31.března roku 1700 převzal libochovické panství po knížeti Ferdinandovi z Dietrichsteina jeho syn Leopold z Dietrichsteina.
Ještě před svým nástupem na panství potvrzuje Leopold dne 25.února roku 1700 městu Libochovice jeho privilegia.
Již dne 19.dubna roku 1700 byl u dolní, tzv. „budyňské“, brány položen základní kámen knížecího špitálu Janem Jiřím Norbertem Struncem, hejtmanem libochovického a budyňského panství. Stavbu vedl stavitel Jan Jiří Lechleithner z Budyně.
Na počátku roku 1700 prodal pan Vilém Václav Kruba městu dům čp.86 zvaný Zelená hora (v domě dříve bydlel Kryštof Zajíc z Házmburka, dnes se jedná o Černý orel) za 2000 kop grošů míšenských. 21.dubna se zde konala první schůze libochovického magistrátu. Obec v něm zařídila radnici.
6.května téhož roku začalo hořet v domě Matěje Novotného (nyní čp.60). Shořelo 14 domů a obecní sladovna, která utrpěla i veliké hospodářské škody. Pravděpodobně kvůli tomuto požáru píše kníže Leopold hejtmanu libochovického panství 4.srpna téhož roku dopis.
V městském manuálu se píše:
„Leta Páně 1702 dne 5. novembru město Libochovice drželo posvěcení chrámu Páně, na kteréž nejosvícenějšího Římského a Uherského Krále jmenem Josefa I. s Jeho nejmilejší choti Amalii Vilhelminou, též milostivou svou vrchnost J. W. O. K. M. Leopolda uvítali, 6. pak dtto v Šebíně a v bažantnici Kostelecké střelba držána byla a při ní 106 zajíců, 12 srn, 10 bažantů a 1 veverka zastřeleno bylo. Po objedích pak se ten vzácný host s celým dvorem do Roudnice na noc odebral. Pán Bůh je sám odevšeho zlého chrániti rač. Amen."
Městská rada napsala v roce 1707 knížeti Leopoldovi dopis ohledně hrdelních trestů.
15.května roku 1708 byla postavena na náklady Anny Tayzíkové socha Nejsvětější trojice (dnes již neexistuje) při cestě Mostecké (dnešní Tyršova ulice). Za několik let ji shodil a rozbil silný vítr.

Kníže Leopold z Dietrichsteina umírá v roce 1708 bez potomků. Knížecí stav a Dietrichsteinská svěřenectví připadla jeho bratru Valteru Xaveriovi z Dietrichsteina. Libochovické panství převzal 26.března roku 1709 (DZ.119 C.24).
Ihned po nastoupení knížete Valtera Xaveria vznesla městská rada žádost o potvrzení městských privilegií. Kníže Valter tuto žádost odložil na pozdější dobu.
V roce 1709 byla postavena na náklady Anny Tayzíkové, na místě bývalého pranýře, Statue – Mariánský sloup.
V roce 1714 byla zřízena dvoutřídní škola v čp.18. (u kostela Všech svatých).
Dekretem z roku 1716 povolil kníže Valter městu Libochovice samostatnou volbu starších obecních a městského písaře.
14.května roku 1717 přijel kníže Valter do Libochovic. Přivítal jej celý magistrát a vojenská jednotka o 50 mužích se zbraní. Radní nakonec knížeti předali dar.
V městském manuálu se nachází zápis ze dne 28.června roku 1717 o jednání rektifikační komise ohledně daně gruntovní.
3.září roku 1718 bylo zavedena zvláštní úschova všech důležitých listin, které byly městu vystaveny. Uschováno bylo tehdy u Daniela Petříka, městského písaře, 21 listin. Listiny byly pravidelně prohlíženy, sušeny a opět ukládány. Již tehdy byly zaznamenány ztráty několika listin.
17.října téhož roku potvrdil kníže Valter obnovenou městskou radu.
V roce 1719 nechala Anna Tayzíková postavit na nábřeží řeky Ohře mezi mlýnem (dnes vodárnou) a starým mostem sochu Ukřižovaného Krista. Následovala pak stavba soch v pořadí Bolestná panna Marie, sv.Jan Evangelista (na knížecí náklady), sv.Václav, sv.Vojtěch (na náklady děkana Hennigera) a sv.Josef (na náklady V.J.Tvrzníka). Poslední ze sousoší byl vystavěn sv.Jan Nepomucký v roce 1729.

V jednacím protokole magistrátu města Libochovice jsou v roce 1720 zaznamenána jednání z 16.ledna, kde se mimo jiné řešilo i odvolání kantora Petra Tvrzníka. 14.února byl v  novém jednání opět přijat, ovšem pod podmínkou čtvrtletní výpovědi. V tomto roce vedlo město vleklý spor s Jezuitskou kolejí v Chomutově o správu městského špitálu a o lampovní pole. Spor vyvrcholil Jezuitským „zaražením“ příjmu libochovických hochů do jezuitských škol. Ovšem později město spor vyhrálo.
19.dubna 1720 platilo město vrchnosti 10 zlatých pololetně za svobodný přechod a přejezd všech obyvatel města přes most pod zámkem.
8.května téhož roku bylo zvoleno 12 osob zvonících proti mrakům (bouřím) a mrazům. K těmto volbám docházelo i později.
31.května 1720 začal písař Václav Kožíšek zhotovovat a opravovat gruntovní knihy.
Díky městským zápisům ze dne 3.července můžeme dnes porovnat, jaká mzda byla stanovena dělníkům při žních v roce 1720:
„od žetí žita neb pšenice silnějšího stýbla 10 krejcarů,
od prostřednějšího neb mizernějšího 9 krejcarů (od korce výsevku),
od sekání ječmena 1. řádu 1 krejcar 3 denáry,
ovsa 1 krejcar 1 denár,
denně k stravě 7 krejcarů,
od setí jednoho korce násevku 30 krejcarů.“
Pro zajímavost jsou zde uvedeny i ceny masa v témže roce:
1 libra hovězího masa za 4 krejcary 3 denáry,
1 libra vepřového tlustého 5 krejcarů 3 denáry,
1 libra vepřového hubenějšího 5 krejcarů,
1 libra skopového za 4 krejcary 3 denáry.

