěti dal malý mlýn (nyní Nebeských č. 177), k němuž zříditi nechal Nádržku pod Matkobož. rybníkem, a odtud strouhu se žlábky.

Matriky 1694.
R. 1694 počínají naše matriky, které při požárech r. 1631 a 1692 na děkanství shořely.
Třetím nástupcem byl Leopold kníže Dietrichstein od r. 1698 - 1708.

Výsady městským i vesnickým 1700.
R. 1700 udělil Budyňským i vesnickým velikých výsad. Nyní i předměstští sousedi mohli svobodně kšaftovati (dědictví odkazovati), měšťané měli si studny stavěti, aby měli vody k zamezení požárů, sůl svobodně mohou prodávati, ale jen ve městě. Vesničtí smějí obilí sami prodávati, a do měst na trh voziti. Městští nemají více peníz od pěších vybírati, aby se lidé městu nevyhýbali, a peníze za robotu slevuje o 39 zl. 21 kr.

Rozdělení usedlostí na vsích od 1700 - 1715.
Na vesnicích nařídil nové rozdělení statků a chalup tak, aby každý usedlý měl stejně pozemků, a to sedlák třikráte tolik co chalupník, a tedy aby sedlák také třikráte tolik roboty konal jako chalupník. Rozdělil tudíž robotu spravedlivě, což dříve nebývalo.

Přestavba špitálu
Špitál v Budyni po Lidmile Šternberkové přestavěti dal ve španělském slohu.
Čtvrtý byl Valter Xaver, kníže z Dietrichsteinu od r. 1708-1738.

Potvrzení výsad 1731.
R. 1731 potvrdil měšťanům jich privilegie.
Pátý Karel kníže z Dietrichsteinu vládl od r. 1738- 1784.

Války o dědictví.
Za něho propukly války o dědictví a sedmiletá válka, které roznítil hrabivý král pruský Bedřich II., u Němců zván Veliký.

Francouzové 1742.
R. 1742 byli v Budyni Francouzové po 3 neděle a pak Sasové po 4 neděle, ale mimo rekvisic jiných škod neučinili.

Vypálení Budyně 1759.
Hůře bylo, když r. 1759 vtrhli do Budyně Prusové. Tito z návodu majora Šafgoče vypálili celé město i s předměstím, a lid hasiti nesměl neboť vojsko mělo rozkaz do lidu stříleti. Šafgoč byl pak za tuto surovost zavřen doživotně na pevnost Špandov.

Číslování domů 1760.
R. 1760 nařízeno v městech číslování domů. U nás počalo v zámku čís. 1., a šlo řadou domů do ulice Rojkovy, odtud pak dále v městě, jak dosud vidíme. Starodávné pojmenování domů dle dřívějších majitelů, na př. dům Košírkovský č. 2 atd. přestalo.

Míry nové a peníze.
Za Marie Terezie přestalo se také počítati na kopy grošů, neboť zaveden rakouský zlatý po 60 krejcařích, groš měl 3 kr., 1 kr. = 2 půlky, 1 půlkrejcar = 2 čtvrtkrejcary. Také zavedeny papírové peníze, Bankocedule, po 100 a 50 zlat.
R. 1769 zavedena nová rakouská míra. Byl to řetěz .o 10ti sáhách ( ° ) délky, 1 ° = 6' stop, 1' = 12" palců, 1" = 12"' čárek. Starý český provazec míval též 10 °, 1° 3 lokte, 1 lok. = 2 stopy, 1 st. = 12 palců, 1 palec = 12 zrn. Tato stará naše míra byla zrušena. Na místo českého korce zavedena rakouská měřice, všecko tedy "rakouské", jen aby památky po Češích nebylo.

Patent o robotě.
R. 1775 vydala Marie Terezie patent o ulehčení roboty lidu selskému.

Školy na vsích.
Také nařídila, aby všude ve větších vsích založeny byly školy, a ustanovila povinnou návštěvu i pro dívky. Dozorem škol byly pověřeny vikariátní úřady duchovní.

Germanisace v Čechách.
Nastoupením císaře Josefa II. r. 1780 na trůn započala pravá germanisace (poněmčování) národa českého. Na radnicích musilo se úřadovati německy, děkanství a fary započaly psáti matriky německy, úřady vrchnostenské vedly již dávno správu všeněmeckou, řemeslnictvo hlavně v pohraničních městech začato v domácnosti mluviti německy, a tak i školy dříve české (viz Litoměřice) zavedly vyučování německé a tím poněmčování dovršeno. Také v Budyni zavedena ve škole němčina, a sám učitel Ant. Tichý musil se v Praze podrobiti zkoušce z jazyka německého. Pak konány u nás na škole veřejné zkoušky z der, die, das (t. j. z němčiny) při hlaholu "trub i kotlóv". Ale měšťanstvo později samo germanisaci školy zamezilo.

Potvrzení výsad 1782.
Císař Josef II. potvrdil r. 1782 městu, ovšem po německu, všecka jich dřívější obdarování. Roku 1783 vyhořelo bezmála celé město.
Šestý držitel Budyně byl Jan Karel kníže z Dietrichsteinu od r. 1784 - 1806.

