Libochovice do konce roku 1945

1939

10. února zemřel Karel Křenek v úctyhodném věku téměř 86 let.
Tragédie Mnichovské zrady byla definitivně dovršena 15.března 1939.
Toho dne, v 5.10 hodin ráno telefonovalo presidium zemského úřadu okresnímu úřadu v Roudnici n. L., že v 6.00 hodin obsadí německé vojsko všemi směry naše území a bude odzbrojovat naši armádu. V Libochovicích se onu osudnou středu měl konat výroční trh - jarmark. Na náměstí stály připravené boudy pro kramáře. Od časných ranních hodin vál ostrý ledový vítr a padal mokrý sníh. Silnice byly pokryté blátem se sněhem, oblohou táhly těžké černé mraky jako předzvěst něčeho ukrutného a zlého. Od Třebenic se ráno v 6.30 valily k městu kolony německých bojových vozidel. Vpředu jela kolona motocyklistů s pistolemi a puškami v rukách. Zastavili na náměstí před radnicí a odzbrojili na místě škpt. Václava Voštu, velitele 2. roty hraničářského praporu, který měl své velitelství ve Mšeném lázních. Hordy fašistů vnikly pak do radniční budovy a odzbrojily vojenskou posádku i příslušníky policejní a četnické stanice. Vyhladovělí žoldáci se vrhali na obchody a uzeninami, potravinami a cukrárny. Celý den pak projížděly městem německé jednotky. Na radnici se usadilo německé polní četnictvo. Večer pak byla v Praze na Hradčanech vztyčena standarta Adolfa Hitlera, který se osobně přijel podívat na provedení své první vojenské akce. 16. března byl nad územím Čech a Moravy vyhlášen tzv. Protektorát Čechy a Morava. 20.března byla na libochovické radnici poprvé vyvěšena německá vlajka s hákovým křížem a byla vysílána výzva k odevzdání všech zbraní ukrytých v domácnostech. Německá posádka opustila Libochovice 30.března 1939.
Zdrcené obyvatelstvo se pomalu vzpamatovávalo z ohromení nad událostmi uplynulých dnů. Každému bylo jasné, že dobýt zpět ztracenou svobodu a státní samostatnost bude těžké. Budou vůbec stateční a odhodlaní lidé pro tento boj? Budou Libochovice a okolní obce stát stranou tohoto nerovného osvobozovacího zápasu?.V prvních dnech okupace se zatím usadila skepse a beznaděj v hlavách a srdcích smutkem vykořeněných občanů města. Čas šel neúprosně dál.
Brzy po 15.březnu ustavili důstojníci bývalého generálního štábu rozsáhlou podzemní vojenskou organizaci, kterou nazvali Obrana národa. Generálové Josef Bílý, Sergej Ingr, Hugo Vojta, Bedřich Homola i Alois Eliáš se snažili dát tomuto hnutí pevný organizační rámec a vytvořit z něho tajnou podzemní armádu. To se do léta podařilo. Vznikla jako samostatná odbojová složka, která měla za úkol přípravu vojenského vystoupení proti okupantům na konci očekávané války mocností s Německem a v této době byla nesporně vedle KSČ největší podzemní organizací. Členskou základnu Obrany národa tvořili především bývalí důstojníci a vojáci československé armády, ale byli do ní zapojováni též členové Sokola, zaměstnanci železnic, pošt a komunikací.
Ilegální vojenskou organizaci Obrana národa založil v Libochovicích lékárník PhMr.Stanislav Rösch, kapitán dělostřelectva v záloze, na pokyn profesora zemědělské školy v Roudnici majora v záloze Josefa Staňka, který byl v Libochovicích znám jako velitel instrukčních kursů záložních důstojníků. Staněk byl pravděpodobně okresním velitelem Obrany národa v okrese Roudnice n.L., takže byl vlastně velitelem pluku a pověřil PhMr. Rösche, aby ještě v měsíci březnu tohoto roku Obranu národa ve městě založil. Zpočátku bylo členství z bezpečnostních důvodů velice omezeno a jednotliví členové byli zavázáni naprostým tajemstvím. Mnozí členové se neznali a v nutných případech se poznávali podle důmyslného systému hesel. Přijetí do organizace bylo nejprve omezeno téměř výlučně na záložní důstojníky československé armády. Při vstupu do organizace skládal nový člen slavnostní slib.
Kapitán v záloze PhMr. Stanislav Rösch jmenoval svým zástupcem poručíka v záloze ing. Zdeňka Němce a za přední své spolupracovníky si vybral poručíka v záloze Antonína Nebeského a nadporučíka v záloze učitele Miloše Korejse. Částečně dal informovat záložní důstojníky Pokorného, Plecháčka, Rubliče, MUDr. Pilouse, Malinu, Chotěbora a jiné. Tito důstojníci se scházeli v jednom nenápadném pokoji v přízemí hotelu "Černý orel" na náměstí v Libochovicích. Jejich činnost zůstávala přísně utajena, neboť důkladně dodržovali pravidla konspirace.
Brzy navázali také spojení s Louny, kde počet u skupinu Obrany národa vedl major Jaroslav Evald, v Libochovicích dobře známý jako bývalý velitel výstavby obranného krytového pásma na řece Ohři. Spojení s majory Staňkem v Roudnici a majorem Evaldem v Lounech obstarával pro libochovickou Obranu na motocyklu poddůstojník v záloze Josef Košek.

Hlavní preventivní úder nacistických bezpečnostních složek měl název "Akce mříže" (Aktion Gitter). Směřovala především proti českým komunistům a dalším organizátorům protifašistického hnutí u nás. Prováděla se podle dovezených seznamů předních představitelů komunistické strany i za pomoci seznamů zajištěných českým policejním orgánům.
Na bývalém okrese roudnickém, kam patřily i Libochovice, bylo v akci Gitter zatčeno 43 osob. Prvním zatčeným byl František Zajíček z obce Lounky u Roudnice nad Labem. Už tehdy sehrál poprvé svou tragickou okupační úlohu Terezín, kde bylo uvězněno 18 osob, z toho 15 komunistů, 1 německý emigrant a dva židé. U okresního soudu v Roudnici bylo uvězněno 21 komunistů a 2 emigranti ze Sudet. Z historických pramenů vyplývá, že český policejní aparát - až na čestné výjimky – projevil v této zatýkací akci nebývalou horlivost. Tuto čestnou výjimku tvoří právě Libochovice. Ačkoliv komunistická strana měla právě na Libochovicku již před okupací silné pozice i zastoupení, a někteří členové KSČ v Libochovicích byli čelnými funkcionáři okresního výboru strany a FDTJ, nelze doložit jediný případ zatčení komunistů v akci Gitter v Libochovicích a okolí. Podle záznamní knihy o přijaté poště, telegramech a telefonogramech četnické stanice v Libochovicích byl 16.března přijat příkaz okresního úřadu v Roudnici nad Labem o provedení pátrání po komunistech a jejich zatčení. Podle této knihy bylo 18.března podáno četnickou stanicí v Libochovicích okresnímu úřadu v Roudnici n.L. hlášení o negativním výsledku pátrání a celá záležitost byla uložena ad acta. Šlo o zjevné sabotování akce Gitter ze strany libochovických četníků. Svědčí o tom i poválečná výpověď četnického praporčíka Antonína Krčila, který v té době zastupoval nepřítomného velitele Josefa Topiče.
Uvádí, že stanice v Libochovicích pátrání a zatýkání komunistů neprováděla. Pouze doporučila některým významnějším členům strany, aby prozatím nevyvíjeli žádnou činnost a neupozorňovali na sebe. Z okresního úřadu bylo Antonínu Krčilovi pohroženo sankcemi, jestliže nevykoná příkaz. Odpověděl, že za pořádek ve svém rajónu ručí. Jednání četnické stanice v Libochovicích potvrzuje i zápis v kronice obce Žabovřesky. Je v ní uvedeno, že ... "16.března 1939 byli odvezeni autem našimi četníky z Libochovic občané Karel Rýva, František Jelínek, Ferdinand Havlíček a Antonín Franc. Téhož dne byli však ze stanice v Libochovicích propuštěni domů s výstrahou, aby zanechali veškeré své politické činnosti."
První rozsáhlá akce německých a protektorátních bezpečnostních orgánů proti členům komunistické strany narazila v Libochovicích na nebývalý odpor, který byl možná ojedinělým v celých severních Čechách. Četnická stanice v Libochovicích si svůj statečný postoj z počátku protektorátu zachovala po celou dobu okupace.
V akci Gitter nebyl postižen nikdo z členů libochovické organizace, žádný člen nemusel od počátku okupace žít v naprosté ilegalitě, v jiných bytech a pod. Všichni pracovali v Libochovicích nebo v blízkém okolí. Převážnou většinu tvořili dělníci z místní sklárny. Již v dubnu se ve městě ustavila,ilegální organizace KSČ v čele s Františkem Maškem, sklářem libochovické sklárny. Tato organizace začala rozvíjet základní činnost.
Byly vytvořeny tříčlenné skupiny, které měly předávat spolehlivým soudruhům získané informace a to jak osobně tak i rozšiřováním letáků a ilegálního Rudého práva tištěných v Praze. Byly rovněž sbírány peníze ve prospěch rodin, jejichž živitelé již byli ve věznicích gestapa. Tato práce probíhala úspěšně a hlavně zůstávala zpočátku dobře utajena.
Místní ilegální organizace navazovala spojení s organizacemi v blízkém okolí, např. v Brozanech a Bohušovicích. Bylo rovněž vytvořeno spojení do Roudnice n.L. a do Loun, kde se centrem protifašistického odboje staly dílny ČMD. Zde nezávisle na sobě vyvíjely ilegální protifašistickou činnost dvě skupiny odboje komunistického a skupina Obrany národa. Obě skupiny komunistické strany v Lounech byly součástí organizační sítě stranického kraje Kladno, podobně jako ilegální skupina KSČ v Libochovicích.
V červnu byl pověřen poručík v záloze Antonín Nebeský rozšířit skupinu Obrany národa v Libochovicích též o poddůstojníky a některé vojíny a připravovat je k případnému účinnému odporu se zbraní v ruce. Šlo zřejmě o vybudování asi 60ti členné roty. Rozšíření počtu členů skupiny však provedl Antonín Nebeský nevhodným způsobem, bez zajištění patřičné konspirace. Pozval asi 50 - 60 poddůstojníků a vojínů z Libochovic a blízkého okolí do místní školy. Tam po příchodu do sklepní místnosti museli všichni přítomní složit přísahu, že budou věrně a čestně plnit příkazy, že zachovají o všem úplné mlčení. Po složení přísahy byla utvořena družstva a jmenováni jejich velitelé a spojky pro styk s nadřízenými orgány. Potom Nebeský vyložil program skupiny pro nastávající dobu. Ač voják tělem i duší, dopustil se další závažné chyby v tom, že nechal na této schůzi podepisovat prezenční listinu, kterou u každého jména pak doplnil určením funkce a činnosti. Tím fakticky pořídil neutajený seznam členů ilegální organizace Obrany národa v Libochovicích, který pak ukryl ve svém bytě. Hlavním úkolem vzniklé skupiny bylo shromažďování zbraní a sabotáže.