26.listopadu roku 1720 požádal pan Buk, „aby jemu pomoc k vystavění statue, neb sochy Ecce homo ke Klapýmu 1 vědro piva přivařeno bylo, proti sypání 2 věrtelů ječmene“. Bylo mu vyhověno.
9.ledna roku 1721 důchodní Martin Tomášek ze zámku kvůli nějakým neshodám v zápisech (snad nezaplacení) vyhrožoval, že vytrhá v městské knize listy. Proto se dne 17.ledna celý magistrát odebral na zámek přečíst panu důchodnímu privilegia daná městu Jiřím z Lobkovic a Ferdinandem I.. On pak z požadované 1 kopy ze zápisu celých 10 krejcarů slevil a předešlý výrok odvolal.
15.ledna roku 1721 byla schválena žádost Jiřího Hikyše o zřízení dřevěných rour a postavení vodárny (zvané „Barborky“) pro zásobování městského pivovaru vodou. Do té doby byla voda vožena na voze taženém dobytkem, který musel být často obměňován. Dřevo bylo objednáno v lese a vodárna se postavila.
18.ledna téhož roku byla učiněna revize staré rychtářské knihy asi z roku 1560 a knihy nové z roku 1693.
4.března roku 1722 byly potvrzeny opisy výsad krejčovskému cechu dané Janem z Házmburka a Václavem Vojtěchem ze Šternberka.
24.března téhož roku shořel chlív v domě Veroniky Delavosové. Oheň byl včas uhašen.
30.května byla obnovena městská rada. Po staré radě byly zveřejněny dluhy městské, které činily 1817 zlatých. Obyvatelé města byli velice znepokojeni a žádali lepší hospodaření s financemi. 9.června byla knížetem Valterem vyhlášena nová městská rada.
16.června byla čtena konšelská práva a zvoleni starší radní.
30.června téhož roku byly v nově opravené věži kostela sv.Vavřince uloženy pamětní listiny.
24.srpna roku 1722 se konal pravidelný Pro zajímavost o pestrosti dění v Libochovicích se můžeme díky městských zápisů podívat na Bartolomějský jarmark konaný 24.srpna 1722 :
Zachytil Karel Křenek.
Rada města se připravovala na jarmark již týden předem v v jednání rady dne 17. srpna za mistrovského úřadu Františka Tayzíka a primátora Jiřího Hykyše. Zvoleno bylo 5 osob radních a 1 obecní starší, kteří budou rozděleni na 3 party a budou o trhu vybírat poplatek z místa (Standgeld) od kupců, kramářů, řemeslníků a „šmejdířů" a budou dohlížet dodržování správných měr a váh.
Ve městě bylo vybubnováno, že se má každý vodou a žebříkem opatřit, komíny vyčistit, aby nevznikl požár. Každý se má postarat o to, aby se na rynku nenacházelo nic zbytečného.
Obecním starším se nařídilo, aby šenkýřům připomenuli, že se mají postarat o zásobu piva.
Mladšímu rychtáři se kladlo na srdce, aby v hospodách, kde bude o jarmarku muzika, vybral "musikimpost" 6 krejcarů z každého muzikanta, což prý zlepšovalo hudební kvalitu.
Nakonec bylo nařízeno oběma rychtářům, že se sice dle nařízení z roku 1676 taškářové (pobudové, zloději) „na škodu lidskou se potulující se při jarmarcích pasírovati nemají, ale že by bylo dobře, kdyby nějaký vagabund do města se odvážil, aby ho lapili a v arestu ponechali až do příštího „verbunku" - pak že by se mohl poslati místo městského synka na vojnu za soldáta.“ (Libochovice odváděli obyčejně 2 nebo 3 rekruty za rok).
Dne 24. srpna časně z rána bylo zvoncem z radnice oznámeno, že jarmark začíná. Všude zavládl šum a usilovná práce. Sám radní Kilián Šejba se pohádal s obecním starším Adamem Berkou k vůli umístění pilníkáře Jana Jiřího Pillera z Úštěku zrovna před domem radního Šejby, který měl doma kožešnický krám a šenk vína. Nastala hádka, při které Buk Šejbovi vynadal a „pohlavkem ho trachtýrovati chtěl". Buk byl odsouzen do sousedského žaláře až do západu slunce.
Tato malá epizoda rozrušila jen nejbližší okolí, ale nijak se nedotkla vzorného průběhu a praktickému uspořádání celého jarmarku. Projdeme se nyní po rynku (náměstí), vedle Mariánské statue a pranýře spatříme 27 krámů roudnických židů, kteří tam mají vyloženo zboží střižní (textil), obleky a nejvíce však „šmejd" (bylo to drobné zboží jako : hřebeny, nože, struny, mýdlo, papír, rukavice; obchodníkům se říkalo „šmejdaři"). Za těmi v ulici ku Lounské bráně (nynější ulice Dr.V.Vacka) jsou pláteníci z Roudnice, ze Mšena, Šlapanic, Vobřic, Slaného, České Lípy, Heřmanic a ze Cvikova. Od statue na Budyňskou bránu (směrem k Černému orlu) jsou perníkáři z Prahy, Loun, Mělníka, Litoměřic, z Pirny ze Saska a jiní. Opodál na stolech mají vyloženy škrob dvě škrobačky z Prahy. Před rathouzem a v ulici ku bráně mostecké ( dnešní Purkyňova ulice) jsou železníci a plechaři, za nimi kupci, kramáři a šmejdíři z Pirny a z Drážďan.
Podél domu u rathouzu je 13 domácích pekařských a hokynářských krámů. Proti obecní hospodě vznikl malý shon lidu. Ševcovský tovaryš František Kyjovský v hospodě trochu přebral, a na rynku zapomněl na přísný zákaz městské rady a zapálil si doutník a nežli se nadál odváděl ho mladší rychtář do šatlavy.
Minuli jsme „bidélka“ obuvníků, přicházíme ke 3 krámům „rosárníků" z Prahy, Slaného a Křesýna (rosárníci prodávali růžence), ke krámům "rouškařů" z Drážďan a Žitavy (prodávali závoje) a k „osobníkům" z Lanova (prodávali skleněné zvláštnosti dnes bychom řekli kuriozity). Vedle jsou „prutlaři'' (košíkáři), stolky „kořenářů", krajkářů. pentlářů, čepčařů (čepičářů), vínkařů (vinařů) ze Staré Boleslavy a Verneřic.
Tu a tam jsou rozestavěné stolky, na kterých místní soukromníci prodávají pečené a vařené maso doma poražených zvířat. Řezníci se tomu vzpírali, ale rada města rozhodla, že se povoluje, "an ubohý soused se na ten výděleček celý rok troštuje".
Nežli ukončíme naši částečnou prohlídku jarmarku, zastavíme se u perníkářského krámu Josefa Šercla z Prahy. Výběrčí "standgeldu" žádají od něho snížený poplatek 10 krejcarů. Šercl bručlavě odmlouvá a vzpurně s nelibou chutí hází jen 8 grešlíků" - více že nedá. Výběrčí poručili doprovázejícím je obecním policajtům, aby mu vzali za 10 krejcarů perníku. Šercl vyskočil přes svůj krám - napřáhl pěsti na výběrčího p.Švába, vynadal mu do grobiánů a „hundsfutů", - a on že je vladyka pražský a má být od poplatků osvobozen! Za to zhanění dal mu Šváb na pamětnou, přetáhl ho přes napřaženou ruku úředním loktem, který nosil po jarmarku pod paždí. Ihned také poslal pro rychtářské právo, aby Šercla poučil. Perníkář Šercl dostal strach, dal za sebe rukojmí Jana Pavlíka, perníkáře z Prahy a sám ujel. Pavlík byl tak dlouho zavřený, dokud Šercl svůj dluh z Prahy neposlal.
Touto malou zápletkou končí naše prohlídka jarmarku v Libochovicích.
Bartolomějský jarmark. Po skončeném jarmarku, který trval 8 dní, byla podána zpráva o jeho výsledku v zasedání rady města. Městský písař Jan Václav Kožíšek zapsal do městské knihy, kromě tohoto pěkného popisu i to, že předem hlášených jarmarečníků bylo 128 a předem nehlášených 182. (Od těch se vybralo 30 zlatých 46 krejcarů - tehdy se za to koupilo 19 strychů žita nebo tažný valach.) Libochovičtí prodavači v této vybrané sumě nejsou zahrnuti. Nejvíce zastoupeni byli roudničtí židé (asi 30). Zhandlováno a prodáno bylo 40 krav a 6 koní. Všecky obecní funkcionáři dostali dle své hodnosti pivo z obecní várky a výběrčí peněžitou odměnu.
Dobrý výsledek jarmarku byl zapit v hospodě při muzice, proto se na jarmarky těšila hlavně mládež.

