Jan Evangelista Purkyně

O VZNIKNUTÍ ČASOPISU KROKU I ZANIKNUTÍ JEHO

bylo otištěno v pátém ročníku Živy, 1857, s. 83-86

Bylo to roku 1820, když jsem se blíže seznámil s Janem Svatoplukem Preslem, jsa tehdáž asistentem anatomie a fysiologie na universitě pražské. Onť nedávno z Holomouce se navrátiv, kde po dvě léta byl profesorem mineralogie a zoologie při tamější fakultě lékařské, zajal po smrti prof. Bergra totéž místo při zdejší medicínské fakultě. Slyšel jsem, že se zanáší ouplným překladem Biologie Treviranusovy. Jest to vlastně fysiologie všeobecná, která, berouc ohled na všechny říše přírody, zahrnuje v sobě podstatu všech přirozených věd a činí tím jakousi encyklopedii přírodnickou. Vzdělání takového díla bylo by podávalo příležitost vytvořit dosti ouplnou terminologii přírodnickou v jazyku českém. Zdá se, že Presl, toho potřebu především cítě, chtěl právě proto tuto knihu za látku svých prací vyvoliti. Však po několika pokusech, nevím z kterých příčin, pustil od toho díla, i obrátil se, cítě k tomu schopnost, ku pracím speciálním. Při mé první návštěvě našel jsem jej hluboce zajatého kreslením obrazů rostlin na kameně pro svůj veliký rostlinář, jejž tehdáž společně s hrabětem Berchtoldem po svazcích vydával. Část vytištěných obrazů byla pak pečlivou rukou jeho milostných sester Anny a Kláry ozdobně vymalována, an zatím bratr Bořivoj prozkoumáváním rostlin flóry sicilské, ježto byl tam cestovav s sebou přivezl, pilně se zanášel. Večír přicházel hrabě Berchtold, i přinášel svou denní práci, příspěvek k rostlináři, což potom Jan v nočních dobách rychle na český jazyk převáděl.
I zalíbilo se mi velice v tomto ústraní českých jasných hlav i českých srdcí. Býval jsem tam bezmála denním hostem, a co bratří Preslové zajati byli prací ruční, jeden kreslením, druhý překládáním archů sbírky botanické, pouštěl jsem se já do horlivého řečnění o věcech přírodních, o pěstování věd v jazyku českém a jiných ideálech bez mezí a bez konců. Býval jsem rád slyšán, málokdy odporu zkoušeje mladším bratrem Bořivojem, jejž jsem místo jmena Karel tak nazýval pro jeho obyčejnou zasmušilost. Někdy se také přidružili Svoboda malostranský, Jungmannové Josef i Antonín. Byly to pravé počáteční besedy české; nemluvilo se jinak nežli česky i o nejzapletenějších předmětech vědeckých a přečasto se vyskytla příležitost k vytvořeni potřebných názvů, někdy šťastně vyvedených, někdy dosti nejapně. Tu mírnil a řídil Josef Jungmann takové naše počínání, nahlídnuv do svých bohatých zásob slovnických, i často se našlo slůvko vhodné, dávno od našich předků potřebované.
Jednou v neděli procházeli jsme se my tři, Presl, Jungmann a já, okolo Pštrosky, krušný stav našeho spisovatelstva v poměru ke čtenářstvu považujíce. I prohodil Jungmann myšlénku, že by se nějako snad pomohlo tím, kdyby se spisovatelé a jiní vlastencové mezí sebou zavázali vydávané od nich knihy kupovati. - A to byl první zárodek naší, tak skrovně počavší, nyní utěšeně zkvétající Matice české, která se konečně v sekcí Musea království Českého proměnila.