.

1940

11.března nastoupil ve funkci vnucené správy baron Hans Hönig von Hartrott, říšský Němec, který spolupracoval s hrabětem Bedřichem z Herbersteina. Zavedl němčinu jako úřední jazyk na celém panství. Jeho sídlo bylo na zámku ve Vrbičanech, který nechal opravit a přepychově zařídit.
Na jaře byl ustaven ilegální osmičlenný okresní výbor komunistické strany v čele s Jaroslavem Hodkem z Roudnice nad Labem. V dalších dvou letech se pak rozvinula dosti široká ilegální práce zaměřená především na průmyslové závody v Roudnici a v Libochovicích. Od září měl okresní výbor spojení s I.ilegálním ÚV KSČ prostřednictvím spojky na Lovosicku. Přejímání a rozdělování ilegálního Rudého práva do okresní sítě měl na starosti soudruh Jaroslav Hodek.
Komunisté v Libochovicích se od prvních dnů nacistické okupace našich zemí zapojili do protifašistického odboje. Začali pomáhat plnit důležitý úkol - vybudovat ilegální organizaci strany.
19.listopadu v odpoledních hodinách zastavilo před libochovickou lékárnou černé auto kladenského gestapa. Tři gestapáci vtrhli dovnitř a zatkli lékárníka PhMr. Stanislava Rösche. Žádali klíče od pokoje v hotelu "Černý orel", kde skupina konala tajné schůze. Tím bylo jasné, že na gestapu promluvil někdo ze zasvěcených z vyšších orgánů Obrany národa a že je vyzrazena činnost Stanislava Rösche. Po návratu z hotelu, kde nebylo nic nalezeno, byl lékárník vyzván, aby se oblékl a připravil na cestu do Kladna. Stanislav Rösch se dovolil na záchod, kde požil předem připravený prudký jed. Zhroutil se mrtev na zem při loučení se svou ženou Marií. Přivolaný lékař MUDr. Pilous již mohl pouze konstatovat smrt kyanidem draselným. První libochovická oběť druhé světové války. První bojovník padl. Nikdo ještě v ten smutný podzimní den netuší, jak krutě bude fašistická smrt kosit životy poctivých a statečných občanů libochovických v dalších letech.
PhMr. Stanislav Rösch si zasluhuje, aby jeho dobrovolná smrt nebyla nikdy zapomenuta. Vždy prohlašoval svým známým, že ho živého gestapo nikdy nedostane. Znal až příliš dobře metody výslechu na gestapu z motáků uvězněného Jana Reše, svého bratra. Již rok před svou smrtí, 2.listopadu 1939, napsal své ženě a svým přátelům svoji závěť. Z ní je jasné, že věděl za co bojuje, věděl do čeho jde. Byl rozhodnut za tuto práci pro vlast položit i svůj život. Byl příliš inteligentním a kulturním člověkem, než aby se dal týrat sadistickou gestapáckou zvěří. Věděl, že zradit nesmí a proto vzal do hrobu vše, co věděl o vojenském podzemí v Libochovicích i o svých nadřízených ve vyšších složkách.
Gestapo bylo pravděpodobně smrtí PhMr. Stanislava Rösche uklidněno a v té době asi netušilo, že ve městě je vybudována celá organizace Obrany. Gestapo nemělo asi skutečně jediné jméno některého z příslušníků skupiny. A tak až do roku 1942 nebyl proti této skupině v Libochovicích proveden žádný zákrok.
V noci po zatčení Rösche byly několika členy ilegální skupiny odvezeny zbraně, které Stanislav Rösch ukrýval pod králíkárnou na svém dvoře.

1941

13.dubna byl celostátně zrušen Sokol a došlo úředně i k rozpuštění Sokola v Libochovicích. Bylo provedeno předání majetku (tělocvičny). Všechny peníze byly již dříve prostavěny při budování jeviště u tělocvičny. Cenné věci, např. hudební nástroje a důležité spisy byly ukryty mezi některé členy Sokola.
Ještě před rozpuštěním tělovýchovné organizace Sokol vznikla ilegální sokolská organizace JINDRA, kterou zpočátku vedl tehdejší náčelník ČSO dr. Augustin Pechlát. Ten však byl zatčen gestapem a ilegální sokolskou organizaci pak vedl prof. Ladislav Vaněk.
V letních měsících tohoto roku se podařilo kladenskému gestapu odhalit centrum odboje KSČ v Lounech a provedlo první zatčení několika členů skupiny. Z výpovědi gestapáka Oskara Felkla z kladenské služebny u MLS v Praze 1946 vyplývá, že během vyšetřování ilegální organizace KSČ v Lounech vyšlo také najevo, že existuje podobná organizace strany v Libochovicích a že jejím vedoucím je jistý František Mašek, sklář libochovické sklárny. V lounských dílnách byl mezi zatčenými i Antonín Maleček z Lenešic, který byl spojkou lounské ilegální KSČ. Byl zatčen Felklem a Schänzlem z kladenského gestapa, kteří ho vyslýchali pro podezření, že ukrývá u sebe rozmnožovací přístroj. Antonín Maleček při krutém výslechu uvedl, že tento přístroj je ukryt u jeho bratra Václava v Dubanech u Libochovic. Záhy po tomto zjištění byl Václav Maleček v Dubanech 1.srpna zatčen jako vlastník rozmnožovacího přístroje. Felklem byl 2.srpna zatčen přímo ve sklárně František Mašek. Při jeho zadržení byl hlídán v kanceláři ředitele sklárny Karla Šukala četnickým praporčíkem Antonínem Krčilem. Po odchodu Oskara Felkla znovu do huti, vstoupil do kanceláře úředník Hynek Rezek a žádal četníka, aby dovolil zatčenému Maškovi dát mu klíč od bytu, aby mohl odstranit různé závadné věci v bytě Františka Maška. Rezek pak rychle vše provedl a vrátil klíče. O něco později provedl Felkl prohlídku bytu Františka Maška a odvezl ho na gestapo do Kladna. Celý případ zatýkání vedoucího ilegální organizace KSČ v Libochovicích znovu svědčí ve prospěch libochovické četnické stanice a ukazuje, jak v nižších složkách odboje jednotliví členové navzájem spolupracovali a pomáhali si, neboť úředník Hynek Rezek, který nebojácně provedl odklizení závadných dokumentů z Maškova bytu, byl již v té době členem ilegální vojenské organizace Obrana národa v Libochovicích. Zároveň tímto činem se předešlo k hromadnému zatýkání již v srpnu tohoto roku.
5.října byli v celém Protektorátu zatýkáni vedoucí činovníci sokolských žup. Celkem bylo zatčeno ten den téměř 1500 sokolských funkcionářů.
Z župy Podřipské, kam Libochovice patřily, byl zatčen starosta župy MUDr. Blaška, 1. místopředseda župy ing. Šilhavý, 2. místostarosta ing. Jiří Romenský, jednatel župy prof. Broft, vzdělavatel Alois Valtr a župní náčelník Sedláček. Všichni až na Aloise Valtra byli v lednu 1942 odvezeni do koncentračního tábora Osvětim, kde byli postupně umučeni.
Několik tvrdých zostřených výslechů s komunistou Františkem Maškem vedl samotný velitel kladenského gestapa Harald Wiesmann a Quido Skalak. Další výslechy prováděl Oskar Felkl a při nich pravděpodobně ztýraný Mašek uvedl některá jména dalších členů ilegální organizace KSČ v Libochovicích. 28.listopadu byl zatčen František Neumayer pro šíření ilegálních tiskovin na Libochovicku. Následující den se stal osudným pro dva libochovické občany, železničáře, pracující v lounských železničních dílnách.
Kladenští gestapáci provedli 29.listopadu v dílnách ČMD nebývalou razii. Zaměstnanci III. oddělení dílen byli gestapáky vyhnání na dvůr, tam postaveni do trojstupů a každý desátý musel vystoupit z řady a byl odvezen do Kladna. Akce gestapa byla odvetou za peněžitou sbírku železničářů ve prospěch rodin po zatčených spolupracovnících. Mezi vybraná rukojmí se dostali i Josef Krejsa a Karel Krahulík z Libochovic. Oba později zahynuli v koncentračním táboře. V doupěti gestapa na Kladně se mezitím připravovalo rozbití komunistické ilegální činnosti na Libochovicku. Na příkaz Haralda Wiesmanna začali gestapáci Oskar Felkl a Walter Forster provádět postupná zatčení komunistů v Libochovicích a okolí.

