Historie farnosti od roku 1801 do roku 1900

Ať se již předešlý příběh odehrál či byl jen vymyšlen, dne 15.června roku 1800 se rozhořel škodlivý oheň a během 45 minut bylo město v jednom plameni. Tuto katastrofu přestál bez poškození pouze kostel, fara a několik domků v nynější Tyršově ulici.
Ignác Rudisch však nezastával děkanské místo dlouho. Zemřel 21.července roku 1801, ve věku 57 let, na vodu v plicích.
Jeho nástupcem byl zvolen bývalý Jezuita Emanuel Böhm z Prahy. (Jeho kaplani jsou uvedeny v jiné kapitole).
Ten nechal v dubnu roku 1805 zcela zbořit staré farní stavení, které bylo přízemní a dlouhé, a na jeho místě nechal vybudovat nový děkanský dům tak, jak jej známe dnes. Dohled nad stavbou měli patronátní komisař a vrchní Březnického panství J. Lindnera a děkan P. Böhm.
V roce 1806 převzal Libochovické panství syn Jana Karla z Dietrichsteina a Leslie, František Josef z Dietrichsteina a Leslie.
Za Napoleonských válek se v děkanství mnoho nepřihodilo. 27.ledna roku 1810 došlo k záboru kostelního stříbra na válečné výlohy. Zabráno bylo:
1 monstrance vážící 6 hřiven 10 lotů,
2 ciboria s přikrývadly vážící 3 hřivny 13 lotů,
6 kalichů s patenou vážící 7 hřiven
a nádoba na olej vážící 2 loty.

