Rozhodnutí panského soudu z roku 1455, aby žádnému řečníku z těch, kteří žalobu podávají, nedávali víc než 15 gr.

(F.Palacký - Archiv Český)

R. 1455. Secundo Johannis Dúpowec, (Q. 10?).

Zuostání na tom panské, aby žádnému řečníku z těch, kteříž žalobu wyswědčují, nedáwali než XV gr.
It. těmito slowy má poháněti úředníky wyšší zemské, purkrabí Pražského, komorníka a sudího, jakož pan Zbyněk Zajíc z Hazmburka takto pohnal pana Zdeňka: „Pane Zdeňku ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský! Poháním tě od paní Markéty z Michalowic, aby jí ku puohonu stál tento pátek o Suchých dnech adwentních z dědin a zboží, kterýchž jest ona mocnú poručnicí a najwyšší, dskami i listy, a to dskami i listy prowesti chce." To se stalo léta božího 1455.
It., když koho z těch úředníkuo pohnati chceš, máš tento řád zachowati: Přistúpě před wyšší úředníky a pány na plném súdě, předlož, proč puohonu žádáš; prosiž sudího a komorníka, aťby ráčili pána dáti z lawic, kterýmžto by pohnati měl. A potom ten pán, kterýž k tomu wydán bude, má pohnati stoje swú twáří proti jeho twáři w lawicech, nebo w jeho dwoře, nebo w domu w Praze. A pakliby jeho doma nebylo, tehdy týž pán úředníku jeho anebo domowníku má oznámiti a powědieti. A pak potom práwo komorníkem dohnati, jako jiného zemenína.
Talmb. 86b.