Kostel byl založen klášterem v Doksanech a první zmínky o něm pocházejí již ze 14.století.
Jen málo se zachovalo ze starých záznamů.
V první polovině 15. století věnovaly premonstrátky z doksanského kláštera kostelu sochu Panny Marie s dítětem a malými prosebníky, která se postupem let stala ústředním předmětem lidové úcty.
Po roce 1577 žádal libochovický farář Václav majitele obce Chotěšova Václava Kaplíře ze Sulevic a na Milešově o chotěšovskou faru. Znamená to, že místo faráře v Chotěšově nebylo tehdy obsazeno.
Ovšem již v roce 1595, byla obec a celé panství zabaveno Jiřímu Popelovi z Lobkovic, můžeme nalézt v listině, kterou napsali faráři z libochovického panství arcibiskupu Zbyňkovi Berkovi z Dubé ohledně předpokládaného prodeje panství nekatolickému pánu, jméno chotěšovského faráře Františka z Bíliny.
V roce 1608 byl farářem kněz Sebastián.

V polovině 17.století byla fara zrušena a kostel se stal expoziturou libochovického děkanství.
Na počátku 18.století již byl kostel natolik zchátralý, že hrozil zřícením. Proto dala litoměřická konzistoř svolení k jeho zboření a výstavbě nového kostela. Zachována zůstala pouze gotická kostelní věž.
V roce 1730 byl položen základní kámen nového kostela. P.Podhorský do něj vložil pozlacené „reliquiarium“ s, na olovu psaným, datumem a jmény děkana P.V.Hennigera ze Seebergu, kaplanů P.J.Podhorského, M.Marakače a C.Maxy, hejtmana panství V.Tvrzníka, nadlesního B.Haslera, purkrabího J.Mayera, důchodního J.Preczana, kontribučního písaře T.Kreczmara a primase libochovického V.Tayzíka.
Stavbu provedl stavitel P.P.Columbani. Výstavba trvala sedm let a přišla farníky na 7000 zl. Kníže Walter Xaver z Dietrichsteina přispěl sám částkou 1000 zlatých, jako dar za uzdravení své manželky. Z toho důvodu bylo z Libochovic do Chotěšova konáno procesí, kterého se kníže osobně zúčastnil.
Po celou dobu výstavby kostela byla socha Panny Marie postavena na velkém oltáři v kostele Všech svatých v Libochovicích.
15.srpna roku 1737 byla socha ve slavném procesí, za veliké účasti lidu, přenesena zpět do nově postaveného a vysvěceného kostela.
Hlavní řeč držel libochovický děkan P. Václav Henniger ze Seebergu, načež byla socha, ozdobená vzácnými šaty, perlami, korály a českými granáty, uložena do barokní skleněné vitríny na hlavním oltáři.
Na závěr slavnosti se střílelo z moždířů, a když čípek z moždíře padl děkanovi z Hennigeru k nohám, považovalo se to za znamení jeho brzké smrti.
Do kostela a k této soše pak putovala celou dobu nesčíslná slavná procesí z širokého okolí za zpěvu nábožných písní. V pamětní knize se vypráví o několika zázračných vyslyšeních na přímluvu chotěšovské Panny Marie.
Od roku 1738 nechávalo město Libochovice každého roku dne 4. února v Chotěšově u oltáře Panny Marie sloužit mši svatou a město dávalo na oltář 1 libru voskových svíček. V tento den v roce 1738, když skrze neopatrnost šafáře a čeládky v obecním domě vypukl oheň, a obecní dvůr a některé blíže stojící stodoly shořely, slíbil šafář a okolo stojící lid, že budou každý rok nechávati sloužit svatou mši k Panně Marii. Jak slib byl vyřknut, vítr se obrátil do polí směrem k Chotěšovu, a tak se podařilo oheň uhasit a ostatní stavení města byla zachráněna. Tento „zázrak“ byl přičítán Chotěšovské Panně Marii.
V roce 1739 byly do kostela instalovány staré varhany z kostela Všech svatých v Libochovicích.
V roce 1826 byla farní budova v Chotěšově v rozvalinách.
V roce 1851 podala obec Chotěšov spolu s obcí Černiv žádost o zřízení fary u chotěšovského kostela. Zároveň s touto žádostí podali expozité P.Karel Zima a P.Antonín Černý o pozdvižení expozitur na fary v Klapém a Křesíně. 4.listopadu téhož roku byla ustanovena komise ve složení:
“P. Michael Feresch, biskupský vikář a farář Třebenický
Arnošt Kaubek, komisař c. k. okresního hejtmanství v Slaném
František Sýkora c. k. berní okresu Libochovického co patronátní komisař
administrátor P. Josef Ehl
starostové obcí: z Chotěšova Faust
z Křesína Podaný
z Klapého Lizl
Ignác Tomec co protokol vedoucí.”
V zápisu komise bylo uvedeno, že:
„Dokázáno jest, že v Chotěšově, v Klapým a v Křesíně od času nepamětných až do třicetileté váhy samostatní farářové pozůstávali, potom ale pro nedůstatek kněžstva administrací těchto far svěřena jest faráři Libochovickému, a konečně starou fassí z archivu Pražské konsistoře též dokázáno, jaké příjmy z poli, z desítku atd. každé z těchto jednotlivých far náležely“.
Obce Chotěšov a Černiv se zavázaly postavit novou farní budovu.
Ke zřízení farnosti skutečně došlo v únoru roku 1852 a na faru chotěšovskou byl povýšen bývalý biskupský ceremoniář P. Josef Kučera.
Ten nechal kostel v roce 1876, nákladem zádušním 4868 zl. 17 kr., opravit.
Po P.J.Kučerovi dlouhá léta v Chotěšově působil farář a později děkan Antonín Dušek, který v roce 1930 odešel jako probošt do Mělníka.
Do zdejšího kostela docházelo po různých cestách až 21 procesí z blízkých i vzdálenějších osad, zpravidla se soškou Panny Marie. Vycházel jim vstříc děkan Dušek nebo později jeho nástupce farář Ksandr s ministranty. Kostel, náves i všechny tři hostince pak byly plné hudby a zábavy.
Doba po únoru 1948 nebyla pro chotěšovský kostel příznivá, procesí ustala a po smrti faráře Ksandra zůstala fara již neobsazená. Kostel začal zubem času chátrat. V roce 1976 se zřítila sanktusová věž do střechy kostela nad kněžištěm. Kostel musel být uzavřen a v obci nebyly konány již žádné bohoslužby. Po nejnutnějším zajištění stavby a různých pokusech o opravu se až v roce 2000 podařilo zahájit generální opravy..


