Kostel nechal pravděpodobně postavit Matěj z Duban, připomínaný v roce 1282, již v roce 1278. Kostel byl tehdy ještě bez věže.
Je-li toto datum založeno na pravdě, jedná se o nejstarší původní stavbu na libochovicku.
Presbytář kostela byl nově sklenut ve 14. století, v pozdně gotické době byla přistavěna věž a zřízen nový portál.
V roce 1378 můžeme nalézt první známé jméno dubanského faráře, Jana, kterého podávali všichni majitelé vesnice: Aleš, Jan, Jindřich, Petr a Jiří z Duban.
V roce 1394 daroval Aleš dubanskému faráři domek vedle fary, aby si mohl vydržovat vikáře.
4. ledna roku 1395 presentoval Oldřich z Hazmburka, pak panoše: Aleš a Demetrius z Duban společně na místo zemřelého faráře Jana za faráře do Duban, Hanka ze Slavětína. Lib. Conf. I. str. 207.
I když pánové na Dubanech svůj majetek pozvolna prodávali pánům Zajícům z Házmburka, je však jisté, že si Jindřich Beránek z Duban ponechal podací kostelní a možná také část tvrze, protože v roce 1433 bylo ujednáno, že jednou bude podával ke kostelu dubanskému pán hradu Hazmburka a po druhé Jindřich, nebo jeho potomci.
Zhruba souběžně se založením kostela byla v Dubanech zřízena i fara, která se stala i děkanstvím. Svým významem předčila ve své době faru libochovickou. Patřilo k ní 135 korců polí, 35 provazců luk, 70 provazců lesa v Šebíně a kopec Senec. Kromě toho dostával farář od osadníků 6 grošů od každé krávy dojné, 3 groše od nedojné, jisté dávky ve vejcích a zvlášť příplatky za koledy.
V roce 1465 byl v kostele pochován husitský vojevůdce Jan Beránek z Duban a Žichova.
V době husitských válek byli kněží nepochybně katoličtí, potom ale utrakvističtí. Až fanatický katolík Jiří z Lobkovic nechal vyhnat posledního utrakvistického faráře, fara byla od roku 1570 opuštěna a v roce 1623 zcela zanikla. Kostel byl připojen k Libochovicím jako filiální.
V roce 1701 byla u kostela postavena Boží muka.
V roce 1740 byl kostel celkově opraven.
Sochař Jan Šturm z Libochovic vyhotovil za 60 zl. v roce 1783 novou renesanční kazatelnu.
V době napoleonských válek, byly v r. 1810, podle císařského nařízení nuceně odevzdány na ražbu nových rakouských mincí dva stříbrné kalichy.
Zádušní jmění kostela sv. Petra a Pavla v Dubanech činilo v roce 1876:
a) orné půdy ve výměře 61. jiter 45 čtv. s. čili 34 4/5 hektarů;
b) luk ve výměře 6 jiter 1.430 čtv. s. čili 3 13/14 hekt.
c) Jistiny hotové 78.399 zl. 69 kr.

Při opravě v roce 1863-64 byly poněkud zvýšeny obvodové zdi a na jižní straně bylo proraženo pseudogotické okno.
V témže roce byl prodán J. Leníkovi kus kostelního pozemku s podmínkou, že na něm nesmí být vystavěn obytný dům. Byla na něm proto vystavěna pěkná buková stodola.
23. října roku 1864 byl nově obnovený chrám Páně v Dubanech posvěcen, a od té doby přeložila obec tak zvané posvícení s neděle před sv. Havlem na neděli po sv. Havlu, tedy na den skutečného posvěcení chrámu Páně.
V roce 1958 se začalo s restaurováním skládacího oltáře a práce na něm trvaly až do roku 1967.
Věž kostela byla zrekonstruována v roce 1961.

Poslední oprava kostela se udála v roce 1993.

Popis kostelíka:
Budova kostela je postavena z lámané opuky, omítnutá a skládá se z obdélníkové lodi, pravoúhle zakončeného kněžiště a z jižní věže.
Věž má čtvercovou základnu, je dvoupatrová, ve spodní části prolomená portálem, ve výši prvního patra jsou dvě zazděné střílny, nahoře má z každé strany jedno velké okno, které je sklenuto v lomeném oblouku a profilováno na ostění dvěma oblouny a žlábky.
Vnitřek obdélníkové lodi 9,80 m dlouhé a 7,30 m široké je nezdobený, zakrytý rovným stropem. Vítězný oblouk má rozpětí 3,45 m je hladký, nečleněný, ke kněžišti obrácené straně jsou omítkou zamazané zbytky listových pasů tesaných z kamene.
V původním kněžišti, 5,60 m dlouhém a stejně širokém, je jednoduchá křížová klenba, jejíž paty tvoří ve čtyřech koutech pískovcové kvádry ve výši asi dvou metrů, s římsami různě pracovanými, vždy do tří stran dvanáctiúhelníka a různými pečlivě tesanými vzory.
Na prvém, při t. zv. vítězném oblouku, vytesána je hlava fauna s listnatým věncem kolem čela, na druhém, protějším, pouze révové listy. Na ostatních obloucích za oltářem je vytesána hlava ženy a opět hlavička fauna, z jehož čela a brady vyrůstají listy. Malý detail vinné ratolesti s hroznem, vezděný na vítězném oblouku je vytesán z pískovce. Na svorníku klenby je umístěn znak zakladatelů kostela, pánů Beránků Dubanských z Duban. Zachoval se také i náhrobní kámen Jana Beránka z Duban a Žichova - husitského vojevůdce, zazděný nyní v kněžišti proti sakristii, s již velmi těžce čitelným nápisem:
* anno dmni m * cccc lx * v feria secunda ante nativitatem s. virginis Marie obiit gener. dns Jons de duba et Zichow

