Historie farnosti do roku 1558

Počátky Libochovické farnosti jsou pravděpodobně na konci 13.století a na počátku 14.století.
Když v roce 1292 udělil Heiman z Lichtenburka Libochovicím „magdeburské právo“ , stál již dřevěný kostel a Libochovická farnost byla již zavedena.
Důkaz o farnosti podává také zachovaná zmínka o koupi Klepského panství Janem Lucemburským, kdy se v listině, zapsané okolo roku 1335, uvádí: „…dicti Egrae inibi defluentis sitis, pomeriis, censibus, reditibus, fructibus, proventibus et affictibus, honore, dominio, juribus, patronatus Ecclesiarum, libertatibus et pertinentis universis, in quibuscunque rebus et usufructibus consistant, quae pro nunc ibi sunt vel in futuro fieri possunt, quibus ad fidelem nostrum Hynconem de Sleben,….“
Česky: „…řeky řečené Ohře tam tekoucí ležícími, se sady, poplatky, příjmy, požitky, důchody a činžemi, poctivosti, panstvím, s právy podacími (patronátními) kostelů, svobodami a příslušenstvími všemi, v jakýchkoliv věcech a užíváních pozůstávají, která nyní tam jsou neb budoucně povstati mohou, s kterými věrnému našemu Hynkovi ze Žlebu, od kterého tato zboží jsme koupili,…….”
Tato listina je kupní smlouvou Zbyňka Zajíce z Valdeka a ze Žebráka z  26.prosince roku 1335, potvrzená Karlem IV., v roce 1350.
Podle zachovalých církevních pramenů patřily Libochovice za arcibiskupa Arnošta z Pardubic, v roce 1344 vikariátu Třebenickému a arcijáhenství Litoměřickému.
19.listopadu roku 1359 je uváděno, že “kněz Friczko kanovník Mělnický na praesentací pana Hynka (Zbyňka) z Hasenburga, nejvyššího mistra komory císařské, ke kostelu do Libochovic po smrti faráře Folmara uprázdněnému ustanoven a od děkana Třebenického uveden byl…“. Farář Folmar je vůbec prvním známým Libochovickým farářem. Spravoval farnost možná i za Lichtenburků. Novým farářem, dosazeným Zbyňkem Zajícem byl Friczko Pětipeský z Egerbergu.
Farnost se počala rozrůstat od roku 1391 a průběžně do roku 1852. byly během času spojeny s libochovickou farou: fara v Dubanech, Křesíně, Solanech, Klapém, Slatině a v Chotěšově.
V roce 1382 přiznal Libochovický farář, že je nadací pana Viléma Zajíce z Házmburka zavázán mít u sebe svého zástupce – kaplana. Jedná se o první zmínce o kaplanovi při Libochovickém kostele. Jméno se bohužel nedochovalo.
V roce 1390 je na faru dosazen farář Ondřej.
Po smrti Viléma Zajíce se jeho majetek rozdělil mezi 8 potomků. Majetek postupně získal Oldřich Zajíc z Házmburka, který od roku 1399 spoluvládl se svojí matkou Annou ze Slavětína a Libochovic. Anna z Libochovic založila v Libochovicích roku 1398 kaplanství a v kostele oltář Navštívení Panny Marie, k němuž jí synové Zbyněk, Jaroslav a Jan, v roce 1402, prodali plat v Kostelci – 7 kop pražských grošů. Kostel byl pravděpodobně již tehdy zasvěcen „Všem svatým“.
Zbyněk Zajíc z Házmburka, syn Viléma Zajíce a Anny ze Slavětína, se stal Mělnickým proboštem, posléze kanovníkem Pražským a nakonec po smrti Mikuláše Puchníka byl v roce 1403 jmenován, papežem Bonifaciem IX., za arcibiskupa Pražského.
Po rezignaci faráře Ondřeje byl, 20.března roku 1411, prezentován Mikulášem a Janem z Házmburka a generálním vikářem Janem z Němčic na Libochovickou faru uveden bývalý farář z Počápel, Václav.
19.února roku 1412 uvedl Libochovický farář Václav, nového faráře do Kostelce nad Ohří, kterého prezentovali opět Mikuláš a Jan z Házmburka.
Po roce 1413 vládli Házmburskému panství Oldřich a Vilém Zajíci z Házmburka. Po smrti arcibiskupa Zbyňka Zajíce v roce 1411 nabraly události v Čechách rychlý spád. 6.července roku 1415 byl upálen Mistr Jan Hus, v dubnu roku 1416 napsalo Kostnické concilium bratrům Zajícům z Házmburka, že „…Hus zaslouženou odměnu obdržel, aby tehdy nepravé učení a učitelové ze svých hranic mužně odstranili, se o své přátelé a podané starali, aby nepřátelům znik a pomoc nedávali…“
V nastálých husitských bouřích stáli Házmburkové, jako věrní katolíci, na straně Zikmundově. To se stalo zdejší farnosti osudné.
Vratislavský rukopis Starých letopisů českých, z konce 15.století uvádí:
„139a/ Na sv. Jiljí (1. září) bratr Žižka v městečku Libochovicích, půl míle od Házmburku, dal upálit kněze. Byli spáleni kněz Pavel řečený Rybka, kněz Jíra řečený Tibist, kněz Tobiáš řečený Vlček, z Litoměřic a kněz Václav řečený Passer, kaplan z Vraního. Ale kněz Jindřich, ten byl zabit za blízkou vsí. Tak dal spálit ty lotry mnichy i kněze, ty násilníky, kteří se dopouštěli násilí na dívkách i ženách. „