1942

Na přelomu roku se v libochovické sklárně ustavila nová ilegální organizace komunistické strany, kterou vedl Václav Vyšata z Evaně. V jeho domě se konaly důležité ilegální schůzky, docházeli sem i někteří pracovníci z Kladna. Velice agilním členem byl i žid Otto Katz z Libochovic, který dojížděl pro ilegální Rudé právo do Prahy a měl důležité kontakty zejména na Kralupsko.
V lednu zatklo kladenské gestapo tyto komunisty:
19.ledna byli zatčeni Karel Rýva, František Jelínek
29.ledna byli zatčeni Václav Malý, František Tajč, Karel Krejcárek, Stanislav Bolech, Alois Kubíček.
31.ledna pak funkcionář Antonín Řeháček a žid Otto Katz. Ten pravděpodobně v důsledku krutých výslechů (byl židem a komunistou) vypovídal, což vedlo k zatýkání komunistů nejen na Libochovicku, ale zejména na Kralupsku.
Obrana národa byla na počátku roku v Čechách i na Moravě gestapem téměř úplně rozbita. Jedna z posledních skupin této rozsáhlé vojenské organizace v Libochovicích se zdála být stále dobře utajena. Počátkem roku však došlo k prozrazení. Antonín Nebeský důvěřoval občanu J.Č. z Libochovic, jímž se nechal asi dvakrát odvézt na tajné schůze do Roudnice. Pro psaní anonymních dopisů byl J.Č. udán gestapu, zatčen a vykonána u něho domovní prohlídka. Při ní byly nalezeny letáky a časopis "V boj!", pravděpodobně poskytnuté Antonínem Nebeským. Při výslechu J.Č. bylo zjištěno odkud ilegální tiskoviny pocházejí.
Dne 4.února byl zatčen kladenským gestapem poručík v záloze Antonín Nebeský z Obrany národa a komunista Jaroslav Černý.
12.-13.února byli zatčeni komunisté František Mašek /obch.uhlím/, Josef Volák, Jan Pokorný, Antonín Tlatla
19.února byli zatčeni komunisté Karel Bařtipán, Rudolf Mottl, Richard Hlous
20.února byl zatčen komunista Oldřich Svoboda
22.února byl zatčen komunista Antonín Grič
Téhož dne byli všichni židé z Libochovic vystěhováni do vzniklého ghetta v Terezíně. Zanechali zde všechen svůj majetek, který přišel do správy zvláštního úřadu v Praze. V dražbě byl prodán jejich movitý majetek a židovské obchody přešly do árijských rukou. Ve městě mohli zůstat jen židé, kteří žili ve smíšeném manželství s árijkami, ale i ti museli nosit žlutou židovskou hvězdu na kabátě. Většina libochovických židů byla zaplynována v Osvětimi. Nikdy se již nevrátili.
24.února byli zatčeni komunisté Karel Blažek, Václav Krečman a Josef Pekař
27.února byl zatčen komunista Oldřich Kalaš a z Obrany národa Röschův zástupce poručík v záloze ing. Zdeněk Němec. Z členů Obrany národa jsou již od února zatčeni také bratři Minaříkové.
1.března v časných ranních hodinách byl zatčen Václav Vyšata - funkcionář II. KSČ
8.března byl zatčen Jiří Vyšata, dále pak komunisté Karel Grunt, Alois Semík, Josef Trunec st., Emil Vondráček a Antonín Drobný.
13.března 1942 byli zatčeni komunisté Jan Pokorný, František Keltner, Vilém Horecký, František Čech
15.března zatýká gestapo členy Obrany národa Františka Broučka a Aloise Broučka.
19.března 1942 byli zatčeni komunisté Jan Klimeš, Čestmír Ettl, Antonín Řach, Miloslav Vlček
20.března 1942 byl zatčen komunista Josef Trunec ml.
22.března zemřel na útrapy v koncentračním táboře Osvětim starosta Sokola v Libochovicích ing. Jiří Romenský.
23.března 1942 byli zatčeni komunisté Bohuslav Bláha, Josef Chmel
24.března 1942 byli zatčeni komunisté Oldřich Nykl, Ladislav Král, Bohumil Víšek, Josef Vágner a pětadvacetiletý dělník Zdeněk Brůna, který u sebe ukrýval dvě pistole a několik ručních granátů.
Dále byli zatčeni Jan Rownyánek, Karel Moule, Josef Dočkal, Karel Vít, Dominik Filip, Juraj Handza, Josef Jandák, Václav Racek, Ferdinand Smetana, Antonín Němec.
24.března zatýká gestapo strážníka Jaroslava Bažanta. Zdánlivý klid v Obraně národa je opravdu jen zdánlivý.
25.března byly z kostela Všech svatých odvezeny 3 zvony a druhý den byl odvezen čtvrtý.
Do konce března 1942 bylo zatčeno více než 60 členů ilegální KSČ v Libochovicích a okolí.
Ve večerních hodinách dne 10.dubna byl na hlavní nádraží v Libochovicích dopraven motorový vůz se zabílenými okny. Přijel z Kladna a o jeho poslání nebylo nikomu nic známo. Četnická stanice ve městě i stanice v okolí (např. Koštice) dostaly pokyn, aby jejich příslušníci byli připraveni k dispozici ráno ve 3.00 hodin na náměstí. Druhý den, 11.dubna se zapsal do historie města jako černá sobota. Od časných ranních hodin probíhalo ve městě zatýkání občanů kladenskými gestapáky. Zatčení byli odváděni nebo odváženi auty do motorového vozu na nádraží. Kolem páté hodiny odpoledne byl vůz připojen k vlaku na Lovosice a zatčení občané odvezeni do Kladna na pověstnou služebnu gestapa.
Toho dne bylo najednou z Libochovic zatčeno 42 občanů a 2 cizí muži a 2 cizí ženy. Mezi zatčenými byla také jediná zatčená žena z Libochovic za celou dobu okupace, která se nevrátila. Byla to Antonie Havlíková z Klapého, zaměstnaná ve sklárně.
Tímto zásahem byla prakticky úplně zlikvidována vojenská ilegální skupina Obrana národa v Libochovicích. Zásahu v Libochovicích se zcela určitě zúčastnili gestapáci Willy Bürger, Oskar Felkl s dozorce vězňů Hans Guttweniger. Celým případem se měli zabývat Harald Wiesmann, Thomas Thomsen a Willy Bürger. Celý případ podle Haralda Wiesmanna vyšetřoval Willy Bürger. Výslechy byly kruté a krvavé.
1.května byl uzavřen z důvodu centralizace pivovar M.Hrdiny.
V květnu byli zatčeni členové KSČ Jan Cífka, Vladimír Šlégr, Kupera, Anežka Řeháčková.
27.května v Praze, v dopoledních hodinách, provedli stateční parašutisté Josef Gabčík a Jan Kubiš atentát na SS-Obergruppenführera a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Krvelačná šelma, urostlý třicetisedmiletý inteligentní zabiják, generál policie a černých smrtihlavů SS, je smrtelně zraněna a umírá v nemocnici na Bulovce v Praze. 27.května je znovu nad celým protektorátem Čechy a Morava vyhlášeno stanné právo. Chystá se krutá pomsta. Atentátníci nejsou zatím dopadeni, ale z odpůrců fašismu jsou denně vybírány oběti pro trest smrti. Stín atentátu začíná dopadat i na libochovické občany uvězněné v Kladně. Po tvrdých výsleších jsou převáděni do sokolovny, která byla přeměněna na malý provizorní koncentrační tábor.
V Praze jsou vražděni na střelnicích v Kobylisích a v Ruzyni nejlepší synové a dcery českého národa.

.

