Wýsada Jana Zajíce obywatelům města Libochowic řemesla krejčowského, soukenického a postříhačského:

(Kaubek - Děje města Libochovic)

„We jmeno Boží Amen. Wšelijaké wěci, kteréž k užitku a w poctiwosti w časy budoucí trwati mají, sluší je dostatečným písmem a pečetmi utwrzowati. Protož já Ján Zajíc z Hasenburga a na Budyni, nejwyšší truksas Král. Českého, známo činím tímto listem nynějším i budoucím, kdož jej čísti nebo čtoucí slyšeti budou, že jsou předstoupili přede mnie poddaní a wěrní mojí obywatele města Libochowic řemesla poctiwého krejčowského, soukenického a postříhačského s přímluwou dobrých lidí u mně jakožto pána swého dědičného žádajíc a w cech řádný, pokudž w jiných městech se zachowáwají, wstoupiti chtíc, abych jim toho dopustil a potwrdil. A já Jan Zajíc swrchu psaný jejich w tom slušnou žádost, tudíž i těch dobrých lidí w tom přímluwu, uwážíce, že wšelijaké wěci w řádu a we wšelijakém sprawowání dobře stojí, lidé swé žiwnosti s prospěchem w poctiwosti prowozují a w tom chwála Pánu Bohu, Panně Marii a Swatým Jeho se rozšiřuje, nadepsaným lidem swým w řemeslech jich jim jsem toho dopustili moci listu tohoto dopouštím a twrdím i upewňují nyní i w čas budoucí bez přerušení wšelikterakého, aby ten cech tak uctiwě zachowán byl w těchto dole psaných artikulích i we wšech způsobech a řádech, pokudž w jiných králowských i panských městech cechowé zachowáwají, se u těch nadepsaných řemesel řídil a oni také swrchu psaní jeden každý w swém řemesle i jich budoucí, aby se tak podle tohoto zřízení we wšem zachowali, drželi a nic nedopouštěli a to tyto artikule pořád zejmena
Nejprwe (následují cechowní artikule a pak záwěrek):
A w tom we wšem, což se swrchu píše, w těch wšech artikulech a řádech tudíž jak se w jiných městech cechowé a řemesla řídí a zachowáwají, aby se těž tito mojí poddaní i jich wšickni budoucí zachowali a řídili wěrně a upřímně w poctiwosti, a já také w čemžby mně jakožto pána swého potřebowali a mne ku pomoci žádali, ruku swou nad nimi drže, jim i jich budoucím raden a pomocen býti chce tudíž i swé budoucí k témuž zawazují, aby nadepsaný cech we wši celosti, jakž se swrchu píše, zachowali bez přerušení a aby tím lépe se podle Parta Boha a dobrých lidí we swých řemeslech žiwiti mohli.

Toho wšeho pro pamět budoucí a swědomí swou wlastní pečet kázal jsem k témuž listu přitisknouti a pro lepší wšeho toho pamět a wědomost prosil jsem urozeného p. p. Oldřicha Wranowského z Waldeka a Mikuláše z Polenz, purkrabí na Budyni, že jsou také swé pečeti podle mne k tomu listu dali přiwěsiti. Jenž jest dán a psán leta od narození Syna Božího tisícého pětistého sedmnáctého w pondělí den swaté panny Apollonie t. j. 9. února.“