1.prosince téhož roku nařídila městská rada založit novou městskou knihu s názvem „Mezničná“. V ten čas již městský písař vedl městské „Polní“ knihy. Tyto knihy byly obdobou gruntovních knih psaných pro vrchnost. Polní knihy měly 4 díly:
1.díl začínal u kostela a školy (stará čísla 1 – 44) a končí u čp.47. (tenkrát dům Žebrovský). – fol.219,
2.díl začíná od čp.48 (dům Ludmily Leníkové) – fol.226 a končí u domu čp.76. (dům Jandovský obecní) – fol.444,
3.díl začíná čp.3 (plac a kůlna vrchnostenská Švehařovského (hospodáře F.Švába) – fol.453,
4.díl byl pro obyvatele a jiné, kteří nemají vlastní dům – fol.676.
Mezi lety 1714 – 1723 jsou zavedeny nové gruntovní knihy, které jsou psány dvojmo, pro město a pro vrchnost. První vyhotovení knihy mělo 3 díly:
1.díl začíná od školy (u kostela Všech svatých) a končí u čp.47, fol 1 – 405,
2.díl začíná čp.48 a končí čp.76, fol.406 – 814,
3.díl začíná čp.77 a končí čp.93, potom začíná čp.3 a končí čp.14, fol.815 – 1223.
Druhé vyhotovení knihy mělo 2 díly:
1.díl obsahuje fol.1 – 595, 43 domů až do čp.63,
2.díl obsahuje fol.1 – 520, 41 domů od čp.64 do čp.93 a od čp.3 do čp.14.
V roce 1722 byla na náměstí u domu zvaném „Zelená hora“ mistrem Martinem Suchým postavena socha sv.Rocha.

5.března roku 1723 shořel dům Matěje Tayzíka. Na město však plameny nepřešly.
5.října téhož roku požádal mlynář Jiří Vozáb o pozemek obecní za jeho domem (čp.42) na postavení stodoly a vodárny.
5.září roku 1724 obdržel za odměnu a zdarma sousedské právo ponocný Ondřej Tomášek za záchranu města před ohněm.
20.září téhož roku odjeli radní Hess, Petříka a písař Kožíšek do Prahy k prokurátorovi Kochovi na radu jak si nechat potvrdit královská privilegia. 31.října byl na městské radě čten dopis se žádostí o potvrzení městských privilegií, který byl poté odeslán 6.listopadu do Prahy. Vrchnost, ústy svého hejtmana, ihned na to podala vysvětlení, proč dosud město nemá potvrzena privilegia od Gundakara z Dietrichsteina, a že potvrzení od Leopolda a Ferdinanda platilo jen do jejich smrti. Dále vrchnost namítala, že se městu žádné újmy nečiní a na nové potvrzení od císaře, které by stálo 300 zlatých, město nemá peníze.
Radní vzkázali knížeti Valterovi z Dietrichsteina, že pokud potvrdí městská privilegia z minulých dob, nebude město žádat potvrzení od císaře. Jelikož však město žádné císařské potvrzení z těchto let nevlastní, lze usuzovat, že mezi radními a knížetem Valterem došlo k dohodě či kompromisu.

9.ledna roku 1725 byla opět obnovena městská rada.
16.ledna bylo na městské radě rozhodnuto, že do pivovaru namísto 32 strychů ječmene na várku dávat pouze 31 strychů. Radní mají platit za mláto místo 2 grešlů jen 3 denáry. Purkmistr a primas mají dostávat mláto jako deputát. Na téže schůzi byli zvoleni starší radní a obecní sirotčí.
30.ledna si musel cech kovářský, bednářský a kolářský zvolit inspektora. Zvolen byl Václav Tayzík.
6.února dostal cech tesařů, zedníků a kožešníků nařízeno vyzvednout si své artikuly v Litoměřicích.
6.března byl propuštěn úředník z městského špitálu Adam Konvalinka a na místo něho byl zvolen Antonín Hut.
13.března městská rada odmítla žádost krejčího Václava Germanna na stavbu domu na místě bývalých městských lázní naproti domu čp.92.
23.března městská rada povolila stavbu zdi mezi děkanstvím a domy Ivana Kunatky čp.23 a 24.
10.dubna byl podstoupen obecní pozemek mlynáři Vozábovi, aby zde postavil dům zvaný Smolovský – čp.42.
Ve dnech 13. A 24.dubna jednala libochovická městská rada s městskou radou budyňskou o společném postupu na získání potvrzení privilegií.
11.května proběhla úspěšně revize účtů městského špitálu z let 1720 – 1724. V ten samý den byli před městskou radu předvoláni Kristián Kruba a jeho bratr František Kruba, aby odevzdali spisy města zbylé po otcích Viléma Václava Kruby a Františka Gebharta, bývalých písařů městských, do městského archivu. Bratři pod přísahou potvrdili, že žádné písemnosti a spisy nemají.
V týž den proběhla sbírka na kanonizaci sv.Jana Nepomuckého. Každý obyvatel města daroval malou částku. Příspěvky vybíral Karel Berka a Šimon Stuchlý. Výtěžek činil 10 zlatých a 19 krejcarů. Peníze byly předány děkanovi libochovické farnosti.
24.května vyslala městská rada Václava Tayzíka a Maxmiliána Hesse do Prahy k notáři Kochovi pro opisy výsad a privilegií. Též měli zakoupit plavené dřevo.
4.června vyslala městská rada radního Huta a písaře Kožíška za knížetem Valterem z Dietrichsteina do Mikulova, aby nechali potvrdit městská privilegia. K potvrzení však opět nedošlo.
8.června obdržel cech zednický, pokrývačský a kominický potvrzené artikule z Loun. Inspektorem byl zvolen Václav Zvěřina.
28.července se v Libochovicích konal slavnostní průvod obyvatel města na oslavu uzavření míru mezi Rakouskem a Španělskem.

