Počátek devatenáctého století nezačal pro Libochovice šťastně. 8.června roku 1800 začal zvonit velký zvon na věži kostela Všech svatých v čase, kdy se nikdy nezvonilo. Začal velký shon lidí. Při šetření se však nenalezlo nic, co by toto zvonění způsobilo. Někteří lidé tvrdili, že to je Boží znamení o brzkém požáru. Ať to tak opravdu bylo, či ne, jejich tvrzení bylo na místě.
Dne 15.června, tedy sedm dní po záhadném zvonění, když již několik dní trvalo horké a suché počasí, v poledních hodinách chytily plamenem chlévy pana Karlíka (čp.39). Během necelých 45 minut stálo v plamenech celé město. Neporušeny zůstaly pouze zámek, i když vyhořela zámecká věž a západní křídlo, kostel Všech svatých, fara, židovské město a několik domků v Koštické ulici (dnešní Tyršova).
Při šetření původu vzniku požáru dne 14.října 1800 dosvědčil jeden židovský obchodník, který v čase vzniku požáru dlel u židovského hřbitova, že viděl jak z jednoho komína vylétlo hořící máslo a dopadlo na chlévy pana Karlíka. Tímto osvobodil pana Karlíka z nařčení o vině na vzniku požáru.
Dary, které přišly na pomoc postiženým od okolních obcí a měst činily 2561 zlatých a 42 a půl krejcaru.
Na přímluvu Antonína Josefa Leníka daroval baron Jakub Wimmer, majitel panství lenešického a cítolibského, městu novou hasičskou stříkačku vyrobenou ve Vídni v ceně 900 zlatých a postiženým požárem daroval materiál na stavbu nových domů v celkové ceně 1000 zlatých.
Požár velice ovlivnil stav obyvatelstva. Obyvatelé byli nuceni se zadlužit a mnozí ponechali své domy ležet v rozvalinách.
Protože při požáru vyhořely i městský pivovar a sladovna daroval kníže Jan Karel z Dietrichsteina z každého sudu z knížecího pivovaru vytočeném ve městě 1 zlatý a 30 krejcarů do městské pokladny.

Roku 1803 shořelo 20 domů u panského dvora směrem k Radovesicím.
V roce 1805 byla veliká neúroda, hlad a nemoce. Ve Slatině se rozmohl tyfus.
V roce 1806 převzal panství po Janu Karlovi z Dietrichsteina jeho syn František Josef z Dietrichsteina, Proskau a Leslie.
Na žádost představenstva obce povolil hrabě František Josef z Dietrichsteina dekretem z 16.září roku 1807 plat 1 zlatý a 30 krejcarů z důchodů vyplácet do konce září 1807.

29.května roku 1809 zaplál oheň v židovské čtvrti. Shořelo 9 židovských a 11 křesťanských domů. Potom 15 stodol, farní chlévy a synagoga.
14.října roku 1811 v 17.00 hodin vypukl požár v domě čp.37. Shořelo 51 domů a 14 stodol s obilím. Požár zasáhl severní stranu města. Dům prý zapálila chůva, která hledala ztracený peníz se svíčkou ve slámě.
V roce 1811 začal spor mezi vrchností a městem o vlastnictví pozemku před zámkem směrem na náměstí. Důvodem bylo vysázení stromů vrchním Schumannem. Spor byl vyřešen odkoupením pozemku vrchností.

Válka s Napoleonem Bonapartem se zdejšímu kraji od svého vzniku v roce 1793 vcelku vyhýbala. Teprve v roce 1813, kdy po bitvě u Drážďan začal veliký přesun francouzských vojsk přes České středohoří se válka k Libochovicím přiblížila na 4 míle. Proti Francouzům táhly městem vojska Rakouská, Pruská a Ruská. Mnohé pluky zde byly ubytovány. Rusové měli rozbitý tábor pod severními hradbami města. Za Poplzemi, u Šebína, Horek a Levous byly postaveny dělostřelecké baterie, které měly zastavit nepřítele při pokusu o překročení řeky Ohře. Na delší dobu byly v Libochovicích hlavní štáby velitelů vojsk. Na zámku měl sídlo velkokníže Konstantin, na děkanství pak kníže Kalicím a Pruští generálové Kleist a La Roche. Tehdy navštívil libochovicko i císař František I.
K žádné bitvě zde však nedošlo. Šťastný výsledek bitvy u Chlumu (29.srpna 1813) osvobodil zdejší krajinu od nepřítele a vojska od Libochovic odešla.
30.října byla ve městě velká oslava slavného vítězství bitvy u Lipska, při níž byl Napoleon na hlavu poražen. Městem chodilo v průvodu ozbrojené obyvatelstvo za zvuků hudby.

9.října roku 1814 začalo hořet v 8.00 v Koštické ulici v domě čp.141. Shořela severní strana města.
Od roku 1815 měly Libochovice stálou vojenskou posádku, první byla škadrona hulánů pluku Koburkského. Město zakoupilo dům čp.35 od manželů Františka a Františky Laubových za 1200 zlatých a nechalo v něm zřídit kasárna pro 40 mužů a 20 koní.
16.dubna roku 1817 byla v domě čp.XXV zřízena výroba ledku.
14.srpna roku 1821 se Ohře vylila z břehů a nadělala mnoho škod.
26.července roku 1823 se udála na zámku veliká svatba. Byla zde oddána hraběnka Josefa z Vratislav-Mitrovic, sestra hraběnky Gabriely z Dietrichsteina, s knížetem Karlem ze Schwarzenberka.
Po dlouhých válečných útrapách zažilo město skvělou oslavu. Svatební průvod vyšel za velikého lesku ze zámku přes náměstí a ukončen byl v kostele Všech svatých, kde byly oddavky. Celý týden trvaly slavnosti. Každý den se dělo něco jiného. Jeden den se v zámeckém divadle hrála divadelní představení, další den byl vypálen slavnostní ohňostroj za mostem na tzv.višnovci. Další den byl pořádán veliký bál na Poplzským rybníce, kde byly pro poddané připraveny různé soutěže, další den se uskutečnila soutěž ve střelbě na terč, stříbrný pohár vyhrál správce peruckého panství. Dalšího dne se představilo šestnáct párů měšťanských dítek v krojích ze 16 krajů Čech, tancovalo se a zpívali české lidové písničky.
Slavnost poznamenala nešťastná událost, kdy 31.července kočí hraběte Vratislava, Jan Pokorný, při plavení koní špatně odhadl zdejší řeku a utonul. Kníže Karel ze Schwarzenberka se mu snažil pomoci, ale nepodařilo se mu to.
28.června roku 1824 stoupla hladina Ohře o 3,8 metru a zničila velkou část úrody u svých břehů.
2.října roku 1826 bylo na libochovické náměstí (nyní nám.5.května) instalováno prvních 5 olejových lamp „veřejného“ osvětlení.
V roce 1827 nechal děkan Michel na vlastní náklady, které činily 155 zlatých, obnovit sochu sv.panny Marie na libochovickém náměstí.
30.března roku 1830 zatopila Ohře při tání ledu louky a pole od Křesína po Budyni, led rozbořil zeď panské zahrady v Poplzích, v Libochovicích zničil dům čp.94, vzal kozy u panského mlýna a urazil vodní pilu s příslušenstvím.
V roce 1832 byla dostavěna radnice v čp.10 (dnešní střední škola). Až do tohoto roku byla po požárech obyvatelná jen přízemní část.
V těchto letech řádila ve zdejším kraji cholera. Její první obětí se stal Antonín Šerý výměnkář z čp.13 z Duban stár 72 let. Ve dnech od 18.ledna do 25.července zemřelo v obcích Dubanech, Poplzích, Radovesicích, Křesíně, Libochovicích, Levousích, Černivě, Klapém, Chotěšově, Slatině, Sedlci, Evani a ve Lkáni dohromady na 287 dospělých a 52 dětí.
V těchto letech se v okolí nacházelo ležení škadrony hulánů pluku vévody Koburského a škadrona dragounů od pluku knížete Windischgrätze.
V roce 1835 byla stará škola pro velký počet dětí přeměněna na trojtřídní.
V roce 1836 řádila opět na libochovicku cholera.
23.dubna 1837 byla opět ve městě založena ledkárna. Po roce se však výroba ruší.
20.srpna 1838 byla prodána městská šatlava, která stála na místě domu čp.36. Městská věznice byla umístěna na radnici.
V roce 1839 byl v Libochovicích založen Spolek na hledání černého uhlí. Hledalo se u Poplz a u Jiřetína. Po delší době planého hledání jakýsi smíšek naházel v noci do šachet několik kusů kamenného uhlí. Nastala velká sláva a 18.dubna  byla sloužena slavnostní svatá mše zakončená velikou hostinou jako poděkování za nález černého uhlí u Poplz. Později se ukázalo, že celá záležitost byla pouhým žertem. Spolek se s hanbou rozešel. Ztráty činily 1700 zlatých.