Josefinský katastr 1785 novou spravedlivější změnu katastru.
Za něho císař Josef II. nařídil r. 1785 Všecky pozemky změřeny řetězem, a výměra jich přesně stanovena. Každý pozemek dostal číslo topografické (polohopisné) a k němu výměra jeho připsána. Z čistého výnosu vymřena potom daň. Také nařídil číslování domů i na vsích, a zapsání i baráků (domků podruhův) do purkrechtních knih, ježto tito nyní měli také daň z nich platiti.

Zrušení robotství 1786.
R. 1786 ulehčil císař robotu, neboť rolník mohl se nyní z ní vykoupiti, a zrušil pověstné "robotství", vymaniv tak sedláka z tělesného poddanství pánova.

Oheň 1787.
R. 1787 vyhořelo neopatrností obyvatelů domku. č. 16 opět celé město, které bývalo vždy šindelem nebo slamou pokryto. Při tom vyhořelo děkanství i škola. Stará původní škola stávala na děkanském dvoře při zdi městské, děkanství zase při dvoře domu č. 9.

Stavba děkanství 1794.
Po ohni bylo nové děkanství postaveno na místě bývalé školy, a pro novou školu zakoupen Hrbkův dům č. 13 vedle radnice, kde vyučováno do května 1857.

Magistrát 1794.
R. 1794 zřízen v Budyni regulovaný magistrát III. třídy. Staré zřízení české, totiž úřadování 12 konšelův, z nichž vždy jeden byl primasem (hospodář.), a jeden byl po 4 neděle purkmistrem, načež ostatní v hodnosti té se střídali, nyní pominulo. Habsburkové ničili a brali nám vše, majetek, svobodu, české peníze, míry, zřízení staročeské i školy. I jazyk by nám byli vyrvali, kdyby na štěstí ten venkovský lid tak houževnatě si ho nebyl uhájil.

Poslední potvrzení výsad 1796.
Poslední potvrzení privilegií městu učinil císař František II. r. 1796, načež od té doby již více nikým potvrzeny nebyly, neboť zrušením roboty a udělením samostatnosti obcím, a odnětím práva patrimoniálního úřadům vrchnostenským zrušeny také všechny výsady, jindy od králův českých neb pánův podaným, udělené.
Sedmý a poslední majitel Budyně byl František Josef kníže z Dietrichsteinu od roku 1806 - 1854.

Rusové 1813.
Války Napoleonské Budyni jinak neublížily, než jen velikým zásobováním vojska, hlavně r. 1813, kdy městem prošla bezmála celá rakouská armáda a část vojska ruského.

Znovuvzkříšení národa.
Po válkách Napoleonských nastal v zemi, české klid a s ním blahobyt. Národ okřál po těžkých pohromách, a věnovati se mohl zemědělství, obchodu a průmyslu. Také ve vědách, umění a spisovatelství zdatně pokračoval. Práce vzkříšení národa ujalo se několik obětavých a šlechetných mužů, kteří hlavně svými spisy a knihami křísili lid český ze staleté zatemnělosti (n. př. Dobrovský, Kamarýt, Kolár, Čelakovský, Jungmann, Hanka, Kajetan Tyl, Havlíček, Palacký a j.)

Zrušení roboty 1848.
Rok 1848 přinesl národům rakouským, a hlavně národu našemu dávno toužené vykoupení ze staletého otroctví. Císař Ferdinand V. udělil 15. března t. r. lidu selskému svobodu, zrušiv veškeru poddanost a robotu. Lid selský stal se samostatným. I naše město vymaněno z poddanosti. Magistrát r. 1850 zrušen a na místě jeho ustanoven od 1. ledna 1851 okresní soud v Libochovicích pro všecky osady bývalého panství libochovického a budyňského. Také zrušeny všecky vrchnostenské úřady. Bývalým pánům zůstal jen jich osobní majetek, totiž dvory s polnostmi, rybníky, lesy a zámky. Obce mohly se nyní samostatně říditi a jmění své spravovati.

Národní garda 1848.
R. 1848 zřízena v Budyni národní garda, jakožto zemská obrana. Byla ale zase r. 1851 zrušena.

Nová škola 1857.
R. 1857 zřízena nová škola v domě č. 65 (nyní radnice), do které dítky v květnu ze staré školy převedeny.