Muselo být odevzdáno i stříbro z ostatních kostelů děkanství. Náhradou obdržela kostelní pokladna 3% zúročnou obligaci dvorní komory č.11107 s datumem 27.února 1810 na částku 810 zlatých a 8 zlatých a 4 krejcary v hotovosti.
Dne 29.dubna roku 1810 uděloval nejdůstojnější biskup litoměřický, Václav Leopold Chlumčanský rytíř z Přestavlk, svátost svatého biřmování v chrámu Páně v Libochovicích. Všech biřmovanců bylo 856.
Děkan Emanuel Böhm zemřel 29.září roku 1825. Při vyučování ve škole jej ranila mrtvice.
Farnost nebyla ihned obsazena, proto expozitové na farách v Klapém (Josef Huschner) a v Křesíně (Vácslav Krolmus ) žádali o vyzdvižení těchto expozitur na fary. Jejich žádosti však byly guberniálním dekretem ze dne 20.října roku 1826 (č.53200) zamítnuty.
Mezi tím již 8.června roku 1826 byl na Libochovickou farnost jmenován císařem Františkem I. Ignác Michel. (Kaplani jsou uvedeni v jiné kapitole).
Ve farní knize je uvedeno, že děkan Michel nalezl farnost značně zpustošenou a zanedbanou. Takže jeho hlavní starostí bylo vše uvést do pořádku.
V roce 1827 nechal na své náklady (155 zlatých) opravit sochu panny Marie na náměstí.
8.září roku 1828 uhodil blesk do věže kostela, vnikl do kostela na straně evangelia hlavního oltáře, urazil rohy oltáře a zanechal spáleniny na mapě a polštáři. Jinou škodu neučinil.
V roce 1832 nechal mlynář Josef Jičínský postavit na cestě do Duban svatý Kříž.(Dříve na tom místě stála socha nejsvětější Trojice).
V roce 1832 zemřelo ve farnosti na choleru 339 osob, z toho 278 dospělých a 52 dětí.
V roce 1833 se narodilo 140 dětí, oddáno bylo 24 párů a zemřelo 101 osob.
9.ledna roku 1834 - podali u vikariátního úřadu v Dlažkovicích p.Václav Hainc, Ant. Volák a Jos. Zuman, sedláci z Chotěšova, stížnost, že se nekonají odedávna nařízené bohoslužby. Byla to vylhaná stížnost. Důvodem k tomu bylo, že pisatel farář Michl jenž od svého nastoupení chotěšovskému kostelu nadmíru přál, nedovolil na den posvěcení chrámu žádnému knězi tam jít na mši svatou, protože neposlali povoz, což se dělo odedávna. Upozorňuje na obdobný případ z r.1792 a cituje přípis vikariátního úřadu a dodává: toto je směrnice pro každého libochovického faráře vzhledem ke komendátnímu kostelu v Chotěšově.
V kostnici u kostela Všech svatých bylo v roce 1834 nalezeno Antonínem Nápravníkem, tesařským mistrem asi 3 dni staré mrtvé děcko, i přes velmi přísné pátrání nebyla pachatelka nalezena. Kostnice byla v roce 1836 zbourána.
V roce 1834 se narodilo 130 dětí, zemřelo 129 (66 mužů, 63 žen), oddáno 35 párů.
30.dubna roku 1837 provedl kanonickou vizitaci Litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille za doprovodu kanovníka Josefa Nečáska a ceremoniáře Jana Raimanna.
Dne 1.května roku 1837 uděloval biskup Hille svátost svatého biřmování.Všech biřmovanců bylo 879.
18.dubna roku 1839 byla sloužena slavná svatá mše zakončená velikou hostinou jako poděkování za nález černého uhlí u Poplz. Později se ukázalo, že celá záležitost byla pouhým žertem.
16.srpna 1840 sloužil svou první mši svatou v kostele Všech svatých novosvěcenec Václav Bediger, rodák z Poplz.
Děkan Michel nechal v roce 1845 opravit kostel sv.Vavřince, přičemž zde byla ukryta listina o opravě.
Dne 19.října roku 1847 byly dcery knížete Josefa z Dietrichsteina, Terezie, Alexandrina, Gabriela a Klotilda, pak kněžna Anna ze Švarcenberka od litoměřického biskupa Bartoloměje Hille ve v kostele Všech svatých u přítomnosti mnoha kněží biřmováni. Při té příležitosti se nachladil P. Josef Hlaváč, expozita v Křesíně, a po několika dnech zemřel na choleru.
18.srpna roku 1850 oslavilo město a farnost dvacáté narozeniny císaře Františka Josefa slavnou mší v kostele Všech svatých.
Kvůli svému vysokému stáří a nemoci se děkan Michel nechal od 28.listopadu roku 1847 zastupovat svými kaplany, až dne 30.června roku 1851 umírá.
Obce Chotěšov a Černiv, expozité v Křesíně a Klapém, požádali o zřízení a pozdvižení expozitur na fary. K prošetření této žádosti byla ustanovena komise, která dne 14.listopadu roku 1851 ve složení:
Páter Michael Feresch, biskupský vikář a Třebenický farář,
A.Kaubek komisař c. k. okresního hejtmanství v Slaném,
František Sýkora c. k. berní Libochovického okresu - patronátní komisař,
administrátor P. Josef Ehl,
starostové obcí: z Chotěšova Faust, z Křesína Podaný a z Klapého Lizl a
Ignác Tomec zapisovatel
Komisí bylo potvrzeno, že expozitury byly dříve samostatnými farami a že pod Libochovickou farnost byly pouze svěřeny. V Chotěšově by se však musela postavit nová fara. Komise doporučila žádosti vyhovět.
Znovuzřízení far v Křesíně a Klapém bylo uskutečněno v roce 1852. Téhož roku začaly obce Černiv a Chotěšov stavět novou faru v Chotěšově.

V první polovině 19. stol. libochovická fara, mající přiděleny okolní fary a lokality, vynášela na desátku a tzv. A čím bývala t. zv. "železná kráva"? A.Janda v Dějinách stavu rolnického v Čechách píše :

“Za dávných dob dávali páni farářům pozemky buď ke kostelu nebo k faře, nebo též zapsati dali jisté kopy gr. na svých statcích pro faráře, aby konal mše svaté v jisté dni za jich duše, nebo duše zemřelých předků. Podobně činilo tak později i rolnictvo, jenže nemohlo farářům rozdávati pozemků, ale za to odkazovalo faráři na počátku živé krávy.
Když ale krav se množilo, že by je byl farář ani neuživil, zůstávaly krávy váznouti na statcích a majitel povinen byl dávati každého roku jistou sumu v penězích, tedy v kovu, a že tato kráva vázla na domě, říkali tomu “železná kráva", tolik co stálá, pevná jako železo.
A tak čteny za jich předky každého roku mše svaté. Platívalo se faráři za mši 30 kr. rýn., čili půl zlatého, nebo mohla se za to dáti 1 libra vosku na svíce. Jedna kráva čítána též za 6 ovcí. Na modlení odváděl sedlák 6 kr., chalupník 3 kr. ročně ze železné krávy, a že týž plat vybírán vždy o Letnicích, říkali tomu “Letník".” „železné krávě“:

1. Ze samotné libochovické farnosti: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . zlatých . . . krejcarů
Desátek z Libochovic činil: pšenice, žito, ječmen a oves, ve snopech
po čtyřech mandelích šalovaných i se slámou, v úhrnné ceně . . . . . . . . . . . . . . 86
Z Duban: žita 9 5/16 korce, 210 kusů vajec a letník (..želez. kráva") . . . . . . . . 49 . . . 31 3/4
Z Poplz: žita 4 6/16 korce, ovsa 3 6/16 korce, 72 kusy vajec a letník . . . . . . . . 33 . . . 29
Z Evaně ječmene 1 8/16 korců, 170 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 . . . 10
Z Radověsic: pšenice 14 4/16, žita 15 2/16, ovsa 14 7/16 korce 220 vajec a
letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 . . . 63 1/2

2. Z farnosti klapské :
Z Klapého: žita a ječmene po 26 korcích. 390 kusů vajec a letník . . . . . . . . 200 . . . 10
Sedlec desátek: žita 20 korců, 201 vejce a letník. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 . . . 75
Z Velkáně : žita 2 korce, 160 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 . . . 70

3. fary křesínské:
Z Křesína : žita 39 3/16 korce, 330 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 . . . 10 1/4
Z Levous: žita a ječmene po 2 8/16 korcích. 122 vajec a letník . . . . . . . . . . . . 23 . . . -

4. Z farnosti chotěšovské:
Desátek z Chotěšova: žita a ječmene po 11 korcích, 140 vajec a letník . . . . . 92 . . . 41
Z Černiva: pšenice, žita a ovsa po 10 korcích, 101 vejce a letník . . . . . . . . . . 134 . . . 01
Ze Slatiny: ječmene 3 korce, 180 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 . . . 46

5. Z fary solanské :
Ze Solan: 175 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 . . . 85
Z Ječan: kopu vajec a letník. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . -
Z Loukořan: 40 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . 40
Z Vojniček: 70 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . 10
6. Z koštické lokalie:
Z Koštic žita 15 korců, 146 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .78 . . . 26
Z Vojnic: žita a ječmene po 9 4/16, korce, 115 vajec a letník . . . . . . . . . . . . . .77 . . . 45
Ze Želevic: pšenice, žita, ječmene a ovsa po 2 8/16 korce, 119 kusů vajec
a letník. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43 . . . 78

Celkem obdržela desátku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1382 . . . 64 1/2

Přičteme-li k výnosu tomuto ještě výnos farních polí od všech přidělených farností, vidíme, že libochovický kněz měl tehdy značné příjmy To také bylo příčinnou, že jednotlivé fary, zvláště největší z nich, klapská a křesýnská, žádali o osamostatnění. Odvolávaly se na to, že výnos kněžských poli a desátek církevní snadno uživí samostatného duchovního pastýře.
S farou libochovickou zůstaly spojeny fary dubanská, slatinská a solanská. Později bylo rozhodnuto o faře v Solanech, že připadne k faře v Třebívlicích, neboť duchovní správu v Solanech obstarával farář z Třebívlické fary.
Fary v Dubanech a Slatině neměly nikdy žádné pozemky, proto byly pokládány za filiální fary.