Během posledních čtyřiceti let se stav obecního jmění zlepšil natolik, že právovárečné měšťanstvo požádalo o navrácení zisku z pivovaru, který podstoupilo městu na zřízení regulovaného magistrátu. Ohledně rozhodnutí této záležitosti obdržela obec dopis z krajského úřadu v Litoměřicích dne 25.června roku 1841 č.8186.
Toto rozhodnutí je zapsáno v knize I.254 a ve staré gruntovní knize z roku 1651 fol.322.
Na základě tohoto rozhodnutí uzavřelo právovárečné měšťanstvo dne 28.listopadu 1841 s městem smlouvu.
A.Kaubek k této záležitosti píše:
„…K zastoupení měšťanstva v této záležitosti obdrželi plnomocenství spoluměšťané Josef Jičínský, Vácslav Pecháček, František Kaubek, Pavel Česal, Vácslav Fiedler, Ludvík Payer, Jarolím Payer, František Dvořák a František Buk a na žádost těchto plnomocníků z dne 17. února 1842 povolil Terezínský magistrát k tomuto výkonu rozkazem appelačního soudu z dne 29. listopadu 1842 č. 18844 delegovaný vtělení naduvedeného usnešení a rozdělení do kněh městských výnosem z 9. listopadu 1843 N. Exh. 338 jud. a vtělení toto se také vyslancemi nadjmenovaného magistrátu stalo v knize kontraktní lit. M fol. 77 et seq. dne 18. prosince 1843. …“
V roce 1842 byla veliká neúroda a následkem toho bída a hlad. Kníže František z Dietrichsteina nechal každodenně po dobu 4 měsíců napéci chleba ze dvou korců žita chleba a ze dvou korců ječmene nadělat krup a rozdat to vše chudině. Mimo to zaměstnal na různé práce 116 dělníků. V té době se začala stavět silnice na Evaň.
V roce 1843 byl do městského pivovaru zakoupen nový kotel na vaření piva v ceně 1600 zlatých.
22. srpna roku 1844 shořela v noci na severní straně města řada 11 stodol (od tzv.hlinišťat po chmelnici). Stodoly prý zapálil hlídač, který vystřelil do vrabců. Škoda činila 60000 zlatých.
20.ledna roku 1846 prodal František Leník část svého pozemku (450 sáhů) židovské pohřební společnosti na rozšíření židovského hřbitova.
V letech 1847 – 1848 byla zde posádkou škadrona husarů z 11.pluku.
30.dubna 1848 vznikla v Libochovicích, tak jako v celé zemi, národní stráž - městská garda. Velitelem a setníkem byl Ondřej Oliva, c.k.setník s penzí. Nadporučíkem Josef Fanta, poručík Josef Richter a František Leník, šikovatel Kocanek a Prokop Čejka, všech gardistů bylo 132. V tomto revolučním roce vznikl planý poplach o blížících se vzbouřených dělnících z Prahy a málem byl kvůli tomu rozebrán most přes řeku Ohři. Naštěstí se vysvětlilo, že šlo pouze o fámu.
7.prosince téhož roku byly národní gardy zrušeny. Zbyl po nich pouze posměšný verš:
Libochovická garda, když do Prahy jít měla,
do žit se rozutekla, hříchy tam zpytovala"

Ve smlouvě právovárečných měšťanů nejsou uvedeny všechny právovárečné domy, byly prostě opomenuty, možná že i s jistým úmyslem. Měšťané, kteří vlastnili domy, které byly ze seznamu vypuštěny, se odvolali, až nakonec došlo 21.dubna roku 1849 ke smíru. (kniha I.fol.169)

Roku 1849 se Libochovice spolu s Lovosicemi, Budyní a Třebenicemi ucházely o sídlo c.k.okresního soudu. Libochovice soutěž vyhrály, ale jako vítězové se museli zavázat k výstavbě odpovídajících kanceláří.
Dále se zastupitelové obce a měšťanů 11.listopadu roku 1849 usnesli, že potřebné místnosti pro okresní soud budou přistaveny k městské radnici.

V roce 1849 byla veliká nouze o drobné peníze, tak že obchodníci, hostinští a mnozí jiní byli nuceni vydávat vlastní peněžní poukázky, znějící na jistou částku drobných peněz. V Libochovicích vydávali takové peněžní poukázky či papírové peníze Martin Vacek, Jan Vrabčík, Daniel Mayer a Semi Kuh. Toho času se také z nedostatku drobných peněz trhaly císařské papírové zlatky na dva až čtyři díly.
V roce 1850 opět řádila na libochovicku cholera.
1.února roku 1850 náležel soudní okres libochovický k c.k.hejtmanství slánskému. V témže roce byl zřízen berní úřad.
Protokol o volení purkmistra a dvou radních v městě Libochovicích.
Z následujících vyvolených starších: Jmeno a příjmení, stav,

Vojtěch Prošek truhlář,
Josef Novák bednář,
Matěj Berka krejčí,
František Dvořák hostinský,
Josef Stross měšťan,
Ludvík Payer měšťan,
Vácslav Fiedler měšťan,
Karel Wild doktor,
František Leník měšťan,
Kníže z Dietrichsteina,
František Kaubek advokát,
Vojtěch Lippe okresní soudce.

jmeno ponastarších purkmistra:
Jednohlasitě jest za purkmistra vyvolen : Vácslav Fiedler.

