Před více než 4,5 miliardami let se povrch Země ochladil natolik, že se na něm vytvořila pevná kůra. Vodní páry v ovzduší se začaly srážet, a na ještě horkou zemskou kůru dopadaly první kapky vody. Zprvu se vypařovaly zpět do ovzduší. Zemi tehdy zahalovala hustá oblaka páry, která k ní nepropustila sluneční paprsky, a tak zde vládlo trvalé přítmí. Planeta se postupně více a více ochlazovala, což vedlo k vydatnějším dešťům a dlouho trvajícím lijákům, které opět pozvolna snižovaly teplotu planety. Na Zemi se začaly vytvářet první větší vodní plochy, v nichž se začal objevovat první život. Postupným ochlazováním pramoří a praoceánů pomáhalo k vytváření chemických reakcí, které vedly ke vzniku prvních organických sloučenin, ty se pak staly základem tvořící se živé hmoty.
Země ovšem tehdy nevypadala jako dnes. Většinu povrchu tvořil praoceán. Jednotlivé dnešní kontinenty byly tehdy spojeny v jeden velký superkontinent – Rodinii. ( Jako první upozornil na podobnost kontinentů americký vědec F.B.Taylor a několik let po něm v roce 1912 na základě měření jeho teorii potvrdil německý geofyzik a meteorolog Alfred Lothar Wegener. Novodobé výzkumy změn geomagnetického pole vše jednoznačně potvrdily. Paleografie však pokročila dále a v nynější době je již známa tvář planety v raném dětství.)

zpět        vpřed