Historie farnosti od roku 1595 do roku 1700

Komora královská chtěla Libochovické panství prodat nekatolickému pánu Tiburcímu Žďárskému ze Žďáru. Proti tomuto rozhodnutí se zdvihla silná vlna nevole. Arcibiskupu Zbyňkovi Berkovi z Dubé byly adresovány stížné dopisy, datované rokem 1595, nejen od konšelů města, ale i od farářů Libochovického panství:
Listina je důležitá pro získání přehledu obsazenosti Libochovické farnosti. Je jisté, že již v roce 1594 byl Libochovickým farářem Jan Purgkrabek z Plzně. Klapskou faru držel Silvestr Jiljího ze Strakonic, Křesínskou Martin Jiljího ze Strakonic a Chotěšovskou faru pak František z Bíliny. Dubanská a Slatinská tehdy nebyly obsazeny.
Arcibiskup orodoval u císaře písemnou žádostí ze dne 15.května roku 1602. Z prodeje pak sešlo. Arcibiskup dokázal vysvětlit císaři, že ztráta na katolickém obyvatelstvu by přečíslila příjem 150 000 kop míšenských, které by za prodej královská komora získala.
V roce 1604 bylo Libochovické panství propůjčeno Sedmihradskému knížeti, Zikmundu Báthorymu.
Po odchodu faráře Purgkrábka nastoupil na uvolněnou faru páter Ondřej Franc. Ihned po jeho jmenování, děkanem Litoměřickým, na Libochovickou faru, podal proti jeho jmenování protest rektor Jezuitské koleje v Chomutově, Martin Bautius.
S farářem Ondřejem neměl problémy jen rektor Jezuitské koleje, ale i Libochovičtí radní. 3.dubna roku 1601 píší arcibiskupovi, aby kněze Ondřeje, který k němu do Prahy odešel, poslal zpět, či za něho našel náhradu. Důvodem byly blížící se velikonoční svátky (22.dubna 1601).
V roce 1601 byl dostavěn kostel sv.Vavřince. Město požádalo arcibiskupa Zbyňka Berku z Dubé, aby jej vysvětil.
Pravděpodobně po dalších neshodách mezi farářem a městem vznikl další dopis psaný, 1.února 1602, purkmistrem a radními města, kde prosí arcibiskupa o odvolání farářovo, který již v roce 1601 si u nich vyžádal propuštění z farnosti, ale prý, že jinou faru nedostal, tak své propuštění odvolal a chce v Libochovicích zůstat až do 24.dubna 1602. Ostatně za jeho přeložení orodoval i Jaroslav Bořita z Martinic dne 10.dubna roku 1602. Zda byl nakonec farář Ondřej Franc odvolán není známo.
Libochovický hejtman Jan Hannover nechal v roce 1608 ulít nový zvon do Chotěšovského kostela, farářem v Chotěšově byl tehdy kněz Šebastián.
V roce 1610 byl kníže Zikmund Báthory, pro zradu na císaři, zatčen a uvězněn. Ve vězení nakonec roku 1613 umírá.
V ten samý rok získává, od císaře, Libochovické panství nejvyšší purkrabí pan Adam ze Šternberka.
V roce 1613 nechává Jakub Petřík, do hlavní levé zdi kostela Všech svatých, zazdít náhrobní desku s tímto nápisem:
„Memoria lugubris mortis et sepulturae praenobilis viri domini Joannis Kavkovecii de Kavkovic, capitanei ditionis Libochovicensis, qui obiit 21. maji anno 1613.
A Jacobo Petrik N. P. S.
Quis tegitur saxo hoc? Janus, Caesar Rudolfus
Cui de Kavkovic nobile stemma dedit.
Terrenum quod erat, terram hanc petit. Deus alme!
Ad coelos animam fac remeare piam."
Česky:
„Památka smutková smrti a pohřbu urozeného muže, pána Jana Kavkovce z Kavkovic, hejtmana panství Libochovického, který zemřel 21. května roku 1613.
Od Jakuba Petříka postavena.
Koho kryje kámen tento? -- Jana, kterého Císař Rudolf
do stavu šlechtického příjmím: z Kavkovic povýšil.
Což pozemného bylo, zem tuto hledá.
Nech milostivý Bože, duši do nebes se navrátiti."