Děkanem v Libochovicích se stal 11.března roku 1852 Antonín Hnojek.
1.září roku 1852 byla na zámku slavena veliká svatba hraběnky Gabriely s hrabětem Alfrédem z Hatzfeldů. Byli oddáni v zámecké kapli peruckým děkanem Danešem. Město nechalo sloužit slavnostní mši v kostele Všech svatých.
V roce 1852 byla zbořena zeď na hřbitově sv.Vavřince a hřbitov byl rozšířen až k silnici ke Klapému, přičemž byl přestavěn vchod do nynější podoby. Nově byl také vydlážděn kostel Všech svatých.
Dne 29.dubna roku 1853 opět uděloval litoměřický biskup, Augustin Bartoloměj Hille svátost svatého biřmování v Libochovicích. Všech biřmovanců bylo 863.

8.července roku 1854 zemřel ve Vídni kníže František Josef z Dietrichsteina. Libochovické panství přebírá v roce 1855 jeho syn Josef z Dietrichsteina a Leslie.
Dne 20.prosince roku 1857 byl v kostele Všech svatých pokřtěn izraelita, jmenem Šalamoun Kuh, rodák z Evaně. Kmotry byli mu p. Antonín Fülleky, c. k. okresní příručí v Libochovicích a p. František Šejvánek, knížecí důchodní. Křestní jméno obdržel Josef a příjmení Evaňský.
Antonín Vojtěch Hnojek byl přítelem J.E.Purkyně. V roce 1859 mu píše ohledně Amerlingovým obrazům.
22.června 1860 byl zakončen dlouholetý spor o kostelní věž, na kterou si dělalo nárok město. Libochovický okresní úřad vydal rozhodnutí č.1698, kde je mimo jiné uvedeno, že: „Věž i zvony náležejí nerozlučně kostelu a jsou též majetkem jeho, toliko hodiny co okrasa a potřeba města do majetnosti obce náležejí."
10.července roku 1860 kníže Josef z Dietrichsteina náhle umírá (pravděpodobně na infarkt). Nemaje mužských potomků Libochovické panství přebírá jeho dcera Terezie z Herbersteina. Panství tímto přechází na rod pánů z Herbersteina.
Dne 10.srpna roku 1862. sloužil svou první mši svatou v kostele Všech svatých novosvěcenec P. Josef Hrzán, syn zasloužilého učitele p. Václava Hrzána v Radovesicích. K slavnosti se sešlo několik okolních kněží.
O oblíbenosti děkana Hnojka svědčí i oslava jeho čtyřicetiletého působení v Libochovicích na sv. Antonína roku 1863 kdy mu město připravilo slavnostní osvětlení farního domu, zpěv a hudbu, a Josef Čapek mu složil a věnoval Oslavná báseň J.Čapka panu A.V.Hnojkovi.

Město zdejší, ač jen malé mezi městy českými,
honosí se několika muži v světě slavnými.
Dnešního dne slaven svátek muže dokonalého,
jednoho z těch v světě slavných, pastýře duchovního.
Vzhlédni Bože s trůnu svého a nás tuto přítomné,
vyslyš všechna přání naše nyní jemu skládané.
Zdraví pevné jemu uděl, štěstí ať Ho vždy blaží,
a pak pravá spokojenost povždy, ať Ho provází.

Nám, pak zůstaň povždy přítel, muži ctný a důstojný!
Láskou, úctou, oddaností, od nás všech milovaný.
Buď nám knězem, buď nám otcem, buď nám i učitelem,
Bůh Tě za to na vše časy vyznamenej vavřínem.
oslavnou píseň.

