Oswědčowání pana Jiřího z Poděbrad weřejné proti pánům jednoty Strakonické. (Z. kopie arch. Třebon..)

(F.Palacký - Archiv Český)

Na Poděbradech, 1449, 1 Mart.

Múdrým a opatrným purkmistru a raddě města Nowého Plzně, i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně wyslaným, Přátelúm milým.
Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní přietelé milí! Rozpisowánie wám i jiným páně z Rosimberka, i také p. Oldřicha Hradeckého, swú při líčíce, k tomu wedú, aby čímž sami winni, na mě i na mé přátely secpali, a dobrým lidem w této zemi neprawě a křiwě nás zhyzdiece, prostranněji swú wuoli toliko k užitku swému a k zkáze a k umdlení obecného dobrého tohoto králowstwie dowesti mohli. Za kterážto jich křiwá rozpisowánie a neduowodné řeči, kdyžťby přišlo k duowodu před dobré lidi, ufám bohu, že se budú mieti zač styděti.. Neb podlé mého prwnieho některým z wás dobrým lidem oswědčowanie, každý zdrawého rozumu požíwaje rozeznati muože, když powáží prawě, k čemuž sme se w Pelhřimowě podáwali, že se mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré králowstwie tohoto, ale ne panu z Rosimberka s jeho pomocníky. Poněwadž w těchto záštiech chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řáduow země této, podlé kompaktát, mierného listu, Pelhřimowských smluw a toho poselstwie, kteréž ku králi Římskému nedáwno bylo wysláno, i těch zemských klenotuow, kterýchž jest panu přijewše některé osoby dole jmenowané od pánów, rytieřów, zeman a měst z Pelhřimowa wyslaní do Hradce s plnú mocí, tyto dole psané wěci smluwili a srownali jsú oboji jednosworně:
Najprwé takto smluweno jest o záštie, kteráž jsú wznikla kterak koliwěk mezi pány nadepsanými, panem Jiříkem z Kunstatu i jeho přátely, pomocníky, služebníky a jeho jednotú i lidmi poddanými s strany jedné, a p. Oldřichem z Hradce i jeho přátely, pomocníky, služebníky a jeho jednotú i lidmi poddanými s strany druhé, že strany již jmenowané obojí wolili jsú sobě a mezi sebú wydali čtyry osoby, ze jména urozené pány, pana Oldřicha z Rozmberka, pana Alše ze Šternberka, a slowútné panoše, pana Arnošta z Leskowce a pana Oldřicha z Kralowic, a na nich jsú mocné přestali, tak aby se toho nikoli zbawiti nemohli a nemají, o wšechna záštie mezi nimi wzniklá, plnú moc jim dawše, aby se ti čtyřie mocní ubrmané a rozdielce tázali s kýmž koliwěk jim se zdáti bude na sněmu níže jmenowaném, anebo w tom roce dole položeném, kdež se jim zdáti bude; a utiežíce se mezi stranami nadepsanými, wýpowěd aby učinili na tom sněmu. Pakliby tu beze lsti wýpowěd se státi nemohla, ale konečně w roce pořád zběhlém ode dne swatého Jiří najprw příštieho. A na to sobě listy na pergameně s wýsutými pečetmi a řádnými rukojmiemi udělati mají pod základy pokutami, jakž se strany swolé, a w listu hlawniem příměrném jmenowáni a napsáni budú; pakliby se o to smluwiti nemohli, totiž o základy a o pokuty, ale jakž jiní ti čtyřie swrchupsaní páni ubrmané jich rozkáží a priepisy wydadie. A ty listy dokonalé a celé aby položili w šesti neděléch od neděle welikonočnie pořád zběhlých, u pana Arnošta Leskowce na Humpolci.
Item též strany swrchupsané pře swé a winy proti sobě mají položiti popsané s obú stranú od weliké noci we čtyrech nedělích pořád zběhlých, nebo prwé, na Wlašimi w moc Oldřicha z Kralowic nadepsaného; a potom tudiež také na Wlašimi opět we čtyřech neděléch odpory swé položiti mají; a na odpory pak dále strana straně nemá odporuow klásti, neb tak jest wedle řádu zemského. A tu každá strana má na ty swrchupsané časy po ty pře i odpory poslati, a jim mají wydány býti.