Události v době novější.
Roku 1858 zavedena na škole první anglická ocelová péra. Dříve psáno brkovými.
R. 1859 zavedeny nové rakouské zlaté po 100 kr.
R. 1860 zaražen v Budyni první zpěvácký spolek, který pak r. 1868 vystoupil pod jménem Bivoj, a po dlouhý čas velmi zdařile působil.
R. 1861 začalo se zase na zdejší radnici úřadovati česky po dlouhých létech.
R. 1866 táhnouce na Prahu, navštívili nás po 100 létech zase "rozmilí" Prušáci co nepřátelé. Když pak po vítězné bitvě u Králové Hradce vracely se jich voje zpět, prošlo Budyní veliké množství různého jich vojska, které nám sem choleru zavléklo, načež mnoho lidí zdejších i vesnických této nemoci podlehlo.
R. 1870 zařízen peněžní ústav pod jménem Občanská záložna. Ale bohužel, že nesprávným vedením přišel 1902 v úpadek.
R. 1872 ustanoven zde sbor dobrovolných hasičů, který dosud trvá.
R. 1875 zavedeny nové metrické míry a váhy, jichž se dosud užívá.
R. 1896 dostavěna a otevřena nová krásná pětitřídní škola v Haslerovské třídě.
R. 1899 otevřena Městská spořitelna, nový peněžní ústav.
R. 1900 zavedeny nové peníze, zvané koruny s poloviční hodnoty staré rakouské zlatky.
R. 1906 byl pro město Budyni velmi příznivý. Toho, roku postavena a otevřena dráha z Loun do Jenšovic (nyní Vraňany), povolena a otevřena I. třída měšťanské (občanské) školy. Pomoženo tím tedy nejen lehčímu a lepšímu vzdělání mládeže, ale i zvelebení obchodu a průmyslu.
R. 1907 pořízeny na věž nové hodiny, krásný to stroj od firmy Ludvík Hainc z Prahy v ceně 2.000 K.
R. 1915 -- tedy již v době světové války-zavedeno osvětlování města elektřinou, kdy již r. 1904 touto silou hnány stroje ve Velkém mlýně.

KONEC DÍLU I.

Díl II.

Přiškolené osady.

1. Osada Břežany.

Založení osady.
Osada Břežany založena byla v údolině (kde nyní sady jsou) při samé řece Ohři na levém břehu nejspíše v I. neb II. stol. po Kr., když se některá rodina z Budyně na levý břeh řeky přebrodila. Pohřby své konali na kopečku, kde nyní nová ves stojí (Nálezy popelnic na návsi).

Příslušnost.
Z počátku byty Břežany obcí samostatnou, později ale asi v III. - IV. stol., kdy ustálila se v Čechách různá knížectví, přivlastnil si je kníže bílinský, neboť celá krajina za vodou patřila již jemu. Řeka Ohře tvořila hranici mezi knížectvím pražským a bílinským. Teprve Boleslav I., zrušiv všecka knížectví, přisvojil si také krajinu za řekou Ohří. Pozdější knížata a králové udělovali pak jednotlivé osady (úděly) vladykům za služby, a tak i Břežany staly se pak majetkem nám neznámého vladyky.

Vladykové.
První zprávu o Břežanech podává Paprocký, píše, že Břežany držel v XIII. věku (asi 1270) vladyka Matěj z Obřiství se ženou Markytou. Po jeho smrti prodala vdova se svými syny Petrem a Volkmarem r. 1305 Břežany se 23 lány po 72 korcích rolí (asi 1656 strychů) a mlýn Svatoslavovi a Křivkovi ze Lstiboře za 149 1/2 hřivny stříbra.
V Břežanech byly tedy lány větší nežli v Budyni.

Mlýn v Břežanech
Mlýn v Břežanech vystavěl nejspíše vladyka Matěj, nebo některý jeho předchůdce, nechav prokopati strouhu z řeky Ohře, kterou pak nížeji svedl zase do řeky. Dosud znamenati jest prohlubeň, kudy strouha ta vedla, a místu mezi ní a řekou na. "Ostrově" se říká. Mlýn stával tedy v blízkosti staré osady.
Jan Lucemburský, drže Budyni, koupil hrad Klepy s Libochovicemi r. 1311 od Hynka ze Žleb, a zajisté přikoupil i Břežany od bratří ze Lstiboře, neboť prodal všecko r. 1336 p. Zbyňkovi z Valdeka, a když pak i Budyni témuž pánu za Žebrák a Točník vyměnil, byla tím obě panství sloučena, a tak zůstaly pak Břežany povždy při panství budyňském.

Povodeň 1514.
Roku 1514 byla na řece Ohři tak veliká povodeň, že zničila všecka dřevěná stavení v Břežanech, i dřevěný mlýn odnesla. Postavili tudíž sousedé novou osadu na kopečku, jak nyní stojí, a to v podobě Lhoty (Dlouhé ulice). Lhoty byly poslední způsob staveb v Čechách. První způsob staveb byl roztroušený, druhý kruhovitý a třetí ulicovitý (Lhoty). Břežanští přiděleni byli potom robotami k mlýnu v Budyni (1515).

Platy.
Sousedi břežanští odváděli r. 1600 ze 27 usedlostí do panského důchodu 91 ff. 19 gr. 2 den. čes. mimo kuřat, vajec a sýru. Faráři budyňskému dávali 33 věrtelů obilí na desátku. R. 1700 ale již 8 str. 3 věr. pšenice, 8 str. 3 věr. žita a 16 str. 1 v. 2 čtv. ječmene, tedy 135 věrt. 2 čtv. obilí a tedy čtyřikrát tolik, co před 100 léty. Poplatky tyto mimo královských (zemských) daní potrvaly do r. 1848. Mimo to platilo 11 občanů p. děkanovi úroky v letnících po 6 kr. ze 14 železných krav.