I. radního vrženého
Jednohlasitě jest za I.radního zvolen: Josef Stross.

II.radního
Jednohlasitě za II. radního: Matěj Berka.

S tím byl protokol s tím upamatováním skončen a podepsán, že pán František Kaubek (co zatímní správce panství Libochovického a plnomocník Jeho Jasnosti Knížete) k volení představenstva p. Alexandra Zahela substituoval.
Dne 30. srpna 1850.

Wertich okresní hejtman,
Lippe Bezirksrichter,
František Dvořak výbor,
D. Karel Wilt výbor,
Josef Novák výbor,
Vojtěch Prošek výbor,
Ludvík Payer výbor,
František Leník výbor,
Josef Stross výbor,
František Kaubek výbor.
A. Zahel in substitutione des H. Franz Kaubek für Se.
Durchlaucht den H. Fürsten v. Dietrichstein.
Vácslav Fiedler výbor,
Matěj Berka výbor.
30.srpna téhož roku se konala volba obecního představenstva.
1.září 1850 byla otevřena poštovní expedice (povolena byla 30.dubna 1850 pod č.4970) a dále byla zřízena četnická stanice, kde sloužili 3 strážci pořádku.
I přes prvotní záměr přistavět k radnici v čp.10 další část pro okresní úřad bylo od tohoto ustoupeno a radnice se přesunula do pronajatého domu čp.13.

Na počátku roku 1851 se ve městě nacházelo vojsko z Vohlgemuthova pluku, které odešlo v červnu.
V tomto roce dochází ke složitému procesu zprošťování pozemků od vrchnostenských, farních a zákupních dávek, podle výměry z roku 1842. Až do tohoto roku odvádělo město, jednotliví měšťané, vrchnosti tyto dávky:
a) osepu
21 korců 1 4/8 m. neb 32 měřic 134 m. pšenice,
21 korců 1 4/8 m. neb 32 měřic 1 3/4 m, žita,
21 korců 1 4/8 m. neb 32 měřic 1 3/4 m. ječmene.
21 korců 1 4/8 m. neb 36 měřic 9 1/2 m. ovsa.
b) úroků 154 zl. 43 kr. v. č. neb 61 zl. 53 kr. k. m.
c) shonů 57 zl. 41 kr. v. č. neb 23 zl. 4 kr. k. m.
Proces trval až do roku 1857.
30.března 1851 bylo rozhodnuto, že mýtné z libochovického mostu nespadá do vyřazení z daní. Město nadále platilo vrchnosti ročně 20 zlatých mýtného.
V říjnu se zde ubytovalo vojsko pluku císaře Alexandra, které v polovině listopadu vystřídala škadrona dragounů knížete Vindischgrätze.
V roce 1852 byla na náměstí, nedaleko sochy sv.Rocha, postavena kašna na říční vodu. Později byla zrušena. V témže roce přesídlila z Budyně do Libochovic lékárna do čp.52.
1.září 1852 se na zámku slavila svatba Gabriely z Dietrichsteina, dcery hraběte Josefa z Dietrichsteina, s hrabětem Alfrédem z Hatzfeldu. Oddavky proběhly v zámecké kapli. Město Libochovice nechalo sloužit slavnostní mši v kostele Všech svatých a večer bylo slavnostně osvětleno. Josef z Dietrichsteina po svatbě zaslal purkmistrovi děkovný dopis.
V tomto roce bylo rozhodnuto vystavět nový pivovar při sladovně čp.116 na obecním pozemku č.par.1755 za domem čp.120. (Zde stojí pivovar dodnes). Starý pivovar stál jako součást budovy bývalé radnice (čp.10) a musel ustoupit zřízení c.k.okresního soudu.
Městská rada rozhodla o novém vydláždění chodníku na náměstí. Ze začátku je dlážděn pískovcem, později čedičem.
Za pomoci obcí Radovesice a Poplze byla vystavěna silnice až ke hřbitovu sv.Vavřince (dnešní Čechova ulice).

1.března roku 1854 byla vydražena stavba silnice z Libochovic do Koštic o délce 3553 sáhů s vyvolávací cenou 18444 zlatých 54 krejcarů. Stavba byla vydražena, ale zahájení stavby bylo odloženo.
8.července roku 1854 zemřel kníže František Josef z Dietrichsteina. Majetek převzal jeho syn Josef z Dietrichsteina (ve stáří 56 let) dne 21.července roku 1855 (DZ.268 G.17).
Tehdy byla také zrušena stálá vojenská posádka.
V těch letech byla rozšířena zámecká zahrada zbořením dřevnice a přidělením sousedního pole se dvorem. Při přestavbě byly nalezeny slovanské hroby.
V tomto roce se opět stěhovala radnice. Tentokráte do pronajatého domu čp.51.

