ukázka

DĚJE
MĚSTA LIBOCHOVIC
NAD OHŘÍ

S ODVOLÁNÍM NA ZEMSKÉ DESKY A JINÉ PŮVODNÍ PRAMENY
VYPRAVUJE
ARNOŠT KAUBEK
C. K. OKRESNÍ PŘEDNOSTA V PROZATÍMNÍ VÝSLUŽBĚ BÝVALÝ C. K.. KRAJSKÝ KOMISAŘ PÍSECKÝ A OKRESNÍ KOMISAŘ SLÁNSKÝ A RAKOVNICKÝ.

ČISTÝ VÝNOS VĚNOVÁN K ZŘÍZENÍ OPATROVNY V LIBOCHOVICÍCH

V LITOMĚŘICÍCH 1874
TISKEM VENDELÍNA MORAUERA. - NÁKLADEM SPISOVATELE.

Nescio, qua natale solum dulcedine captos
Denet et immemores non sinit esse sui.

Ovidius.


- Pius est patriae res recitare labor!

Cadsinius leturo Rempublicam Bojemam Pauli Stranský Zapensis syndici Litomericensis.


JEJÍ HRABĚCÍ MILOSTI
PANÍ PANÍ
TEREZII HRABĚNCE Z
HERBERSTEINA

ROZENÉ HRABĚNCE Z DIETRICHSTEINA,

DÁMĚ ŘÁDU HVĚZDOKŘÍŽOVÉHO A DVORU JEJÍ VELIČENSTVA CÍSAŘOVNY RAKOUSKÉ, PANÍ NA PANSTVÍ LIBOCHOVICKÉM, BUDYŇSKÉM, VLACHO-BŘEZSKÉM, POMYŠLSKÉM, NA VELKOSTATKU WRBIČANSKÉM A PANNO-TÝNECKÉM V ČECHÁCH, NA PANSTVÍ KOUNICKÉM NA MORAVĚ, NA PANSTVÍ BETOVSKÉM V ŠTÝRSKU ATD.. ATD.

V NEJHLUBŠÍ ÚCTĚ VĚNUJE

SPISOVATEL



DĚJE MĚSTA LIBOCHOVIC
NAD OHŘI.

1. POLOHA.
Město Libochovice leží v utěšené krajině, kdežto na straně jižní zvýšená rovina Slanská Mšenským hájem a lesem Šebínem do oudolí řeky Ohře od Karlových Varů a Loun sem běžící se kloní, v krajině, kterou na straně severní homole středohoří do polokruhu obkličují, v kteréž vynikají osady Roudnice, Doxany, Brozany, Bohušovice, Terezín, Litoměřice, Lovosice, Třebenice a Budyně, kdežto viděti jest hrady Hasenburg, Košťálov, Hrádek, velebný Říp a Milešovku.
Řeka, vrchy, osady a hrady tyto krásný obraz tvořejí, jehož rozkoš a půvab náš vlastenský básník Boleslav Jablonský následujícími z útrob srdce vyňatými verši opěvá:

Slíčná dcero České vlasti,
Ráji rovná krajino!
Blažen, komu přáno slasti
Volat k tobě: Otčino!

Jak ty hory, jenž co hrady
V dáli tam se k nebi pnou,
Jak ty háje, luka, sady
Činí tebe půvabnou!

Jako dívka se tu směješ,
Oděna v šat zelený!
A ta řeka, již se skvěješ,
Jesti pás tvůj stříbrný!

