Historie farnosti od roku 1559 do roku 1594

V roce 1560 začíná rozsáhlá přestavba staré Libochovické tvrze na renesanční zámek a v témže roce vyžádal si Jan z Lobkovic na císaři Ferdinandu I. povýšení Libochovic na město.
Další fara, Křesínská byla připojena 17.března roku 1564, když Jan nejstarší z Lobkovic zakoupil další část Libochovického panství od Jiřího Zajíce z Házmburka.
Po dlouhé odmlce se opět objevují jména Libochovických farářů. Roku 1564 nastupuje na uvolněnou faru bývalý Tachlovický farář, Jan Jonáš z Velryby. Ze spisů Klapského faráře Jiřího Pamphyluse z Poličky vyplývá, že to muselo být někdy v polovině roku, protože byl Jan Jonáš z Velryby přítomen obchodu mezi Klapským a Křesínským farářem Janem Křeseynským.
Jonášovo farářování nemělo dlouhé trvání. Již v roce 1565 věděl, že odchází, jak dokazuje dopis adresovaný arcibiskupu Antonínovi z Mohelnice.
Na uvolněné místo faráře nastoupil v roce 1566 kněz Jiří Řadoch.
21.listopadu roku 1567 přísedící Ondřej Ježíšek dal Božímu domu křížek ze stříbra se svatými ostatky v aksamitovém měšci, (pacem), pod podmínkou, že jestliže by si jej chtěl Libochovický farář Jiří Řadoch vyzvednout, musí na Libochovickou záduši složit 2 kopy 44 grošů a 5 denárů. Pakliže by tak neučinil, nemá mu být vydáno. (Není zjištěno zda tak učinil).

Jan nejstarší z Lobkovic zemřel ve stáří 79 let na zámku v Libochovicích dne 6. června 1569. Jeho nástupcem se stal Jiří Popel z Lobkovic.
Dne 12.prosince roku 1570 píše Jiří Popel, Pražskému arcibiskupu Antonínu z Mohelnice, žádost o pomocníka – kaplana – pro libochovického faráře Václava, který v tento rok nastoupil a nestačil na rozrůstající se farnost.
O čtyři roky později roku 1574 píše farář Václav tomu samému arcibiskupu stížnost na svého kaplana Šimona Višňového.
Tuto stížnost faráře Václava z Libochovic podporoval děkan traktu Řipského a Třebenického Jeremiáš Brodecký, tehdy farář v Klapým, později také v Budyni a v Charvátcích, dopisem na p. Jindřicha Scribonia, probošta kostela Pražského z dne 16. října 1574.
Spor mezi farářem Václavem a kaplanem Šimonem se protahoval. Ze spisů vedených okolo tohoto sporu vylívá, že v roce 1574 byl farářem v Křesíně jakýsi David, Chotěšovská fara byla prázdná, taktéž Dubanská. V obou přisluhoval s pomocí kaplana Libochovický farář.
Farář Václav brzy na to odešel a fara se vyprázdnila.

Ve starém manuálu města Libochovic se nalézá tento zápis:
„Leta 1583 ve středu po sv. Michalu Archandělu, (5. října), páni purkmistr a konšele města Libochovic nad Ohři s povolením slovutného pána Jakuba Lhoty, hejtmana na Libochovicích, prodali jsou kus lada tři čtvrtě p. šíří a tolikéž z dílí k dědině kněžské náležející a podle vinice urozeného pána Karla Vodolana ležící židům v Libochovicích bydlejícím nynějším i budoucím k pohřbu jejich mrtvých, a to na způsob tento: aby každého půl leta počnouc při sv. Jiří leta 1584 a při sv. Havle téhož leta po 12 groš. míš. a také potom na časy budoucí a věčné ouroku pololetního z téhož kusu farářům, kteřížby koliv tu v Libochovicích na faře bytem stálým byli, platili. A kdybykoliv který přespolní žid s vůli však Libochovských židův tu na témž místu pohřben byl, od toho každého má též pánu faráři Libochovskému 10 gr. míš. se dávati. -- Actum zápisem za ouřadu Floriana Rakovnického v pátek po provodě t. j. 13. dubna l. 1584.“
Židé tak dlouhá léta platili jakýsi poplatek Libochovickému faráři.

Dle městských zápisů byli purkmistrem a konšely města dne 25.dubna 1584, vysláni Florián Rakovnický a Jakub Petřík k arcibiskupovi se žádostí o obsazení fary knězem Janem Volyňským, který krátký čas místo faráře v Libochovicích zastával.
Ovšem již v roce 1589 je na Libochovickou farnost jmenován Jan z Vinoře. Jako nezvratný důkaz jsou Boží muka u hřbitova, kde je na jedné straně špatně čitelný nápis:
„Presbyter haec primasque, fides quos jungit avita, Vivificae statuunt vota trophea cruci."
Česky:
„Slibnou primas a kněz, zděděná jež spojuje víra, Zde živottvornému kříži trofeji kladou."
Na straně východní a severní téměř nečitelný nápis:
„Leta 1589 tato Boží muka ke cti a chvále Boží od ctihodného kněze Jana z Vinoře, faráře v městečku Libochovicích, a slovutného muže Vácslava Kunatky, měšťana a primasa tohož města, nákladem společným jsou postavena byla."