Katastr obce.
Z Rule rectifikační r. 1654 shledáváme, že sousedi břežanští měli úhrnem 660 str. 1 věr. rolí, z nichž byly 373 str. osety, 287 str. 1 věr. leželo ladem. Z hospodářství bylo 12 statků, 12 chalup, 1 chalupa bez polí a 1 krčma, ze které pak učiněna chalupa.

Upravení usedlostí 1715.
Za příčinou urovnání roboty, aby totiž někdo více nepracovat, maje méně pozemků nežli druhý, který více pozemků užíval, rozděleny všecky pozemky do r. 1715 na 40 dílů, jinak osedlých, z nichž uděláno jen 8 statků, které dostaly třikráte tolik (za tři osedlé) pozemků, jako chalupník, jichž bylo 16. Poněvadž celý obecní katastr měřil t. č. 913 str., dostal každý statek 69 str. a každá chalupa 23. str. polí, a tak každý statek odhadnut na 536 ff 16 gr. 3 a půl den. míš., a chalupa jen na 178 ff 45 gr. 3 a půl den. m. Pak drželi rolníci ještě louky na 9 a čtvrt vozu sena a 3 vozy votavy. Domkář mající domek na obecním místě, platil obci ročně 1 ff m. neb 1 fl. 10 h. rýn.

Novější události.
R. 1810 postavila obec na návsi kapličku, do níž r. 1829 zakoupila v Praze zvonek.
R. 1787 postavila obec (osedlí) kontribučenskou sýpku na ukládání obilí pro vojsko, daně a na semena. (Dosud v ní uloženy mají pověstné klády, do kterých, sevřen provinilec za ruce a rohy).
R. 1882 a 1911 postavili si sousedi silnici od erární silnice do Břežan.
R. 1903 zakoupena nová stříkačka, a zařízen hasičský sbor.
R. 1912 konána regulace řeky Ohře.
R. 1916 stavěna silnice přes Stráň do Chotěšova.
R. 1921 postaven před kapličkou pomník 7 padlým synům břežanským ve strašné světové válce.

Stará jména statků.
Pojmenování starých usedlostí ze XVII. stol.: Č. 1. grunt Jandovský, č. 2. grunt Sýkorovský, č. 4. grunt Jobovský, č. 7. grunt Šimoníčkovský, č. 8. chalupa Řezáčská, č. 10. chalupa Martina Jašky, č. 11. grunt Klezovský, č. 13. hospoda panská, č. 14. chalupa Barcala Břečky, č. 15. grunt Štěpánovský, č. 16. chalupa Holubovská u Štolbů, č. 17. grunt Praskáčovský, č. 18. chalupa Bartoně Lahovského, č. 19. chalupa Kulmanovská u Krejčíků, č. 20. Stará krčma, č. 23. chalup Jakuba Šimoníčka, č. 29. chalup Matěje Hajnýho, č. 31. chalup Kašpara Hudečka, č. 32. chalup Flosova, č. 33. grunt Merhovský, č. 34. grunt slove Bíbovský, č. 35. grunt Novákovský, č. 36. grunt Kříšťanovský, č. 37. chalup Bulákovská, č. 38. grunt Matěje Hloupýho, č. 39. chalup Bernartovská, č. 40. chalup Václavíkovic, č. 41. chalup obecní, č. 42. chalup Řezáčská.

2. Osada Kostelec.

Založení osady.
Kostelec, prastará osada, původního jména neznámého, dostala jméno své teprve po založení kostela kolem XI. neb XII. století. O stáří osady svědčí nálezy pohřbů.

Příslušnost.
Původně patřil Kostelec knížatům pražským. Králové čeští udělovali ho pak v léno vladykům (panošům, manům).

Panošové.
R. 1336 předán Janem Lucemb. Zbyňkovi Zajíci i s manem lením. R. 1377 koupili Vilém a Mikuláš Zajícové od panoše Přecha, řečeného Středa, 4 lány polí, která tamnímu faráři k vyživení postoupili.

Tvrz Parkán.
Pan Vilém Zajíc koupil pak r. 1386 od panoše Mikuláše dvůr poplužní (panský) - selský se jmenoval kmetcí - tvrz přední řečenou Parkán, 10 dvorů kmetcích s polovicí vinic, a s podacím kostelním. Společník Mikulášův (bratr) Diviš z Kostelce k tomu přivolit jest.

Tvrz druhá.
Ještě r. 1412 připomíná se panoše Jan z Kostelce ev. spolukolator fary, neboť držel ještě druhou část Kostelce. Později patřil Kostelec již celý pánům Zajícům, zůstávaje stále při panství budyňském.
Dřívější panošové bydleli na tvrzi Parkán, kde nynější panský dvůr se nalézá, a kde původně také panský dvůr býval. Když pak se synové o Kostelec rozdělili, vystavěna druhá tvrz na kopci blíže kostela, kde nyní domky č. 8, 28 atd. stojí. Tato tvrz ale časem zašla, neboť ji páni Hazmburkové více nepotřebovali. Dosud v místech těch na Fumberkách (předhradí) se říká.

