Život v Libochovicích byl velice úzce spjat s blízkým hradem Klep. Když Hynek ze Žlebu v roce 1300 získáním okolních obcí vytvořil základ Klepského panství, tvořily Libochovice jeho hospodářskou základnu. Vývoj Libochovic samotných, můžeme posoudit dle zachované listiny z roku 1307, v níž se dosvědčuje, že Libochovický rychtář (sudí) Michal pro sebe a svoji manželku Kunhutu pronajal si, po dobu svého života, od kláštera v Doksanech, vesnici Černiv (Chyruby), kde mu byla určena cena za 10 lánů, 58 hřiven stříbra ročně. Mimo to je v listině i zmínka o jistém Libochovickém občanu Teodorikovi, což by mohlo značit i velmi malé německé osídlení. Na listině jsou mimo jiné i pečeti pánů z Lichtenburka a města Litoměřice.
V tehdejší době si vesnici nemohl koupil ledajaký rychtář, ale pouze bohatý rychtář městský.
Rozvíjející se obchodní bohatství Libochovic ovlivňovala dosti významná cesta směrem na Louny, která právě tudy vedla. Velký vliv zde měly i nedaleké Litoměřice.
Někdy po roce 1310 nastává první větší zlom v dějinách Libochovic. První, písemná, zmínka o Libochovicích pochází z listiny krále Jana Lucemburského z roku 1335.
Původní listina o koupi Klepského panství králem Janem Lucemburským od Hynka ze Žlebu se nedochovala, tudíž datum tohoto obchodu můžeme položit někdy mezi roky 1310, to je nástupem Jana na Český trůn a rokem 1335, to je prodejem dalšímu majiteli. Mnoho historiků se shoduje na verzi let 1310 – 1314.
V latinsky psané listině se o Libochovicích mluví jako o “ ac villis Lubichowicz, munitione ac oppido ” , tedy městečko – přesněji hrazené městečko. Ovšem nepředstavujme si hradby kamenné. S největší pravděpodobností se jednalo o dřevěné palisády s příkopem. Poprvé je zde zmínka o tvrzi, která tedy musela být o mnoho let starší, vznikem sahající do poloviny 13.století.
Pro vývoj Libochovic byl však mezníkem rok 1335, kdy král Jan Lucemburský, sháněje peníze na válečné výpravy, či možná částečně spláceje svůj dluh, prodává Klepské panství panu Zbyňkovi Zajíci z Valdeka a ze Žebráka, příteli svého syna Karla IV.
Listina z doby Jana Lucemburského je datována na sv. Štěpána, tedy 26.12.1336. V kanceláři českých králů bylo tehdy obvyklé počítání nového roku od Božího hodu vánočního, 25.12., je správnější zařadit tuto listinu k roku 1335.
Všimněme si, že kromě tvrze se v Libochovicích, v roce 1335, připomínají králem Janem ještě dva mlýny, z nichž jeden stál v místech nynější zámecké vodárny u zátoky. Mlýn tedy musel být postaven ještě za pánů z Lichtenburka. Zbořen byl teprve v roce 1874.
Zbyněk Zajíc z Valdeka a ze Žebráka nechal přestavět hrad Klep v mohutné panské sídlo a učinil je svým sídelním hradem, který nazval Hasenburg, on sám a jeho potomci se začali nazývat z Hasenburga. V prvopočátcích Hasenburského panství byly zahrnuty Libochovice s tvrzí, jako hospodářské centrum a vesnice Klapý, Radovesice, Lhota a Poplze.
K základu Házmburského panství je nutné připočítat i panství Budyňské, které Zbyněk Zajíc vyměnil s králem Janem Lucemburským za své panství Žebrácké. Výměna se stala 6.června roku 1336.
V letech 1340 až 1350 založil Zbyněk Zajíc u Libochovic ovocný sad na louce o výměře přes 12 hektarů, který přetrval až do roku 1860.