7.ledna roku 1726 se městská rada usnesla, že „že když koliv obec shromážděna býti má, ten den před tím v e 4. hodinu k večeru se na zvonec znamení dá a Vácslavem Moravcem tehdáž také ráno v 9 hodin zvoniti se bude, který za to patoky obdrží.“
2.dubna vydala městská rada nařízení, že žebráci mají každý pátek odevzdat svůj „výdělek“ do schránky na radnici a potom jim bude rozdělován podle jejich potřeb.
26. – 27.dubna roku 1726 byly učiněny prohlídky u všech občanů města, za příčinou hledání „podezřelých knih“. Knihy, které se nesrovnávaly s vírou byly odneseny na děkanství. Co se s nimi dělo dál, není již nikde zaznamenáno. Jejich rejstřík byl, podle A.Kaubka, dlouho v městském archivu.
Tři dny na to 30.dubna byl před shromážděním celé obce čten patent o svobodě náboženství vydaný 26.dubna roku 1726.
19.července požádal děkan o „zřízení cimbálu pro bití hodin na výlohy obce, kdežto snešeno, že obec k tomu svoliti nemůže, poněvadž od dávných časů hodiny vždy na zvon tloukly a že k tomu obecní důchod nepostačuje.“

V květnu roku 1731 kníže Valter konečně potvrdil městská privilegia.
Přesto v témže roce nechala rada města Libochovic zhotovit žádost o potvrzení výsad k císaři Karlu VI.
I když byla žádost poslána, přece nebyla císaři předložena, neboť město nemá žádné potvrzení vystavené císařem Karlem VI. Je zcela možné, že k potvrzení nedošlo z důvodu, který popisuje notář Koch dne 24.listopadu roku 1732.
Ve městě se od roku 1731 konaly již tři jarmarky.
16.května roku 1733 napadlo v Libochovicích a okolí veliké množství sněhu, druhý den hned roztál.
Dne 4.února roku 1738 vznikl neopatrností šafáře a čeládky v obecním domě požár, při kterém shořely obecní dvůr a stodoly za městem. Věřící slibovali sloužení mše svaté panně Marii. Po vyřknutí slibu se otočil vítr a ochránil ostatní stavení ve městě. Od té doby nechávalo město Libochovice sloužit mši svatou v Chotěšovském kostele u oltáře chotěšovské Panny Marie vždy 4.února. Mše byla spojená s procesím.

Kníže Valter Xaver z Dietrichsteina zemřel 4.listopadu roku 1738. Libochovické panství přebírá 7.dubna roku 1739 jeho nejstarší syn Karel Maxmilián z Dietrichsteina (DZ.123 K.19). Na panství jej uvedl Josef Perga.

Když v roce 1740 žádali Libochovice o obnovení privilegií na jarmarky, museli předložit prohlášení o souladu města Třebenice, Budyně a Roudnice. (Aby se tam konané jarmarky nekřížily s libochovickými).
Již 19.listopadu roku 1740 potvrdil kníže Karel z Dietrichsteina privilegium dané městu Libochovice Jiřím z Lobkovic.

Nastala doba válečná.
V roce 1741 vpadli do Čech Francouzi s Bavory u Chebu, Prušáci u Hradce Králové, Sasové pak prošli skrz Budyni a Libochovice. 13.listopadu jich bylo v Libochovicích utábořeno na 5000. V okolí pak dalších 20000 vojáků. Jejich hlavním směrem byla Praha. Pochod skrz město trval několik dní. Praha byla dobita 25.prosince. Po dohodě Marie Terezie a pruského krále Bedřicha II.o podstoupení dílu Slezska a Kladského hrabství Prusku, byl uzavřen mezi Rakouskem a Pruskem mír. Francouzské vojsko bylo v Praze uzavřeno rakouským vojskem. Ještě nežli se toto stalo, přišlo do Libochovic 30 francouzských vojáků vymáhat peníze. Dva zde zemřeli - snad byli zabiti. Jsou pohřbeni na hřbitově sv.Vavřince.
V roce 1742 zde pobývalo saské vojsko. Ti v Libochovicích dopadli daleko hůře. Ne bitva, ale nemoc tehdy zvaná „horká nemoc“ dnes známá jako tyfus, kosila jejich řady. Oběti této nemoci jsou pochováni (protože byli evangelíci) v Křesíně, 2 v Klapém, asi 60 evangelíků je pochováno na západní straně Házmburka, v okolí Koštic asi 100 vojáků, velmi mnoho jich bylo pochováno okolo hřbitova sv.Vavřince, u Božích muk a dva též přímo na hřbitově. Když Sasové konečně opustili libochovické panství, vystřídali je opět Francouzi, kteří opustili Prahu a utíkali směrem na Litoměřice.
Začalo drancování okolí Litoměřic. Libochovický hejtman Jan Šváb zadržel francouzského posla a odeslal jej k rakouskému vojsku. Tento čin popudil Francouze a ti začali Libochovicím vyhrožovat. Začalo houfné opuštění města. První kdo odjížděl byli úředníci se svými rodinami. Obyvatelstvo začalo schovávat a zakopávat všechny cennější věci. Od vydrancování zachránila město malá příhoda. Francouzské vojsko s 300 vozy drancovalo ovčín v Chotěšově, a někteří již táhli ke Slatině, když zpozorovali zástup lidí stojící na vršku nad Slatinou a dívající se směrem k Libochovicím. Na jejich otázky odpovídali lidé, že očekávají rakouské vojsko o síle čtyř pluků jezdců. Francouzi vyslali zvěda na nedaleký vrch Jiřetín, který skutečně zpozoroval zástup pochodujícího vojska. Podle záznamů v knihách se však jednalo pouze o čtyři setniny, zbytek vojska dorazil později.
To však stačilo k tomu, aby francouzské vojsko zpanikařilo, co naloupilo v Chotěšově, to ponechalo na místě a vrátilo se zpět do Litoměřic. Libochovice byly zachráněny.
Druhého dne k Libochovicím dorazily již zmíněné čtyři pluky rakouského vojska. Polní ležení začínalo od cesty u sv.Vavřince až k šibeničnímu vrchu. Důstojníci byli ubytováni na zámku. Vojsko zde bylo celé dva týdny.
V roce 1742 opustilo francouzské vojsko Čechy.
Mír však netrval dlouho. I přes uzavřené příměří mezi Pruskem a Rakouskem vtrhl v roce 1744 do Čech pruský král Bedřich II. Jedna vlna útoku směřovala na Hradec Králové a druhá přes Sasko, které bylo spojencem Rakouska.
25. – 28.srpna 1744 se konala v Libochovicích velká pobožnost s procesím proti válce. 25.srpna Prušáci dobili Lovosice, kde pruský král Bedřich nechal pověsit několik vojáků za drancování města.
28.srpna se celé pruské vojsko čítající 30 000 mužů znenadání objevilo u Libochovic. Polní ležení začínalo u šibeničního vrchu u Radovesic a táhlo se až k Budyni. Stan pruského krále Bedřicha II. stál na vršku nad Žabovřesky směrem k Chotěšovu.
Několik děl bylo převezeno do Libochovic a po velikém přemlouvání, kdy vojáci chtěli rozbořit vstupní branku do kostela Všech svatých, byl postaven dřevěný mostek, po kterém byla děla přetažena na hřbitov u kostela. Vrchní zdi okolo kostela byly zbořeny a děla namířena na most přes Ohři a poplzskou cestu. Obsluha děl nocovala ve stanech na hřbitově, hejtman pod schody na malý chór. V kostnici pak byli zavřeni zajatci. Ti si svítili svíčkou připevněnou na lidské lebce.
Druhého dne se na zámku zastavil sám král Bedřich s doprovodem. Téhož dne učinil i obhlídku dělostřelectva u kostela. Děkan Gallas s třemi kaplany mu přišel vzdát hold, přičemž mezi nimi proběhl (A.Kaubek – Děje města Libochovic nad Ohří)
„Král se svým bratrem Jindřichem sejmul klobouk a ptal se po německu, jakého řádu jsou. Odpověděli, že žádného, nýbrž kněží světští. Jeden z generálů tázal se: „jací?“ Odpověděli: „Pastýři kazatelové.“ S tím se odebral král se svým komonstvem na. koních k hřbitovu. Když prohlédl děla, vrátil se po můstku a opět se kněží ptal, zdaliž jsou Jezuité. Odpověděli jemu, že nejsou. Aby jim však král rozuměl, přidali, že jsou pastýřové obstarávající opatrování duší. Když s můstku dolu sjel, zastavil se u školy, zavolal děkana a ptal se ho, zdaliž jest superiorem (představeným), který jemu odvětil: „K službám Vaší Majestatnosti, jsem.“ „A tito ostatní kněží “ (okázav na kaplany) „musejí kázati?“ „Tak jest Vaší Majestatnosti,“ odpověděl děkan, „mám k obstarání dvacet vesnic.“ – „Pod kterým biskupem stojí?“ Odpověděl: „Pod Litoměřickým.“ Tu poznamenal král: „A tento jest Sachsen-Zaitz “ (t. j. vévoda Saso-Zaječicský). „Tak jest, Vaše Majestatnosti,“ odpověděl děkan. S tím se král vzdálil jeden důstojník z jeho komonstva sedě na koni děkanovi rukou políbení posílal. Domníváno, že to byl hrabě Kaiserstein, který z Čech do Bavor prchl..“.
krátký rozhovor.
30.srpna se přijel král se svým bratrem Vilémem opět podívat ke hřbitovu.
4.září se pruské vojsko hnulo směrem ku Praze. Mezi Libochovicemi a Budyní bylo narychlo z panských prken, vozů a vrat sedláků postaveno 18 dřevěných mostů, po kterých vojsko skoro celý den přecházelo. Na poli u Žabovřesk nechali oběšeného husara, který byl pak sedláky na tom samém místě pohřben. Pravděpodobně ze ziskuchtivosti zatkli Prušáci několik obyvatel Libochovic. Mezi zatčenými byli i Jan Antonín Šváb, hejtman, Josef Preczan, knížecí důchodní a Tobiáš Kreczmer, kontribuční písař. Zatčené odvedli do Litoměřic, kde je osm týdnů drželi, snažíce se z nich získat peníze. Hejtman Šváb po tomto vězení těžce onemocněl.
Praha se vzdala pruskému vojsku bez boje. Král Bedřich zde ponechal 10000 mužů a táhl k Táboru. Nenadálá posila saského vojska však donutila Prušáky se stáhnout. Posádka ponechaná v Praze ustupovala přes Budyni a Libochovice.
30.prosince přihnali pruští husaři asi dvě stě koní, volů a krav a prodávali je v Libochovicích na trhu. Později přišlo od Poplz asi 5000 pruských vojáků, kteří se ubytovali v zámku a pivovaru. Po odpočinku odtáhli do Litoměřic.
Válka trvala až do roku 1745, kdy se v okolí Libochovic ještě stále zdržovalo saské vojsko. V Libochovicích byl jejich velitelem generál Jan Krištof z Mikvic a to od vánoc do května.
Když se polský a saský král 3.ledna roku 1746 vracel z Prahy do Drážďan, přespal spolu se svou družinou čítající 80 koní, a hrabětem Brühlem na děkanství. Za svoji pohostinnost byl děkan Gallas do Drážďan pozván na královský dvůr do Drážďan, kde obdržel darem prsten za 500 zlatých a porcelán v hodnotě cca 800 zlatých.
Válka skončila.

