Tlak germánských kmenů neustále rostl a sílil. Bohatství Keltů nedalo spát nejednomu germánskému náčelníku. A tak okolo roku 0 ustoupili Keltové jejich náporu a opustili naše země. Jejich místo zaujala řada germánských kmenů, z nichž nejznámější jsou Markomané, vedení „králem “ Marobudem, který je zároveň i prvním známým panovníkem v Čechách. Markomané však sídlili na jihu a ve středu země, zdejší kraj obsadil kmen Hermundurů. Nadvláda germánských kmenů trvala po celou dobu římského císařství, tedy asi do roku 375 n.l., a říkáme jí doba římská.
Památky z této doby navazují na tradici laténské kultury a zároveň vykazují silné prvky římského vlivu, neboť hranice římského impéria se tehdy posunuly do samé blízkosti našich zemí (Dunaj). Obchodní a kulturní styky s římským impériem byly nejbohatší v prvních dvou stoletích n. l., trvaly však i později. Římané platili za domácí výrobky svými mincemi. Dováželi sem však i jiné výrobky římských dílen - kovové nádoby, keramika odlévaná do forem (tzv. terra sigillata) nesoucí plastickou výzdobu s mytickými výjevy, šperky a j. Tyto předměty pocházejí většinou z provinciálních dílen, které kvetly zejména v Podunají a v Porýní, jen zřídka se setkáváme s výrobky původu italského. I přes obchodní styk s Římem je germánská kultura proti keltské úpadkem. Germáni například nepoužívali hrnčířský kruh, který byl u Keltů běžným, a vyráběli svou keramiku primitivně v ruce, jejich šperky jsou jen pokračováním vývoje laténských forem a rovněž jejich kovářství je silně závislé na keltských vzorech. Laténské prvky, které byly původně přejímány poměrně čisté, se postupně stávaly primitivnějšími. S úpadkem římské říše pak tento proces vrcholí.
Germáni nestavěli hradiště ani nevyužívali již dřívěji postavené,ale žili v sídlištích vesnického typu.
Své mrtvé Germáni spalovali a ukládali v popelnicích do země. Bojovníkům dávali do hrobu meč, kopí a štít, často i nože, půlměsícovité břitvy, ovčácké nůžky, různé typy spon a jiné. V ženských hrobech mají převahu šperky. Zbraně byly často zdeformovány pro případ zneužití.
Největší germánské pohřebiště na Litoměřicku bylo nalezeno v Prosmykách. Později pohřbívali Germáni své mrtvé, zřejmě pod vlivem pronikajícího křesťanství, nespálené, v natažené poloze. V osadách z doby římské žily vedle Germánů i zbytky původního domácího obyvatelstva, které tvořilo chudinský základ germánské vládnoucí vrstvy a dočkalo se asi i příchodu Slovanů.
Nálezy na Libochovicku z doby římské udávají hustotu tehdejšího osídlení. Na vrchu Házmburku nalezl pan Koutek, asi v roce 1876, bronzovou jehlici. V Křesíně byl roku 1906 nalezen žárový hrob obsahující mimo jiné i bronzovou přezku, nákončí a zlomky se železným nýtem a v roce 1963 profil jámy. V Levousích nalezl v roce 1905 pan Hauptvogel keramickou nádobu. V roce 1936 objevil pan Mikula v Poplzích na své zahradě žárový hrob s nádobou. V roce 1962 byl na návrší „Viničky“ nalezen kostrový hrob. V Radovesicích objevil Dr.Mann v roce 1897 v bývalém Venclíčkově kamenolomu kostrové hroby obsahující fragment železného kopí, bronzové nýtky, bronzový kroužek, bronzovou přezku a plechy. V roce 1914 našel pan Křenek na témže nalezišti nádobku, bronzový kroužek a dva kameny a později kostrový hrob obsahující mimo jiného i 4 bronzové spony, 6 bronzových jehlic, bronzovou záponu, bronzovou přezku a plechovou objímku. Dále zde byly nalezeny bez data nálezu 4 bronzové spony, stříbrná spona, 2 bronzové jehlice, stříbrná mince, bronzová zápona, drátek, nádoba a bronzové nůžky. V roce 1908 nalezl pan Landa při orání svého pole železné kopí. Landa ml. v roce 1916 nalezl v kamenolomu svého otce bronzovou ataš nádoby. Dále bylo v Radovesicích nalezeno bez udání polohy a data 7 bronzových spon, zlomek další, 2 bronzová kování picích rohů, 6 bronzových zlomků, 2 železná kopí.
Žárový hrob se zlomky bronzové nádoby našel pan Svoboda v roce 1928 ve Slatině. V Žabovřeskách našel pan Zázvorka v roce 1926 železné kopí. A bez udání nálezce a data nálezu se nalezl ornamentovaný keramický střep. V Žabovřeskách na poli ppč.53 byl nalezen žárový hrob.
Nálezy z doby římské v Libochovicích svědčí o stabilním osídlení. U školy byl v roce 1912 nalezen panem Adámkem fragment nádoby a soubor 17 střepů. V objektu dnešního domova důchodců byl v roce 1928 nalezen kostěný hřeben. V roce 1950 objevil pan Pavlík sídlištní objekt s fragmentem nádoby v bývalé okresní pískovně. V roce 1930 byl naproti sokolovně nalezen žárový hrob, obsahující soudkovitou nádobu a hliněný přeslen. Při kopání základů pro skleníky bývalému podniku Oseva v roce 1950 nalezl pan Beneš keramickou nádobu. Při stavbě domu čp.432, v roce 1914, byl nalezen komplex žárových hrobů. Nádoba a fragment bronzového plechu - žárový hrob I, zlomky destičkovité bronzové spony, bronzové zlomky a nádoba - žárový hrob II, zlomky kostěného hřebene, nádoba - žárový hrob III, bronzové destičkovitá a trubkovitá spony, nádoba - žárový hrob IV, bronzová destičkovitá spona, nádoba - žárový hrob V, nádoba, 3 zlomky železného držadla štítu, 2 fragmenty železného nože, 3 zlomky bronzové spony, 12 kusů bronzového kování štítu s nýty - žárový hrob VI. V roce 1931 přibyl ještě žárový hrob VII - železná sekera, železný hrot oštěpu, železné nůžky, železný nůž, železné kování řemene a fragmenty nádoby.

zpět        vpřed