31.května jsou zavlečeni do ruzyňských kasáren SS a popraveni zastřelením Zdeněk Brůna, Oldřich Kalaš, František Mašek a Václav Vyšata. První oběti druhého stanného práva v Libochovicích. Významní členové ilegální komunistické strany v Libochovicích, čestní, poctiví a pracovití lidé padají do pilin ruzyňské jízdárny. V boji za svobodu odevzdali všechno co měli, i svůj život.
Pro všechny ostatní pokračují nekonečné hodiny plné bolesti a stesku po domově, po ženě a dětech, po rodném městu.
1. června dává Harald Wiesmann na Kladně sám popravit v lomu v Krnčí celou rodinu Mikulových z Brozan. Smrt chodí kolem Libochovic. Za měsíc po první popravě libochovických občanů je nákladním autem ze dvora kladenského gestapa odvezeno dalších 38 Libochovičanů do Prahy.
1.července - dva dny před úředním ukončením stanného práva. Je dvacet dní po vyvraždění a vypálení Lidic, týden po zkáze Ležáků. Toho dne - ve středu v podvečer - je postupně přivedeno k popravčím kůlům Kobyliská střelnice dříve a dnes

Vojenská střelnice v severní části Prahy VIII-Kobylisích (dnes Prahy 8) je uvedena v předválečném adresáři pod čp. 113 na ulici Letňanské. Tato ulice z tehdejší Rumburské třídy (po válce Rudé armády, dnes Klapkova) vedla přímo ke střelnici.
Rozsáhlý areál střelnice byl vystavěn v letech 1889 - 1891 pro účel cvičné střelby z pěchotních zbraní. Správcem byl vždy vojenský erár. Střelnice také plnila i funkce společenské pro civilní organizace a různé složky. Za první republiky převzal její správu 28. pěší pluk čs. armády v Praze.
Za německé okupace v letech 1939 - 1945 přešla správa střelnice do rukou komandatury Wehrmachtu se sídlem na Malé Straně. V této době se stal správcem střelnice praporčík Josef Kopecký. Stal se tak svědkem pozdější popravčí činnosti německé justice a policie. V té době měla střelnice pět sektorů s liniemi terčů, ochranných násypů a řadu dřevěných budov, včetně konírny. Po obvodu měřila 5 000 metrů, její délka byla 1 100 metrů. Za první republiky byla její severní část upravena pro výcvik střelby z moderních pěchotních zbraní. Právě tato část střelnice byla vybrána za okupace jako místo vhodné pro připravované hromadné popravy českých vlastenců a dalších nepohodlných lidí.

Na střelnici cvičily střelbu německé jednotky, česká policie a četnictvo. Ovšem to "hlavní" ji teprve čekalo: úředníci německé policie vybrali kobyliskou vojenskou střelnici v průběhu druhého stanného práva, (t.j. po atentátu na R. Heydricha), v období od 27. 5. 1942 do 3. 7. 1942 jako popraviště. Obdobně bylo vybráno i popraviště ve vojenské střelnici v Lubech u Klatov, v policejních kasárnách v Táboře, na střelnici v Lobzích u Plzně, na Zámečku v Pardubicích a v Kounicových kolejích v Brně a další.
Koncem května roku 1942 dostal správce střelnice v Kobylisích J. Kopecký rozkaz z vojenské komandatury, aby prostor střelnice rezervoval pro "zvláštní úkoly" a krátce na to, v odpoledních hodinách sem byly dovezeny rakve, v dalších dnech bedny a nakonec na nákladních autech byli přivezeni vězňové odsouzení k smrti. Po vystoupení z vozu byli vězňové odvedeni ozbrojenou stráží za násep střelnice, kam zaměstnanci nesměli vstoupit.
Německá policejní jednotka SCHUPO (Schutzpolizei), která měla kolem třiceti mužů, byla rozdělena na tři části: popravčí jednotku, strážní jednotku, skupinu určenou k odklízení popravených do připravených beden. Příslušníci SCHUPO odváželi mrtvé ještě týž den do strašnického krematoria a také uklízeli prostor popraviště. Zaměstnanci střelnice tuto práci odmítli dělat;
Popravy probíhaly až do začátku července roku 1942. Dohlížející důstojníci Gestapa se často střídali, někdy jich bylo přítomno i několik.
Popravy odsouzených stanným soudem prý vykonávali výlučně poddůstojníci. Funkci velitele popravčí čety vykonával policejní poručík Meisner. V době, kdy připadla služba na střelnici pro příslušníky 2. setniny praporu Schutzpolizei Böhmen und Mähren, vykonával dozor nad všemi opatřeními ze strany ochranné policie (SCHUPO) setník Marok.
Po vystoupení z auta byli vězňové odváděni do nedaleké kůlny. Jednalo se o objekt bývalé konírny, který byl poslední věznicí odsouzených. Od popravčích kůlů byl vzdálen asi 50 metrů. Odtud je v průběhu exekucí odváděli na popraviště po deseti osobách vrchní policejní strážmistři Müller, Franke a Poikert. Celý prostor popraviště byl uzavřen třemi valy. Při popravách byly spouštěny motory nákladních aut a autobusů, aby přehlušily výkřiky a střelbu. Na každého vězně stříleli tři poddůstojníci SCHUPO. Při popravách významnějších osobností českého politického, kulturního nebo veřejného života byli účastni důstojníci SS a policie. Mezi nimi byli i strážmistři justiční služby, kteří přiváželi odsouzené z věznice na Pankráci.
Střelnice byla "izolována" od světa ostnatým drátem. V místě vzdálených rodinných domků nesměl nikdo v době od l8ti do 6ti hodin opouštět byt a otvírat okna...

Pracovní komando SCHUPO muselo často zůstávat na střelnici ještě dlouhou dobu po skončení exekucí, protože bylo třeba čekat, než se odvezly všechny rakve do krematoria. A těch bylo v některých dnech tolik, že se nevešly do nákladního automobilu a v krematoriu spalovací pece nestačily tu noc všechny oběti spálit!
střelnice v Praze-Kobylisích 38 statečných z Libochovic.
Z žádného malého města nebylo za celé stanné právo popraveno na střelnicích gestapa (kromě Lidic) tolik občanů najednou v jediném dnu, jako z Libochovic. A tak do l.července mělo město již 46 padlých.

.

1.listopadu byla dekretem Ministerstva hospodářství a práce zrušena Živnostenská záložna v Libochovicích a sloučena s Občanskou záložnou.
1.prosince byl v souvislosti s roudnickými sokoly zatčen a odvezen na Kladno Jindřich Křesťan, který také ukrýval ve svém bytě po celou dobu války sokolský prapor.. Po výsleších byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně. odtud do Osvětimi a svoji těžkou cestu zakončil v Buchenwaldu. Na pochodu smrti se u Zwiebergu dočkal osvobození americkou armádou a vrátil se 16.května 1945 domů do Libochovic.

1943

Složení obecní rady v roce 1943:

Starosta – Hynek Dvořák
Rada
– František Horký, obuvník,
- Karel Fikrle, obchodník,
- František Zázvorka, odborný učitel,
- Jaroslav Stroner, četnický strážmistr,
- Jan Strnad, sklářský mistr,
- Dr.Jan Dufek, notář,
- Dr.Vojtěch Pilous, lékař,
- Bohuslav Kučera, majitel tiskárny,
- Antonín Čermák, železniční podúředník,
- František Elman, hostinský.
Složení obecní rady.
Městské zastupitelstvo působilo v Libochovicích až do 23.července. Poté bylo rozpuštěno a dne 29.července nahrazeno Členové správní komise v roce 1943:

Předseda – Josef Tautermann, centrální ředitel panství,
Přísedící:
Hans Hönig von Hartrott, nucený správce panství,
Jaroslav Vogl, obchodník,
Emil Fiedler, kovář a majitel realit,
Jiří Šturm, zaměstnanec panství,
Karel Puffler, správce sklárny,
Václav Aulický, drogista,
Hans Khünhackel, statkář v Hájku u Chotěšova.
správní komisí, která v 9.00 hodin začala úřadovat.
Městský rozpočet na rok 1943 činil:

Úhrn potřeby – řádné ……………… 1.454.536 korun
- mimořádné ………… 95.000 korun
Na účtu příjmu řádného …………… 484.587 korun
Mimořádného ……… 95.000 korun
------------------------------------------------------------------
schodek činil ………………………. 969.949 korun

Schodek byl uhrazen pouze ve výši 326.984 korun.
Neuhrazeno zůstalo a pravděpodobně se přičetlo na dluh města – 642.965 korun.
Městský rozpočet na rok 1943.
Podle údajů v matrikách mělo v tomto roce město Libochovice 3275 obyvatel.