Podle zachovalých církevních pramenů patřily Libochovice za arcibiskupa Arnošta z Pardubic, v roce 1344 vikariátu Třebenickému a arcijáhenství Litoměřickému.
Zbyňkova kupní smlouva byla potvrzena králem Karlem IV., v celé své výši, 10.března roku 1350.

V polovině 14.století se začala projevovat jistá tendence města Louny o získání vlivu na Libochovicku, což se projevilo v roce 1352 (CIM II. č. 320), připojením Libochovic, Slavětína a Třebenic k lounskému solnímu obchodu.
Další zprávička, která patří spíše do církevních dějin, nám oznamuje, že 19.listopadu roku 1359 “kněz Friczko kanovník Mělnický na praesentací pana Hynka (Zbyňka) z Hasenburga, nejvyššího mistra komory císařské, ke kostelu do Libochovic po smrti faráře Folmara uprázdněnému ustanoven a od děkana Třebenického uveden byl… .
Zprávy o samotných Libochovicích ze 14.století jsou velice řídké. Například v roce 1361 bylo městem Litoměřice pečetěno připojení 3 1/2 lánu dědin k městečku od Zbyňka Zajíce z Házmburka. (CIM IV/1, č. 78, s. 123).
Podstatný zvrat na vývoji Libochovic a to k horšímu, znamenala listina Karla IV. z roku 1366, kde se samotný císař postavil proti odbočce solné cesty z Chebu (z Norimberka), která vedla přes Žatec, Louny a Slaný, kde jsou přímo jmenované zakázané odbočky na Libochovice a Budyni.
Karlovi šlo pravděpodobně o to, aby se hlavní cesta na Prahu ze středního Německa, (západu) nespojovala s cestou ze Saska, (severozápadu), která v jedné své variantě procházela přes Budyni. Toto nařízení oslabilo vliv Loun na Libochovicku, kde poté převládal vliv Litoměřic a zaměření obchodu směrem na Žitavu.
Po smrti Zbyňka Zajíce z Házmburka dne 31.prosince roku 1368 převzali vládu na panství a tedy i nad Libochovicemi, jeho syn Vilém Zajíc z Házmburka a synovec Mikuláš Zajíc z Házmburka. Ti společně vládli až do roku 1379, kdy 3.června Mikuláš Zajíc prodal Libochovice a celý svůj díl, kromě Budyňska, svému strýci Vilémovi, za 12 000 kop grošů. Zajícové z Házmburka se tehdy rozdělili na dvě větve. Házmburskou (Libochovickou) s opevněným bodem hradem Házmburkem a hospodářským centrem Libochovicemi, a Budyňskou, s opevněným bodem a hospodářským centrem v Budyni nad Ohří.
Z předhusitské doby jsou zprávy o Libochovicích velice chudé. Zmínky o farářích spadají do církevní historie uvedené v jiné kapitole.
V roce 1391 uplatňoval jakýsi Prokop z Libochovic nárok na majetek v Mileticích (zaniklá ves u Budyně) a snad v témže roce je jmenován Henzlin z Libochovic, hájící ve Ctiněvsi J.V.ŠIMÁK: České dějiny 1/5. Středověká kolonizace u zemích českých. Praha 1938, s. 657; AČ 31. č. 94, 99.
dědické nároky jménem Margarety a Bohuslavy.
Po smrti Viléma Zajíce 22.září roku 1393 nastala krátká spoluvláda jeho manželky Anny ze Slavětína, po mužově majetku, zvané též z Libochovic a jeho syna Oldřicha Zajíce z Házmburka. Libochovice a Házmburské panství byly tehdy rozděleny mezi 6 mužských potomků. Libochovice však byly rozděleny pouze na tři díly.
15.července roku 1399 sepsali před králem Václavem IV., Oldřich Zajíc a jeho matka Anna ze Slavětína a Libochovic smlouvu o spolumajetnictví dědictví po Vilému Zajíci z Házmburka.

zpět        vpřed