Pan Jiří z Poděbrad p. Janowi z Dubé a z Kostelce zpráwu dáwá, proč na sjezdu w Pelhřimowě nic nezjednáno, též o příčině smrti páně Menhartowy ae. (Z kopie arch. Třeb.)

(F.Palacký - Archiv Český)

Na Poděbradech, 1449, 19 Febr.

Službu swú wzkazuji, urozený pane a přieteli milý! Když sem sě nedáwno sjiežděl s p. z Rosenberka w Pelhřimowě, tu také p. Oldřich z Hradce byl. Mezi mnohými řečmi žádal sem od sebe i od swých přátel na p. z Rosenberka, aby sě přičinil a k tomu wedl, aby sněm obecní, kterýž ke dni swatého Šimoniče a Judy ode wšie země položen, před sě šel, aby to poselstwie, w kterémž ku králi Římskému jezdil, na zemi wznesl, a což sě chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řádu země této dotýče, aby to jednáno bylo, a nesnáze wzniklé sněmem jednány byly ku pokoji. To nemohlo jest ode mnem i od mých přátel přijato býti, jakož některým z pánów, zeman i měst, kteříž byli při tom za prostředek, známo jest, že sme sě k rownému podáwali; i tobě také milý přieteli oznamuji, doufaje, že to w paměti mieti budeš. Také p. Oldřichowi z Hradce podáwáno jest sprawedliwého: neb žádal sem i s přátely swými, aby on s otcem swým i my byli na sněmu obecném swrchupsaném, a skrze rozeznánie sněmu aneb po těch, kteréžby sněm od sebe wydal, p. Menhart s synem swým učinil zemi sprawedliwé, což učiniti má; a dále z čehožbych já i přietelé moji jim winu dali, aby nám z toho práwi byli, a též zasě, z čehožby oni nám winu dali, tudiež na sněmu chtěli sme jim práwi býti; nébrž že sme přes to podáwanie i podlé rady těch prostředków, kteříž při tom byli, chtěli učiniti, jakož oni to dobře wědie ae. Ale p. Oldřichowi z Hradce nezdálo sě toho přijieti swewolně, ježto móž shledáno býti w prawdě, že jemu s jeho pomocníky, kteříž jemu zjewně i tajně pomáhají, chce sě radějšie záhuby země této, nežliby rowné přijal i zasě od sebe učinil; a toliko hánliwým rozpisowáním a nedówodným chce práw doma býti; ale před dobrými lidmi státi nesmie. Také to, což sem já s swými přátely p. Oldřichowi z Hradce podáwal, zdálo sě rowné těm, kteříž byli při tom prostředkem; a wěříme jim, že to seznají, když nám toho potřebie bude, a řekli sú nám to seznati. Tomu milý přieteli rozuměje, žeť jest mé i mých přátel rowné swrhupsané podáwanie, a kterak přes to p. Oldřichowi s jeho pomocníky chce sě swé wóle požíwati, usilujíce wšemi obyčeji mě i s mými přátely o wšecky sprawedlnosti naše duchownie i swětské utisknúti, doufámť že to w paměti bude. Neb my pánu bohu ufajíce a sprawedlnosti, brániti sě mieníme jich swéwolnosti, a tobě jakožto přieteli milému a milujíciemu obecné dobré tohoto králowstwie úplně wěřiece, že nám proti jich swéwolnosti raden i pomocen budeš; a jestližeby tě kto jináče toho zprawowal, než sě tuto wypisuje, že tomu nikoli neuwěříš; neb móž býti dowedeno, žeť jinak nenie. Docházie mne také, kterak někteří w Strakonicích na sjezdu i jinde mne pomlúwali i dobrým lidem rozpisují, žeby p. Menhart otráwen byl. Tenť najlépe wie, jemuž najskrytějšie tajnosti zjewny jsú, žeť křiwdu mluwí, ktož to koliwěk prawí: i také dobří lidé, jichž příčinú p. Menhartowi rok dán, kteří sú přitom byli, wědie zwláště p. Zbyněk Zajiec, p. Jan Smiřický, p. Arnošt Leskowec a p. Jan z Hrádku i jiní, kterakúť jest nemoc měl, od niež, jest z dopuštěnie božieho umřel. To wěda w prawdě, cožť píši w tomto listu, wěřímť dle sprawedlnosti, že takowým řečem křiwým, kteréž prawdy w sobě nemají, ale z záwisti a z nepřiezni zlých lidí klamawě pocházejí, wěřiti nebudeš. Neb ti hanby mé. i škody wšemi úkladnými obyčeji hledie: ale doufáme plné mám w pánu bohu, že jeho moc nesmierná jim w těch bezprawích i jiných prospěchu neráčí dáti, anižť budú moci přikryti swými křiwými řečmi těch běhów, kteréž jednají, swých užitków hlediece k umdlení a zkáze obecného dobrého tohoto králowstwie.
Dán na Poděbradech, w středu po S. Walentinu, let božích ae. XLIX.
Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad.




Nahoru