A na takowú smlúwu již mají strany napřed dotčené wstúpiti w prawé křesťanské příměřie, pan Jiřík, což se Morawy dotkne, a pan Kolda a Šoff w středu po neděli welikonočnie, a jiní wšichni ten úterý před tiem najprw příští, od wýchodu slunce během swým přirozeným, obojí páni se wšemi jich pomocníky, služebníky i jich jednotami a lidmi poddanými; a to příměřie má trwati wěrně a křesťansky držáno býti mezi nimi od tohoto swatého Jiřie najprwé příštieho až do roka pořád zběhlého, a ten den celý až do západu slunce během swým přirozeným. A jestližeby se co w tom příměří a w tom roce co přihodilo mezi stranami swrchupsanými, a žeby která strana nezdržela nadepsaného příměřie wěrně a práwě, ti nebo ten, ktožby to zrušil, mají to oprawiti w jednom měsieci pořád zběhlém ode dne toho, kdyžby nadepsaných čtyř ubrmanów ta žaloba došla, jakožby které straně ti čtyřie ubrmané rozkázali, a to beze wšeho prodlenie dalšieho. A wšak proto to příměřie má wždy w swé moci státi a trwati wěrně a křesťansky beze wšeho přerušenie, do wyjítie plného roku pořád zběhlého od času napřed psaného.
Item jestližeby se pak kto wytrhl z těch obú stranú a z jich jednoty, a co k tomu neprawě učinil: tehda ten nebo ti mají to ihned oprawiti we čtyřech neděléch po žalobě pořád zběhlých, beze wšeho prodlenie, wedle rozkázanie panów ubrmanów nahoře psaných. Pakliby toho neučinili a ta strana jeho k tomu nepřiprawila, aneb připrawiti nechtěla: tehda táž jeho strana má se jeho zbawiti a naň wyznati, že jest neprawě a nešlechetně učinil; a druhá strana muož jeho k oprawě připrawiti wšemi obyčeji, bez překazy a pomoci té strany jednoty, při kteréž jest byl, aby to wěrně šlo a upřiemě.
A dále také jest smluweno i swoleno oboustranně, že wšichni wězňowé, kteříž jsú w tom záští swrchupsaném a w této wálce zjímáni, mají rok mieti do wýpowědi ubrmanské, takowý: komuž bude swěřeno od strany které, to buď při jich wóli; a komu se jim nezdá swěřiti, ten se wyruč na podobný základ. A nemohliliby se smluwiti o základ, jakožby který z wězňów měl wyručen býti, ale jakž Arnošt Leskowec a Oldřich z Kralowic kteréhož wězně wyručiti a dáti káží, na tom aby bylo přestáno. A kterakž pak swrchupsaní čtyřie ubrmané společně o wšecky wězně, aneb o kterého koliw, stranám rozkáží co, to aby se tak stalo. Nébrž také o šacuňky wězňów i o holdy s obú stranú kteréžkoliwěk, ježtoby na to listy měli, anebo jinák rukojmě za to měli, ti také mají státi w ubrmanské moci; a což oni koliwěk rozkáží, na tom má býti přestáno. A jiní wšichni holdy, kteřížby wzati nebyli, mají zase s obú stranú propuštěni býti; kromě o lidi k hradu swatého Wáclawa příslušejíce, na tom jest přestáno, aby pan Oldřich na těch lidech hold wzal tak mnoho, jakožby bylo polowice úroka swatojirského.
Item, dále jest smluweno, jestližeby kto z nadepsaných čtyř ubrmanów na koho z stran napřed dotčených žalowal, aneb oni na koho: tehda w tej mieře, až do skonánie té pře, nemá súditi té pře, kterážby se jeho samého dotýkala, než k rossúzenie té pře mají swrchupsaní třie ubrmané jiného čtwrtého ubrmana k sobě wzieti z swé strany, a ten nemá jiného súditi, nežli tu při toliko, což se toho ubrmana dotkne; ale cožby jiných pří dotklo, to má prwní ubrman súditi. A to wše má státi, což swrchu psáno jest, w listech hlawních, kteréž sobě na zdrženie wýpowědi ubrmanské strany mají zdělali, spolu i na příměřie, pod pokutami a pod základy jakož dotčeno jest. I také tento artikul, jestližeby z těch čtyř pánów ubrmanów kterého buoh neuchowal, jehož pane bože rač ostřieci: tehdy ten zuostalý, od kteréž strany wydaný a wolený, má moc jiného ubrmana k sobě woliti a přijieti z swej strany, a ten má túž moc mieti podlé jiných ty wěci říditi a jednati, jako ten kterýžby umřel.