5.června roku 1856 zasáhlo Libochovice a zvláště Poplze velmi silné krupobití.
V roce 1857 bylo ve městě zřízeno c.k.notářství.
Při tání ledu v roce 1860 se vylila Ohře ze svých břehů v takové míře, že prý 60 cm vody bylo naměřeno ve sklenících panské zahrady. Pod zámkem se lidé přepravovali na loďkách k mostu.
V tomto byla znovu pronajmuta stavba silnice do Koštic za 35200 zlatých. Stavbu si pronajali měšťané z Libochovic. Při stavbě se u Duban našlo mnoho zetlelých mrtvol. (pravděpodobně z poslední války).
22.června 1860 byl zakončen dlouholetý spor o kostelní věž, na kterou si dělalo nárok město. Libochovický okresní úřad vydal rozhodnutí č.1698, kde je mimo jiné uvedeno, že: „Věž i zvony náležejí nerozlučně kostelu a jsou též majetkem jeho, toliko hodiny co okrasa a potřeba města do majetnosti obce náležejí."
10.července roku 1860 náhle umírá (na infarkt) Josef z Dietrichsteina. Protože po sobě nezanechal jediného mužského potomka zdědila zdejší panství kněžna Terezie z Herbersteina rozená z Dietrichsteina. Její manžel Jan Bedřich z Herbersteina však náhle zemřel 6.dubna roku 1861. Terezie z Herbersteina vedla panství sama od roku 1861.
V roce 1862 započalo jednání o založení Občanské záložny. Pokrokově smýšlející občané kupec Daniel Mayer, kupec Jan Vrabčík a kaplan P.Josef Ehl si opatřili stanovy záložen ze Smíchova, Vlašimi a Humpolce a kaplan P.Josef Ehl přepracoval stanovy smíchovské záložny a přizpůsobil je místním poměrům. Tento návrh byl pak schválen místodržitelstvím v Praze dne 7.února roku 1862 pod číslem 6301.
8.listopadu 1862 byly ve městě nahrazeny olejové lampy petrolejovými a jejich počet se zvýšin na 14 lamp.
V roce 1863 založilo 17 občanů pěvecký spolek „Libuše“. Stanovy spolku byly schváleny místodržitelstvím v Praze 25.listopadu 1863 pod číslem 68532 a pak znovu v roce 1864 pod číslem 7857.
V roce 1864 ukončuje svůj provoz vrchnostenský pivovar v zámeckých sklepeních.
Na základě usnesení městského zastupitelstva ze dne 3.února roku 1864 vyměnilo město Libochovice s hraběnkou Terezií pozemek před zámkem o výměře 625 čtverečných sáhů za 4000 zlatých a za povolení průchodu skrze dům čp.4. Dále hraběnka Terezie vyměnila dosavadní studnu za 200 zlatých na vybudování jiné studny mimo vymíněného pozemku, a nakonec hraběnka darovala obci pozemky domů čp.3 a 4, tehdy ještě nezastavěných. Při kopání na onom pozemku byly nalezeny sklepy domů z dřívějšího osídlení. Smlouva byla potvrzena zemským výborem dne 28.ledna roku 1865 č.485 a spolu se soudním výnosem z 9.března 1865 zanesena v hlavní knize libochovické díl IV.fol.64 a v knize kontraktní K.fol.57.
10.května 1864 byl založen a schválen pod č.21532 Živnostenský spolek zedníků, tesařů, pokrývačů a kamnářů.
16.května 1865 byl založen a schválen pod č.24647 Živnostenský spolek krejčí, Živnostenský spolek obuvníků a kožešníků a Živnostenský spolek kovářů, kolářů, sedlářů, řemenářů a bednářů.
V červnu roku 1865 bylo zřízeno okresní zastupitelstvo pro okres Libochovice. V tomto roce bylo na libochovicku 29,15 km silnic.
5.září 1865 byl založen a schválen Živnostenský spolek truhlářů, sklenářů, klempířů, zámečníků a puškařů.
V témže roce byla založena Hospodářská záložna.
19.listopadu 1865 byly z hygienických důvodů zbourány dřevěné masné krámy, které stály na pozemku dnešního domu čp.22.
23.května roku 1866 obdrželo město povolení zemským zákonem č.74 k vybírání pivního krejcaru (1 krejcar z každého mázu piva vytočeném ve městě). Vybraná suma byla určena na stavbu nové školní budovy.
11.června táhlo městem v 10 hodin dopoledne ku Praze saské vojsko.
Po nešťastné bitvě u Hradce Králové 3.července roku 1866 viděla zdejší krajina opět pruské vojsko. Josef Čapek ve své knize Dějepisný místopis města Libochovic uvádí zajímavé podrobnosti:
„Dne 5. července obdržel v 11 hodin v noci tehdejší okresní p Arnošt Rudolf z Vartburku depeši následujícího obsahu: Die Schlacht ist verloren, Benedeck ist in Ohnmacht, 3000 Preussen sind heute um 3 Uhr Nachmittags in Teplitz angekommen."
Následkem této depeše uložili se ještě té noci úřední akta do bezpečnosti, a lid skoro ve všech domech uschováváním věcí se zaměstnával. Císařští orlové z domu okresního zmizeli, kupecké tabulky, a jiné firmy se uklidili, jelikož nikdo nechtěl toho času býti kupcem aneb hostinským.
Dne 16. července t. r. jelo městem 240 vozů, jež asi 200 pruských vojáků doprovázelo. Někteří z těchto vojáků dovolili si v městě výtržnosti, tak na př. vzali u p. Čermáka dýmku v ceně 20 kr., u p. Říhy tabák a doutníky v ceně 2 zl., u p. Mayera žejdlík kořalky v ceně 12 kr., u p. Fanty řeznické nástroje a zástěru v ceně 5 zl., u p. Laube bochník chleba a 1 lib. másla v ceně 90 kr. u p. Třesky 4 mázy piva a láhev kořalky v ceně 1 zl., 20 kr., u p. Blocha 2 lžíce a u p. Šteinera 4 lžíce, vše v ceně 60 kr., u p. Semi Kuh 2 loty tabáku v ceně 7 kr., v lékárně celtle a flastry v ceně 50 kr. a v pivovaře půl sudu piva i s nádobou v ceně 10 zl. ……“

V době příměří bylo ve městě a okolí ubytováno ve dnech 20. – 30.srpna na 233 důstojníků, 5938 vojáků a 929 koní. 30.srpna byl na zámku ubytován princ Albrecht Pruský s celým generálním štábem a tělesnou stráží.
Prušáci zabrali s sebou přivezli i několik nemocných trpících cholerou. Pro ně nejprve zabrali kasárna, později školu (u kostela), pak dům čp.14 a nakonec pastoušku. 27.srpna byla pro nemocné vojáky postavena dřevěná bouda u silnice pod sv.Vavřincem. 12.září byla bouda uznána za zcela nevyhovující (stála pouhých 10 dnů) a nemocní byli přestěhováni zpět do pastoušky, což zapříčinilo velkou nelibost mezi občany města. (Stavba a zbourání boudy stálo město 120 zlatých a prkna darovala vrchnost zdarma).
Tehdy v Libochovicích a okolí zemřelo na choleru 73 civilních obyvatel.

V době míru pak přibylo do města 2, 7. a 8.září 51 důstojníků, 1421 vojáků a 104 koní.
30.března 1866 byl založen a schválen pod č.13957 Živnostenský spolek řezníků, mydlářů, pekařů, perníkářů, cukrářů, pecnářů, uzenářů a sládků.
V tomto roce bylo v Libochovicích V roce 1866 bylo v Libochovicích 42 obchodníků - z toho:
10 kupců v koloniálním zboží,
12 obchodníků v střižném zboží,
4 obchodníci v kožích,
2 obchodníci v obilí,
6 obchodníků v dobytku,
2 obchodníků v mouce,
1 obchodník ve dříví,
2 obchodníci v kamenném uhlí
3 obchodníci v penězích.

dále pak:

Sklad tabáku,
4 trafiky,
2 vinárny,
3 kořalny,
12 hostinců.
42 obchodníků a ve městě se každoročně konalo V roce 1866 se ve městě každoročně konalo pět výročních trhů:
1. v středopostí;
2. před na nebe vstoupení Páně;
3. na den sv. Bartoloměje;
4. ve středu před sv. Václavem
5. ve středu po sv. Martinu.