Nejblíže však obkličují město: vesnice Livousy se svým hájem a starobylým hradem Šebínem, pak osady Křesín, Dubany, Klepy, Slatina a Chotěšov se svými prastarými chrámy, dále Vojnice, nyní nesprávně Vunice nazvané, se svou léčivou vodou, Radověsice s řekou Ohři a veleslavný za starodávna Klepy nazvaný hrad Hasenburg, sídlo někdy mocných pánů stejného jmena, od nepaměti stejným osudem s městem Libochovickým spojené a jen půl hodiny cesty od města vzdálené. Mohutné věže hradu tohoto strmějí až dosaváde k nebesům, ačkoliv hrad sám již od půl páta století v sesutinách leží.
Město Libochovice leží na levém břehu řeky Ohře, která tekouc sem od Kadaně, Žatce a Loun, zde znamenitým záhybem k severu se zatáčí a zrovna k tomuto záhybu kloní se kostelní ulice města. Zdá se, že v dávnověkosti zrovna proti této kostelní ulici ležel někdy přívoz, který však později po vystavení jezu a mlýna o něco dále k východu pošinut a dřevěným mostem nahražen jest.
Schaller ve své topografii království Českého udává, že zde ještě v šestnáctém století nacházel se známý přívoz Maurach nazvaný původ tohoto udání jsme však až dosaváde nenalezli a jest jmeno toto lidu docela neznámé.
Zdaliž oř Libušin, spěchaje z Vyšehradu k Přemyslovi do Stadic, zde neb jinde řeku Ohři překročil, zůstane nerozhodnuto, ačkoliv Bečkovského poselkyně str. 33 praví, že se u Brozanek (neb Brozany brodil.
Tu, kde kostelní ulice řeky se dotýká, ležejí při řece nejhlavnější stavení města, totiž od řeky přicházejícímu na straně levé kostel všech svatých obehnaný vysokým tarasem a na straně pravé zámek o něco dále, jak někdejší tvrz, která dle domnění hned za domem č. p. 14 ležela a dle pamětní knihy s kostelem chodbou spojena byla.
Nyní hraběnce Terezii z Herbersteina patřící zámek jest krásné čtverhranné trojpatrové stavení, které jsouc vystaveno na konci sedmnáctého století, svou východní stranu proti rozsáhlé zámecké zahradě, jižní proti řece a mlýnu, západní proti kostelu a severní proti náměstí rozkládá a zde nyní též zahradou od náměstí odděleno jest.
Zbytek dřívější výstavnosti zámku aneb tvrze jest kaple zámecká ve zvláštním stavení mezi zámkem nynějším a náměstím ležícím a chodbou se zámkem spojená, pak vedle stojící velká věž, v které se vodárna nalezá, zámek a zahradu vodou zaopatřující.
Ve sklepách zámku nacházel se až dosaváde pivovár velkostatku Libochovického, což příčinu zavdalo pořekadlu, že jest zde zámek bez základu a pivovár bez střechy. Mezi zámkem a řekou leží mlýn obnovený okolo roku 1560, který však již dávno dříve pozůstával. Vedle mlýna k nynějšímu dřevěnému mostu nalezá se z tesaných pískovců zřízené říčné nábřeží, na kterém druhdy 7, nyní ještě 6 soch z počátku osmnáctého století, totiž od času zdejšího děkana Vácslava rytíře Hennigera ze Seebergu stojí.
Když se od mlýna do kostelní ulice navrátíme, přijdeme v levo za kostelem ke škole, v pravo pak k radnici, kde nyní c. k. okresní soud sídlí. Radnice tvoří roh kostelní ulice a spolu náměstí podlouhlého. Náměstí jest čedičem dlážděný čtverhran, jehožto východní a západní strana kratší, jižní a severní ale mnohem delší jest. Na straně západní jest okrášleno náměstí sochou rodičky Boží, na straně východní sochou sv. Rocha. Na severní straně obou těchto soch běží hlavní cesta skrze město, dle které dále na západ ulice hlavní západní a na východ ulice hlavní východní se táhne. Na konci ulice hlavní západní dělí se cesta do blízkých vesnic: Duban, Vojnic, Koštic a Klep též tak dělí se cesta na konci ulice hlavní východní do Slatiny a do Radověsic. Na cestě do Duban leží někdejší židovské město. Město se skoro každoročně o několik domů zvětšuje a počet domů, který v roce 1714 sotva 93 dosahoval, nyní se již na 230 domů zvedl.