Fara.
Fara stávala ve stráni, kde nyní domek č. 10 se nalezá, a k děkanství i se zahradou patří.

Starý kostel.
Původní dřevěný kostel sv. Petra a Pavla stával na nynějším zádušním poli, severně od nynějšího, kolem něhož byl hřbitov.

Nový kostel.
Poněvadž pak Malá Ohře, tekoucí dříve pod samou strání, tuto stále sesouvala, tak že hřbitov i kostel ohrožen byl, přestavěn r. 1758 kostel na nynější místo, a hřbitov k němu přeložen, načež starý hřbitov v pole obrácen. Také řeka 1793 nynějším směrem pod Kostelcem převedena.

Příjmy fary.
Faráři kosteleckému patřili 4 lány polí, a k tomu les Vacinov (nyní chybně Lacinov zvaný) nad Kostelcem. K tomu bral desátek z polí v Kostelci a z osady Miletice, které přifařeny byly.
Fara kostelecká zanikla ve válce třicetileté po r. 1628, když tam kněz Václav Slanina z Budyně za faráře pro malé příjmy a spustlost fary jíti nechtěl, zůstávaje raději kaplanem v Budyni. A že byl pak také nedostatek kněží, byla fara připojena k děkanství budyňskému. Desátek z polí miletických brali pak děkanové v Budyni. Malá osada Miletice byla r. 1514 povodní zničena, a tak obyvatelstvo, které zbylo, převedeno do Kostelce. Pozemky její přivlastnil si Jan IV. Zajíc, a tak nyní dával desátek faráři sám.

Počet domů 1613.
R. 1613 bylo v Kostelci 6 statků a 7 chalup, mimo dvoru, fary a krčmy, které nečítány, tedy 13 usedlostí.

Katastr.
R. 1654 v Ruli rectifikační zaznamenáno též 13 usedlých, kteří drželi 175 str. rolí, z nichž 83 strychů osetých, 85 strychů ladem ležících a 7 strychů pustých.

Upravení usedlostí 1715.
R. 1715 rozdělen katastr na 17 osedlých, z nichž utvořeny 2 statky 10 chalup a krčma. Výměra všech polí obnášela t. č. 219 str. 3 v. 2 mázl. Že pak ve válce třicetileté osada Lhota nad Kostelcem zanikla (i s pan. dvorem), přidala vrchnost ode dvora lhotského 180 str., tak že nyní celý katastr měl 399 str. 3 v. rolí. Připadlo tudíž na chalupu 23 - 24 strychů, na statek 69 str., a statek také třikráte více ceněn než chalupa. Cena statku obnášela 299 ff 31 gr. 4 a čtvrt den. m., chalupy 99 ff 50 gr. 3 a třičtvrtě den. m. a také statek třikráte tolik roboty konal, jako chalupa.

Platy.
Mnoho-li usedlí v Kostelci platu pánům v dřívějších dobách odváděli, známo není; toliko z odhadu osady r. 1613 vidíme, že celá obec platila ročně do důchodu 30 ff 6 gr. čes., slepic 7 a pět osmin kusů, vejce a sýry. O farářích víme jen, že r. 1705 brali letního úroku ze 43 železných krav. Z těchto úroků na jistinu uvedených platili r. 1870 do vyvazovacího fondu částku 39 zlatých 60 kr. r. m.

Nejnovější události.
R. 1854 prodala obec sousedům Stráň pod bývalým hřbitovem na dílce. Zároveň pronajala domkářům, jichž bylo t. č. 10, dílce ve Skaličkách t. z. obec. Lada. Tehda čítala obec 28 čísel domovních. Dvůr měl dvě čísla, 13 a 14, pak bylo s krčmou 13 hospodářů a 10 domkářů.
R. 1856 postavila obec na místě staré stodoly kontribučenskou sýpku, která ale tomuto účelu sloužila jen do r. 1864, kdy tyto sýpky vyzdviženy.
R. 1857 kutal šenkýř Jan Smola na uhlí, ale pro nával vody práce zanechal.
R. 1869 postavila si obec vlastní cihelnu.
R. 1875 přiškolena obec Kostelec do Budyně. Dříve chodívaly dítky od r. 1750 do Brníkova.
R. 1888 stavěna silnice z Kostelce do Roudníčka, načež r. 1906 opět do Brníkova.
R. 1906 zakoupena nová stříkačka a ustanoven sbor hasičů.

Stará jména statků.
Pojmenování starých usedlostí:
č. 1. grunt Marštalský, č. 2, grunt Holcovský, č. 4. grunt Doupníkovský, č. 5. grunt Šafránkovský, č. 6. chalup Hájkovská, č. 11. chalup Jana Krejcara, č. 12. chalup Krčmářovská, č. 15. chalup Adama Poláka, č. 16. chalup Vokurkovská, č. 17. chalup Černých, č. 18. chalup Bradáčovská, č. 19. chalup Jana Krejcara, č. 20. chalup Pavla Nováka.

