Slibně se rozvíjející heidelberskou společnost zpomalil před 430 000 lety pohyb skandinávského ledovce a nastupující třetí doba ledová – mindel. Ledovec tehdy nedospěl až k Českému masívu, a tak nebyly přírodní podmínky v Čechách tak kruté jako v předchozí době ledové.
Řeka Labe tekla nadále přibližně dnešním směrem. Vltava byla dosud rozdělena na dvě ramena, z nichž západní teklo od území dnešních Nových Ouholic přes Novou Ves, Vodochody, Straškov na Dušníky. U Budyně se do ní vlévala předchůdkyně Ohře, říčka Hasina. Záhy po tom se Vltava vlévala severozápadně od Řípu do Labe.
Následovalo přerušení třetí doby ledové teplým výkyvem. Tehdy došlo k tektonickému zdvihu Českého masívu, které se projevilo změnou říční sítě. Vltava opustila své západní rameno a všechny vody tekly ramenem východním, které se u Křivenic vlévalo do Labe. Důležitou změnu zaznamenalo Libochovicko. Zhruba před 400 000 lety na konci druhé fáze třetí doby ledové – mindel – řeka Ohře překonala přírodní překážku východně od Postoloprt a pronikla do Lounské kotliny, což dokazují nánosy štěrkopísků. Na Libochovicku Ohře „zdědila “ užší koryto své předchůdkyně, říčky Hasiny. Tekla zde tedy rychleji a štěrkopísky se zde z počátku neusazovaly. Díky této události získala říční síť v základních rysech dnešní tvář.
Mechanické zvětrávání Českého středohoří pokračovalo i v třetí době ledové. Téměř u každé čedičové hory vznikla obruba z kamenných bloků a drtě. Větry pomáhaly rozšiřovat sprašové půdy. Značná část sopek ve Středohoří má vnitřek tvořen pevným třetihorním čedičem a obvod je z volně nakupených čedičových balvanů, úlomků, drti a z navátých, převážně křemenných písků a vápnité spraše.
V údolích jsou různé typy hlín a splachových hornin, které se nazývají deluvio-fluviální sedimenty. Vznikly jako produkt rozpadu hornin při střídání ledových dob s meziledovými za přispění srážkové vody. Typickým představitelem jsou nánosy povodňových písků a hlín a stejného ražení jsou i hlíny na svazích některých kopců.
Po třetí ustoupil pevninský skandinávský ledovec na sever a roztály i místní ledovce v Krkonoších a na Šumavě. Nastala třetí doba meziledová – mindel/riss. Zavládlo teplé počasí, které vedlo k bohatému rozvoji rostlinstva a živočišstva. Ve starším a středním paleolitu (starší a střední době kamenné) nastal i velký vývoj předchůdců člověka. I na Libochovicku se z té doby nacházejí kamenné výrobky, nástroje a zbraně vyrobené především z křemence a křemene. Postupem let dostal tento předchůdce člověka název Bohemienec – Homo erectus bohemiensis. Své nástroje a zbraně vyráběl stejným způsobem jako člověk heidelberský, tedy otloukáním kamene o kámen. Výrobky však byly dokonalejší. K typickým kamenným nástrojům z této doby patřil valounový sekáč – valoun otlouklý z jedné strany do ostří, a dvoulící valounový sekáč, který měl ostří souměrně z obou stran. Tyto dva nástroje nahradily předchůdcům člověka na území Čech pěstní klíny, známé ze západní Evropy. Ty jsou u nás poměrně vzácné.
Oboustranným otlučením plochého valounu vznikl disk, který, připevněn po dvou i třech kusech na šlachách, pravěký člověk používal jako bolas (vrhací kameny). Kromě těchto základních nástrojů Bohemienec vyráběl i sekáče s tupým stříškovitým ostřím, sekáče z rozpůlených valounů a sekáče z valounů čtvrcených. Později začal vyrábět nástroje i z úštěpů, které byly dříve odpadem při výrobě nástrojů. Úštěpy po úpravě sloužily jako kamenné nože, rydla, škrabadla a hroty. Své nástroje dokázal dělat nejen z velkých valounů, ale i z valounků podstatně menších. Podle nálezů, hlavně z Mlazic u Mělníka, je dokázáno, že Bohemienec znal a používal oheň.
Doba meziledová trvala téměř 150 000 let.

zpět        vpřed