Z roku 1745 se zachoval Popis způsobu obnovení městské rady: (A.Kaubek – Děje města Libochovic nad Ohří)
„Při obnovení takovém scházejí se všichni dosavadní radní a děkují se z úřadu před celou obci u přítomnosti panství hejtmana, pak se o půl deváté hodiny odeberou do kostela, zde se zpívá Veni sancte spiritus, pak následuje mše a modlitba k svatému duchu, potom se do radnice vrátějí a tu se čte obnovení raddy od knížete vydané u přítomnosti hejtmana a děkana, pak se noví radní v pořádku zase do kostela navrátějí, kdežto se drží Te Deum, při kterém se se všemi zvony zvoní. Požehnáním se pak celá slavnost skončí….“.
popis způsobu obnovení městské rady.
V témže roce nechala obec pro svůj pivovar vyrobit nový měděný kotel, starý byl již v provozu 200 let, který byl 28.října posvěcen páterem Podhorským.
V témže roce byli z Českých zemí vypovězeni židé za jejich nekalé „kšefty“ za války. Z Prahy dorazilo do Libochovic povícero bohatých židů, kteří zde též zemřeli. Místní židé svůj majetek prodali, kdyby snad museli odejít, ale vše nakonec zůstalo ve starých kolejích. Židé pak svůj vlastní majetek drážeji kupovali nazpět.