3. Osada Roudníček.

Založení osady.
Osada Roudníček, za starodávna psána Rúdník, založena záhy v dobách ještě pohanských, čemuž svědí starožitné nálezy z doby žárových hrobů. (Mlaty bronzové, spony a j.) Jméno své dostala od železité rudy, kterou tu první obyvatelé dobývali. První osadníci přišli sem zajisté z Budyně, jakožto střediska, odkudž se po vůkolí usazovali.

Příslušnost.
Roudníček patříval k panství budyňskému od prvopočátku, a tudíž knížatům pražským, a po nich pánům Zajícům.

První zmínky.
První zmínky o Roudníčku podává list o prodeji Budyně králem Janem Lucem. roku 1336.
R. 1434 prodal Matěj Křenóv, písař desk zem. 200 ff platu na Pístech a Roudníčku, kteréž měl od p. Mikuláše Zajíce na těch vsech, p. Zbyňkovi Zajíci z Hazmburka.
R. 1477 byli sousedi roudenečtí přikázáni robotami ještě ke mlýnu v Mileticích, načež po jeho zkáze r. 1514 převedeni byli k novému mlýnu v Budyni.

Platy.
Dle odhadu r. 1613 platívala celá osada ze svých gruntů, jichž bylo 12, do důchodu ročně 37 ff . 51 gr. 4 den. čes.

Katastr.
R. 1654 napočtěno v Rule 287 str. rolí, z nichž 226 str. orných, 59 str. ladem ležících o 2 str. pustých bylo.
R. 1714 vykazuje katastr již 325 str., 1 v. 2 mázl., a že pak bylo ode dvora budyňského sedlákům přes 44 str. 3 v. 3 máz. přidáno, napočteno pak celkem 406 str. 1 v. 2 m.

Upravení usedlostí 1715.
Poněvadž pak r. 1715 byly usedlosti nově upraveny, tak že stanoveno 18 osedlých, přišlo na jednoho osedlého, či-li chalup 22 - 23 str., kdežto na statek připadlo 66 str. polí. Z těchto 18 osedlých utvořeno pak 9 chalup a 3 statky, kdež dříve bývalo tu 7 chalup a 5 statků, tak že ze 2 statků učiněny chalupy.

Roboty.
Roudenečtí konali robotu částečně při dvoře v Kostelci, částečně v Budyni. Sedlák konal ji 156 dní s potahem a 36 dní pěší (ručně) v době od sv. Jana Kř. do sv. Václava. Chalupník konal robotu pěší po 156 dní.

Stavba mlýnů.
Poněvadž vytékal ze skály v stráni mohutný pramen, nezůstal nepovšimnut, nebo když zanikl miletický mlýn, a v Budyni mlýn teprve r. 1535 dostavěn, panovala jistě nouze o mletí obilí. Založen tudíž dolní mlýnek v tomto století, neboť r. 1613. uvádí se na něm mlynář Tyburci. Horní mlýnek založen teprv ku konci XVIII. stol., kdy mlynář Kračmer na dolním mlýně dal synu svému místo na stavbu horního mlýnku. Tento mlýnek je nyní zrušen.

Vývin mlýnů.
V nejstarších dobách třely ženy zrní na plochých kamenech, později třeno zrní mezi dvěma kulatými kameny, při čemž vrchní kámen rukou otáčen, a aby spadnout nemohl, měly oba kameny, vrchní i spodní v prostřed otvor, kterým zaražen kůl do země, okolo kterého se vrchní kámen (žernov) otáčel.
První mlýny na vodách zakládány u nás teprv v X. a XI. stol. A jako vodní šroub povstal z dětské hračky (větrného mlýnku - Resl), tak zajisté i z dětské hračky na potoce (dřevěný mlýnek) některý důmyslný člověk sestavil lopatkové kolo vodní, které mělo samo žernov otáčeti, aby se ušetřilo lidské, nad míru namahavé práce, kterou u Římanů jen otroci konávali.
Takový dřevěný mlýn stával na voru ve vodě, načež lopatkové kolo vodní proud otáčel, a pomocí ozubeného kola, umístěného na hřídeli, a pomoci vřetene otáčel se pak žernov- (kámen běhoun), kam se otvorem ve středu kamene obilí nasypávalo. Ovšem, že časem svým tento primitivní mlýn stále se zdokonaloval, přidat se nahoru koš, pak lub, napotom moučnice s prosívacím pytlíkem atd., až povstaly t. z. české mlýny, ty staré veselé útulky naší bodré mlynářské chasy.

Prachárna.
Za časů pánů Zajíců zřízena byla v Roudníčku t. z. prachovna (prachárna) na vyrábění střelného prachu ze síry, salnytru a dřevěného uhlí, který páni pro své zbrojnoše potřebovali, a který pak ukládán do rohové věže zámecké. Prachovna stávala v místech, kde nyní domek č. 19 stojí, a kdo ho vyráběl tomu říkali "prachař".
Posledním prachařem byl Josef Skála r. 1767, který se pak do Budyně přestěhoval.