Každá domácnost vlastnila takzvaný „Kmenový list“, který byl jednak legitimací domácnosti a jednak poukazem pro výdej zásobovacích lístků. Byl na něm napsán počet členů domácnosti oprávněných k odběru lístků a záznamy o jejich výdeji za jednotlivá období. Lístky nebyly pouze na jídlo, ale též na obuv, ošacení a mýdlo. Některé z nich (např.na oděvy) byly časově omezené.
Vydávalo se asi 33 druhů lístků. Jen potravinových se v srpnu vydalo 3301 kusů.
Kromě toho se však prodávaly potraviny na Ceny některých druhů potravin (na černém trhu) v roce 1943:

1 vejce až 15 K
1 kg mouky 50 – 80 K
1 bochník chleba (2kg) 35 K
1 koňak, pálenka (asi 1/2 l) 1000 – 2000 K
1 štamprle likéru 25 – 60 K
25 dkg másla 60 – 100 K
1 kg meruněk 30 – 40 K
1 kg sádla 500 – 800 K
1 vykrmená husa 1000 – 2000 K
1 slepice 150 – 200 K
1 králík 300 – 400 K
1 kachna 250 K
1 kg kozího loje 200 K
1 kg česneku 70 K
v hotelu 1 porce husy s knedlíkem 150 K
v hotelu 1 porce černé kávy (zrnková) 240 K
pro srovnání 1 kus cigarety 10 – 12 K
černém trhu.
V obecním chorobinci pro neduživé, nevyléčitelné a práce neschopné osoby bylo na počátku roku umístěno 73 chovanců. Ústavním lékařem byl MUDr.Antonín Čermák a o chovance se staraly sestry řádu šedých sester sv.Františka Serafinského.
1.října byli někteří členové odbojové skupiny Obrana národa propuštěni z kladenského vězení.
Ve městě stále pracovaly tyto peněžní ústavy: Spořitelna, Okresní hospodářská záložna, Občanská záložna.
V tomto roce se Lékaři v Libochovicích v roce 1943:

MUDr.Vojtěch Pilous, obvodní lékař,
MUDr.Jiří Čermák, praktický lékař,
MUDr.Jaroslav Neubauer, praktický lékař,
MUDr.Anna Neubauerová – Martínková, praktická lékařka.
MUDr.Antonín Čermák, pracoval pouze doma, protože po zranění mu byla amputována dolní končetina. Byl však velmi oblíben a vyhledáván.

Zvěrolékař – MVDr.Josef Hlavatý

Porodní báby – Fraňková a Nováková
o zdraví občanů staralo 5 lékařů.
Doprava byla omezena válečnými možnostmi. Vlakové spojení fungovalo v obou směrech na tratích Libochovice – Louny, Libochovice – Vraňany a Libochovice – Úpohlavy (Čížkovice již byly v Německu).
Autobusové spojení obstarávala z části státní linka – Libochovice – Roudnice a Libochovice – Třebenice, a soukromá linka bratří Lavičků – Libochovice – Třebívlice a Libochovice – Mšené – Roudnice. V důsledku nedostatku pohonných hmot se však jezdilo maximálně 2x denně (ráno a večer).

1944

25.května Libochovice - Parte Josefa, hraběte z Herbersteina


zemřel ve Štýrském Hradci Josef z Herbersteina ve věku 91 let. Jeho smrti byl přítomen libochovický děkan P.Lochman.
7.června zemřela, raněna mrtvicí, Marie z Herbersteina rozená von Gallen.
10.července se zastřelil Hans Hönig von Hartrott, nucený správce panství, na zámku ve Vrbičanech. Jeho smrt způsobila velké rozrušení neboť byl považován za vzorného Němce. Dle dobových zpráv mu bylo ráno telefonováno, aby ihned odjel kočárem na nádrží do Lovosic k rannímu rychlíku. Z vlaku vystoupil jakýsi člověk, se kterým měl baron delší rozmluvu. Poté Hartrott tryskem odjel polními cestami na svůj zámek do Vrbičan, kde se v koupelně zastřelil loveckou puškou naplněnou vodou. Ihned po smrti přijeli četníci z Chotěšova a německá kriminálka z Prahy. V pozadí jeho smrti stála politika. Jeho příbuzný, Scholenburg, byl jedním z atentátníků na Hitlera. Možná, že Hans Hönig von Hartrott, byl též do atentátu zapleten.
1.srpna byl zatčen centrální ředitel panství Josef Tautermann. Propuštěn byl až 25.února 1945.
8.srpna byly ze zištnosti na rozkaz vedoucích úřadů vykáceny staleté duby v zámeckém parku.
16.srpna nastoupil na zámku nový vynucený správce panství, bývalý důstojník Gestapa, Dr.Kröschel ze Salzburgu, ovládající velmi dobře Český jazyk.
30.srpna se dalším děkanem Libochovic stal P. Václav Lochman, narozený 15.12.1912.
9.října nastoupil jako nový komisař města Libochovice Dr.Jiří Studnička, bývalý zástupce okresního hejtmana v Roudnici.
Nálada obyvatel na konci roku stoupala s postupující Rudou armádou i Spojeneckými vojsky na západní frontě.
V Libochovicích se však Němci zařizovali jako kdyby tu měli býti věčně. Budovali si nové telefonní linky, pod stadionem bylo zřízeno letiště, zabírali domy pro vojsko a jiné.
Co však naplat. Rok osvobození se blížil.
V tomto roce byla při Národní škole založena Pomocná škola (později Zvláštní škola)

1945

Poslední rok okupace.
6.ledna vyhlásil místní rozhlas zprávu o zabavení všech lopat, motyk a krumpáčů na zákopové práce.
7.ledna proběhlo odevzdávání zabaveného nářadí. Hrobník odevzdal nářadí s prohlášením, že nemůže vykopat hroby pro zítřejší pohřby. Cihelna hlásila zastavení práce, protože dělníci nemají čím kopat hlínu.
8.ledna odjeli všichni mladí muži vykonávat zákopnické práce.
12.ledna byl vydán zákaz vytápění hostinců, divadel, biografů a škol.
16.ledna se v Libochovicích rozezněly sirény. Poplach byl však planý. Bombardování však bylo zřetelně slyšet.
17.ledna odjíždějí zrekvírované fůry na Křivoklát pro dřevo.
18.ledna se zastavilo vyučování ve škole pro velkou zimu. Děti si chodí jednou týdně pro úkoly.
27.ledna byla škola, okresní chorobinec (obyvatelé byli vystěhováni do Velvar), berní úřad, soud, hotel Černý orel a zámek zabrány pro německé vojsko.
Koncem ledna přestávají vycházet některé noviny a ostatní jsou velmi obsahově omezeny.
3.února odjíždějí zaměstnanci cukrovaru kopat zákopy.
12.února odjíždějí na zákopové práce zaměstnanci Keramických závodů (cihelny).
Od 19.února do 4.března se konala velká sbírka šatstva a obuvi pod heslem „Národ svým dělníkům“
20.února byla již zcela zřetelně slyšet kanonáda blížící se fronty. Do Libochovic přesídlila letecká škola.
22.února přišli do vyklizené školy první němečtí uprchlíci z Lignitz, Brestau, Reigenberu (Liberce), Litoměřic, Terezína, Doksan a Budyně. Byli jich plné vesnice. Druhý den pokračovali v cestě na západ.
23.února byl vyklizen a do Velvar přestěhován okresní chorobinec.
1.března byla škola stále obsazená uprchlíky. Děti dostávaly úkoly v biografu.
3.března projížděl Libochovicemi velký transport německých uprchlíků z válečného pásma. Transport začínal u Budyňského nádraží a táhl se nepřetržitě až daleko za Libochovice.

.

4.března se v hostincích ve městě podávala pouze voda ze studní. Žádné jiné nápoje již hostince neměly.
Od 19.března přestali lékaři ve městě dostávat benzín do automobilů.
24.března byly v celém okrese zabaveny rakve, následek to velkého bombardování Kralup a Neratovic.
25.března se do Libochovic nastěhoval štáb Luftgau Komanda VIII. Z Břeclavi.
Již dříve vyklizené domy obsazují němečtí vojáci, pomocné ženské síly a zajatci. V bývalé škole v radničním dvoře byli ubytováni Italové. Byli zde i Ukrajinci a Rusové z oddílů generála Vlasova. Kde však byli ubytováni není možné zjistit. Libochovice proplétá změť drátů z telefonních linek.
25.března byl proveden nálet na nádraží v Chotěšově. Byli zde mrtví a ranění.
Do hotelu Libuše se nastěhovali vystěhovalci z Východního Pruska. Národní hosté, jak jim bylo lidově přezdíváno, prchali před postupující Rudou armádou a samotní Němci si s nimi nevěděli rady. Byli v každé vesnici a ve velmi žalostném stavu.
Na Bílé věži zříceniny hradu Házmburk byla zřízena letecká pozorovatelna. Italové dokončili vojenské stavby a telefonní propojení vesnic Brníkov, Dubany, Slatina a města Lovosice. Spojení bylo i s hradem Házmburkem. Na letišti u sportovního hřiště a tenisových kurtů přistávaly německá letadla. Velitel Luftkomanda, generál letectva von Wieg byl ubytován v hotelu Černý orel. Velitelem Libochovické posádky byl major Liechthold.

.