Týhodní trh se konal každou středu.
pět výročních trhů.
Malou perličkou je zřízení městské nemocnice pro 4 pacienty. Také se opět stěhovala radnice. Tentokráte do pronajmutého domu čp.53.
V roce 1867 vystoupila řeka Ohře z břehů a nadělala mnoho škod na polích.
19.dubna 1867 byla pod č.4935 schválena přeměna poštovní expedice na poštovní stanici a úřad. Každodenní spojení s Lovosicemi a Roudnicí zajišťoval poštovní dostavník. K poštovnímu okresu náležely obce: Bohdal, Brníkov, Černiv, Dubany, Evaň, Ječovice, Horka, Chotěšov, Klapý, Křesín, Libochovice, Levousy, Lkáň, Loucká, Loukohořany, Podbradec, Poplze, Radovesice, Ředhošť, Slatina, Solany, Vojnice, Vojničky a Želejovice.
V roce 1867 byl na pozemku č.par.387 postaven hraběcí cukrovar. A.Kaubek o stavbě cukrovaru v roce 1867:
„…..kterýžto nejen znamenitým výtěžkem pro důchod zdejšího velkostatku, nýbrž také vyživením velkého počtu pracujícího lidu, pak zavedením cukrovky do hospodářství všeobecného, tehdy zlepšením tohoto hospodářství nejen pro zdejší obec, nýbrž i po celé okolí co velmi užitečný ústav se dokázal nemůžeme též odepříti, …..“ Hraběnka tehdy jednala na radu ústředního ředitele panství J.Pfaffa. „…Cukrovar původně byl zařízen na denní zpracování 500 q řepy a strojově byl vybaven difusí, 4 parními kotly na 4 Atm. a parními stroji o celkové síle 75 HP. Až do roku 1877 vyráběly se šťavní melasy, od tohoto roku pouze cukr surový. v roce 1881 zavedena byla osmosa, roku 1886 cukrovar zrekonstruován na zpracování 3.000 q řepy denně. Postavením železné dráhy do Lovosic získává celé město a okolí a samozřejmé také cukrovar, odpadají obtížné a nákladné cesty povozy do Lovosic pro uhlí, koks, vápenec a všechny materialie a doprava cukru ke dráze. Až do roku 1891 osvětlován jest cukrovar svítiplynem, od této doby elektrickým světlem, k čemuž potřebné zařízení dodala a instalovala firma Ing. Křižík z Karlína. K pohonu dynama zakoupen vystavovaný stroj z jubilejní výstavy roku 1891….“
Stavba byla zahájena 13.května a dokončena 22.listopadu, tedy 6 měsíců a 13 dní. Stavitelem byl J.Šlechta z Prahy a tesařským mistrem byl J.Nápravník z Libochovic. Duší celé stavby byl J.Jirš cukrmistr a pozdější správce cukrovaru.
11.prosince roku 1867 byl v domě čp.50 poštmistra Františka Leníka uveden do provozu telegraf (prý v 16.45 hodin).
V roce 1867 bylo v Libochovicích 129 domů.
V roce 1868 bylo dáno zákonem, že okres má „školní stavení vydržovati“. Vybrané peníze z pivního krejcaru byly tedy dány na nové vydláždění města.
Na hřbitově sv.Vavřince byl vystavěn domek pro hrobníka a márnice v celkové ceně 3000 zlatých.
Za přispění lékárníka Václava Šejnohy, pak Josefa Česala juniora, Eduarda Leníka a Emanuela Štiky byl v roce 1868 založen spolek ochotnického divadla (předchůdce dnešního divadelního spolku Scéna).
Libochovice nezapomínaly ani na svého slavného rodáka Jana Evangelistu Purkyně. K jeho padesátiletému výročí získání doktorského titulu mu městské zastupitelstvo poslalo oslavný dopis.
1.ledna 1869 byl V.Šejnohou, lékárníkem v Libochovicích založen spolek „Blahobyt“ (schválen byl pod číslem 66583). Pro nezájem obyvatel však svoji činnost ukončil ještě týž rok dne 31.prosince.
K velkému zármutku všech obyvatel města zemřel Jan Evangelista Purkyně 28.července roku 1869.
10.srpna roku 1869 byl s přičiněním učitele Josefa Čapka a Jana Vrabčíka založen Komitét pro postavení pomníku J.E.Purkyňovi v Libochovicích. Stanovy byly schváleny místodržícím v Praze dne 2.listopadu 1869 pod č.48652.
Při Při sčítání obyvatelstva v roce 1869 žilo v Libochovicích :
obyvatelů přítomných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1962
mezi nimi cizích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 630
zbývá domácích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1332
k tomu domácích nepřítomných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 810
Úhrn příslušníků doma a v cizině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2142

Dle pohlaví:
osob mužského pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 900
osob ženského pohlaví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1062

Z přítomných domácích osob 1332 bylo:
osob mužských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 602
osob ženských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 730

Z přítomných 1962 bylo dle stavu :
mužských ženatých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 343 osob
mužských vdovců . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 osob
mužských svobodných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 520 osob
ženských vdaných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 osob
ženských vdov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 osob
ženských svobodných . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 615 osob
sčítání obyvatelstva v roce 1869 žilo v Libochovicích celkem 2142 hlášených obyvatel.
V roce 1870 byl založen spolek Vojenských vysloužilců. Stanovy byly schváleny místodržitelstvím dne 15.listopadu 1870 pod číslem 49644. František Josef I. dne 5.srpna roku 1871 povolil spolku užívat znak říšského orla a českého zemského znaku na spolkovém praporu. Dále povolil na slavnostech používat buben a roh.
V roce 1870 – 1871 se začalo pracovat na novém Náklady na vydláždění dvou ulic v letech 1870 - 71 činily:
1870 za tuto práci a materiál od mlýna až k soše p. Marie na náměstí . . ... 1513 zl. 46 1/2 kr.
1871 od sochy p. Marie až k domu č. 37 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1154 zl. 96 kr.
vydláždění ulic. První byla ulice Kostelní (Purkyňova) a Západní (Dr.V.Vacka) firmou bří Heverů z Prahy.
Dne 11.srpna roku 1871 byl založen a schválen pod č.13268 učitelský spolek „Budeč“.
V roce 1871 byla postavena silnice z Libochovic do Klapého a Třebenic. Nájemcem stavby byl František Zeman z Radovesic.
Ve městě bylo 257 domů a 1962 obyvatel.
V roce 1872 začalo rozměřování železnice z Libochovic do Lovosic.
V témže roce nechala obec postavit kůlnu na pohřební vůz na hřbitově sv.Vavřince v ceně 412 zlatých 1 krejcar a pak 7 mostků na silnici ke Klapému v ceně 99 zlatých 55 krejcarů. Pohřební vůz vyrobil sedlářský mistr Karel Toman z Libochovic za 600 zlatých.
Při tání ledu byl rozvodněnou Ohří vytvořen v zámecké zahradě – bažantnici – malý ostrůvek, který byl později nazýván „ostrůvek sv.Františka“. Ovšem tato záplava nebyla nic proti tomu co následovalo 25.května. Tehdy byla téměř celá Česká země postižena bouřemi a prudkými přívaly vod, kterým 26.května následovaly povodně téměř po celé severní a západní části země. Město Libochovice z této povodně vyšlo, díky protrženému budyňskému jezu celkem dobře. Velké škody byly způsobeny na polích a loukách a voda vzala pouze koupele A.Šillera. Avšak škody v Českém království byly vyčísleny na 9 – 10 milionů zlatých a velká voda vzala s sebou i na 240 lidských životů. Na pomoc postiženým byla ve městě učiněna 2.června sbírka, která vynesla 603 zlatých a 39 krejcarů.
Jmění města Libochovice v roce 1872 činilo:
A. vlastní.
1. Nemovitosti v cenně . . . . . . . . . . . . . 10751 zlatých - krejcar
2. Spravedlnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6298 zlatých - krejcar
3. Jistin zúročných . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4495 zlatých 88 krejcarů
4. Nářadí v ceně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 612 zlatých 67 krejcarů