Domy na severní straně náměstí mají dvory a za těmito dvory rozkládá se záměstí, které na severní straně uzavřeno jest stodolami.
Na severozápadě od města leží kostel sv. Vavřince s rozsáhlým hřbitovem, na kterýmž se mrtvá těla z města a z vesnic Radověsic a Poplz pochovávají.
Cesta do Radověsic, pak dále do Budyně, Lovosic a Litoměřic, pak cesta do Poplz přes Ohři a Peruce, Klobuk a do Slaného, jakož cesta do Duban, Křesýna a Koštic pro-.. měněna jest již v okresní silnici a nyní se též silnice do Klep a do Třebenic staví, tak že v krátkém čase město na všech stranách s okolní krajinou silnicemi spojeno bude.
Na straně západní leží vesnice Livousy, neprávě Libus jmenovaní, kteréžto nepravé jmeno Libus k odvozování od jmena kněžny Libuše příčinu zavdalo, a za touto vesnici na strání v háji nacházejí se sesutiny starobylého hradu Šebína, který naležel někdy pánům ze Šebína., větvi pánů z Ronova. Naproti od Livous na levém břehu Ohře rozkládá se farní vesnice Křesín, sídlo někdy veleznámého kněze a zpytatele starožitností p. Vácslava Krolmusa, který zde několik let co exposita strávil. Vedle Křesína blíže k městu vidíme též na levém břehu Ohře vesnici Dubany, starobylé sídlo někdejších pánů Beránků Dubanských z Duban, o čemž svědčil znak beránka na prastarém kostele vytesaný, kterýžto znak však Bohužel nyní již odstraněn jest.
Na straně severozápadní od města leží pamětihodná vesnice Klepy, (nyní nesprávně Klapý jmenovaná) která stejné jmeno měla někdy s horou v objemu jejím ležící, na které se vypínají věže hradu Hasenburga. Vesnice tato patří mezi statky, ježto někdy blahoslavený Hroznata klášteru Teplskému od něho založenému daroval, o čemž dále promluveno bude.
Na severní straně od města a na východ od hradu Hasenburga rozprostírá se vesnice Slatina s rozsáhlou skoro okrouhlou návsi a starobylým kostelem, která někdy kostelu sv. Štěpána v Litoměřicích náležela a později pánům z Hasenburga právem dědičného nájmu se dostala a k panství Libochovickému přivtělena byla.
Na severo-východě nalezá se vesnice Chotěšov s kostelem rodičky Boží, někdy majetnost kláštera Doxanského jeptišek řádu praemonstratského, kterou tomuto klášteru jeho zakládatelkyně vévodkyně Gertruda, manželka vévody později krále Vladislava, darovala a kterážto ves s dvěma dvory poplužními později též k panství Libochovickému připojena jest.
Na straně východní položena jest vesnice Radověsice, jedna zajistě z nejstarších z celého okolí, jak již jmeno její prozrazuje.
Připomínáme zde již na začátku, že v městě Libochovicích se slavný doktor lékařství, profesor fysiologie a spisovatel Jan Evangelista Purkyně narodil, že zde básník František Turinský od r. 1846 až do r. 1850 co vrchní panství . Libochovického a Budyňského úřadoval a že někdejší profesor a spisovatel kněz Antonín Hnojek od r. 1852 až do r. 1867 zde děkanem byl.
O těchto výtečnicích však teprv později dle časového pořádku další řeč bude.