Události v době novější.
V Roudníčku řádila r. 1832 asiatská cholera napotom v roce 1850 opakovala se nemoc ta, a konečně r. 1866 zavlečena byla sem cholera Prušáky, tak že mnoho lidí na tyto nemoci pomřelo.
R. 1846 započalo několik občanů plaviti žlutou hlinku (okr) na vyrábění barev, neboť tohoto okru nacházejí se tam silné vrstvy.
R. 1848 měl Roudníček 31 domovních čísel. Byly tu 3 statky, 9 chalup, 2 mlýnky, 1 krčma s kovárnou a 16 domků.
R. 1888 stavěna silnice od Kostelce na erární silnici, načež r. 1890 pokračovala odtud k Vrbce.
R. 1899 pak stavěna silnice do Brníkova, při čemž zbořen domek č. 5, ježto překážel stavbě. Číslo 5 dostal potom jiný nový domek.
R. 1907 zařízen hasičský sbor, když před tím zakoupena v Praze nová stříkačka.

Stará jména statků.
Pojmenování starých usedlostí:
Č. 1. chalup Matěje Šinfaldy, č. 2. grunt Hlaváčovský, č. 4. chalup Rískovská (Rejskovská), 8. grunt Buršovský, č. 9. chalup Novýho sedláka (původně Kašpárskovská), č. 10. chalup Jana Smutnýho, č. 11. chalup Proškovská, č. 12. grunt Peškovský, č. 13. chalup Jiříka Španiela, č. 14. chalup Zajíčkovská, č. 23. chalup Petra Rážka. Rodiny ty vesměs z Roudníčka vymizely.

4. Osada Vrbka.

Založení osady.
Založení osady Vrbky spadá taktéž do I. - II. stol. po Kr., jak praehistorické nálezy dosvědčují. První obyvatelé její přišli taktéž od Budyně po potoce vzhůru, který u Budyně do řeky Ohře ústil, a shlédnuvše tu příhodné místo ve vrbinách při potoce a pod strání při údolině, tu se usadili. Odtud jméno Vrbice, později Vrbka.

Příslušnost.
Že obyvatelé z Budyně pocházeli, udržovali stálé styky s mateřskou osadou; a tak v pozdější době dostaly se obě v moc pražských knížat, načež i na dále Vrbka osudy své s Budyní sdílela. A že i pozemky stejně s Budyní za Bernarda z Kamence r. 1290 rozděleny byly, svědčí podnes pruhy polí, souběžících s budyňskými až pod Lada.

Potok vrbecký.
Vrbecký potok, protékaje od pradávna osadou, zahnul se za ní k severu, načež zakrátko zatočil se k západu mezi pozemky Králíčkovým a Kocourkovým, načež protékal bařinatou loukou Slatinou (nyní zvanou Matkobož. rybník), aby odtud někde k Budyni, k nynějšímu rybníku, který za starodávna Lehňov byl jinam se zatočil načež někde za Babínem do řeky Ohře se ústil.
Teprve po vypuštění Matkobož. rybníka r. 1814 dán potoku nynější směr po Ouvratích vrbeckých polí a bývalém břehu rybníku, jak dosud strouha jeho vede.

Cesta k Vrbce.
Cesta z Budyně k Vrbce vedla původně (před r. 1294) po Průhoně ke Křížku, odkud skoro rovným směrem šla přes Pomoklinu vedle Rybníčků (kalužin) k nynějšímu můstku, tehdáž ovšem ještě nebývalému, a dále pak mezi lukami a poli, jak nynější silnice vede. Teprve po roce 1294 zřízena z Budyně od Matky Boží nová cesta vedle posledního lánu (nyní nová silnice) a podle louky Slatiny, kde v místech nynějšího můstku sloučila se se starou cestou.

Vinice.
Vinice za Vrbkou ve stráních až k Pohořicím pěstovány již od doby Karla IV. Za Mikuláše IV. Zajíce kolem r. 1553 přenechávány pod plat měšťanům budyňským, z nichž tito mimo peněz platili ještě desátou kakuči (džber, konev) vína. Tyto vinice sluly také poustky, ježto stávaly při nich malé domky se sklípky a lisy, kde se víno hned na místě lisovalo a také kvasilo. Pan Mikuláš pak měšťanům vinice ty pustit. V XVIII. stol. měšťané ale pro chudobu všecky tyto vinice sousedům vrbeckým odprodali, načež tito jednu po druhé rušili a v pole obrátili.

Městský dvorec.
Obec Budyně mívala ve Vrbce od pradávna svůj dvorec (nyní č. 15 a 47), ve kterém držela svého šafáře a chovala býka a kance pro plemenění. K němu dostala ještě od Ondřeje Šuci r. 1677 některé pozemky, které on kdysi od vrbecké Dvořky (od č. 20) byl koupil.
Ku dvorci tomu patřil sad, počínající hned ve vsi od potoka nahoru (nyní sad Mansfeldovic-Bukovského), r. 1906 drahou přeříznutý, na jehož části nádraží stojí, pak od něho počínajíc pozemky po levé straně silnice vedoucí od Vrbky k Roudníčku, až ku Mšenskému háji a k budyňskému katastru sahající. Pro dluhy byla obec nucena r. 1794 dvorec i s polnostmi prodati. Dvorec byl pak rozdělen na dvě části. Bývalým chlévům (nyní hostinec Krajníkův) ponecháno číslo 15 a byt šafářův se stodolou dostal č. 47.