19.dubna při přeletu letadel směrem na Ústí nad Labem odhodilo několik z nich bomby na závodí, které velmi poškodily domek p.Fidlera pod jezem u elektrárny.
22.dubna spadlo u Levous německé letadlo. Do obchodů si musí každý nosit papír na balení zboží. K zahradníkovi pro kytku svůj květináč.
23.dubna byl kuřákům snížen příděl cigaret na 15 kusů na týden.
Na konci dubna byly v areálu zámku na několik dní zaparkované nákladní automobily plně naložené archivy ze západních Sudet.
Příděl stravy pro dospělého člověka na 21 dní (duben 1945):

3/4 kg mouky,
1/4 kg kávoviny,
30dkg cukru,
3 dkg droždí,
3,7 kg chleba,
60 dkg masa,
12 dkg másla,
16 dkg tučného masa (místo sádla),
1 vejce.
Příděl stravy pro dospělého člověka na 21 dní (duben 1945).
29 – 30.dubna seděli již lidé dny a noci u rozhlasových přijímačů a očekávali konec války.
30.dubna přijelo do parku mnoho aut ustupující německé armády.
1.května bylo v Libochovicích zrekvírováno na 70 koní, dále vozy a postroje.
2.května byla vydána úřední zpráva o smrti Adolfa Hitlera. V pivovaře p.Hrdiny bylo uskladněno 100 000 q ovsa. Kolony aut s Vlasovci jej odvážely směrem na Peruc.
Pozdě odpoledne 4.května se k nynější cihelně trousily jednotlivé postavy. V 17.15 hodin začala v kanceláři závodu ustavující schůze Revolučního národního výboru. Jeho členy byli: Zdeněk Bárta, předseda; ing. Zdeněk Němec; Josef Hora; Štěpán Abrahám, vedoucí prodejny; Karel Jandák, sklář; Rudolf Kutlvašr, sklář; Rudolf Malina, farář českosl.církve; František Ryšánek, poštovní úředník; Otakar Špecinger, úředník. Dále byl členem Jan Jordán, sklář, který byl současně členem RONV v Roudnici nad Labem. V průběhu revolučních dní byli ještě za členy RNV přijati: zedník Josef Rohan a zámečník Jan Pokorný. Pět členů tohoto RNV bylo v průběhu okupace vězněno gestapem v souvislosti s ilegální činností. V jejich činnosti lze tedy vidět jakousi kontinuitu odboje, tito lidé dokončují dílo za své mrtvé kamarády.
Na první schůzi v cihelně byly prohovořeny veškeré problémy, s nimiž se počítalo pro první hodiny revoluce, zejména oddíly německého vojska, které se ve městě začaly zajišťovat.
V noci ze 4 na 5.května obdržela četnická stanice v Libochovicích z Prahy příkaz, aby od tohoto dne úřadovala pouze česky, aby odstranila německé nápisy na stanici a aby nebránila občanstvu při strhávání a ničení ostatních německých nápisů ve městě. V té době dorazily do Libochovic řady důstojníků v přepychových lůžkových vozech (celkem 15 vagonů) a kolona aut.
Krátce po půlnoci bylo celé město na nohou. Kolem třetí hodiny ranní bylo již náměstí přeplněno lidmi. Vládlo vzrušení, radost a nejistota. V půl páté ráno V půl páté ráno 5.května 1945 uklidňoval dav na náměstí hlas z místního rozhlasu.

"Drazí občané ! V zájmu vás všech, ve jménu našich společných nadějí na lepší budoucnost vyzýváme vás: zachovejte klid a rozvahu ! Dosud se nestalo nic ! Čekali jsme léta, vyčkejme v klidu ještě několik hodin. Škoda každé kapky České krve. Vyhýbejte se vojenským objektům. Rozejděte se do svých domovů. Jděte v klidu šťastnému zítřku vstříc !“
uklidňoval dav hlas z místního rozhlasu.
Krátce po půlnoci 5.května nastoupil na četnickou stanici Revoluční Národní výbor, který po čtvrté hodině ranní přesídlil na radnici, aby se ujal vedení správy města. První se dostavil ing.Zdeněk Němec, který musel ihned řešit roztržku mezi občany a německou důstojnickou hlídkou u Černého orla.
Velitelem vojska byl jmenován Jindřich Smolík, kterému bylo nařízeno ihned zřídit stráže – později Národní stráž.
Poštu dostal na starost p.Ryšánek. Německý přednosta i s telefonistkou byli odstraněni a k telefonu byla posazena Vlasta Plecháčková. Ryšánek spolu s Otakarem Špecingerem odposlouchávali telefonické hovory Libochovické německé posádky s posádkami sousedními.
Dalšímu členu RNV Jaroslavu Mizerovi bylo ze skladu firmy WIFO vydáno 10 sudů benzínu pro automobilové spojky.
V 6.hodin ráno přivedl K.Nídr skauty a občany, kteří se přihlásili ku pomoci.
Dopoledne přiletěl do města generál Fischer a převzal velení od majora Liechtholda. Odpoledne nechal generál přivolat posily z Roudnice. Němečtí vojáci bydleli již i v rodinné a učňovské škole, ve vlaku na nádraží a v Sokolovně. Ve městě bylo 600 – 800 vojáků vyzbrojených automaty. Po městě se pohybovali ve skupinkách.
Druhým střediskem revoluční činnosti se stala Libochovická sklárna. Ta byla obsazena občany již 4.května. J.Smolík zde 5.května ve 14.30 hodin zorganizoval silné vojenské oddíly, ze kterých byly postaveny hlídky tzv.Národní stráže. Počet členů NS vzrůstal a nedostávalo se zbraní. Při jednání s německým generálem Fischerem o kapitulaci německé posádky v Libochovicích bylo RNV a NS generálem odpovězeno:
„….máme, pánové, porozumění pro vaše národní snahy a přijdou-li k nám oficiálně vojáci, nebo dostaneme-li takový příkaz od našich nadřízených, ihned odzbrojíme, ale od civilistů se odzbrojovat nenecháme.“
Generál byl ochoten vydat zbraně pouze Americké armádě.
I když byla německá posádka ve městě skutečně silná, vše se prozatím vyřešilo formou dohody.

.

Revoluční Národní výbor byl ve stálém styku s velitelem vojenské akce kap.gener.štábu Týrem. Spojkou byl poručík Šmat. I přes toto spojení se libochovičtí dozvěděli o Pražském povstání až z rozhlasu ve 12.30 hodin. Nastalo opětovné vzrušení mezi občany, které však NV včas zredukoval.
Ve 14.15 hodin byl vyslán do okolních obcí autobus, jímž O.Špecinger přivezl zbraně a munici.
Generál Fischer na nádvoří zámku nařídil všem vojákům, aby respektovali Národní výbor a jeho orgány a vyvarovali se ozbrojených srážek. Dále prohlásil, že se vzdají pouze Američanům, Čechům ne a s Rusy budou bojovat.
Po 22.hodině byl již v Libochovicích klid. Německé a České stráže stály nedaleko sebe a udržovaly pořádek. Spustil se hustý jarní déšť.
Do průjezdu radnice vtrhl hlouček rozohněných občanů domáhajících se okamžitého přepadení německé posádky. Důvodem toho bylo zatčení třech členů rodiny Milana Troníčka, pekaře, který u sebe přechovával partyzány (později se ukázalo, že to byli Vlasovci) a byl někým udán. Pro uklidnění situace byla deputace NV ihned jednat s německým velením o propuštění zatčených. To se ihned stalo, Němci si byli dobře vědomi nastalé situace. Členové NV se snažili rozčílené občany uklidnit, ale nakonec muselo dojít až na četníky, kteří dav vytlačili z radnice. Národní výbor ihned rozhodl tyto občany zaměstnat, vzít pod přísahu a vštěpovat jim co je to kázeň a poslušnost.
Ještě v noci se z městského rozhlasu ozvala tato výzva:
„Vážení spoluobčané ! Jelikož se vynořily mezi vámi různé pochybnosti o členech Národního výboru, oznamujeme vám: předseda Národního výboru je prokurista skláren Zdeněk Bárta, členy: Štěpán Abrhám, vedoucí firmy Baťa; Josef Hora, zemědělský dělník; Karel Jandák, sklář; Jan Jordán, sklář; František Kapoun, sklář; Rudolf Kutlvašr, sklář; Rudolf Malina, čsl.farář; ing.Zdeněk Němec, majitel Keramických závodů; František Ryšánek, poštovní úředník a Otakar Špecinger, student. K zabezpečení klidu a pořádku jest Národní stráž, jsou to dobrovolníci a vyzýváme každého, kdo má pochopení pro situaci, aby se přihlásil u velitele, četaře Smolíka v Libochovických sklárnách. Velitelem Národní stráže pro celý Libochovický okres je řídící učitel poručík Karel Šmat z Radovesic. Vyzýváme vás ke spolupráci a k udržení klidu a pořádku.“

6.května se ve sklárně formovala Národní stráž, která měla téměř 600 členů. Na nádvoří sklárny k nim promluvili Šmat, Bárta a kapitán Ludwig. Zbraně pro NS dopravovali z okolních obcí železničáři. Jednalo se o zbraně pohozené či odebrané Němcům partyzány.
Během dne procházeli a projížděli okolními obcemi skupiny německých vojáků, kteří ustupovali před Rudou armádou.
Přednosta Libochovické stanice Karel Kovář volal černivského výpravčího trati Josefa Nováka a nařídil mu, aby uvolnil koleje mezi Černivem a Chotěšovem a zamezil tak průjezdu jakéhokoliv Německého vlaku. Německá hlídka však uvolněné koleje objevila a Novák je musel druhý den opravit.
Den proběhl v poklidu a večer Národní výbor poděkoval občanům za důvěru, kázeň a na dobrou noc se z městských amplionů linul Smetanův Vyšehrad.