2. JMENO A STÁŘÍ OBCE.
Jmeno města již všelikým způsobem se vykládalo. Odvozovalo se k. p. od jmena Libuše a dokládalo se to také jmenem blízké vesnice Libus, kterážto vesnice však se správně Livousy jmenovati má.
Dále zavdalo krásné jeho položení příčinu k odvozování jmena od slov: libě hovice neb libě chodice at.d.
Víme však vůbec z ponaučení, které nám pánové František Palacký, František Miklošič, Hermenegild Jireček a Jan Erazím Wocel udělili, že obce, jejichž jmeno se končí na slabiky : i c e a užíváno jest v počtu množném, jsou nejstarší osady země České, že jmena tato totiž prvotně se končila na slabiky: ici, které později teprv do: ice se proměnily, že takovým jmenem s koncovkou ici se v pravěku nikoliv místo, nýbrž rod poznamenával, který snad z dřívější pravlasti do země České se přistěhoval a zde nové sídlo své zřídil.
Dále jest pravdě nejpodobnější, že jsou tato jmena množného počtu vlastně deminutiva (zmenšující) na ic (jako k. p. panic od slova pán) od jmena zakládatele rodu odvozená, že tehdy mají význam patronymický a tolik co potomci neb příslušníci rodu znamenají.
Deminutivum na ic však se tvořiti mohlo dvojnásobným způsobem od jmena zakládatele, vlastně z genitiva (druhého pádu) tohoto jmena, totiž: 1. buď se poslední písmena tohoto genitiva docela vynechala aneb 2. se do slabiky ov proměnila a pak teprv se slabika ic, v množném počtu ici, (později ice) připojila.
Prvního způsobu jsou jmena obcí k. p. Radonice, Vojnice, Litoměřice, Dobroměřice, Radověsice, Orasice a t. d. Druhého způsobu jsou Vršovice, Bohušovice, Radoňovice, Ječovice a t. d.
K poslednějším náleží též jmeno Libochovice.
Jest zapotřebí zmíniti se též jakými písmenami naše obec v nejstarších listinách psaná se nalezá.
Psáno stojí v listině nadací kláštera Ostrovského od r. 1205, podvržené sice, však dle úsudku znalců předce z 13tého století pocházející (vide Regesta Bohemiae et Moraviae Pars I, opera Caroli Jaromiri Erben. Str. 222 č. 489) „Lubohovic."
Dále v listině ode dne 12. února 1235 dané špitálu sv. Františka v Praze, podvržené sice také, ale vždy velmi staré (též tam str. 409 č. 868, též ve sbírce listin připojené k I. dílu životopisu Karla IV. od Pelcla str. 141) také: „Lubohovic."
V listině kláštera Doxanského ode dne 16. máje 1282, jak nám p. František Palacký dobrotivě sdělil, nalezá se jmeno : „Lubochowitz." V listině pamětihodné z r. 1336, o které později širší řeč bude, jest toto jmeno psáno: „Lubichowicz."
Že se staroslovanské: L u b neb L j u b, v řeči novější do Lib proměnilo, jest vůbec známo.
Co se týká písmeny h místo nynějších ve starém jmeně: Lubohovic, myslíme že jest to jen chybný způsob psaní, který se v listinách starých často nalezá a že tehdy již tenkráte by se bylo mělo psáti: Lubochovic. Též tak jest jmeno: Lubichowicz jen chybně psáno.
Pročež jest náhled náš, že osada zdejší se prvotně jmenovala: Lubochovici, kteréžto jmeno později do jmena: Libochovice přešlo. Pocházelo by pak jmeno: Libochovice neb Lubochovice od jmena Luboch, což by snad bylo stejného významu jako Luboš. Luboch pak snad tolik znamená co miláček a Lubochovici tolik co potomci neb kmenovci Lubocha.
P. Hermenegild Jireček a po něm p. Jan Erazim Wocel praví dále: Za nejstarší jmena rodová taková souborná neb collectívní pokládá se ta, která se po všech Slovanech objevují, což ukazuje, že nepovstala teprvé na půdě českomoravské, ale že již přinešena jsou v plemenu samém, s rody příchozími. Co taková se jmenují: Vojnici, Radonici a t. d.
A ejhle! obě tyto osady ležejí u Libochovic, sotva hodinu cesty od města vzdáleny.
Dále též připomenouti sluší, že p. Jan Erazim Wocel ve svém výtečném spise: “Pravěk země České", jednaje o otázce týkající se vytknutí prostoru půdy, jejž slovanská pokolení prvotní sídla svá zakládajíce, v Čechách zaujala, výslovně udává, že krajina Libochovická do počtu oných náleží, které od slovanských obývatelů nejprv obsazena byla.
Na dosvědčení pravdy tohoto výroku třeba upozorniti, že podle řeky Ohře se zde celá řada obcí, majících jmena souborná, podle sebe ležících nalezá, též blízkost vrchu Řípu to potvrzuje.
Obce se jmeny soubornými zde ležící jsou asi následovní: Lenešice, Dobroměřice, Čenčice, Vršovice, Počedělice, Orasice, Wolenice, Koštice, Vojnice, Radonice, Želevice, Libochovice, Radověsice, Hostenice, Keblice, Bohušovice, Litoměřice a t. d.
Snad tehdy dokázáno jest, že Libochovice mezi nejstarší osady země České náležejí.