Z kněžiště vedou do sakristie s rovným ostěním obložené dveře, v hořejších koutech prohnutým nadpražím, s zešikmenou přední hranou. V interiéru kostela je pozoruhodný sedlový portálek v presbytáři, výklenkový sanktuář a v závěru hrotité okénko. Dřevěná kruchta je z minulého století. Střílny ve věži byly zazděny zvenčí.
Hlavní oltář je gotický, třídílný, z počátku 16. stol. vyřezaný ze dřeva a malovaný, bez stolu 4.30 m vysoký, 2.20 m široký. Na predelle uprostřed ve skřínce je reliéf večeře Páně, po stranách malované rozviliny s andělíčky, šedé s černými konturami na červenavé půdě. Na střední hlavní desce oltářní stojí postavy Panny Marie, sv. Barbory a Kateřiny, na vnitřních stranách křídel postavy sv. Petra a Pavla, všechny v provedené plochém reliéfu, 1.06 až 1.10 m vysoké.
Na vnějších stranách křídel oltáře a na postranicích zavřeného oltáře je namalováno uprostřed Zvěstování Panny Marie, na druhém křídle přináší anděl s bílým rouchem a nachovým pláštěm slova Páně napsaná na stužce ovinuté kolem žezla. Na postranicích stojí sv. Alžběta a sv. Markéta. Pozadí tvoří skalnaté krajiny. Velkost každého obrazu je 1.40 x 0.48 m. Na vrchu oltáře je gotická architektura sestávající se ze šesti fial spojovaných obloučky; mezi nejvyššími uprostřed stojí na zvláštním podstavci socha sv. Václava, mezi postranními soškami starého krále se žezlem a říšským jablkem a mladého knížete s knížecí korunou (Jagellovci ?).
Na postranních oltářích barokní obrazy sv. Petra a sv. Kateřiny z 18. stol.
Gotická opuková křtitelnice je 0,87 m vysoká, pochází z doby ranné gotiky. Na široké hladké noze spočívá osmihranný kotel o průměru 0,70 m, na plášti ozdobený znaménky vytesanými ve dvou plochách: 1. Růžice osmilistá ; 2. dvě ; 3. tři stromečky (panáčkové ?) ; 4. dvě ; 5. opět tři stromečky; 6. a kalich; 7. tytéž stromečky; 8. klíč s hvězdou.
Kazatelna je rokoková a vyrobil ji v roce 1783 Jan Šturm z Libochovic. Nese reliéf rolníka při setí na poli pod kopcem Jiřetínem, na jehož vrcholu je kaplička. Varhany z poloviny 19. stol. jsou funkční.
Zvony byly na kostele původně čtyři, z nichž ten první je zde dodnes.
První byl vyroben Tomášem Jarošem z Brna v roce 1552. Výška zvonu je 0.89 m, průměr 0.97 m. Kolem koruny je ornamentální pás rozvilin vyrůstajících z tritonů, na plášti z jedné strany znak habsburský a nad ním nápis v pravoúhlém rámu:

FERDINANDVS DEI GRA ROMANORVM HVNGARI
A ET BOHEMIE ETC REX ARCHIDVX AVSTRIAE MDXXXXIIII

Po straně v pravoúhlém orámování:

VOX MEA VOX VITE VOS VOCO A D SACRA VENITE
THOMAS IAROSCH BRVNENSIS AVXILIO DIVINO ME FVDIT MDLII

česky:"Hlas můj, hlas života. Volám Vás, k službám božím přijďte."
Na druhé straně pláště je prázdný kříž a podél spodního okraje ornamentální pásek.

Druhý, již neexistující, zvon byl vyroben Brikcím z Cimperka z Nového města Pražského v roce 1580. Výška zvonu byla 0.85 m, průměr 0.83 m. Kolem koruny byly malé biblické reliéfní výjevy, pod nimi perlovec, pak řada visutých akantových listů, na plášti z jedné strany byl lobkovický znak, nad ním nápis:

Girzi z Lobkowic na Hazmburku Libiechowicych a Mielnice

pod ním:
IN DOMINO CONFIDO.

Dole byl umístěn kulatý medailon s figurou Spravedlnosti.
Na druhé straně pláště nápis:

Ke cti a chwale Gmena pana Boha wieczneho s dowolenim Urozeneo Pana Pana Girzyo z Lobkowic
na Hazmburce Libiechowicych a Mielnice etc. geo miti Cysarze Rzymo Rudolpha komornika etc. Puwodem
Pana Iakuba Woty Heytmana Panstwi Hazmburskeho
Slowutny Brykcy Zwonarz z Cynperka w Nowem Miestie prazskem nakladem Obce nalezite k zadussy do Duban, tento Zwon gest udielal Letha 1580.

Dole dva znaky evangelistů a otisky obou stran zvonařovy osobní pečetě.

Třetí neexistující zvon byl vyroben Zachariášem Dietrichem v roce 1710. Výška zvonu byla 0.48 m, průměr 0.51 m. Kolem koruny byl nápis:
ZACHARIAS TIETTRICH HAT MICH GEGOSSEN 1710.
Na plášti prý byly velmi nepěkně udělané reliéfy sv. Petra a Pavla.
Dříve se tímto zvonem zvonilo poledne.

Čtvrtý zvon, či spíše zvonek, byl maličký, umíráčkový, bez jakékoliv výzdoby.

Jak již bylo uvedeno po rekvizicích pro armádní účely za 1. i za 2. světové války zůstal pouze největší zvon z r. 1552.

zpět        vpřed