V jiné z takových večerních besed horlivě rozmlouváno bylo o vypracováni všeobecné vědecké encyklopedie. Již se jednalo o rozdělení prací Václav Svoboda měl převzíti historii, J. Jungmann literaturu, estetiku, Marek filosofii, A. Jungmann a starší Klicpera medicínu, Preslové a já přírodovědy atd. Brzo jsme však poznali, že takové dílo daleko přesahuje naše síly v každém ohledu. I pokusil jsem se zformulovati naše snažení způsobem něco snadnějším, navrhnuv, aby se vydával časopis nazvaný Slovanská akademie. Tento název měl podle mého zdání také poněkud vyzrazovati naše toužení po opravdové akademií nebo vysokých školách slovanských. Přátelům se však zdál tento název příliš vysokoletný a snad i podle tehdejších okolností nemilý, i hledáno jiného, který se brzo naskytl. Snažil jsem se jedenkráte vystaviti symbolický čili mytologický význam jmen pravěkých osob našeho dějinstva. Tu měl Samo představovati původní bytost, Krok vystoupení rozumu do zevnějšího světa, jako základní filosofií, dále pak obdržely Krokovy dcery podle svých vrozených vlastností zvláštní ouřady, jedna konajíc obřady posvátné měla představovati fakultu teologickou, druhá se bavíc poznáváním rostlin a hojením nemocí značila fakultu lékařskou, třetí zpytujíc práva společenská i spravujíc národ po zákonu zastávala fakultu právnickou. Ta pak po smrti otce vyvolila Přemysla za chotě, sílu výkonnou zemědělstvím, zbrani a průmyslem, jehož první vojna byla proti pohlaví ženskému, aby se ukázalo, že síla má panovati nad slabostí, rozvaha nad vášněmi. Při podobném rozjímání naskytlo se samo sebou jmeno Krok časopisu všenaučnému, jenž měl na světlo vyjíti. Jan Presl převzal ihned redakci a potřebné výlohy na tisk. Moje vidění o Krokových dcerách uvedl Jungmann pěknou vstupnou básní v indické vážné rozměry, já pak napsal oznámení čili program našeho časopisu všenaučného, kdež jsem podal soustavu věd, i pojmenovány jsou vědy a umění pomocí přátel prvníkráte našim hlaholem. Jestliže dosaváde v knihách i časopisech o vědeckých předmětech jednáno bylo toliko prostomluvným způsobem, podal Krok první příklad mluvy české přísně vědecké, chtěje tím dokázati nepřátelům našeho jazyka, že neméně co jejich schopen jest k vyslovení všech abstraktních pojmů a k vyznačení vlastností přírodopisných podivuhodnou tvořivostí obdařen. Také se mělo okázati mocím vládnoucím, že kdyby toho potřeba kázala a my vedeni býti měli k vyvinutí vyššího života duševního, i hotovost k tomu by se našla v jazyku národním, i že by také pro skrovný počátek nebylo nedostatku sil učitelských. Byl-li to omyl, bylť zajisté nejšlechetnější, avšak počátek omylu velkolepého, který po pětatřicíti letech vyjeviti se měl.
Oučastníci Kroku - byly to síly tehdáž ještě mladistvé, které se později ukázaly co znamenité, chopili se hned zpočátku nejdůležitějších úloh lidského zkoumání. Tu je lákala posvátná mluva staré Indie, jako by se Slávie do svého rodiště navrátiti chtěla, obrácen zřetel na libozvučnost našeho jazyka, zvláště pak jednáno o pravidlech časomíry a ta otázka až do konce provedena. Jungmann sdělil metriku indickou, sám se pokusil indickou měrou směřiti báseň; jiní, Marek, Chmelenský, Šír, podobně si počínali. Zůstalo však jen při pokusích, i zůstane, dokud se nevydaří horující jakýs básník, pohybující se příslušně v indických měrách. Nestojí to dosavad lépe u nás ani s prosodií starořeckou, ačkoliv zde aspoň na zdařilé překlady ukazovati můžeme. Též o té záležitostí mnoho jednáno i přemítáno v Kroku, i mnoho výtečných příkladů podáno. Zvláště o tom jednali J. Jungmann, Šafařík a Kollár, i věc tím na dost pevné zásady uvedena. Také několik filosofických a estetických pojednání, obratným perem psaných, vmístěno v Kroku. Valný pak počet článků, a jako vlastní ráz celému spisu dávajících, byl přírodovědeckých. Podáván přehled nejnovějších výlevů v přírodnictví, i učíno o věcech rozmlouvati, strany kterých až dosud ouplné mlčení bylo panovalo. Tak mluvíno o hvězdářství, o silozkumu čili fysice, o lučbě čili chemii, o pitvě čili anatomii ap.