Platy z polí.
Dle odhadu r. 1613 platila celá osada úroku do panského důchodu 70 ff 19 gr. čes. mimo slepic a vajec. Farářům budyňským platili r. 1603 na desátku 27 měr. obilí. R. 1700 platili sousedi již 6 str. 1 v. pšenice, 6 str. 1 v. žita a 12 str. 2 v. ječmene. Tedy již 25 str, obilí (jinak 37 a půl míry.) Ve Vrbce bylo r. 1613 statků 9, chalup 4, domkáři 2 a 1 dvorec, celkem 28 usedlostí.

Katastr.
V Rule rectifikační 1654 napočtěno jen 5 statků, 10 chalup, dvorec a krčma, tedy 17 usazených. Ostatní domy byly pusty a opuštěny. Někteří občané pro víru svou také prchli. Byli pak schytáni a zpět přivedeni.
Polí r. 1654 bylo zapsáno: 344 str. orných, 60 strychů ladem ležících, celkem 404 str.
R. 1714 vykazoval katastr 393 str. 1 v. 2 m., a že jim vrchnost při Matkobož. rybníku pozemků přidala, měli r. 1718 již 553 a čtvrt str. rolí.

Úprava usedlostí 1715.
R. 1715 rozdělena celá osada na 22 osedlých, z nichž utvořeny 4 statky a 10 chalup. Obecní dvorec v to čítán nebyl, ježto si ho město spravovalo samo. Připadlo tudíž na chalupu 25 str., na statek 75 str. rolí.
Obec Vrbka má z doby císaře Josefa II. r: 1785 pěkně zachovaný katastr, ve kterém jsou všecky pozemky rozděleny na 4 flury {tratě, skupiny). I. flura jsou zahrady při statcích, II. flura sahá k Hradské cestě, III. flura na Budyňsku až do Končin a IV. flura na Ladech a za Hájkem. Pole mají již svá čísla topografická a svou výměnu.

Mor mezi židy 1715.
R. 1715 vypukl v Budyni mezi židy mor. Byli tudíž z města vykázáni na obecní louku vrbeckou, kde zřízeny pro ně baráky. Tu byli léčeni budyňským a slánským felčarem až do uzdravení. Zemřelí pochováni na Ladech. Hlídáni byli vojenskou hlídkou, tehdáž posádkou v Martiněvsi meškající, aby nikdo z nich neprchl.

Židovský hřbitov 1785.
R.1785 nařídil císař Josef zrušení veškerých hřbitovů uvnitř měst. Židé měli hřbitov svůj za zdí městskou na hradbách u Bašty. Byli tudíž nuceni založiti hřbitov nový. Koupili pak od dvou vrbeckých sousedů pole blíže Matkobož. rybníka, kde mají nyní svůj hřbitov.

Školní dítky.
Školní dítky chodily z Vrbky do budyňské školy již od doby Marie Terezie, a také toho času obec Vrbka stále na školu v Budyni přispívá.

Události v době novější.
R. 1886 postavila obec na návsi novou kapličku na návrh stavitele K. Beneše z Budyně.
R. 1888 - 89 stavěna silnice z Vrbky k Roudníčku.
R. 1900 stavěna z Budyně silnice Vrbkou do Martiněvsi. Kdo znal dřívější bezednou a prabídnou cestu do Vrbky, řekl: "Zaplať Bůh" !.
Téhož roku koupila obec Vrbka stříkačku od města Budyně, a zřídila hasičský sbor.
R. 1906 stavěna dráha z Loun do Jenšovic kolem samé Vrbky.

Stará jména statků.
Pojmenováni statků ze XVII. století:
Č. 1. hospoda panská, č. 2. chalup Bubeníčkovská, č. 3. grunt Strejčkovský, č. 4. grunt Mikuláše Starýho, č. 5. chalup Zychovská (Šebestian Bíba}, č. 6. grunt Adama Kalihoty, č. 7. a 8. chalup Jana Zoubka, ve válkách spustla, a přišla k rozdělení, č. 10. chalup Jiřího Orta, č. 11. chalup Papešovská, č. 12. chalup Šandovská (Soukupovská), č. 14. grunt Řezáčkovský, č. 15. - 47. městský dvorec, č. 16. grunt (pak chalup) Teleckýho, č. 17. grunt Hloupýho, č. 19. chalup Mrlíkovská, č. 20. chalup Jana Česala, č. 21. chalup Čertovská, č. 22. chalup Jana Zajíkavého, jinak Klatovský, č. 25. na Poště, č. 31. chalup Kartákovská.

KONEC DÍLU II.

Nahoru