24.dubna roku 1863 odchází děkan Antonín Hnojek na odpočinek (dostával 800 zlatých ročně výslužného). Až do jeho smrti v roce 1866 vedl děkanství kaplan Josef Ehl.
31.května roku 1863 byl slavnostně posvěcen J.Ehlem prapor živnostenského spolku zedníků, tesařů, pokrývačů a kamnářů.
Dne 23.října roku 1864 byl posvěcen nově obnovený kostel v Dubanech a od té doby přeložila obec tak zvané posvícení z neděle před sv. Havlem na neděli po sv. Havlu, tedy na den skutečného posvěcení kostela.
8.listopadu roku 1866 nastoupil do děkanství Jan Zumann. Ten však po dvou letech (25.března 1868) umírá ve Všeobecné nemocnici v Praze. Faru vedl Antonín Bílinský..
6.listopadu roku 1868 nastoupil na faru děkan Karel Kerka. (Kaplani jsou uvedeni v jiné kapitole.)
Dne 4.července roku 1869 uděloval litoměřický biskup Augustin Vahala, svátost svatého biřmování v kostele Všech svatých. Všech biřmovanců bylo 763.
Dne 1.listopadu roku 1869 slavil svou první mši svatou v kostele novosvěcenec, P. Gustav Vilt syn velmi váženého p. Karla Vilta v Libochovicích. K slavnosti se dostavilo několik okolních kněží.
Při sčítání obyvatelstva bylo v roce 1869, 1668 osob katolického vyznání.
Od těchto let dochází k úplnému zapojení děkana i kaplanů do městských akcí a společenského i politického života ve městě.
10.září roku 1871 vystoupil ze svazku kněžského kaplan Stanislav Vlašimský, který se stal úředníkem na dráze v Teplicích.
24.července roku 1873 se kaplan Václav Oplt zúčastnil školní oslavy na památku Jungmannovu výstupem na hrad Házmburk, kde měl hlavní řeč o významu oslavence.
7.září roku 1873 světil děkan Kerka za přítomnosti kaplanů V.Bedigera a V. Oplta, prapor spolku Vojenských vysloužilců na náměstí, přičemž měl děkan hlavní projev.
2.prosince téhož roku byla v kostele Všech svatých slavnost oslav pětadvacetiletého panování císaře Františka Josefa.
V roce 1873 se narodilo 158 dětí, oddáno bylo 33 párů a zemřelo 155 osob.
Dne 16.srpna roku 1874. právě o výroční pouti sv. Vavřince slavil svou první mši svatou v kostele novosvěcenec, P. Josef Paneš, zdejší rodák. Ku slavnosti dostavilo se 9 okolních kněží.
14.června roku 1875 byl na zámeckou věž zavěšen zvon a druhého dne byla opravená zámecká kaple zasvěcena Božímu srdci Ježíšovu.
6.července roku 1875 byla v kostele Všech svatých sloužena slavná smuteční mše za zemřelého císaře Ferdinanda.
Až do r. 1852 byla libochovická fara nejbohatší farou v Čechách. Tehdy k ní náleželo tisíc měr orné půdy, luk, zahrad a lesa, a kromě toho také ještě přes 300 korců obilního desátku a sice žita, pšenice, ječmene a ovsa.
Na konci 19.století vlastnila Libochovická fara :
u Libochovic:
a) orné půdy ve výměře 74 jiter čili 42,7 hektarů;
b) luk ve výměře 16 jit. 400 čtv. s. čili 9,7 hektarů ;
c) zahrad ve výměře 4 jit. čili 2,7 hektarů;
d) lesa ve výměře 11 jit. 1079 čtv. s. čili 6,3 hektaru.

u Solan:
Orné půdy ve výměře 38 jit. čili 21,7 hektarů.

Zádušní jmění kostela Všech Svatých v Libochovicích bylo:
a) orné půdy ve výměře 22 jiter 225 čtv. s. čili 12,7 hektarů;
b) luk ve výměře 3 jit. 735 čtv. s. čili 2 hektary;
c) pastvin ve vým. 470 čtv. s. čili 16,92 aru.
d) Hotové jistiny bylo koncem roku 1876. 13.536 zl. 60 kr.

Zádušní jmění kostela sv. Vavřince bylo:
a) orné půdy ve výměře 3 jitra 365 čtv. sáhů čili 1,7 hektarů; .
b) Hotové jistiny bylo koncem roku 1876. 2188 zl. 98 kr.

Zádušní jmění kostela sv. Petra a Pavla v Dubanech bylo:
a) orné půdy ve výměře 61. jiter 45 čtv. s. čili 34,5 hektarů;
b) luk ve výměře 6 jit. 1430 čtv. s. čili 3,4 hektaru.
c) Jistiny hotové Bylo koncem roku 1876. 78399 zl. 69 kr.

Zádušní jmění kostela sv. Jana v Slatině bylo:
a) orné půdy ve výměře 35 jiter 245 čtv. s. čili 20,1 hektarů;
b) luk ve výměře 2 jiter 1230 čtv. s. čili 1,7 hektaru.;
c) pastvin ve výměře 425 čtv. s. čili 15,3 aru;
d) Hotové jistiny bylo koncem r. 1876. 36.099 zl. 24 kr.

