Touto listinou daruje král Václav I. dne 12. dubna 1237 Teplskému klášteru kladské dědiny, což znamená jako: dědičným nájmem zadané, v obci Klepy.

(Regestis Caroli J. Erben na stránce 523 č. 915)

Latinský text:     Český text:

"Venceslaus rex ecclesiae Teplensi confert hereditates, quae vulgariter Claszke vocantur, quas in villa de Cleppin habuisse dinoscimur cum attinentiis. Licet etenim praefatae hereditates parvae sint et sicut relatu fide dignorum accepimus, in parvo nonaginta jugera excedentes, praedicta tamen ecclesia occasione ipsarum innumeras pertulisse dicitur leasiones. Nos igitur inlesten ut eadem ecclesia per spinam hujusmodi de ratero torquentur. quin potius pace gaudest et quiete, ei in praedicta gratia duximus providendum, praesena sibi privilegium super hoc concedendo.

Testes sunt:
Marquardus archidiaconus Litomericensis.
Hermannus praepositus de sadem ecclesis.
D. Heinricus filius Zmilonis.
Nevglaz de Zirem.
Zulislaus filius Zwezt.
Prezlaus junior.
Gerhardus praepositus de Doksan.
Wissemirus de Blatny.
Beneda Stiborius.
Ulricus de Zweyšín.
Wisco et Wissemirus frater de Wiscov.
Otto et Bouslaus fraters de Wolframove.
Benis de Wahans.
Sehuhta de Kozolup.
Přibizlaus.
Stephanus de Ocin.
Cunradus de Potin.
Priusta, Matheus, Jaroš fratres de Rezzin.
Zpitta de Zedeliz cum duobus filiis.
Petrus de Choduliz.
Petrik cum filio Juratz de Woyniz.
Zulizlaus de Elkan.
Sebastianus de Selicowiz.
Diwiš de Pochowiz.
Chren de Chrezzin.
Radozlaus de Dlasowiz.
Přibizlaus cum filio de Lucohorsan.
Drasek de Lowazziz, qui tunc temporis fuit villicus domini Heinrici.

Datum anno MCCXXXVII in Postolopirt in capitule conventusli, in die palmarum pridie Idus Aprilis, regni nostri anno IX.
(Ex originali archivi Teplensis copia in Museo Bohemise.)


Český překlad :
"Václav král kostelu Teplskému dává dědiny, kteréž se obyčejně kladské jmenují a kteréž ve vsi Klepíně máme s jich příslušnostmi. Ačkoliv totiž nadřečené dědiny nepatrné jsou a jak jsme se z přednešení víry hodných dozvěděli, o něco málo devadesát jiter přesahují, nadřečený však kostel z příčiny těchto dědin předce prý nesčíselné urážky přetrpěl. My tehdy nechtíce, aby tento kostel trnem takového způsobu budoucně trýzněn byl, nýbrž aby raději míru a pokoje užíval, se o něj v nadřečené milosti postarati uzavřeli, jemu přítomnou výsadu o tom vydávajíce.

Následují svědkové - mimo jiné :
Petr z Chodoulic,
Petřík a Jurata z Vojnic (nyní Vunic),
Sulislav z Velkaně,
Chřen z Křesína,
Radoslav z Dlaškovic,
Přibyslav z Loukohořan (Loukořan),
Zpita ze Sedlce s dvěma syny,
Drašek z Lovosic, správce p. Jindřicha neb Hynka, syna p. Smila.
A další…..

Dáno roku 1237 v Postoloprtech v kapitole kláštera (tamního Benediktinského) na květnou neděli dne 12. dubna království našeho roku 9.

Nahoru