V městských spisech nalezneme i obecní usnesení ohledně královských privilegií z roku 1747.
VRABČÍ DAŇ. (Karel Křenek)
Daně jsou tak staré, jak staré je lidské pokolení. Vrchnosti všech dob vedle své otcovské péče o své milé poddané, vymýšlely nejrozmanitější daně. Již Říman za doby císařů těžce nesl značnou daň stříbra za hezkou otrokyni. Předkové naši vedle daní vrchnostenských museli platiti daně státní, tak zv. kontribuce, daně vojenské (militare ordinarium a extra ordinarium r. 1708), daně z hlav a daně třídní. Roku 1697 vypsána byla daň z čepců, krajek, paruk, copů a ze „zlata a stříbra nesoucího" atd.
R. 1736 museli poddaní platiti na svatební present 1) Marii Terezii. Stavové čeští odhlasovali, že se pro ní má sebrati v Čechách 5000 dukátů, které má odevzdati ve Vídni s blahopřáním nejvyšší purkrabí Šafgoč, - vedle toho má se dle usnesení sněmu sebrati v Čechách na vypravení svatebního veselí 90.000 zl. Zap ve své „Kronice" píše: „Obojí tuto sumu hradili stavové čeští a panstvo z vlastního měšce, aby poddaní obtěžováni nebyli“. Ale z městských knih v Třebenicích jest nad slunce jasnější, že to zaplatili poddaní sami. V Libochovicích zaplatilo se z každého 1 strychu (korce) pozemku 2 kr. (asi 12 haléřů).
Snad za tento present starala se „Její Císařsko-Královská milost ze „zemomateřské“ péče o své „milé poddané". Za její vlády provedla roku 1784 rektifikační komise přeměření a řádné přidělení pozemků. Praví se, že je to pro blaho poddaných, ale hlavní účet byl nadělati více robotníků a kde jaký kousek byl nezapsaný, přitáhnouti kontribucí 2). Kontribuce od tohoto dobrodiní rektifikační komise více vynášely. Kontribuční plat z 1 usedlého (na Libochovicku asi 64 strychů) ustanoven na 60 zl. ročně (204 Kč).
Velkou panovnickou péči projevila Marie Terezie vydáním rescriptu 3) dne 22. listopadu 1749, kterým zavedena byla „vrabčí daň“.
V rescriptu onom po obřadné titulatuře 4) čteme : „Chtíce vší nesnáz a škodu od svých věrnoslušných poddaných a vasalů dle nejvyšší své možnosti nejmilostivěji odvrátiti, Její Milost Císařská pohnutou se viděla, patříce dobrotivě na to, že síla a množství škodlivých vrabců na osení a na zrně, jak v stodolách, tak na sejpkách a polích rok od roku velikou škodu působí a ubohýho rolníka a kontribuenta ztenčuje, k zahubení a posloupné vykořenění podotknutých vrabců jisté Modalitates neb způsobnosti uvésti a zmístniti a tak dle znění oného pod datum z Vídně dne 22. měsíce listopadu 1749 na nás prošlého rescriptu nejdobrotivěji resolvovati a k publikování 5) poroučeti jest ráčila, že
Předně : V tomto království Českém jeden každý usedlý sedlák v kraji neb na rovině země 12, - v polovičních horách 8, - a ve vyšších horách 6 vrabčích hlav odváděti mají. Vedle toho v městech z každého domu „v zavřetí bran" 6 vrabčích hlav a z domu na předměstí 12 vrabčích hlav zaopatřovati se musí“.
Tak v Libochovicích v městě hrazeném odváděl Antonín Hut co domácí pán 6 a Václav Jablonka z domu svého na předměstí 12 vrabčích hlav. V dalších odstavcích rescriptu jsou. prováděcí nařízení a různé pokyny.
Odvádění vrabčích hlav má se stávati dvakrát v roce a to v měsíci červnu, když vrabci hnízdí a v prosinci, kdežto jsou vyrostlí a sem a tam do obydlí a do stodol se skrývají.
Vrabčí hlavy odvádějí se představeným v obcích, kteří o tom sestavují tabelly a předkládají je ustanoveným krajským vrabčím komisařům, před kterými při visitaci 6) se pro jistotu vrabčí hlavy spalují.
Kdo není s to předepsaný počet ptačích hlav dodati, musí za každou neodvedenou vrabčí hlavu zaplatiti 1 krejcar pokuty ve prospěch místních chudých.
Kdyby se ukázalo, že by vrabci po několika létech tuze scházeli, tak se dle okolostojičnosti ta vyměřená částka odvedenu majících vrabců zmenší. Ke konci rescriptu uvádí se že obyvatelé. bydlící na horách, kde žádní vrabci nejsou mohou od této daně býti osvobozeni, ovšem když to krajští hejtmané za dobré uznají.
Této výhody použila Libochovická vrchnost pro svou vesnici Horka, ležící asi hodinu cesty od Libochovic na mírném lesnatém návrší. Vymohla si z protekce od krajského hejtmana v Litoměřicích, že je zbavena odvádění vrabčích hlav protože na Horkách žádných vrabců není. Úředně se to prohlásilo a z Horek se stala přírodnická zvláštnost.
Roku 1833 napsal Bohumír Sommer ve své jinak velice cenné „Topografii Čech“, že Horka jsou pozoruhodnou přírodnickou zvláštností, že tam totiž nejsou vrabci a že žádný z tamních obyvatelů se nepamatuje, že by tam byl někdy jednoho vrabce viděl. Zpráva tato opisovala se z jedné cestopisné knihy do druhé, až na naše časy. Úředně se to vyhlásilo. tak to muselo být pravdou !
Vrabci horečtí si však tohoto výhostního úředního spisu nevšimli a žijí tam a žijí spokojeně jako kde jinde. Zdá se, že tato vrabčí daň se dlouho neudržela. Jistě že za císaře Josefa, který byl nepřítelem obmezování osobní svobody, se obmezování „vrabčí svobody“ také zastavilo.
1) dar
2) daň pozemková (berně)
3) listina od panovníka
4) oslovení
5) resolvovati - rozhodnouti ; publikování - uveřejnění.

8. února roku 1750 vyšlo nařízení kvůli „přemnožení“ vrabců (každý důvod pro výběr daní byl dobrý), že každý hospodář je povinen určitý počet vrabců buď odvést, nebo po jednom krejcaru za každého neodvedeného vrabce zaplatit.
Velice kuriózním způsobem se s touto daní vyrovnala vesnice Horka, o níž se dodnes říká, že je jedinou obcí v Čechách, kde nežijí vrabci. Ovšem to není pravda Na knížecí doporučení císařská kancelář osvobodila tuto malou obec od vrabčí daně zajímavým způsobem. Úředně vyhlásila zjištění, že na Horkách se vrabci vůbec nevyskytují.
18.listopadu roku 1754 vzešel v platnost patent o počtu radních v městech, a sice 1 rychtář, 1 syndikus a 8 radních.
17.června roku 1755 přednesli měšťané na magistrát stížnost o porušování jejich práv.
V roce 1756 začala sedmiletá Prusko-rakouská válka.
Král Bedřich II. napadl Sasko, které očekávalo pomoc od Rakouska. Dočkalo se jí.
V září téhož roku bylo u Budyně rozloženo vojsko rakouského polního maršálka Browna, který 30.září přesunul své pozice a položil se mezi Lovosice a čížkovickým rybníkem. Proti němu táhlo pruské vojsko přes Paška pole a Klešovku a obsadilo návrší u Bílinky, vrch Lovoš a Radosický vrch.
1.října udeřilo 30 škadron Prušáků na rakouské jezdectvo stojící mezi Lovosicemi a Sulejovicemi. Začala bitva u Lovosic. Útoky rakouských vojsk na Lovoš byly bez výsledku. Prušáci nakonec podnikli útok na město Lovosice, které bylo srdnatě bráněno a teprve až když stálo v jednom plameni bylo rakouským vojskem opuštěno. Bitva skončila v 15.00 hodin porážkou císařského vojska.
Záznamy z těchto let nejsou v Libochovicích téměř žádné, ale představíme-li si, že vzdálenost od Lovosic je necelých 17 km pak zde v Libochovicích musela být slyšet válečná vřava a každý výstřel z děla. Město zajisté trpělo pohyby vojsk v okolí.
V červnu roku 1758 prošlo městem pruské vojsko, které za sebou spálilo krytý most postavený za knížete Ferdinanda z Dietrichsteina a panskou sýpku za městem směrem k Dubanům.
Válka opět zasáhla zdejší krajinu v roce 1759, kdy 19.dubna byla Prušáky vypálena Budyně nad Ohří. Libochovice měly šanci se od podobné pohromy osvobodit, což též učinilo. Prusové žádali výpalné 3000 tolarů. Když úředníci a děkan uprchli z města, chopil se shánění peněz kaplan František Makovička, který sebral od kaplana Olivy a měšťanů 3924 zlatých 22 krejcarů a 3 denáry. Od židů vybral na 800 zlatých. Dohromady zaplatili na výpalném 4724 zlatých 22 krejcarů a 3 denáry. Musel se však zavázat na svou čest, že peníze budou všem od města navráceny.

