Rychlý pád únětické kultury způsobil vpád nového lidu okolo roku 1550 př.n.l.. Lid mohylové kultury. Jeho hospodářská a společenská struktura byla zcela odlišná od domácího obyvatelstva. Zatímco únětický lid se věnoval zemědělství a osídlil jen sprašové půdy do výše 200 m n. m., jsou zdrojem obživy pro nový lid stáda dobytka, která popásá na lehčích pahorkatinových půdách, kde se dodnes daří pastvinám a lesům. Je pochopitelné, že tento způsob života nevedl k trvalému usídlení, neboť vyžaduje neustálý pohyb a stěhování. Proto se také ani u tohoto lidu nesetkáváme se sídlišti, ale pouze s hroby, nad nimiž byla vybudována z kamene a hlíny mohyla. Jeho pravlastí bylo Podunají od západního Slovenska až do východní Francie. Kulturně se rozdělil na dvě hlavní oblasti - jihoněmeckou, která zahrnovala jižní a západní Čechy, a středodunajskou, která se rozšířila přes Moravu a Polabí až do našeho kraje. Únětická kultura, která byla takto zasažena v samém svém středu, byla odsouzena k zániku. Podrobený lid však nevyhynul a účastní se dalšího vývoje. Přítomnost mohylového lidu v únětické oblasti můžeme pozorovat již na některých pozdních tvarech únětické kultury, jako je například džbánek z Hostomic na Bílinsku, na němž se kříží znaky obou kultur.
Hmotná kultura mohylového lidu znamená další rozvoj bronzové industrie, která je zdokonalena a obohacena novými tvary. Poprvé se setkáváme s meči nebo se srpy, které únětický lid neznal, sekerky dostávají laloky pro upevnění do topůrka a také šperky, jako jehlice, prsteny nebo náramky vykazují větší množství variant. Keramika má jiný ráz než únětická, je zdobena a jejími hlavními tvary jsou džbánky a amforky s úšky pod hrdlem.
Středodunajský lid mohylové kultury obsadil i zdejší úrodný zemědělský kraj. Věnoval se tedy částečně i zemědělství. Zajímavé je, že v severozápadních Čechách nepohřbíval své mrtvé pod mohylou jako v jiných krajích, nýbrž výhradně v plochých hrobech, při čemž kostra leží v natažené poloze.

Příchod mohylové kultury zaznamenalo i Libochovicko. Na vrchu Házmburk byla již v roce 1876 panem Koutkem nalezena bronzová sekera a v roce 1877 bronzová jehlice. V Klapém pod farou byl panem Šarhanem v roce 1914 nalezen kostrový hrob obsahující mimo jiné i 2 bronzové spirálové náramky a hliněný přeslen. V kamenolomu na jižním svahu Házmburka nalezl pan Bažant v roce 1924 bronzovou jehlici. O rok později na témže místě nalezl bronzovou jehlici i pan Jirásek.Na severní straně Házmburka byla panem Pulchartem v roce 1925 nalezena bronzová sekera a bronzová jehlice. Týž pan Jirásek nalezl ve štěrkovně pod Házmburkem v roce 1926 bronzový náramek.
V Libochovicích byl v objektu nynějšího domova důchodců nalezen sídlištní objekt, osudí a hmoždířovitá nádoba. U bývalé soudní budovy byly nalezeny dva střepy sídlištního charakteru a další dva střepy z bývalé panské pískovny.
V roce 1929 objevil pan Zimmermann kostrový hrob a v něm džbánek. Stavitel Krupka objevil v domě čp.294 bronzový náramek a 2 bronzové jehlice. V objektu nynějšího domova důchodců by nalezen džbánek a bronzová sekera. Dle nálezů lze usuzovat, že v oblasti Libochovic došlo již k trvalému osídlení.

zpět        vpřed