Zhruba v době 8300 let před naším letopočtem nastupuje nové období naší Země zvané Holocén. Krajina Poohří pomalu dostávala lesnatý ráz. Bohatá vegetace dále přispívala ke vzniku černozemí a řeka Ohře si postupně nacházela koryto podobné dnešnímu. Střední doba kamenná – mezolit - vyčleněná obdobím 8000 – 5500 př.n.l. znamenala pro naši krajinu velké stěhování tlup lidí Homo sapiens. Lovci a sběrači postupně odcházeli a byli nahrazováni prvními rolníky. Vegetace tehdy pokryla celé rozsáhlé oblasti, údolí Ohře bylo hustě pokryto lesostepí. Došlo i k ustálení druhů zvěře, téměř shodné s dnešní. Zvýšil se i význam rybolovu. Na konci mezolitu byl lovecký způsob života zcela nahrazen usedlou zemědělskou civilizací.
Nástupem mladší doby kamenné – neolit (5500 – 3800 př.n.l.) začíná důležitý předěl pro celou krajinu Poohří. Zahájením zemědělských aktivit se změnil vztah člověka k přírodě. Pro uspokojení svých potřeb člověk začíná kultivovat krajinu a původní lesní společenstva měnit na společenstva umělá, obiloviny a další plodiny. Nástroje však člověk nadále používá kamenné, doplněné kostí, dřevem a kůží. Pěstované obilí bylo zastoupeno dvěma druhy, pšenicí dvouzrnkou a pšenicí jednozrnnou. Z prvních domácích zvířat to byly ovce a kozy. Začala se objevovat první keramika a spolu s ní kultura s lineární keramikou. Lidé této kultury k nám přišli ze severní Moravy a žili v otevřených sídlištích vesnického charakteru. Na tuto kulturu plynule navazuje kultura vypíchané keramiky, která se liší tvarem, jsou protáhlejší a štíhlejší, a způsobem zdobení nádob, a to jedno i víceřadým vpichováním. Vzhled obydlí se v podstatě nemění, pouze se v několika případech objevuje palisáda na ochranu sídliště. Nástroje lidu lineární keramiky byly nadále vyráběny z kamene. Avšak na rozdíl od člověka ze starší doby kamenné, který kámen otloukával a používal jen pazourku nebo hornin jemu příbuzných, uměl neolitický rolník své nástroje brousit, uhlazovat a provrtávat a získával nový materiál i v jiných horninách, jako byl na př. amfibolit. Tak vznikly nejrůznější typy nástrojů, jako sekery, motyky, mlaty, kladiva, sekeromlaty a podobně, které měly jeden společný znak, totiž nesouměrné ostří (tzv. korytovité klíny). Tyto nástroje plně uspokojovaly potřeby tehdejších zemědělců. Kromě nich používali ještě různých kostěných šídel, pazourkových nožíků, kamenných brousků a plochých drtičů na obilí. Oděv mu neposkytovaly pouze kůže ze zabitých zvířat, nýbrž i látka, kterou si tkal na primitivních tkalcovských stavech s hliněnými vřeteny.
Závěrečná etapa neolitu je charakterizována kulturou lengyelskou, jordanovskou a kulturou s moravskou malovanou keramikou. Během těchto kultur se objevují první výšinná, snad opevněná sídliště.
Poměrně husté osídlení bylo i na Libochovicku. V obci Radovesice se pravděpodobně nacházelo neolitické sídliště v prostorách bývalého Landova kamenolomu, kde byl v roce 1924 nalezen fragment kamenné sekery. V roce 1914 zde byly nalezeny kostrové hroby se zbytky nádob kultury vypíchané keramiky. Ze stejného naleziště pochází i zlomek lidské lebky. Pan Křenek nalezl v roce 1925 v katastru obce pazourkové jádro.
Neolitičtí obyvatelé Duban po sobě zanechali fragment hliněné plastiky, kultury vypíchané keramiky, kterou nalezl pan Jirásek v roce 1934. Na Evani v roce 1911 nalezl pan Petržílka neolitickou pazourkovou čepel . V roce 1961 při hloubení jímky u kravína nalezen střep jordanovské kultury.
V Klapém bylo také nálezy dokázáno neolitické osídlení. V letech 1913 – 1918 zde pan Zázvorka nalezl fragment kamenného sekeromlatu a 6 přeslenů a později ještě 3 kamenné sekery. Byl zde nalezen i kamenný sekeromlat, který byl ozdobou herbersteinské sbírky. V bývalé štěrkovně u Házmburka nalezl pan Jirásek v roce 1935 kamenný klín. Na vrchu Házmburk nalezl pan Koutek kamenný vývrtek a později pan Křenek zlomek kamenného klínu a fragment kamenného sekeromlatu. Z Klapého pochází i soubor pazourkových nástrojů a úštěpů.
Bohaté jsou i nálezy z neolitického osídlení Křesína. V roce 1904 zde pan Křenek nalezl kamennou sekeru. Další kamenná sekera zde byla nalezena v roce 1907. V roce 1910 zde opět pan Křenek nalezl pazourkový úštěp a v roce 1919 fragment kamenného sekeromlatu, pazourkový úštěp a kamenný vývrtek. V roce 1922 objevil další kamennou sekeru pan Dragoun. Neolitické osídlení bylo i v Levousích. V roce 1905 nalezl pan Hauptvogel kamennou sekeru a roku 1919 pan Křenek pazourkový úštěp, pazourkové jádro a fragment kamenné sekery. V roce 1962 byl nalezen keramický střep na poli ppč.793/2. Osídlení Poplz z poslední doby ledové pokračovalo i v neolitu. Roku 1916 objevil pan Šinovský kamenný mlat a pan Rublič roku 1932 kamennou sekeru a rohovcový úštěp. V roce 1950 našel pan Pavlík na Salomince fragment kamenné sekery. Osídlení trvalo i za kultury vypíchané keramiky, která je zde zastoupena nálezy keramických výrobků.
Kamenná sekera byla nalezena i v Žabovřeskách v roce 1919 panem Křenkem. Pak v roce 1965 14 jámových objektů na poli ppč.53.
Neolitické nálezy jsou i v samotných Libochovicích. Při stavbě sokolského stadionu byla paní Honsovou nalezena kamenná sekera a pazourková čepelka. V roce 1912 to byla pazourková čepel nalezená panem Mayerem v  jeho zahradě a v roce 1919 nalezl pan Křenek v okolí školy kamennou sekeru a polotovar sekeromlatu. Pan učitel Štrunc objevil v roce 1908 na poli k Dubanům zlomek kamenného sekeromlatu. K trvalému osídlení došlo v Libochovicích pravděpodobně až za kultury vypíchané keramiky na konci neolitu. Dokazují to nálezy střepů a nástrojů. V roce 1913 to byla keramika z neprozkoumaného sídlištního objektu. Při stavbě sokolského stadionu byly panem Tachecím nalezeny 3 keramické střepy. U školy pak v roce 1926 soubor keramiky a zvířecích kostí, u domova důchodců pak 2 střepy z roku 1930. Při stavbě mostu v roce 1936 1 střep nalezený panem Rubličem. Bez data nalezení pochází i další nálezy střepů této kultury. Při kopání základů v Husově ulici čp.407 nalezl p.Hedánek v roce 1963 kamennou sekeru.

zpět        vpřed