Větší část Házmburského panství tedy na počátku 15.století vlastnil Oldřich Zajíc a jeho matka Anna z Libochovic. 25.července roku 1400 dochází k prvnímu obchodu mezi bratry Zajíci.
Oldřich potom postupně spojuje panství opět v jeden veliký celek. Od Mikuláše z Házmburka kupuje 5.ledna roku 1404 vesnici Radovesice a od svého strýce Jana z Budyně kupuje 16.září roku 1405 Budyni.
Z rodu Házmburků pocházel i arcibiskup Pražský Zbyněk Zajíc z Házmburka, který byl arcibiskupem jmenován v roce 1403, ač byl zpočátku příznivec M.J.Husa, přece jej později uvrhl do klatby. Arcibiskup Zbyněk zemřel 28.září roku 1411.
V roce 1410 vlastnili Libochovice Oldřich, Jan, Mikuláš a Jaroslav Zajíci. V roce 1411 Jan Zajíc prodává svůj díl Libochovic svému bratru Mikulášovi. Ten již 19.března roku 1412 prodává vše Oldřichovi.
V roce 1412 vlastnil tedy Oldřich Zajíc z Házmburka 3 díly tvrze a Libochovic. Mezi tím se z dalšího Házmburka, z Viléma, stal loupeživý rytíř, který škodil širokému okolí a zejména svému bratru Oldřichovi. Proto se na přímluvu krále Václava IV. stává v roce 1413 Vilém spoluvlastníkem Házmburského panství.
5.března roku 1414 Jaroslav z Hasenburga a z Libochovic prodal svůj dědický podíl Oldřichovi.

Od této chvíle mají Libochovice opět jednoho majitele, Oldřicha Zajíce. Ten však 9.září roku 1414, na počátku husitských válek, umírá bez potomků. Majitelem panství a Libochovic se stává jeho bratr Vilém Zajíc z Házmburka.
Za husitských válek zůstaly Libochovice silně katolické stejně jako celé panství, kterému vévodil mocný Házmburk a ještě mocnější pán.
Vratislavský rukopis Starých letopisů českých, z konce 15.století uvádí:
„139a/ Na sv. Jiljí (1. září) bratr Žižka v městečku Libochovicích, půl míle od Házmburku, dal upálit kněze. Byli spáleni kněz Pavel řečený Rybka, kněz Jíra řečený Tibist, kněz Tobiáš řečený Vlček, z Litoměřic a kněz Václav řečený Passer, kaplan z Vraního. Ale kněz Jindřich, ten byl zabit za blízkou vsí. Tak dal spálit ty lotry mnichy i kněze, ty násilníky, kteří se dopouštěli násilí na dívkách i ženách. „
Podle nejnovějších studií se však letopisec dopustil omylu. Tato událost se vztahuje k datu 23.dubna roku 1424, když Jan Žižka táhl k Lounům a Žatci a odtud dál do Plzeňska, až ke Klatovům. Městečko nechal vypálit a tehdy vzaly za své i tvrz, kostel a fara. Na náměstí, v místech nynější Statue, byli upáleni dva oltářníci (altaristae) pražského metropolitního chrámu (nostrae ecclesiae) Pavel Rybka a Václav Passer, uváděni jsou jako oltářníci pražského kostela a jako mučedníci (martyres), dva kněží z Litoměřic Jiří Tobiášek a Jan Vlček a dva šlechtici (viri nobiles) Jan ze Mšena a Hynek z Račinovsi. A stalo se to v den sv. Jiří. (die festo S. Georgii), kdy tehdy byla neděle velikonoční. Proto také v Libochovicích meškali cizí kněží. Zemané Jan ze Mšena u Budyně nad Ohří a Hynek z Račinovsi u Roudnice nad Labem, byli zajati na svých venkovských sídlech a dovedeni na smrt upálením do Libochovic. Posledním mrtvým byl místní kněz Jindřich, o kterém vypravuje starý letopisec, že byl sťat za vsí, za poplužním dvorem. (Pravděpodobně v Dubanech, nebo Křesíně.)
Vilém Zajíc nechal po vypálení Libochovic postavit pod Házmburkem opevněné podhradí zvané Podhradín, dnes Městečko. Snad to měla být náhražka Libochovic, protože za války by hrad bez zázemí tvořeném řemeslníky a zemědělci dlouho nevydržel.
Po smrti Vilémově, ujal se panství jeho syn Zbyněk Zajíc z Házmburka, oblíbenec Jiřího z Poděbrad. Zem byla pustošena náboženskou válkou a Libochovice se těžko zdvihaly z popela. V roce 1429 se v okolní krajině shromažďovalo husitské vojsko pod vedením Prokopa Holého, které velice pustošilo krajinu.
K znovuvybudování město vděčí události z roku 1431, kdy Orebité v čele s Prokopem holým oblehli hrad Házmburk a zcela zničili a vypálili podhradní městečko, kde, jak uvádí kroniky, “..až na 25 lidí všechny pobili...”. Zbyněk Zajíc tehdy rozhodl obnovit Libochovice na původním místě.

Přibližně z té doby pochází městský znak, stříbrný zajíc s hraběcí korunou v modrém poli. Z roku 1441 pochází malá pečeť zhotovená ze stříbra a vážící i s přivěšeným řetízkem 3 loty čili 4,9 dkg.
Zbyněk Zajíc již nesídlil na poškozeném Házmburku, ale nechal opravit libochovickou tvrz a bydlel v Libochovicích, čemuž dosvědčuje dopis Jana ze Smiřic z 8.března roku 1446.

Hrad Házmburk sloužil za husitských válek jako klenotnice a to nejen pro královské poklady. Zbyněk Zajíc vrátil opatu Strahovskému v roce 1448 tři perlové humeraly, ornát s perlami, albu s perlovými rukávy, štolu, kaplu, dvě dalmatiky s obrazy vpředu i vzadu perlovými. Svědkové byli Jindřich Berka z Dubé, Jindřich z Duban, Vilím ze Lstiboře a jiní. (B. Paprocký – Diadochos o stavu rytířském str. 221-231).
V roce 1452 daroval Zbyněk Zajíc, nemaje potomstvo, svůj veškerý majetek, svému strýci Mikulášovi z Házmburka a kosti a jeho synům, Janovi a Oldřichovi. Ti společně spravovali majetek od roku 1462. Hejtmanem Libochovického panství byl Jan z Kamenice.
V roce 1469 bylo na Házmburku ubytováno vojsko krále Matyáše Korvína, se kterým Jan Zajíc z Házmburka velice sympatizoval. Vojsko hrad značně poničilo a zpustošilo i okolí a městečko Libochovice. Jan Zajíc se přestěhoval z Házmburku na opravenou tvrz v Libochovicích.
V roce 1477 udělil Jan Zajíc městečku Libochovice ostrůvek “od popluží poplzského řekou k trávníku obecnímu připlavený”.
Na sněmu v Litoměřicích v roce 1494 umírá Oldřich Zajíc z Házmburka a Kosti. Jan je jediným majitelem Libochovic a panství.
Majetek po smrti Jana Zajíce z Házmburka a Kosti (15.května 1495) přebírá jeho syn Mikuláš Zajíc. Ne však na dlouho. Těsně před jeho smrtí (10.července 1496) vlastní rodinný majetek jeho nezletilý syn Jan Zajíc z Házmburka.
Panství a Libochovice spravují jeho poručníci Jan ze Šelemberka a Zdeněk Lev z Rožmitála.

zpět        vpřed