V roce 1591 udělil Jiří Popel z Lobkovic městu Libochovicům výsadu na vaření piva, ale hlavně se mu díky ní povedlo doslova vymítit z Libochovic jinou víru, než-li křesťanskou (Římsko-katolickou). Výsada totiž obsahuje podmínku:
„………Však milosti tyto, svobody a obdarování všeckny z štědroty a lásky dané bez přerušení všelijakého na časy budoucí a věčné trvati mají na tento nížepsaný způsob: totiž aby oni měšťané města Libochovic nynější i budoucí po všecky časy v jednostejným náboženství, to jest, v pravé křesťanské, svaté katolické římské víře a řádném velebné svátosti pod jednou způsobou přijímání zůstávali a žádného mezi sebe, kdož by se s nimi u víře srovnati nechtěl, nepřijímali, a přijímati ani živnosti mezi sebou příti povinni byli, a k tomu od žádného z dědičův mých a budoucích dotčeného města Libochovic držitelův, aby lidé jiné religii (krom katolické) mezi sebe přijímati, jím se osazovati aneb k provozování nějakého postraného náboženství v domech též místech posvátných dopouštěti měli, nižádným vymyšleným způsobem, jakžbykoli to lest lidská vymysliti mohla, nuceni býti nemají.
Pakli by toho pod jakýmkoli obmyslem, jakž koli to lest lidská vymysliti může, nezdrželi, a někteří by se mezi nimi, ježby se od nich v náboženství dělili, nacházeli, tehdy katoličtí těm a takovým, jakožto postranního a cizého náboženství lidem, těchto milosti ode mně daných a v tomto listu obsažených pod ztracením těch všech obdarování užívati dáti nemají, a kdyby se i to od nich pod srozuměním stalo, žeby někdy potomci jich s budoucí vrchnosti na tom se snesli, aby změníc náboženství a od církve svaté katolické Římské i řádného pod jednou přijímáni odstoupíce, sobě této milosti podobnou strany odúmrtí, pivováru a jiných artikulův vyžádali, tehdy milost tato má žádným jiným, jedině těm samým, kteříž v předdotčené religii katolické a pod jednou přijímání zůstávati budou, sloužiti má a ta nová milost proti této žádné moci míti nemá. Jestli že by pak kdo z dědičův mých a budoucích držitelův města Libochovic jím a budoucích jich v dotčených milostech, svobodách a obdarováních, obzvláštně pak strany religii katolické římské jakou překážku činiti a je k nějakému jinému novému postrannímu náboženství nutiti chtěl, tehdy tiž měšťané Libochovští v témž katolickém římském náboženství a řádném pod jednou přijímání zůstávající mimo všecky jiné budou míti napřed tu plnou moc, právo a svobodu, kterouž jím tímto listem dávám, v tom se k Jeho Milosti Králi Českému nynějšímu i k budoucímu utéci a v tom od JM. skutečného zastání a opatření vyhledávati a dostati, což jím k žádné všetečnosti a neposlušenství, jakoby se vrchnosti své zprotivili, žádným vymyšleným způsobem přičtěno a vyloženo býti nemá. A protož tomu konečně chci, kdožbykoliv panství Libochovské aneb samé město Libochovice nápadem, trhem, aneb jakýmkoliv jiným způsobem a právem držel, ten a takový každý aby povinnen byl, je při těchto milostech a obdarováních netoliko zůstaviti ale jim je všeckna zouplna tak a pod těmi výminkami nahoře dotčenými stvrditi, a kdoby toho neučinil a nebo učiniti nechtěl, tehdy oni také aby jemu žádné poddanosti a člověčenství dotuď, dokudžby se tomu všemu zadost nestalo, neslibovali a slibovati povinni nebyli. Jestliby pak přes to k tomu mocí je míti chtěl, aby se v tom tolikéž k JM. Králi Českému, jako o nahoře dotčené věci tím způsobem utéci a opatření svého vyhledávati mohli……“

K roku 1591 se vztahuje další neméně důležitá událost, mající vliv na Libochovickou farnost. V tento rok Jan Popel z Lobkovic zakládá v Chomutově Jezuitskou kolej, pod kterou dává veškeré patronátní práva všech kostelů, které mu patří. Do desek zemských byla zanesena po schválení císařem Rudolfem II.dne dne 25. ledna 1592.
Od vzniku Jezuitské koleje jsou Libochovičtí faráři pouze Jezuité.
Ani Jan z Vinoře dlouho v Libochovicích nezůstal, protože již v roce 1594, okolo 17.června, byl zajat za války s Turky a společně s Václavem Vratislavem z Mitrovic uvězněn. Výkupné činilo 200 dukátů, které složil jeho bratr Adam z Vinoře a matka Václava Vratislava z Mitrovic, prostřednictvím španělského kupce Alfonsa di Strada.
Jan z Vinoře se do Libochovic již nevrátil.
Rok 1594 byl nešťastným rokem pro Jiřího Popela z Lobkovic. Po rozepři s císařem Rudolfem II., byl 20.ledna 1594 zbaven úřadu a posléze odsouzen, majetek mu byl zkonfiskován a on sám byl do roku 1607 vězněn, až 28.května roku 1607 na hradě Lokti umírá.
Libochovice přešli pod královskou správu.

zpět        vpřed