7.května ráno došlo v okolí k několika přestřelkám s Němci. Od majora Sedláčka z Roudnice došla depeše: „Přítomná situace vyžaduje, aby byl zachován klid. Každé nepředložené počínání mohlo by mít nejhroznější následky. Působte v tomto smyslu na obyvatelstvo a přesvědčete se hlídkováním o dodržování rozkazu. Netrpte hloučky na průjezdních silnicích.“
K bojům došlo u Bohušovic, Strádonic a Pátku.
Od rána hlásil rozhlas z Londýna : „Dnes ráno ve 2.40 hodin podepsalo Německo kapitulaci.“
Skončila 2.světová válka.
V Čechách však nikoliv.
V terezínské malé pevnosti – koncentračním táboře se rozmohl skvrnitý tyfus. Nemocní utíkali z lůžek, běhali po kraji a roznášeli nákazu. Bohušovice a Terezín volali o pomoc. Za 45 minut od přijetí žádosti o pomoc vyjelo z Libochovic auto označené červeným křížem, plné potřeb a lidí do Terezína. Za ním pak vyjelo ještě 8 nákladních aut. Libochovice byli první, kdo do Terezína dorazili.
Pozdě odpoledne rozšířil nějaký člověk planý poplach o vyvraždění Břežan vojsky SS. Libochovické náměstí bylo rázem plné lidí, rozmohl se strach a panika. Otakar Špecinger a tajemník Srbecký byli jednat s německou posádkou. Ta zprávu vyvrátila a zaručila se, že nepodnikne žádnou takovou akci. Dav se pomalu uklidňoval. V noci pak náměstí patřilo opět hlídkám Národní stráže a hlídkám německým.

8.května ráno hlásil Český rozhlas, že německá vojska v prostoru Čech a Moravy kapitulovala. Bylo slyšet ozvěny bojů v Krušných horách, kde se blížila Rudá armáda.
O.Špecinger a taj.Srbecký informovali velitele německé posádky plukovníka Sieglera o nové situaci. Ten přiznal, že je již informován a během dopoledne, že hodlají opustit Libochovice. Po té dodal: „Vám se nevzdáme ! Třebaže jsou Rusové ještě daleko, je pravděpodobné, že tu budou dříve než Američané. My se budeme snažit dostat k Američanům“.
Na žádost NV slíbil Německý velitel předat veškerý svůj majetek, nepoškozen, do rukou Národního výboru, aby ten k němu postavil stráže. Plukovník se rozloučil s přáním, aby Čechy potkala lepší budoucnost, než ta, která čeká nyní Němce.
Německá posádka se však zdržela a město opustila až odpoledne. Druhý den se potkala s postupující Rudou armádou u Peruce a byla skoro celá pobita.
Během dne se silnice a ulice města zaplňovaly prchajícími německými vojáky. Nákladní auta a obrněné vozy byly doslova obleženy vojáky, bledých, strnulých a vyděšených tváří. Byli stále ve střehu, připraveni kdykoliv zabíjet. Z žádné strany však nedošlo k incidentu. Vojsko pokračovalo dál na západ k Američanům. Tisíce jich putovalo převlečeno do civilního oděvu, dokonce na oklamání nepřítele měli na klopách československé trikolory.
Odpoledne se v zatáčce k Lounské ulici vytvořila zácpa, proto byla kolona vozidel odkláněna směrem přes most na Peruc. V době, kdy bylo město téměř naplněno vozidly prchajících Němců objevila se nad městem sovětská letadle, která začala do ustupujících Němců střílet. U Poplz bylo zabito 10 Němců a mnoho jich bylo raněno. Letadla se zaměřila i na sídlo štábu, hotel Černý orel. Krátce před 18.hodinou shodila několik bomb, které však netrefily cíl - hotel Černý orel, ale domky za hotelem. Zbořeny byly domky Václava Kybala a Františka Borovana. Okolní domky byly poškozeny. V jednom 4 lidé -

Václav Bouček *29.9.1895,
Růžena Borovanová *21.6.1921,
Bohumil Borovan *2.2.1914 a
Bohumil Borovan *9.6.1944
zahynula celá rodina Borovanů. Raněné z domků převezl po zaplněných cestách do Roudnické nemocnice za pomoci hasičů učitel Žalud. Mnoho dobrovolníků pak odklízelo trosky po bombardování.

.

Když konečně ustal tok prchajících Němců, začali městem procházet osvobození vězni z koncentračních táborů, Rusové, Češi, Poláci, Francouzi a jiní. U Mšené – Lázní byl pro ně zřízen sběrný tábor. Během několika následujících dní jich prošlo Libochovicemi na 1500.
Josef Novák z Černiva opět uvolnil koleje v zatáčce pod nejvyšším bodem stoupání za Černivem asi u 8,4 km. Vlak zde sjíždí prudký kopec do Chotěšova. Večer vyjel z Lovosic Libochovická kronika popisuje vykolejení vlaku takto:

"Toho večera se objevil kouř na návrší, pak se vynořila lokomotiva a několik předních vozů. Náhle se lokomotiva vzpřímila, pak se obrátila koly vzhůru a sesula se z náspu. Několik vozů se vzpříčilo, jsouc strkány zadní lokomotivou, spadly a začaly hořet. Přes 40 vozů stálo na trati, z toho 15 obrněných. Zděšení vojáci z nich vyskakovali. Novák jel na kole na místo katastrofy. Šest důstojníků mu vyšlo vstříc a ptali se ho na příčinu katastrofy. Pak se ho ptali, jak by dopravili ženy a děti do Mostu. Novák tvrdí, že když odcházel, za ním házeli ruční granáty a stříleli. V Černivě byli ustrašení, že vojáci přepadnou Černiv. Novák organizoval vystěhování vesničanů do polí a hlásil případ do Libochovic. Němci však zatím odešli ve dvou skupinách k Mostu.
Občané, vzpamatovavše se z leknutí, pospíšili k vlaku a čile kořistili. Němci, mířící k Mostu, padli do rukou Rusům. Zbytky vlaku byly odvezeny druhý den do Libochovic a velmi značný majetek, který ve vlaku zůstal byl prý dobře zajištěn.“
německý pancéřový vlak.
9.květen – den osvobození.
Hořící vlak u Chotěšova byl dobrým vodítkem pro příchozí Rudou armádu, která po půlnoci dorazila od Klapého k Libochovickému hřbitovu. Tam se zastavila.
Členové Národního výboru očekávali Rusy již večer 8.května. Proto všichni na radnici spali. Jen u telefonu bděl Otakar Špecinger a zapisoval hlášení okolních obcí. Najednou se otevřely dveře a v nich urostlý, osmahlý a veselý ruský kapitán a spolu s ním dalších 5 důstojníků. Nastalo veliké vítání. Jeden raněný důstojník byl ošetřen MUDr.J.Čermákem. Za několik hodin Rusové odešli. Celý zbytek noci až do svítání pak projížděly městem dlouhé řady vozidel a tanků.

.

Kolem 9.hodiny dopoledne se v městském rozhlase ozvalo toto hlášení:
„Pozor ! Pozor ! Bylo nám právě hlášeno, že ruské tanky projely Košticemi a jedou směrem na Libochovice. Občané připravte se na důstojné uvítání hrdinných osvoboditelů. Oblecte kroje a utvořte špalíry podél hlavní průjezdní silnice !“
Brzy bylo všude plno lidí. Vojáci, Národní stráž, Legionáři, Hasiči, Sokolové, Skauti, děvčata v krojích a mnoho jiných. V rukou drželi vlaječky a květiny, na domech vysely Sovětské, Anglické, Americké a České vlajky.
Před radnici přijelo první auto s důstojníky. Po vřelém uvítání jeli dále a za nimi je následovaly kolony aut, obrněných vozů, tanků a jiné vojenské techniky.
Celý den vládla radost a nadšení ze znovunabyté svobody. Odpoledne měl předseda Národního výboru slavnostní projev na náměstí před radnicí. Během projevu vyzval všechny občany k minutě ticha na uctění památky těch, kteří se tohoto dne nedožili. Na závěr pak oznámil ustanovení vyšetřovací komise pro odsouzení kolaborantů a udavačů.
Osvobozením města však ještě bylo konce incidentů a srážek. Mezi 5 a 6 hodinou večerní se v Anenském mlýně v Poplzích shromáždil oddíl 156 plně ozbrojených Němců, kteří se chtěli vzdát Českému vojsku. Kapitán Ludwig se silným oddílem Národní stráže hladce provedl odzbrojení. Po příjezdu do města se však dav lidí vrhl na vozy, Němce vyházel a nerozlišujíc zda se jedná o muže, ženy či děti je do krve lynčoval. Teprve po dlouhé době se členům Národní stráže podařilo Němce izolovat na radničním dvoře. Přesto s nimi nebylo dobře zacházeno. (Ostatně není se co divit, oni s Čechy také nezacházeli nijak slušně. Pozn.autora) Nakonec byli deportováni do Klapého a pak do zajateckého tábora v Teplicích.
Večer přijelo do Libochovic 40 holandských dětí, internovaných v Německu. Spolu se svojí učitelkou zde byli po několik dní na zotavenou.
10.května před polednem přijel do města sovětský delegát Danilowski se svým štábem. Ubytován byl na zámku. Národní výbor vystrojil na jeho počest velkou slavnostní hostinu, kterou připravil hoteliér hotelu U Tří lip pan Polívka. Druhý den Danilowski odjel a ustanovil zde svého zástupce majora Filipova, který měl otevřené dveře ve všech domácnostech ve městě.
11.května vypravil Národní výbor pohřeb obětem ruského náletu – rodině Borovanových.
13.května byl na vlečku do sklárny dopraven zbytek pancéřového vlaku od Chotěšova i s kořistí.
Smutnou událostí se stala sebevražda 58letého Karla Nýdra, krejčího a náčelníka skautů. Jeden z nejaktivnějších pracovníků města na konci války byl nezodpovědně nařčen z kolaborace s Němci. Než-li se vše vysvětlilo, nevydržel nervové vypětí a v noci ze 13 na 14.května se na zahradě svého domku oběsil. Pohřeb mu vystrojil Národní výbor.
Nastalo budování Košického vládního programu.