V roce 1760 byla sepsána žádost k císařovně Marii Terezii ohledně městských privilegií.
7.ledna roku 1761 byla předvolána celá obec ohledně Rozdělení navrácení výpalného z roku 1759.
„Na celou částku . . . . . . . . . . . ……………………………………. 4724 zl. 22 kr. 3 d.
ráčil kníže Karel přispěti polovici t. j. …………………………………….. 2362 zl. 11 kr. 1 1/2 d.
K tomu útrat těm měštěnínům, kteří předně do Mikulova ke knížeti, pak k vys. slavné c. k. representací
s memoriálem (žádostí) šli . . . . . ………………………………….. 53 zl. 48 kr. 4 1/2 d.
Summa . ……………………………………. 2416 zl. - kr. - d.
Na tuto částku dáti měli:
PP. Societatis Jesu co patroni kostela a p. děkan . . . . . . . . . . . . . . . . 300 zl.
Měšťané I. třídy každý 40 zl. a sice:
Daniel Stuchlý, Vácslav Stuchlý, Frant. Bruno Leník, Antonín Leník, dědičové Chládkovští a Jan Bělo
horský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . 240 zl.
Obec z radnice, obecního domu a dvoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 zl.
II. třída po 25 zl. dohromady 15 měšťanů, mezi
nimi Kašpar Purkyně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375 zl.
III. třída po 15 zl. a sice 25, mezi nimi dům špitálský, Josef Zuna, Jan Fiedler, Josef Zimmermann,
Frant. Kašparek, Matěj Šulík, Jan Paneš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 375 zl.
IV. třída 26 po 10 zl., mezi nimi Frant. Buk, Matěj Krejný, Rozalie Krubová, Antonín Zoufalý,
Jiří Novák, Karel Berka., Vácslav Racek, Daniel Zvěřina, Karel Hampacher,
dohromady . . . . ………….. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 zl.
V. třída 27 po 6 zl., mezi nimi Jan Berka, Kašpar Pokorný, Frant. Kozel, Antonín Štětina, Jan Zimmermann, Vojtěch Paneš, Vácslav Zimmermann,
Jan Bradáč, Frant. Tišler . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 zl.
VI. třída 17 po 3 zl. mezi nimi Daniel Kacerovský, Jakub Čejka, Tomáš Pohořálek, Karel Paneš,
Ignác Buk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 zl.
VII. třída 20 po 1 zl. 30 kr., mezi nimi Steyskalovic, Jan Bozděch, Ferd. Paneš, Vácslav Berka, Matěj Křikava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 zl.
Židovstvo dle zvláštní smlouvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 500 zl.
Dohromady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . 2413 zl.

vrácení výpalného z roku 1759. Rozdělení vrácených částek bylo potvrzeno krajským hejtmanem baronem Rajským.
Ze dne 3.dubna téhož roku se dovídáme o cenách mydlářských výrobků:
l libru svíček s bílými knoty za 14 krejcarů,
1 libru mýdla za 12 krejcarů.
Z 20.dubna pochází i počet rodin a osob, které byly tehdy městem nahlášeny ke krajskému úřadu v Litoměřicích. Libochovice měly v roce 1761 106 rodin a celkem 332 osob.
24.dubna obdržel knížecí hejtman Hnědec obligace města na 600 zlatých.
27.dubna se u Libochovic rozložil Thürheimovský pluk pěchoty. Zdá se, že Libochovice měli delší čas svou vlastní vojenskou posádku. 15.května zde byl vyhlášen tzv. „generalpardon“ pro zběhy od Thürheimovského pluku.
4.května povolila litoměřická konzistoř a 29.května pak kníže Karel z Dietrichsteina stavbu židovské synagogy, která byla v rozvalinách.
9.června byla navržena cena pro žně.
12.června měl podle výměr městský špitál 45 korců 3 věrtele a 2 čtvrtce pozemků v ceně 1850 zlatých.
17.června byla podána žádost o snížení odvodů pro vojenské zásobování.
Ze zápisů Daniela Zvěřiny se o roce 1761 dovídáme různé zajímavé zprávy o dění ve městě.
V tomto roce musel každý obyvatel za korec pole odevzdat 6 žejdlíků magacinské mouky a město odvedlo 123 korců ovsa a 242 centů sena.
4.prosince složili přísahu František Bruno Leník a Matěj Kušička coby zvolení policejní revizoři.
Zajímavá je též informace o počtu řemeslníků a druhů živností v Libochovicích v roce 1761.Byli zde:
1 ranhojič, 4 řezníci, 5 pekařů, 2 mydláři,
1 perníkář, 1 zámečník, 2 truhláři, 2 sklenáři,
6 krejčů, 1 řemenář, 2 sedláři, 3 zedníci,
3 kováři, 1 kolář, 14 ševců, 2 tesaři,
3 kožešníci.

Ve městě žilo tehdy 332 osob (cca 106 rodin)
V roce 1762 byli Prušáky zajati primas Libochovic Václav Stuchlý a knížecí vrchní Václav Hnědec z důvodu nevyplacení výpalného. Byli odvezeni do vězení ve Freybergu. Později však byli propuštěni, neboť Václav Stuchlý byl primasem až do roku 1764.
V roce 1763 byl dojednán smír, při kterém Rakousko, (vlastně České království) přišlo o větší část Slezska a Kladsko. Skončila Sedmiletá válka.

Libochovičtí měšťané si dne 29.října roku 1767 vypůjčili od prokurátora provinciální servitů P.Kasimira Maria Stolla peníze v částce 5000 zlatých, za čež složili v zástavu 219 strychů a 2 věrtele obecních pozemků (městská kniha B.fol.652). 3.listopadu si opět vypůjčili tentokráte 1000 zlatých (městská kniha B.fol.656). Obligace podepsali Karel Hampacher purkmistr, Daniel Filipp Stuchlý primas, Mat. Hartmann, Jan Edelmann, Ant. J. Leník, Josef Vojtěch Delavos, Ondřej Tomáš Oliva, Jan Fiedler, Vojtěch Černý radní, M. Šulích starší.
Peníze byly mezi měšťany rozděleny a po krátké době opět vráceny do náboženského fondu.
Císařovna Marie Terezie vydala 13.srpna roku 1775 patent, v němž je dovoleno se sedlákům vykupovat se z roboty. Z nepochopení tohoto patentu začaly vznikat selské bouře. Na libochovickém panství byla robota na základě patentu upravena.
Z tohoto nařízení je patrné, že si na libochovicku sedláci naříkat na robotu nemuseli a neměli ani důvod se bouřit.
V roce 1776 byl na příkaz Karla Maxmiliána z Dietrichsteina postaven nový krytý dřevěný most přes Ohři. Stavitelem mostu byl tesařský mistr Tomáš Zeman.
Válečný konflikt se opětovně plně rozhořel v roce 1777. Po smrti knížete bavorského Maxmiliána Josefa na konci roku 1777 mělo Rakousko zdědit Dolní Bavorsko. Tomu oponovali pruský král Bedřich II. a kníže saský také Bedřich. Pruský král napadl Čechy od Náchoda, pruský princ Jindřich od Hanšpachu a Rumburka a saský generál Platten se v srpnu roku 1778 utábořil s vojskem u Lovosic. Princ Jindřich obsadil Litoměřice, Teplice a Ústí nad Labem. Pruští husaři zajížděli až do Budyně. Jindřich nařídil generálu Plattenovi táhnou přes Budyni na Prahu, cestou zahnal vojsko rakouského generála Sauera. Nejvyšší rakouský generál Laudon mu však poslal posily a pruští husaři byli zahnáni zpět do Budyně.
V roce 1778 spálili v Libochovicích Prušáci nově postavený krytý dřevěný most přes Ohři, postavený na příkaz Karla Maxmiliána z Dietrichsteina. Po spálení mostu žádali libochovičtí převozníci o zvýšení platu, ale městská rada jim nevyhověla.
13.září 1778 se princ Jindřich s vojskem položil u Čížkovic. Ležení zasahovalo až k Libochovicím. (V libochovické matrice se zachoval zápis o pokřtění Jana Radnického z pruského pluku Vitzthuma, položeného u kostela sv.Vavřince v září roku 1778.)
Generál Laudon se však dne 20.září přesunul s vojskem ke Straškovu. Ležení zasahovalo od Roudnice k Martiněvsi. Další generál Otto táhl ke Kadani, generál Sauer vystavěl ležení u Loun, generálové Nugent a de Vins táhli proti Litoměřicím.
Zde na Litoměřicku se měla odehrát hlavní bitva. K té však nedošlo. Princ Jindřich se stáhl do Slezska a po něm 15.října opustil Čechy i král Bedřich. 7.března roku 1779 bylo podepsáno příměří a 18.května mírová smlouva. Díky této válce se počala na místě vesnice Kopisty stavět pevnost Terezín.
Libochovice velice utrpěly touto válkou stodoly, sýpky, sklepy a pokladnice byly vyrabovány. Pevný most přes řeku Ohři byl spálen. Na jeho místě byl postaven dřevěný most, který se vždy na jaře, při tání ledu, rozmontovával.