Podle nejnovějších studií se však letopisec dopustil omylu. Tato událost se vztahuje k datu 23.dubna roku 1424, když Jan Žižka táhl k Lounům a Žatci a odtud dál do Plzeňska, až ke Klatovům. Městečko nechal vypálit a tehdy vzaly za své i kostel a fara. Na náměstí, v místech nynější Statue, byli upáleni dva oltářníci (altaristae) pražského metropolitního chrámu (nostrae ecclesiae) Pavel Rybka a Václav Passer, uváděni jsou jako oltářníci pražského kostela a jako mučedníci (martyres), dva kněží z Litoměřic Jiří Tobiášek a Jan Vlček a dva šlechtici (viri nobiles) Jan ze Mšena a Hynek z Račinovsi. A stalo se to v den sv. Jiří. (die festo S. Georgii), kdy tehdy byla neděle velikonoční. Proto také v Libochovicích meškali cizí kněží. Zemané Jan ze Mšena u Budyně nad Ohří a Hynek z Račinovsi u Roudnice nad Labem, byli zajati na svých venkovských sídlech a dovedeni na smrt upálením do Libochovic. Posledním mrtvým byl místní kněz Jindřich, o kterém vypravuje starý letopisec, že byl sťat za vsí, za poplužním dvorem. (Pravděpodobně v Dubanech, nebo Křesíně.)
Po smrti Oldřichově a Vilémově, ujal se panství Vilémův syn Zbyněk Zajíc z Házmburka, oblíbenec Jiřího z Poděbrad. Zem byla pustošena náboženskou válkou a Libochovice se těžko zdvihaly z popela. Kostel a fara byly opraveny, stejně jako tvrz, na které Zbyněk Zajíc sídlil.
Hrad Házmburk sloužil za husitských válek jako klenotnice a to nejen pro královské poklady. Zbyněk Zajíc vrátil opatu Strahovskému v roce 1448 tři perlové humeraly, ornát s perlami, albu s perlovými rukávy, štolu, kaplu, dvě dalmatiky s obrazy vpředu i vzadu perlovými. Svědkové byli Jindřich Berka z Dubé, Jindřich z Duban, Vilím ze Lstiboře a jiní.
V roce 1452 daroval Zbyněk Zajíc, nemaje potomstvo, svůj veškerý majetek, svému strýci Mikulášovi z Házmburka a Kosti a jeho synům, Janovi a Oldřichovi.
Majetek po smrti Jana Zajíce z Házmburka a Kosti přebírá jeho syn Mikuláš Zajíc. Ne však na dlouho. Těsně před jeho smrtí vlastní rodinný majetek jeho syn Jan Zajíc z Házmburka.
V Libochovické staré farní knize se nachází kopie nápisu z času nového vysvěcení oltáře v Klapském kostele ze dne 26.dubna roku 1493, který zní:
„Anno Domini 1493 26. aprilis Reverendissimus in Christo pater et dominus d. Benedictus Dei gratia episcopus Camensis et baro de Waldstein chorum istum et altaria de novo consecravit et ecclesiam reconciliavit ad instantiam generosi et magnifici domini d. Joannis Leporis cognominati de Hasenburg et Kost etc. consanquinei sui. Item hoc altare consecratum est in honorem S. Joannis Baptistae.“
Česky:
„ Leta Páně 1493, 26.dubna nejdůstojnější v Kristu, otec a pán, Benedikt, z milosti Boží biskup Kamenský a baron z Waldšteina chór a oltář znovu posvětil po předchozím znesvěcení, na žádost vysoce váženého pána Jana Zajíce z Házmburka a Kosti etc., příbuzného svého. Oltář zasvěcen byl ke cti sv. Jana Křtitele.“

Jan Zajíc, který byl přítelem umění a důkladných staveb, nechal libochovický kostel znovu vystavět, pravděpodobně ve slohu renesančním a z kamene, a ke kostelu nechal postavit věž o čtvercovém základu cca 7m širokém, nad jejíž vchodem z pravoúhlého neprofilovaného ostění se dosud nachází letopočet 1541, za vchodem se nachází schodiště a dole jsou prolomena malá obdélníková okénka. V jedné třetině věže se zachoval erb pánů Zajíců z Házmburka. Okolo kostela byl zřízen hřbitov, kde se pohřbívalo do roku 1583.
Po Janově smrti zdědil Libochovice Kryštof Zajíc z Házmburka. Co všechno tehdy patřilo k Libochovicím můžeme číst z rozdělení pozůstalosti, z dílu patřícímu Kryštofovi Zajíci.
Ovšem Kryštof dlouho Libochovice nevlastnil. 7.října roku 1558 prodává veškerý svůj Libochovický majetek panu Janu nejstaršímu z Lobkovic. Ve smlouvě jsou uvedeny 3 farnosti na Libochovicku: „…podacími kostelními v Libochovicích, v Dubanech, v Klepy, -….“. Tehdy spadaly pod Libochovickou farnost fary v Dubanech a Klapém.
V roce 1557 odkázal Wolf Fuxa k Božímu domu, na vystavění špitálu pro chudé jedno sto kop míšenských. Peníze byly uschovány u Kašpara Smetany, úředníka pánů z Lobkovic, pro pozdější použití.

zpět        vpřed