Zádušní jmění kostela sv. Martina v Solanech bylo:
a) orné půdy ve výměře 20 jiter 1230 čtv. s. čili 11,7 hektarů;
b) luk ve výměře 1 jitra 695 čtv. s. čili 82 arů.
c) Hotové jistiny bylo koncem roku 1876. 22.356 zl. 33 kr.

Farní osada libochovická příslušela k střídnictví libochovickému, které se datovalo od roku 1695.
Fary v střídnictví libochovickém byly následující:
1. Brozany. 2. Čížkovice. 3. Dlažkovice. 4. Chotěšov. 5. Chožov. 6. Klapé. 7. Koštice. 8. Kozly. 9. Křesín. 10. Libčeves. 11. Libochovice. 12. Lužice. 13. Obora. 14. Merunice. 15. Milešov. 16. Sutomy. 17. Třebenice. 18. Třebívlice. 19. Velemín.
Až do roku 1852 náležela k střídnictví libochovickému také německá fara Bečov, která byla po roce 1852 přidělena k střídnictví mosteckému.

18.července roku 1883 došla z Vídně zpráva o jmenování děkana Kerky čestným kanovníkem litoměřickým. Instalace konána v katedrále 12.srpna. V listopadu odevzdalo duchovenstvo vikariátu na důkaz lásky a oddanosti vkusný krucifix, objednaný u klenotníka Maudera v Praze, tělo Kristovo je z ryzího stříbra.
V roce 1883 se narodilo 172 dětí, oddáno bylo 45 párů a zemřelo 121 osob.
Roku 1892 nechal děkan Kerka důkladně opravit a o deset metrů zvýšit věž u kostela Všech svatých. O stavu děkanství si můžeme přečíst z listiny uložené při zvýšení věže, sepsanou děkanem Kerkou a uschovanou v báni věže. Listina byla nalezena při generální opravě věže v roce 2001.
Na oslavu osmdesátých narozenin arciděkana Karla Kerky dne 3.června roku 1893 mu přišli popřát všichni občané, politické strany a Rudolf Pokorný mu věnoval slavnostní báseň.
17.září roku 1893 byla po slavnostní mši v 10 hodin dopoledne posvěcena děkanem Kerkou nová budova měšťanské školy, vystavěná na děkanském pozemku.
7.ledna roku 1894 děkan Karel Kerka umírá. Pochován je na hřbitově sv.Vavřince naproti vchodu do kostela. Na jeho místo bylo deset uchazečů, mezi nimi i J.Ehl farář z Terezína. Postupně však všichni vzali svoji žádost zpět, J.Ehl byl přemluven, aby také svoji žádost stáhl. Nástupcem se stává bývalý kaplan Václav Oplt, který nastoupil do duchovní správy 28.dubna roku 1894. K jeho slavnostnímu jmenování došlo za veliké slávy 6.května téhož roku.
Dva roky nato, 12.prosince roku 1896, čelí úspěšně žalobě paní Hermíny Luccové, týkající se jakési zpronevěry peněz.
Před tím 6.listopadu zakládá spolu s hrabětem Herbersteinem a p.Kordačem „Katolickou jednotu paní a dívek v Libochovicích“
Na návrh děkana Oplta byl 10.května roku 1897 přejmenován úřad purkmistra na starostu. A o rok později 2.prosince 1898 vysvětil děkan Oplt budovu nové mateřské školy.
V tomto roce předal akademický malíř Josef Mathauser kolekci čtrnácti obrazů s jednotlivými zastaveními Křížové cesty, kterou namaloval na motivy Führicha. Kostel za tuto kolekci zaplatil 1400 zlatých. Při posvěcení Křížové cesty byly sejmuty a odstraněny původní čtyři staré obrazy Ukřižování Krista.
Jako aktivní člen Staročeské strany městské měl rozhodující slovo o ukončení vydávání časopisu „Obzor“.
Při sčítání lidu v roce 1900 bylo ze 2171 obyvatel Libochovic 2043 katolíků.

zpět        vpřed