B. věnované.
1. Městský špitální fond . . . . . . . . . . . . . 8578 zlatých 60 1/2 krejcaru
2. Místní chudinský fond . . . . . . . . . . . . . 1493 zlatých 40 krejcarů
3. Školní nadace manželů Hutovských . . . 104 zlatých 82 1/2 krejcaru
Jana Karla . . . . 100 zlatých - krejcar

Obecní pozemky povrchní výměry 32 jiter 787 sáhu.
Z této výměry připadá na pozemky polní 3 jitra 287 čtverečných sáhů, zbytek připadal na náměstí, ulice, humna a cesty.
Jmění města Libochovice v roce 1872.
V letech 1872 – 1873 bylo V letech 1872 – 1873 bylo dlážděno náměstí (nynější 5.května) panem V.Hickem a jeho synem. Náklady činily:
1872 od sochy p. Marie až k domu č. 5 a 53 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2248 zl. 85 kr.
1873 od domu č. 5 a 53 až k domu č. 61,86 a 216 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2962 zl. 58 1/2 kr.
dohromady s ulicemi . (1870 - 1873). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7879 zl. 86 kr.
dlážděno náměstí (5.května) panem V.Hickem a jeho synem.
Několik občanů společně zakoupilo parní mlátičku za cenu 4927 zlatých a 50 krejcarů. Za úplatu ji půjčovali i ostatním.
13.února roku 1873 se seskupilo několik občanů a začalo pracovat na založení Sboru dobrovolných hasičů. Stanovy byly schváleny místodržitelstvím v Praze dne 4.července 1873 pod číslem 33397.
16.února téhož roku byl vypracován jednací řád pro spolek právovárečného měšťanstva.
V roce 1873 bylo v Libochovicích V roce 1873 bylo v Libochovicích 154 živností a živnostníků - a to:
1. krejčí 19,
2. kožešníků 5,
3. truhlářů 5,
4. pokrývač 1,
5. sedláři 2,
6. sklenáři 2,
7. pekaři 4,
8. řezníků 6,
9. mlynář 1,
10. lékárník 1,
11. vinárníci 2,
12. hokynáři 2,
13. obchodníci s dobytkem 2,
14. prodavači mužských klobouků 2,
15. obchodníci s vydělanými kožemi 2,
16. cukrovar 1,
17. notář 1.
18. obuvníků 15,
19. zednický mistr 1,
20. zámečníci 3,
21. koláři 2,
22. řemenář 1,
23. klempíři 2,
24. pecnář 1,
25. huntýři 2,
26. sládek 1,
27. hostinských 14,
28. kupců 7,
29. obchodník obilní 1,
30. koníři 3,
31. obchodníků se střiž.zbožím 11,
32. obchodníci se star. železem 3,
33. občanská záložna 1,
34. rukavičkář 1,
35. tesařský mistr 1,
36. kováři 3,
37. bednáři 4,
38. provazník 1,
39. hodinář 1,
40. perníkář 1,
41. uzenář 1,
42. holiči 2,
43. výčepníků lihovin 4,
44. kramáři 2,
45. obchodníků se surovinami 2,
46. obchodník s oděvem 1,
47. vetešníci 3,
48. povozník neb pošta 1,
49. rolnické záložny 2,

154 živností a živnostníků.
V březnu roku 1874 začalo bourání a odstraňování 300 let starého mlýna pod zámkem na řece Ohři za účelem rozšíření cesty vedoucí pod zámkem k mostu.
Tání ledu bylo v tomto roce tak náhlé, že nebyl včas rozebrán most pod zámkem a rozvodněná Ohře jej strhla.
15.srpna bylo upraveno nábřeží pod zámkem a postavena nová vodárna.
Roku 1874 dne 15.prosince byla p.P.Václavem Opltem, kaplanem v Libochovicích, uvedena v činnost Občanská beseda (schválená pod č.65946), která měla dva odbory. Odbor literární s vlastní knihovnou a odbor dramatický.
V témže roce je založena Řemeslnická beseda.
Naposledy se přestěhovala radnice. Město zakoupilo od Marie Čejkové dům čp.48 za 8500 zlatých. Zde je budova radnice až do nynějších let.
V noci z 19.na 20.května roku 1876: „byl tak silný mráz, že v celém okresu libochovickém nejen květ a listí na stromech, alebrž i vše v polích pomrzlo. Avšak pomoc Boží byla blízka, neboť přišly tak pohodlné časy, že obilí v několika málo dnech se zotavilo a žeň toho roku výborně dopadla. Ovoce však nebylo".
Všechny městské pozemky byly v okolí města a společně s panskými pozemky se jednalo o 337 parc.čísel stavebních a 1818 parc.čísel hospodářských. Vše bylo rozděleno do Rozdělení městských pozemků a panských pozemků do 15 flůr v roce 1876. Jednalo se o 337 parc.čísel stavebních a 1818 parc.čísel hospodářských.
1. Flůra "M í s t n í t r a t a"; obsahovala město a nejbližší okolí, zahrnovala parcelní čísla stavební od 1 - 299 a od 307 - 336, a parcelní čísla pozemková od 1 - 129.
2. Flůra "Z á v o d í"; ležela na pravém břehu Ohře, a obsahovala parcelní čísla stavební 300 a parcelní čísla pozemková 130 - 350.
3. Flůra "H r á z e"; táhla se od města východně mezi radovesickou silnicí a řekou Ohří, a obsahovala parcelní čísla stavební 301 a parcelní čísla pozemková 351 - 390.
4. Flůra "Z a t r á v n í c e s t o u"; táhla se východně až k radovesickým pozemkům a severně až k pozemkům slatinským, a obsahovala parcelní čísla pozemková 391 - 415.
5. Flůra "S v. V á c l a v"; táhla se od města mezi radovesickou silnicí, trávní cestou a slatinskou cestou, a severně až k pozemkům slatinským, a obsahovala parc. čísla pozemková od 416 - 549.
6. Flůra "k S l a t i n ě"; táhla se od města mezi slatinskou cestou a svatovavřineckou silnicí až k pozemkům slatinským a obsahovala parc. čísla pozemková od 550 - 697.
7. Flůra "S v. V a v ř i n e c"; táhla se jihozápadně od sv. Vavřince, a obsahovala parc. číslo stavební 302 a 303 a parc. čís. pozemková od 698 - 871.
8. Flůra "O s t r o v"; táhla se od města západně mezi řekou Ohří a dubanskou silnicí až k pozemkům dubanským, a obsahovala parcelní čísla pozemková od 872 - 1004.
9. Flůra "k D u b a n ů m"; táhla se od města mezi dubanskou silnicí a koštickou cestou až k pozemkům dubanským a obsahovala parc. čís. pozemková od 1005 - 1066.
10. Flůra "H o r a P á n ě"; ležela od města severozápadně mezi jiřetínskou cestou a koštickou cestou, a obsahovala parc. čís. pozemková od 1067 - 1147.
11. Flůra "k J i ř e t í n u"; ležela od města též severozápadně směrem ke klapské bažantnici, a obsahovala čís. pozemková od 1148 - 1292.
12. Flůra "U h r a d s k é c e s t y"; ležela od města též severozápadně mezi klapskou silnicí a klapským potokem a obsahovala parc. čís. pozemková od 1293 - 1493.
13. Flůra "N a l u k á c h"; ležela též severozápadně směrem k vrchu Házmburku a obsahovala parc. čís. stavební od 306 - 337 a parcelní číslo pozemkové od 1494 - 1638.
14. Flůra "J i ř e t í n"; táhla se od slatinokřesínské cesty, okolo vrchu Jiřetín, a obsahovala parc. čís. pozemková od 1639 - 1704.
15. Flůra "V i n i c e"; táhla se severozápadně směrem ke Klapému, a obsahovala parc. čísla pozemková 1705 - 1764.

