POPLZSKÉ TOPOLY

O.Prošková (1929)

Poplzské topoly, vždy mě srdce zabolí,
když si na ně vzpomenu - jak je ťali do kmenů.
V bouřném času hučívaly, v mírném větru šumívaly,
špačků na nich hlučný sbor vyřizoval věčný spor.

Mocný jejich korun šum, patří dávno prchlým dnům.
Nad potůčkem hluchá tiš, topolů tam není již.
Jejich písně udusili, těla z místa odklidili,
nyní nemá vichru kvil, kam by bludná křídla skryl.