17.května nastoupilo 54 důstojníků a vojínů z města činnou službu, většinou do Ústí nad Labem. Téhož dne Jordán, člen Národního výboru vypravil 30 mužů pod velením poručíka Šmata do Teplic na výpomoc Okresního národního výboru. Na severu bylo započato se zajišťováním Němců a přípravy k jejich odsunu.
O.Špecinger a kap.Jelen zajišťovali materiál zbylý po Němcích, včetně vykolejeného pancéřového vlaku v Chotěšově a lůžkového vlaku na Libochovickém nádraží a potravinových zásob z těchto vlaků jichž bylo několik desítek tun. Národní výbor zařídil, kromě kanceláře na Městském úřadě, svoji vlastní kancelář, jejíž vedoucím byl Otakar Špecinger.
Dalším úkolem bylo obnovení dopravy a uvedení v činnost ostatních úřadů. První byl zprovozněn Úřad práce.
Byla zřízena vyšetřovací komise pro potrestání zrádců a kolaborantů. Zjištěné a vyšetřené případy byly předávány Okresnímu soudu v Litoměřicích. Ve věznici Okresního soudu v Libochovicích bylo uvězněno na 30 kolaborantů a udavačů. Všichni museli pracovat na veřejných pracích. Někteří byli později propuštěni, ale zůstávali pod dozorem, až do rozhodnutí Lidového soudu. Vinárník Zima a šofér Gestapa Svoboda z Radovesic byli ihned odvezeni kladenskou policií. Komise v květnu též vyslýchala gestapáky z Kladna: Bürgra a Felkla.
Členy vyšetřující komise byli: páter Malina, JUDr.Kadlec, JUDr.Fidrmuc, JUDr.Kába, ing.Němec, četnický strážmistr Petr Chod, Jan Pokorný, Jiří Hanzal, Václav Štěchovský a soudní úředník Šilha.

18.května byla na Libochovicku rozložena v lesích od Budyně po Libochovice téměř celá divize Rudé armády. V ten den se konaly velkolepé oslavy vítězství nad fašistickým Německem. Hlavní hostina byla pořádána v Myslivně a na Libochovickém náměstí se konala slavnostní demonstrace, na které promluvili major Mamutov a kapitán Borik. Večer se pořádaly zábavy a tance.
Mnoho libochovických rodin odcházelo zpět do pohraničí, takže počet obyvatel klesl téměř o jeden tisíc.
Okolo 20.května se zásluhou pana Rohana začalo znovu učit v Purkyňově škole.
23.května zahájil svoji činnost Národní tělovýchovný výbor. V ten den byl založen Svaz Československé mládeže. Krajinské muzeum opětovně zahájilo svoji činnost.
27.května byla v Libochovicích znovuzaložena Komunistická strana Československa. Po ní byly znovuzaloženy další tři vládní strany: Sociálně demokratická, Národně sociální a strana Lidová.
Koncem května odešla sovětská posádka z Libochovic do Německa.

1.června přestala, na základě prohlášení, existovat Národní stráž.
Okresní chorobinec byl po opuštění sovětskou posádkou předán opět ke svému účelu.
Pomalu nastávalo oživování průmyslu a zemědělství. Byl velký nedostatek pracovních sil, který byl nahrazován brigádníky ze Svazu mládeže. Národní výbor se též pustil do plánování přebudování města.
17.června navštívil Libochovice ministr výživy Václav Mayer, který promluvil k občanům na náměstí o plnění vládního programu.
20.června se vrátili z německého zajetí první občané města.
27.června předala vyšetřující komise Lidovému soudu Jména kolaborantů s němci vydané vyšetřovací komisí 27.června 1945:

Havel Václav - Chotěšov,
Havlová Magdalena - Chotěšov,
Hochhaus Josef, poštmistr - Libochovice,
Kozel Václav, četnický strážmistr - Libochovice,
Maříková Pavla - Libochovice,
Mergl Josef, insp.pojišťovny - Libochovice,
Schwarz Richard - Libochovice,
Štork Václav - Libochovice,
Váňa R. - Blešno,
Vápeník Josef, inkasista - Libochovice,
Zahálka Alois, obchodník - Libochovice,
Zahálková Anna - Libochovice,
Zůna Svatopluk, autodopravce - Libochovice.
kolaboranty.
1.července byla zrušena Zemědělská nemocenská pojišťovna.
4.července se konaly první poválečné volby do Městského národního výboru. Komunisté, sociální demokraté a národní socialisté obdrželi po 8 mandátech, lidovci a svaz mládeže po 3 mandátech.
5.července se za velmi bohaté účasti konala Husova slavnost v městském parku.
6.července byl z Libochovic vypraven zvláštní vlak na Všenárodní oslavu na hoře Říp.
V červenci pořádali osvětoví pracovníci pod patronací MNV v Libochovicích Program první Tryzny z července roku 1945:

I.Našim mrtvím mučedníkům.
1. – Ed.Grieg: „Asina smrt“ (Symfonický orchestr dirigent B.Mrázek)
2. – Jaroslav Křenek „Tryzna“ (přednes ing.Otakar Špecinger)
3. – JUDr.E.Fidrmuc „In memoriam šedesáti tří“ (přednes Vl.Plecháčková a Jaroslav Rulf)
4. – Slavnostní projev k pozůstalým a občanstvu
5. – A.Dvořák „Kéž můj duch sám“ (zpívá M.Machálková-Ševčíková)

přestávka

II.Hold osvobozené Československé republice.
1. – B.Smetana „Předehra k Libuši“ (Symfonický orchestr dirigent B.Mrázek)
2. – A.Praus „Chorál Čechův“ (zpěvácký spolek Dvořák)
3. – B.Smetana „Modlitba Libuše, Zpěv Blaženčin z op.Tajemství“ (zpívá M.Ševčíková)
4. – A.Dvořák „IV.věta ze symf. Z nového světa“ (Symfonický orchestr dirigent B.Mrázek)
5. – Československá státní hymna.
Tryznu za padlé v 2.světové válce. Právě k této první Tryzně napsal básník a kronikář Jaroslav Křenek svoji báseň Tryzna. Svědčí o tom Křenkův Děkovný dopis panu Křenkovi zaslaný Národním výborem 13.července 1945:

„Datum 13.VII.1945.
Váž.pán p.Jaroslav Křenek, ředitel spořitelny a spisovatel zde.
Národní výbor města Libochovice děkuje Vám, vážený pane, za krásný přínos duševní tvorby, jímž jste obohatil tryznu, konanou na paměť obětí národního zápasu. Jsme Vám zavázáni vděčností a prosíme, abyste laskavě dovolil vydati Vaši tryznu tiskem, aby se stala majetkem všech těch, kteří na veliké mrtvé nesmějí v budoucnu zapomenout. – Jsme přesvědčeni, že ani v budoucnu neodmítnete nám laskavou spolupráci a těšíme se na ní.
Za Národní výbor v Libochovicích Rudolf Malina, osvětový referent.“
zápis v kronice o děkovném dopise MNV.
Úspěch večera byl velkolepý.

Život na Libochovicku se znovu vracel do předválečných kolejí, plný tvořivé práce a nadšení.
28.říjen byl slaven pod vedením místní vojenské posádky v zámeckém parku.
1.listopadu uspořádala posádka tryznu na hrobě legionářů.
V prosinci se Libochovice rozloučily s poslední sovětskou posádkou ubytovanou v Myslivně.

Bilance obětí Německého fašismu v Libochovicích a okolí je na tak malé městečko úctyhodná. Od roku 1939 do roku 1945 bylo zabito 118 občanů města a okolí.
Seznam obětí z řad židovských obyvatel
Seznam obětí členů Sokola Libochovice
Seznam obětí ilegální skupiny Obrany národa Libochovice
Seznam obětí ilegální skupiny KSČ Libochovice
Seznam obětí ilegální skupiny KSČ okolí
Kromě obětí z řad ilegální organizace KSČ, Obrany národa a JINDRY byli ještě někteří občané umučení v koncentračních táborech nebo popraveni na základě udání:

BĚLOHLÁVEK Jaroslav - úředník
PAYER Jan - železničář
PUFLER Julius - huťmistr sklárny
BENEŠ Eduard - zam..cihelny /zemřel po návratu z koncentračního tábora/
Seznam obětí bez politické příslušnosti
Seznam občanů, kteří přežili zatčení

zpět        vpřed