Dále také tudiež we Hradci tíž páni a osoby z Pelhřimowa do Hrasce wyslaní s těmi pány , rytieri, zemany a městy králowstwie Českého, kteříž jsú se w Hradci byli sjeli, wšichni společně a jednosworně smluwili jsú sněm walný a obecný wšemu králowstwí Českému do města Jiehlawi, w týden po sw. Jakubu welikém apoštolu božiem najprwé příštiem. A k tomu sněmu krále Římského mají obeslati, a JM dáti wěděti wedle toho, jakož JM pánóm Českým psala jest, sněmu žádaje; a také preláty duchownie pány, rytieřstwo i města markrabstwie Morawského; a také též preláty duchownie a oswiecená kniežata Slezská, rytieřstwo i města ; i jiní wšichni páni, rytieři, panoše i města, jenž k králowstwí Českému příslušejí, aby k tomu sněmu obesláni a prošeni byli, aby ráčili býti pro obecné dobré a poctiwé králowstwie tohoto našeho, jakož jest toho pilné potřebie tomuto králowstwí, abychom z božieho smilowánie a pomoci pána a krále měli, wedle starých práw tohoto králowstwie wysazených, jenž jest bez krále tak nikdy dlúho nebylo, a wedle zápisów a smluw mezi námi učiněných za ciesaře Sigmunda krále Českého slawné paměti, i také po něm, jenž jsú se staly w naší zemi České. A na tom sněmu aby ohledáno bylo, ktožby z těch smluw wywinul, aby naprawili, jakž, ti čtyřie wydaní nadepsaní a wolení ubrmanowé rozkáží; tak wšak wždy, aby ty wšechny smlúwy zachowány a zdržány byly, kteréž jsú se staly, a wiece potom aby z nich nebylo wywinuto. A ten sněm má býti prowolán po městech Českých, a najprwé zde w Jindřichowě Hradci; a z toho sněmu nemáme se rozjiežděti nikoli, než swú pilnost k tomu přičiniti. abychom krále měli a pána, i zemi také zřiedili. Také což by se stalo aneb ještě dále k hanbě a k škodě této zemi od kohožkoli, aby w to pilně nahleděno bylo, a na tom sněmu aby bylo opraweno. Na tom také sněmu nemá prwé nic jednáno býti, než u záštie mezi panem Jiříkem a panem Oldřichem a mezi pomocníky jich s obú stranú; a dokonajíce to s boží pomocí, potom tehdy ihned o krále a o země zřiezenie má jednáno býti, tak jakož swrchu dotčeno jest. A k tomu sněmu obě straně žádajíc gleitów mají býti dání gleitowé takowí, jakož pan Zbyněk Zajiec a pan Jan Smiřický wydali jsú byli mezi pánem z Rozmberka s panem Jiříkem z Kunstatu, když jest měl před chwilí pan z Rozmberka k sněmu do Prahy jeti.
Item jestli žeby kto beze lsti z pomocníków stran swrchupsaných k tomu sněmu jeti nemohl: ale aby swú plnú moc poslal aneb přieteli swému některému swú dobrú wuoli dal k jednání wěcí tu potřebných.
Item také strana straně má pomocníky swé ze jména napsané dáti; a pan Jiřík pomocníky swé napsané aby poslal panu Oldřichowi do Hradce, od welikonocnie neděle we třech neděléch, a pan Oldřich swé pomocníky panu Jiříkowi Poděbrad w tuž chwíli.
A tyto wšechny artikule w tejto smlúwě položené a napsané, i toto wšechno smlúwu, s strany páně Jiříkowy tito páni, rytieři, zemané a města z Pelhřimowa do Hradce wyslaní, totiž pan Aleš ze Šternberka, pan Hašek z Waldšteina, pan Fridrich z Donína, Oldřich z Kralowic, Bořek ze Hrádku, Epik z Krucenburka, Jan Pražák z města Tábora a Waněk Smažil z města Lún, jménem wšie jednoty jieli a s strany páně Oldřichowy, páni, rytieři, zemané i města, kteříž jsú se w Hradci sjeli, jménem wšie jednoty jich, totiž pan Oldřich z Rozmberka, pan Jindřich z Rozmberka syn jeho, pan Oldřich ze Hradce, pan Jan z Ustie, pan Kuneš Rozkoš z Dubé; kněz Bedřich ze Strážnice, pan Arnošt z Leskowce a Janek ze Hrádku, rukú dáním ústně sobě slíbili s obú stranú zdržeti a w skutku wěrně a prawě bez proměny a bez pochybenie zachowati, pode ctí a pod wěrú. A na swědomie toho pečeti nadepsaných pánów dwú ze čtyř ubrmanów, páně Oldřichowa z Rozmberka a páně Alšowa ze Šternberka, jich kázaním a wědomím, přitištěny jsú k tomuto listu.
Jenž, jest dán léta od narozenie syna božieho tisíc čtyřstého čtyřidcátého dewátého, w Jindřichowě Hradci, ten čtwrtek před welikonocí.




Nahoru