Presl starší, již prve v rostlináři vystaviv názvosloví botanické, počal i o mineralogické se pokoušeti zevrubným popsáním kopanin českých nejnověji odkrytých; též o pitvu se pokusil, vylíčiv čelist labutí. Později pokročil dále, vystaviv krátkou anatomii a fysiologii co úvod svého Savectva. Další krok pak učiněn Staňkem vydáním ouplné pitvy člověčí se slušným atlasem, čímž by i vyhovíno bylo potřebám vyšších škol českých, kdyby takových bylo stávalo. Dále ustanovil Presl v Kroku terminologii živočišstva, ačkoliv jí docela vyvésti, mimo savectvo, nebylo mu dáno. Chystal sice ptactvo k nejbližšímu vydávání, sám na zinkových tabulích dosti ozdobně vyleptávaje obrazy hlavních rodů; to ale všechno přišlo nazmar, aniž známo, zdaliž jaký rukopis o ptácích í jiných třídách živočišstva českým jazykem vyhotovil. Později někteří podobně o soustavu zvířat na základě Preslově se pokusili, jako Staněk, Pečírka, Krejčí, avšak jen v objemu skrovnějším a pro nejbližší potřeby nižších škol; ouplnějšího, velkého díla, všechny třídy zajímajícího, třeba jen v tom rozměru jako Savectvo bylo, ještě se nám nedostává. Ačkoliv duševních sil by bylo, chybí nám podnikatel. Ó kýž by aspoň nějaký Maecenas povstal, jenž by k naší opovrženosti sblížiti se neváhal ! K tomu jest arci třeba něco odvahy a bezohlednosti na tu tyranskou slušnost, někdy od bezhlavých, bezsrdečných panáčků diktovanou. - O rostlinstvu v Kroku, vyjma jediný článek od Staňka, ani zmínky není. Nebylo toho potřebí. Vycházel tehdáž rostlinář, později nákladem Matice Všeobecný rostlinopis (1846) a Počátkové rostlinství, s ozdobným atlasem v kvartu (který, nevím proč, v seznamu knih matičných se neohlašuje); a zdá se, že jiných dělníků na tomto poli ještě nestávalo. - Méně skoupý byl Presl v sdělování svých pokusů mineralogických, krystalografických, paleontologických, až i ty poznenáhla u zvláštní knihy vzrostly. Ještě nacházíme několik článků chemických, mimo rozbor vod libničenských od Karla Presla také rozbor červeného deště u Blankenburgu spadlého podle holandských chemiků Mayera a Stoopa.
Lučbou speciální se Presl nezanášel, nicméně sestavil knihy o lučbě povšechné, pak o rostlinné a živočišné ve dvou dílech r. 1828 a 1835, i získal si tu zásluhu, že první vytvořil ouplnou terminologii chemickou, která i podnes z většího dílu svou platnost zachovala. Množství článků se nachází v Kroku týkajících se fysikální geografie. O té Presl obšírnějšího díla nevydal, avšak by se to jistě bylo stalo, kdyby mu bylo popřáno bylo delšího bezstrastného živobytí, an k tomu dílu značných zápisek a knih pohotově měl. Také lékařství bylo v každém dílu několika články zastoupeno. Přispěli k tomu oba Preslové, hrabě Berchtold, hlavně pak A. Jungmann přehledem a pojmenováním neduhů lidských. Tenť také sdělil v Kroku krátkou antropologii, kdežto mimo krátkou anatomii a fysiologii něco o letorách, o vyvinování se lidského živobytí postupem věkův, o plemenech lidských nacházíme, však velmi málo o duševědě. Nejchudší podíl vzala technologie, kdežto mimo pojednáni o dobývání kamence a výtečný článek o lnu od Chmely ničehož se nenachází, snad že praktické předměty z časopisu rázu nejvíce vědeckého naschvál vylučovány byly. Nahradilť to později Presl na jiných stranách. Pisatel těchto řádků jen něco málo na počátku se zúčastnil v Kroku; dal se cizinou lákati, jako druhdy rytíři čeští potulující se po cizích dvorech, aby sobě tam získali slávy a pak teprv uznání ve vlasti. V pozdějších sešitech sdělen rozbor mikroskopický zubů a pak začátek pojednání o fysiologii mluvy lidské.
Krok nebyl periodický časopis, vycházel v neurčitých lhůtách. K tomu ani dostatečných literárních sil nebylo, ani dosti četného publikum. Náklad byl na 300 a sotva 200 odběratelů. Mimoto mohla se jen malá suma jemu věnovati, an mnohem důležitější práce, vydávání soustavních učebních knih, hlavní výlohy vyžadovaly. Pročež také jen zřídka vycházel svazek po svazku, v prvním roce (1821) dva (bylo v tom viděti dobrou vůli), pak tří za tří léta (1822-2324), pak po přestávce dvou let zase dva svazky (1827-28); v třetím desítiletí (1831-33-34-36-37) vydáno 5 svazků, až pak poslední roku 1840 na světlo vyšel, kdežto Presl dokonav z větší části svou úlohu vědeckou k záležitostem průmyslným, později k politickým své zření obrátil.
Zdálo se mně zpočátku, že by byl Musejník a vůbec zřízení Matice Kroku na ujmu bývalo. Co se týče látek v Musejníku, dojista ne, neb tam převládaly látky historické, filologické, v Kroku pak přírodnické vždy více a více se šířily. Záleželo to tedy na vydavateli a na publikum. Věčná škoda, že jemu nebo některé jiné z našich moudrých hlav nepřišlo na mysl vydávati Kroka pomoci českého Musea a později Matice české. Kdež bychom se již byli octli od roku 1827, za tři desítiletí! Jaké by se byly vyvinuly síly a schopnosti, které takto ladem zůstaly ležet a konečně netečnosti vlastní a nepříznivými okolnostmi zahynuly. Toť nám zřejmě ukazuje, jaké prozřetelnosti a obezřelosti třeba veřejným ústavům, mají-li co možná nejblahodárněji působiti na čas i na budoucnost.