Kavárenská filosofie
V kavárně sedím po obědě,
na chodník oknem hledě.
To na lidi se dívám, kteří
jdou kolem, a můj zrak je měří.
Jak se tu život pestře vlní!
Lidé jsou spěchu plni.
Kam všichni utíkají a jdou?
A zda-li toužebný cíl najdou?
Proč tolik spěchu, tolik ruchu?
myslím si často v duchu.
Já za oknem tu sedím radši,
tot' pohodlnější a kratší.