Popis kostela.
Budova farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, má k severu obrácené kněžiště. Je složena se z gotické věže, z barokní, obdélníkové lodi a z kněžiště zakončeného polokruhem. Zdivo je z části lámaný kámen a z části pískovcový kvádr, je omítnuto okrově bílou fasádou. Zevnějšek budovy je členěn prostými lesenami a na každé straně jsou tři barokní okna. Ve vyšším patře věže jsou čtyři velká gotická okna. Vnitřek kostela je zcela jednoduchý, v lodi i kněžišti zakrytý stropem, 21,00 m dlouhý a 9,60 m široký.
Na hlavním oltáři je umístěna socha Panny Marie s Ježíškem z 1.poloviny 15.století, vysoká 1,20 m, vyřezaná ze dřeva, silně prohnutá v boku a u nohou má dva prosebníky.
Kazatelna pocházející ze 16.století je kamenná na pilířku s korinthskou hlavicí, řečniště do sestrojené šestihranu, v jeho výplních je reliéf Matky Boží s dítětem, reliéf sv. Jiřího na koni zápasícího s drakem a hazmburský znak. Ve dvou ostatních jsou stylizované kytice.
Zvony byly na kostele původně tři.
1. zvon měl výšku 1,10 m a průměr 1,18 m. Kolem koruny byl široký ornamentální pás s bohy a nad ním i pod ním jednořádkový nápis:

EIN CHRISTICH WERCH BIN ICH ZU GOTTES WORT RUF ICH PAVLVS MVNCH ZA LAVN GOS MICH ANNO 1608
HOSIZANNA MIT SYSSN SCHAL ICH SVNG KLING VRRBERG W TAL WEM WIRT HORN MEIN KLANG SEIM KIRCHN GEN NICHT LANG

Pod tímto nápisem byly visuté hrozny a na plášti nápis:

LFTHA PANIE 1608 LIT GEST ZWON W MIESTIE LVNA NAD OHRZY KE CTI A CHWALE PANV BOHV WSSEMOHAVCYMV TEZ KV POCTIWOSTI BLAHOSLA WEN PANNE MARIGI A WSSEM BOZYM SWATYM
K ZADVSSY CHOTESSOWSKEMV ZA CTIHODNEHO KNIEZE SSEBESTYANA FARARZE TOHO CZASV CHOTESSOWSKEHO ZA VROZENEHO PANA IANA KAROWCE NA KOWIC HEYTMANA PANSTWI LIBYCHOWSKEHO
WITA ZAVBKA RICHTARE ZA IANA MLYNARZE MARTINA KAWLVCHA TOMASSE LENIKA GIRZIKA HASY GIRZIKA
WALBA OTMARA TATRMANA KONSSELVW CHOTIESSOWSKYCH ZA WONDRZEGE RICHTARZE MARTINA KLYMSSE MATIEGE KRČMARZE KONSSELV W CZERNISKYCH ZA TIECHTO KOSTEL NIKV GYRZIKA NERADA PAWLA IANDI IAKVBA POLIWKY
MARKA BARTONOWIC WAWRZINCE DWOZÁKA S CZERNIWA

z druhé strany se nacházel krucifix s Matkou Boží a sv. Janem a nápis:

GLICK VNT VNGLIK IST ALLE MORGEN MEIN FRISTICK.

Dolní části byl rostlinný pás.

2. zvon měl výšku 0,83 m, průměr 0,90 m. Byl přelit dle starého zvonu, z něhož byl převzat nápis kolem koruny:

tento zwon dielan ke czti a k chwale panu buohu matcze bozy wssiem swatym

3. zvon měl výšku i průměr 0,75 m. Byl hladký, s reliéfem Madonny na plášti a nápisem kolem koruny:

GEGOSSEN VON FRANZ GOLD IN LEITMERITZ ANNO 1845.

Po obou světových válkách zůstal na věži pouze jeden zvon. Ostatní byly zrekvírovány.

zpět        vpřed