Pozemky parc.čís. 1755 - 1814 jsou cesty, silnice, ulice a náměstí; pozemek parc. čís. 1815 je řeka Ohře, 1816 Malá Ohře, 1817 a 1818 klapský potok.
15 flůr.
23.listopadu 1876 byly přejmenovány městské ulice.
V roce 1876 bylo v Libochovicích V roce 1876 bylo v Libochovicích 118 živností a živnostníků - a to:
Krejčí 20,
obuvníků 19,
truhlářů 7,
bednářů 5,
kožešníků 5,
pekařů 5,
zámečníků 5,
huntéřů 4,
řezníků 4,
sedlářů 4,
uzenářů 4,
holičů 3,
kolářů 3,
kovářů 3,
sklenářů 3,
stavitelů 3,
kamnářů 2,
klempířů 2,
malířů pokojů 2,
pecnářů 2,
pokrývačů 2,
řemenářů 2,
cukrářů 1,
hodinářů 1,
knihařů 1,
kominíků (bytem v Budyni) 1,
mydlářů 1,
perníkářů 1,
provazníků 1,
puškařů 1,
sládků 1.

Všichni tito řemeslníci byli soustředěni v živnostenských spolcích.

118 živností a živnostníků.

Několikrát jsme zde připomínali okres Libochovice. Pro ucelení velikosti okresu zde uvádíme podrobnosti z roku 1877:
Libochovický okres zaujímal prostory 3 3/5 čtverečné míle české, a skládal se z následujících obcí: Bohdal, Brníkov, Brozany, Břežany, Budyně, Černiv, Dubany, Evaň, Ječovice, Horka, Hostenice, Charvátce, Chotěšov, Klapý, Kostelec, Koštice, Křesín, Libochovice, Levousy, Lkáň, Loucká, Loukohořany, Martiněves, Mšené-Lázně, Písty, Podbradec, Podháj, Podol, Pohořice, Poplze, Radošín, Radošínek, Radovesice, Rochov, Roudníček, Ředhošť, Sedlec, Slatina, Solany, Vojnice, Vojničky, Vrbice, Vrbka, Žabovřesky a Želejovice. Tedy asi 16700 obyvatel.
Nejvyšší místa okresu byly kopce: Hasenburk, Jiřetín, Rohatec, Senec, Šebín, Křivánčí, a vyvýšeniny u Břežan, Mšeného a Vrbky.
Okres hraničil na východě s okresem roudnickým, na západě s okresem lounským, na jihu s okresy velvarským a slánským a na severu s okresy lovosickým a litoměřickým.

V roce 1878 byla škola u kostela rozšířena o čtvrtou třídu a 3.května 1881 o třídu pátou. Před tímto rokem bylo zbouráno městské opevnění včetně městských bran. Poslední zbytky západní – Lounské – brány byly odstraněny v tomto roce.
V roce 1882 byla započata stavba a v témže roce slavnostně zahájen provoz železnice z Lovosic do Libochovic. Trať je 14 km dlouhá a byla postavena společností St.E.G. z Vídně. Železnice byla stavěna k veliké nelibosti občanů. Vrchnost, která trať potřebovala věnovala na stavbu své pozemky. Obyvatelstvu se nakonec podařilo vymínit si, že nádraží byla postavena daleko od města i vesnic. (například Chotěšov). Vlak jezdil dvakrát denně z Lovosic a zpět a cesta trvala jednu hodinu.
V sobotu 21.října téhož roku byl slavnostně zahájen provoz na trati Lovosice – Libochovice. Slavnostní vlak měl 9 vozů 1. A 2. Třídy a dvě lokomotivy. Přesně v 10.30 hodin odjel z Lovosic, v Libochovicích byl v 11.46 h.
Zde bylo slavnostní uvítání – davy lidí, veteráni s hudbou a asi 50 bíle oděných děvčat tvořilo špalír. Předseda soudního okresu Libochovice Šrámek poděkoval za vybudování projektu, pak Prošek průvod zámeckým parkem do města. U Černého orla připravila Státní železniční společnost tabuli pro 120 osob. Asi v 15.00 h.odešli hosté v čele s hornickou kapelou z Kladna na nádraží. Do Lovosic odjel vlak po 16 hodině.
Trať měří přesně 14018 metrů a stála 512.000 florintů. Ve Slatině byla nakládací rampa pro cukrovou řepu, u Sulejovic byla 450 metrů dlouhá vlečka do bývalého Švarcenberského cukrovaru a u Lovosic byly dvě vlečky do cukrovarů bří Tschinklů.
V témže roce bylo zrušeno vybírání mýta na všech silnicích na libochovicku.
Živnostenská škola pokračovací byla zřízena v roce 1884.
V témže roce byla vydlážděna Koštická ulice (dnešní Tyršova). V Libochovicích bylo 268 domů.

25.července roku 1886 byl v Libochovicích založen Sokol Hazmburský. Stanovy byly schváleny místodržitelstvím v Praze dne 5.července pod číslem 8363.
V 15.srpna roku 1887 byl slavnostně odhalen před vstupem na zámek pomník Janu Evangelistu Purkyně při výročí jeho stých narozenin.
V témže roce byla založena Městská spořitelna.
Roku 1888 ustavil se v Libochovicích Okrašlovací spolek, který se během dalších let staral o estetický vzhled města. V ulicích byly vysazovány vzácné stromy podél upravených chodníků. Náměstí bylo vyzdobeno kulovitými javory a v ulicích jerlíny, sakury, plně kvetoucí hlohy, břízky, katalpy a lípy.