Jakub Petřík, byl Libochovickým písařem.

Adam ze Šternberka však majetku moc dlouho neužívá, protože přichází rok 1618 a s ním vzbouření Českých stavů. V roce 1619 opouští Adam ze Šternberka Čechy. Majetek jeho je zkonfiskován. V roce 1619 bylo Libochovické panství prodáno městu Krupka, odtud jej získává Petr ze Švamberka. Ten jej drží až do bitvy na Bílé hoře. V roce 1620 jej zpět získal Adam ze Šternberka.
Po Adamově smrti, 10.února roku 1623, panství Libochovické přešlo pod Marii Maxmilianu ze Šternberka, manželku. Jeho syn byl tehdy nezletilý.
V roce 1624, 7.srpna, postihl Libochovice veliký požár, při kterém lehl popelem kostel i fara. Žár ohně byl tak velký, že došlo k roztavení zvonů. To dokazoval nápis na velkém zvonu „Marii“, který dnes již neexistuje:
„Leta Páně 1625 zvon tento slit jest ke cti a chvále Boží a k poctivosti blahoslavené panny Marie a všem Božím Svatým, kterýž leta 1624 ve středu po proměnění Krysta Pána (t. j. 7. srpna) skrze nešťastnou příhodu ohně k skáze přišel a zase od Tomáše Fryče, zvonaře v městě Roudnici nad Labem slit jest nákladem vši obce města Libochovic a všech ostatních k témuž záduši náležejících, toho času za dvojí ctihodného kněze Matouše Erynacia, pána Valentina Svobody hejtmana, pána Floriána Farvusa důchodního, pána Tana Makovce obročního, pisaře pána Jiřího Wrány, primasa pána Víta Kunatky, purkmistra pána Jana Rabuský ho, pána Jana Harcouna radního.
Samému Bohu bud čest sláva všech svatých Jeho."
Po dlouhé době se zde objevuje jméno Libochovického faráře, kterým byl, (možná již i dříve), v roce 1624 Matouš Erinacius (Ježek).
O dalším zvonu svědčí datum jeho vzniku na jeho těle: „Leta 1630 zvon tento slit jest ke cti a chvále Pána Boha k záduší chrámu Všech Svatých v městě Libochovicích nákladem slovutného pána Jana Harcouna měšťanína téhož města a Anny manželky jeho.
Tomáš Fryč zvonař měšťanín města Roudnice."
Tento zvon dnes již také neexistuje.
Syn Adama ze Šternberka, František Matyáš Karel, se v roce 1634 ujímá vlády nad zděděným panstvím.
V roce 1642 byl Libochovickým farářem Vavřinec Hostmann
Z časů třicetileté války se o duchovní správě téměř nic nezachovalo. Zmínky se týkají zničení vsi Lhota, která ležela mezi Poplzemi a Evaní.
Z 1.října roku 1644 pochází zpráva o „kšeftu“ Víta Kunatky z Libochovic, kde doslovně stojí psáno, že:
„Dvojí ctihodný kněz Vavřinec totiž Hostmann neb Hartmann, farář náš Libochovský takovou krávu na sebe bere, a kdeby toho potřeba ukazovala, z ní sám odpovídati chce. Peněz, které k záduší vykládati povinen jsem na rok budoucí, vydal jsem dvojí ctihodnému knězi Vavřincovi 4 zl. 36 kr. Relatores kšaftu: Jan Makovec, Vácslav Varnuška, Vácslav Mařík, spoluradní, Jan Střelec rychtář městský, Vácslav Kochtan místopísař.. "

9.srpna roku 1648 umírá, na následky poranění ruky švédskou kulkou, František M.Karel ze Šternberka. Libochovické panství spravuje jeho manželka Ludmila Benigna.
V té době byl již na Libochovické farnosti farářem kněz Blažej. Po jeho odchodu byli do Libochovic posláni kněží z  Tovaryšstva Ježíšova, z nichž je známo jméno kněze Daniela Felixe, který zde byl ještě v roce 1650. Ovšem v tom samém roce nastoupil na zdejší faru Jan Krubius,(Kruba), který si stěžoval, že faru obdržel pozdě a že ji spravovali Jezuité a on nemůže pracovat mezi tolika nekatolíky. Proto ještě v roce 1650 odchází coby děkan do Slaného.