Knížecí dekret povolil v roce 1779 s ohledem na škody způsobené válkou s Pruskem odklad odvedení osepu a úroků.
V roce 1780 nařídila vrchnost, že všichni podaní musí zasadit po deseti ovocných stromech ve svých zahradách při domech a to opakovaně po několik let. Tím docházelo k dalšímu rozvoji ovocnářství.
20.prosince roku 1781 přebírá panství od Karla Maxmiliána z Dietrichsteina jeho syn Jan Karel kníže z Dietrichsteina a Proskau. (DZ.604 F.28)
6.března roku 1781 rozhodla městská rada o podání žádosti, podle prošlého patentu císaře Josefa, o konsens ke knížeti Janu Karlovi.
V roce 1781 si jistý Jan Hejl přivlastnil v Radovesicích lado u šibenice, rozoral je a osel. Lado vždy patřívalo městu Libochovice jako místo popravčí. Libochovický vrchní si proto J. Hejla povolává do Libochovic. Nakonec vše skončilo dohodou, že lado může obdělávat.
5.února roku 1783 udělil císař Josef II. Libochovicím výsadu stvrzující všechna privilegia a svobody tržní od všech bývalých majitelů města, (kromě povýšení Libochovic na město z roku 1560).
28.února roku 1784 vystoupila řeka Ohře z břehů a záplava nadělala veliké škody. Hladina stoupla o 5 metrů.
Dvorní dekret ze dne 19.prosince roku 1785 nařídil zřízení regulovaných magistrátů ve městech a bylo nařízeno, že roční náklad na takový magistrát činí nejméně 450 zlatých.
V roce 1786 měla městská rada pouze 4 členy, další dva zemřeli v roce 1790 a 1791. Přesto městská rada fungovala i ve dvou lidech.
17.prosince roku 1787 se v Libochovicích narodil Jan Evangelista Purkyně.
V roce 1788 prodala městská rada radnici (dnešní Černý orel) čp.86 Janu Kryštofovi Bauerovi za 1050 zlatých a radnice byla přemístěna do domu čp.10 (dnešní střední škola), kde byl i městský pivovar.
S odvoláním na dvorský dekret ze dne 23.září 1789 byl za přítomnosti vrchnostenského komisaře Kržkovského dne 13.října zvolen za obecního představeného Jan Bělohorský. Ten však do úřadu nenastoupil, a tak se zřízení regulovaného magistrátu, povoleného městu v roce 1790, na delší čas zdrželo.
26.dubna 1791 bylo dvorským dekretem Libochovicím definitivně povoleno zřízení regulovaného magistrátu. Zřízení magistrátu bylo podmíněno splacením městských dluhů. Ty byly zaplaceny odprodáním obecních pozemků:
(povolení ze dne 9.října 1791 č.29523)
„75 jiter 602 9/12 čtv. polí za . . . . 7844 zl. 20 kr.
17 jiter 107 čtv. luk za . . . . . . . . . 3586 zl. 45 kr.
1 d. 1 jitro 170 čtv. pastvin za . . . . . 13 zl. 7 kr. 2 d.
a 1 jitro 495 čtv. porostlin za . . . . . 301 zl. 52 kr. 2 d.
dohromady za . . . . . . . . . . . . . . . 11746 zl. 5 kr. 1 d.
pak proti odvádění roční činže z polí ve 3 třídách po 3 zl., 2 zl. 30 kr., a 1 zl. 30 kr., z luk ve 3 třídách po 3 zl. 30 kr., 3 zl. a 1 zl. 30 kr., z pastvin po 30 kr. a z porostlin po 1 zl. z jednoho korce výsevku, - licitačním protokolem z dne 22. listopadu 1791 u přítomnosti c. k. krajského komisaře p. Bienenberga, vrchnostenského purkrabího Antonína Nováka, purkmistra Karla Hampachera, syndika Jana Bělohorského, pak representantů Františka Dvořáka, Jana Čejky, Vácslava Žáka, Vácslava Němce, Jana Štětiny, Josefa Krejného, Frant. Dominika Stuchlého početvedoucího v dražbě veřejně prodáno…“
V roce 1791 se stavěla nová škola, (vedle kostela Všech svatých).
Přes to všechno se s zřízením reg.magistrátu moc nepospíchalo (ostatně to je dodnes v Libochovickém magistrátu zvykem). Proto dne 8.května roku 1792 podalo 33 libochovických měšťanů písemný dotaz městské radě proč tomu tak je. 11.května obdrželi odpověď.
V následující schůzi dne 13.května odvolalo 7 měšťanů svůj podpis na podané žádosti a dalších 26 se proti ní ostře postavilo. 25.května se proti nim postavilo 15 měšťanů, kteří patřili k těm co žádost podali a žádali o satisfakci. Prostě se to na libochovické radnici mlelo od nepaměti.

23.března roku 1793 obdržela městská rada dopis s návrhem na řešení situace od vrchního libochovického úřadu:
Na tento odpovědělo na návrh J.Bělohorského libochovické měšťanstvo dopisem ze 7.dubna.
Tyto zprávy a dopisy se nacházejí v magistrátním protokolu z roku 1792 – 1793.
V roce 1796 byla od císaře Františka I. potvrzena městu Josefínská výsada:
Na to, že město dne 26.dubna 1791 obdrželo povolení ke zřízení regulovaného magistrátu se jaksi pozapomnělo a proto bylo rozkázáno odevzdat pravomoce vrchnosti nebo nejbližšímu zřízenému magistrátu. Obec rozhodla podat stížnost na vyšší místa. Kvůli této záležitosti odcestoval do Vídně Antonín Leník.
Jednání ve Vídni dopadlo pro Libochovice dobře. Jeho Veličenstvo císař František I. dekretem ze dne 7.ledna 1799 č.643 rozhodl městu ponechat pravomoce a zřízení regulovaného magistrátu má být provedeno.
Nově pracující magistrát zahájil činnost na konci roku 1799. Skládal se z purkmistra, z jednoho zkoušeného radního a dvou nezkoušených radních.

zpět        vpřed