3. JMENA PODOBNÁ.
Mnoho zajistě obcí jest v zemi České, jejichžto jmena slabikou: Lib druhdy Lub počínají. Zde však jen dvě nejpodobnějšího znění pojednávány budou, totiž: Libochovičky u Tuchoměřic a Libošovice u Sobotky.
Že se obec Libochovičky u Tuchoměřic od obce města Libochovic nyní lehce rozeznává, následuje z toho že se prvnější nyní vždy jen deminutivem (jmenem zmenšujícím: Libochovičky) jmenuje.
To však jindy vždycky se nestávalo. Neboť čteme na mnohých místech, že se tato u Tuchoměřic ležící obec také jen jmenem Libochovice jmenovala, k. p. v archivu Českém dílu III. str. 561 č. 675 - Desky Zemské 59. E. 18. Lib. Erectionum Vol. XIII. E. 2.
K tomu přichází, že jak v městě Libochovicích bývala a jest dosaváde tvrz neb zámek, také v Libochovičkách se jindy taková nacházela.
Když v listinách starých tehdy jmeno, Libochovice se vyskytne, vždy se pozor dáti musí, míní-li se obec malá u Tuchoměřic neb nynější město. u Litoměřic.
Asi od roku 1300 až do nynějšího času jsou majitelové obce města Libochovic známí a budou zde po řadě jmenování.
Když v nadřečeném čase mimo těchto majetníků někdo jiný se jmenuje, týká se to zajistě obce Libochovic u Tuchoměřic.
Tak k. p. byli pánové Pětipeští delší čas v majetnosti Libochovic u Tuchoměřic, nikdy ale Libochovic u Litoměřic. Domníváme se tehdy také, že ve výše uvedeném listu kláštera Ostrovského od roku 1205, v kterémžto stojí: „Dobrovyest, etiam nobilis matrona, terram Lubohovicych ad tria aratra apposuit" (česky: Dobrovyest, také urozená matrona, pozemek v Libochovicích na tří popluží darovala) míní se obec Libochovice u Tuchoměřic, poněvadž jest klášteru nadjmenovanému bližší. Též tak myslíme, že v nadřečené listině krále Vácslava I. od roku 1235 podpis svědka: „Bavarus de Lubohovic" znamená majetníka Libochovic u Tuchoměřic a to též pro blízkost této obce.
Mnohem později byl arci Petr z Bavorova majitelem Libochovic u Tuchoměřic (viz Archiv Český III. díl N. 219 str. 409 ddto. 3. listopadu 1420.)
Naproti tomu zdá se v listině kláštera Doxanského ode dne 16. máje 1282 výše podotknuté podpis svědka: „Zulizlaus filius Vlchonis de Lubochowitz" skutečně se majitele Libochovic u Litoměřic dotýkati, ačkoliv nám ostatní obsah a jmenovitě místo vystavení této listiny známo není.
Obec Libošovice u Sobotky rozeznává se od Libochovic u Litoměřic a Tuchoměřic pouze písmenou: š místo ch, kterýžto rozdíl se bez pochybnosti již ve jmenech rodů osady tyto zakládavších a snad také již ve jmenech zakládatelů těchto rodů nacházel.
Město Libochovice u Litoměřic se má asi tak k hradu Hasenburgu jako Libochovičky u Tuchoměřic k hradu Okoři a Libošovice k hradu Kosti.

KONEC UKÁZKY