Dalimil

Kronika Česká

(výňatek)

Dalimil ve své kronice o tomto období píše:
KAPITOLA XCIII.

O ŘÍMSKÉM KRÁLI RUDOLTOVI

Rudoltova vojska do Čech pospíchají.
Bramburský markrabě, který věrně hájí
zájmy královice, dříve tam však přijde,
a tak ustoupí zas Rudoltovi lidé.
Královice Vaňka, jenž byl z jeho přízně,
Bramburk do Sas veze, zem spravuje řízně.

Záviš z Vítkovic se s královnou pak žení
a bojovat s Šváby začne v okamžení.
S Němci přátelí se hloupí měštěníni
a zemanům českým škodí spolu s nimi.
Pálí jejich statky, jejich půdu plení,
nejednomu život zkrátí na mučení.
Posléze i páni začnou s různicemi,
tím ze všeho nejvíc škod natropí zemi.
Nakonec je smíří zdravý rozum přeci
a vítězné půtky začnou svádět s Němci,
v boji hlavu srazí Švábu nejednomu,
že jen málokterý vrátí se z Čech domů.
Mnozí čeští páni cizince tak děsí :
Mutyně Vhřešcovský, bil se v Bořiměvsi,
Mutyně Skuhrovský, poblíž Albrechtic,
Jaroslav Jablonský a s ním ještě víc
Petráň Zebinský, co trubku nosí v štítě,
také Višemburský Tas bije se lítě
a v okolí Prahy Ctibor z Lipníka.
Nejvíc však Hynek v bojích vyniká.
Kde se bitka strhne, Hynek chce být u ní,
jeho rány jako mocné hromy duní
a německé helmy palcátem svým kuje,
že z nich žhavý oblak jisker odletuje.
Volá : „ Hahou, na ně ! Hahou, hrdinové !"
V každé bitvě získá vítězství vždy nové.
Němci nepříčetně Hynku z Dubé lají,
bojí se ho, v děsu každého se ptají :
„ Neviděli jste tu někde pana Hynka ?
Ten rozbíjí naše helmy jako dýnka."
A když zahlédnou ho třeba jenom z dáli,
patama řiť bijí, jak když zem je pálí,
pana Hynka z Dubé zvou též Jetřichem
Berounským, před kterým sotvakdo se spasí.
České báby z Němců dělají si klásy
a často je Hynkem straší se smíchem.
Dlouho, dlouho země smutkem krvácela,
že Němčíci Čechy vybít chtějí zcela.
Když do města čeští páni zavítali,
klobouk jim tam strhli, hlavu jim tam sťali
měšťané co s Němci byli jedna ruka.
Já to viděl. Srdce dodneška mi puká…….

KONEC UKÁZKY