Farnost však nebyla dlouho osamocena. V ten samý rok, totiž 1650, přichází páter Duchoslav Ignác Mitis, který 45.let v Libochovicích zůstal a mnoho dobrého vykonal.
Za jeho duchovní správy měla Libochovická farnost 5 far: Chotěšovská, Klapská, Křesínská, Solanská a Libochovická. Kostel Dubanský a Slatinský byly filiální, protože nebyly obsazeny farářem.
Okolo roku 1650 žádal farář Mitis na osadnících i vrchnosti dvojnásobného desátku a daň z hovězího dobytka, tzv. „železné krávy“. Osadníci z Chotěšova a Černiva tehdy žádali na panstvu, aby nedovolili faráři tyto desátky vybírat. Zřejmě ale u vrchnosti nepochodili.
Farář Mitis nechává v roce 1660 založit první Libochovickou matriku. Z ní lze vyčíst, že farnost zasahovala, pro velký nedostatek farářů v období třicetileté války, i mimo své hranice. Zejména na: Brníkov, Břežany, Žabovřesky, Budyni, Kostelec, Vrbku, Podbradec, Vorasice, Strádonice a jiné.
Další velký požár vznikl v roce 1661, vylétající jiskry z komína zámeckého pivovaru zapálily zámek, radnici, kostel a faru a poté polovinu města. Hraběnka Ludmila Benigna ze Šternberka, vědoma si zodpovědnosti za požár, povolala na znovupostavení kostela stavitele Vlacha Dominika. Ten však ve snaze ušetřit si peníze do vlastní kapsy špatně vedl stavbu a když hrozilo její zřícení, sebral vše co mohl a utekl. Hraběnka byla nucena najmout nového stavitele a nechat kostel přestavět.
Bohoslužby se vykonávaly v zámecké kapli.
Ohledně požáru byl v matrice učiněn tento zápis:
„Leta Páně 1664 dne 23. junii s povolením dvojctihodného PP. Duchoslava Mitise a dle žádosti rodičův po zmaření matriky skrze nešťastný oheň zapisují se dítky v městě Libochovicích pokřtěné a v předešlé knize zapsané, jakž níže následuje: leta Páně 1650 atd."
Dále se zde nachází záznam: „…. zdržoval se okolo roku 1668-1670 pán Jan rytíř Taaffe co stolba v Libochovicích.“
Dne 21.května roku 1672 prodala Ludmila Benigna hraběnka ze Šternberka svému synu Václavu Vojtěchovi hraběti ze Šternberka, pánu na Zelené Hoře, Vršovicích a Dürnholzi, dvornímu maršálku K.Č. panství Libochovické a Budyňské spolu s vesnicí Malé Vojnice. Ten však již v roce 1676 prodává Libochovické panství hraběti Gundakarovi z Dietrichsteina a jeho manželce Alžbětě Konstancii.
Zápis z matriky hovoří o velkém požáru, při němž lehlo popelem celé město, dne 16.září roku 1676. O čtyři roky později v roce 1680 probíhala po celých Čechách epidemie moru. V matrice je jen velice krátká zmínka:
„Annus 1680 contagiosus secutus non sunt inscripti, qui in domino, muniti tamen, obiverunt. Requiscant in pace.“
Česky:
Roku 1680 následující zápis je o nakažených, které však náš vládce ochraňuje. Odpočívejte v míru.
V roce 1690 zemřel kníže Gundakar z Dietrichsteina. Nemaje však potomky, převzal Libochovické panství jeho synovec kníže Ferdinand Josef z Dietrichsteina.
Po téměř 43 letech samostatného farářování obdržel konečně farář Mitis v roce 1693 kaplana na výpomoc, jménem Jan Funek a v roce 1694 pak pátera Víta Václava Marka.
Farář Duchoslav Mitis umírá 21.května roku 1695. Po něm nastupuje na Libochovickou farnost děkan Karel Hofer z Lobensteina, který měl za kaplany : pátera Matěje Feliře, pátera Šimona Zeplichala a pátera Canuta Maxu, minoritu z Klatov, kteří zde zůstali až do farářovi smrti.
Po smrti knížete Ferdinanda se ujímá panství, v roce 1700, jeho syn Leopold Ignác z Dietrichsteina.

zpět        vpřed