V roce 1890 byla v Libochovicích otevřena expozitura České spořitelny a založen Spolek sv.Ludmila.
Počet obyvatel žijících ve městě, podle Počet obyvatel podle sčítání lidu z roku 1890:
Muži 1007
Ženy 1118
Celkem 2125

z toho
Čechů 2091
Němců 25
Jiných 9

Katolíků 1930
Izraelitů 191
Evangelíků 4
sčítání lidu z roku 1890, činil 2125.
V roce 1891 začal Eduard Racek vydávat „Libochovické listy“. Zanikly v roce 1893.

V roce 1892 byla zvýšena věž kostela Všech svatých a do báně byly uloženy listiny týkající se panství. Z listiny „Pamětní spis panství Libochovického se týkající“ si můžeme přečíst jakýsi hospodářský přehled roku 1891.
Druhá listina, která byla uložena v roce 1892 v báni, popisuje městský život včetně soupisu majitelů domů v roce 1892.


V roce 1893 byla postavena nová škola, sochařem Havlem ze Slaného socha J.A.Komenského před školou za celkových nákladů 65557 zlatých 72 krejcarů.
V květnu byla zahájena Na stavbu železného mostu v roce 1893 přispěli:
Okresní zastupitelstvo............10000 zlatých
Hraběnka Terezie z Herbersteina...10000 zlatých
Libochovice.......................10000 zlatých
Poplze............................2000 zlatých
Není uvedeno......................16000 zlatých
Celkem.........................48000 zlatých
stavba železného mostu přes Ohři. Zatěžkávací zkouška proběhla 28.-29.listopadu bez zvláštních problémů.Dozor nad stavbou měl Ing.Fiala a stavbu provedl Ing.Samohrd z Roudnice n.L. a na stavbě se podíleli i p.Krupka ze Slatiny a p.Klíma z Křesína.

27.října podalo obecní zastupitelstvo k místodržitelství žádost o provedení splavnosti řeky Ohře. Žádosti nebylo vyhověno.
Dále byla slavnostně založena Palackého knihovna.
23.prosince začalo upisování kmenových akcií na železnici. Okres Libochovický měl upsat nejméně 125 000 zl.
V tomto roce bylo ve městě na 302 domů a 2125 obyvatel.
V roce 1894, zřídil pan Tauce, úředník v cukrovaru, filharmonický klub. Ten v dubnu uváděl Blodkovu operu "V studni". Hostovala sl.Koldovská z Prahy (později členka Národního divadla), dále v hlavních rolích vynikli paní Hana Mayerová a pan Zajíc, oba z Libochovic.
8.února 1895 se konala první schůze pro postavení železnice směr Louny – Libochovice. Na kmenové akcie bylo upsáno na libochovicku 50000 zlatých.
12.března 1895 zemřela hraběnka Terezie z Herbersteina, osoba velmi uznávaná a oblíbená. Panství převzal její syn Josef z Herbersteina.
Libochovice poslaly mnoho příspěvků na Národopisnou výstavu pořádanou 9.-12.března 1895 v Praze. Ve městě byla v únoru pořádána výstava všech věcí odesílaných do Hlavního města. Právě na tento popud vznikl Kroužek přátel starožitností, který ještě v tomto roce na popud Karla Křenka založil 31.října Oblastní muzeum, nesoucí později Křenkovo jméno.
24.dubna 1895 měl pohřeb Arnošt Kaubek, autor knihy Děje města Libochovic nad Ohří.
24.března 1896 se v Libochovicích poprvé jednalo o projektu železnice Libochovice – Ječovice.
12.dubna byla zahájena přestavba spořitelny a fasáda radnice. Kolaudace proběhla 9.září.
V roce 1896 byla slavnostně odhalena Sborem dobrovolných hasičů pamětní deska Václava Vrabčíka (město převzalo patronaci 20.května).
28.července roku 1897 koupil stavitel F.Krupka od židovské obce bývalou koupelnu pod Koželužnou (dům čp.310). Později ji město od něj odkoupilo, zbouralo a na tom místě zřídilo studánku.
24.srpna bylo poprvé jednáno o zavedení Dívčí měšťanské školy, jednání probíhalo tajně, aby Libochovice nepředběhlo město Budyně. Škola byla otevřena k 1.září.
11.září byla zchátralá plovárna předána do vlastnictví stavitele K.Pokornému s podmínkou jejího provozování po dobu deseti let.
V témže roce 31.prosince byla definitivně zrušena židovská škola a všech 10 dětí bylo převedeno do školy České.
Městské jmění v roce 1897 činilo:
Obecní dluhy.......... 88479 zlatých 93 krejcarů
Chudinský fond.......... 3694 zlatých 98 1/2 krejcaru
Špitální fond.......... 15636 zlatých 75 krejcarů
Hutovský fond.......... 335 zlatých 90 krejcarů
Fond hejtmana Hájka.......... 52 zlatých 29 krejcarů
Purkyňova nadace.......... 3000 zlatých
Fond pro zřízení opatrovny.......... 1863 zlatých 59 1/2 krejcaru
Fond Koukovský na opatrovnu.......... 923 zlatých 85 krejcarů
Karlovská školní nadace.......... 104 zlatých 20 krejcarů
Fond sochy sv.Rocha......... 56 zlatých 46 krejcarů
Městské jmění v roce 1897.
V roce 1898 byla slavnostně otevřena mateřská škola. Stavbu vedl V.Pokorný za cenu 5200 zlatých.
Městský rozpočet na rok 1898:
Příjem..... 6200 zlatých
Výdaje..... 12949 zlatých
Schodek..... 6689 zlatých

(byl kryt 44 % přirážkou na daních)
Městský rozpočet na rok 1898.
V červnu bylo náměstí v Libochovicích slavnostně pojmenováno na náměstí Palackého. (Při výročí stoletých narozenin F.Palackého).
V tomto roce zakoupil panský velkostatek od O.Kopeckého Hotel Černý orel za 70000 korun.

Roku 1899 se započalo na náklady hraběte Josefa z Herbersteina se stavbou jedné z první vodní elektrárny na Českém venkově.
Městský rozpočet na rok 1899:
Příjem.......... 6882 zlatý 95 krejcarů
Výdaje.......... 14278 zlatých 30 krejcarů
Schodek.......... 7495 zlatých 35 krejcarů

(byl krytý 54 % přirážkou na daních)
Městský rozpočet na rok 1899.
10.ledna se konal manifestační protest proti směru projektované železnice Libochovice-Ječovice.
28.ledna byla započata stavba silnice z Duban na Jiřetín. Město darovalo na stavbu 500 zlatých.
5.května byl založen vzdělávací spolek „Havlíček“.

zpět        vpřed