JIŘÍ Z PODĚBRAD RADĚ MĚSTA PLZNĚ A ZÁSTUPCŮM MĚST PŘÍTOMNÝM NA PLZEŇSKÉM SNĚMU 1. 3. 1449
Sděluje, proč se sněmovního jednání nezúčastní, a seznamuje adresáty se svými výtkami proti Oldřichovi z Rožmberka a Oldřichovi z Hradce. Domnívá se, že konání sněmu, kde se probírají neshody mezi jednotlivci (tj., tentokrát jeho spor s Oldřichem z Hradce), zklidnění situace v Čechách neprospěje. Z tohoto důvodu je pro svolání celozemského sněmu, který by jednal o obecně důležitých záležitostech. Odmítá nařčení z pomluv, že otrávil Menharta z Hradce (jmenovaný zemřel bezprostředně po propuštění z poděbradského vězení 3. 2. 1449), a upozorňuje, že Oldřich Z Rožmberka a Oldřich z Hradce najali lidi, kteří páchají škody na statcích jeho stoupenců. Proto adresáti nemají věřit jejich slovům. Doufá, že se zněním tohoto listu bude plzeňský sněm veřejně seznámen (sněm v Plzni se však zřejmě nakonec vůbec nesešel, neboť bez Jiříkovy účasti ztrácel smysl; list sám je pak důkazem obratné politické agitace poděbradského pána).

(F.Palacký - Archiv Český)

Múdrým a opatrným purgmistru a radě města Nowého Plzně i jiným poslóm z měst na sněm do Plzně wyslaným, přátelóm milým.
Službu swú wzkazuji, múdří a opatrní, přietelé milí ! Rozpisowánie wám i jiným páně z Rozimbergka i také pana Oldřicha Hradeckého, swú při líčíce, k tomu wedú, aby čímž sami winni, na mě i na mé přátely secpali a dobrým lidem w této zemi, nepráwě a křiwě nás zhyzdiece, prostranněji swú wuoli toliko k užitku swému a k zkáze a k umdlení obecného dobrého tohoto králowstwie dowésti mohli. Za kterážto jich křiwá rozpisowánie a neduowodné řeči, kdyžť by přišlo k duowodu před dobré lidi, úfám Bohu, že se budú mieti zač styděti.
Neb podlé mého prwnieho, některým z wás, dobrým lidem, oswědčowánie, každý, zdrawého rozumu požíwaje, rozeznati muože, když powáže práwě, k čemuž jsme se w Pelhřimowě podáwali, že se mně a přátelóm mým chce toho konce, na němž záleží obecné dobré králowstwie tohoto, ale ne panu z Rozmberka s jeho pomocníky. Poněwadž w těchto záštiech chwály božie, obecného dobrého, pána a krále i řáduow země této podlé kompaktát, mierného listu, pelhřimowských smlúw a toho poselstwie, kteréž k králi římskému nedáwno bylo wysláno, i těch zemských klenotuow, kterýchž jest panu Menhartowi swěřeno, najwiec se dotýče, žádali sme, aby takowé weliké wěci sněmem obecným nepokútně byly jednány, i také, což jest na naši čest nepráwě saženo, jakož nás mazali i jistě newinně maží, chtěli sme řetedlně z toho práwi býti jakožto newinní, tu, kdež najwiec dobrých lidí býwá. Nikoli nemohlo nás to potkati, nébrž jako oni rozpisují, že chtěli na dobrých lidech přestati tak, aby we čtyřech neděléch stal se konec. I tuť práwi nezuostanú, neb sme my i toho podáwali, netoliko we čtyřech neděléch, aby by to mohlo býti w témdni, že bychom rádi to widěli. Ale toho podawše, potom to zawrhli, když řekl pan z Rozmberka, že tepruw pan Oldřich z Hradce, poradě se s přátely, we čtyřech neděléch na to chce odpowěď dáti, a té odpowědi jest i w tom čase nedal. Toť panem Zbyňkem Zajiecem, panem Janem Smiřickým i jinými dobrými lidmi, kteříž jsú při tom prawými prostředky byli, dowedeno wprawdě býti muož.
Milí přietelé, powažte toho, naše-liť jest rownějšie a konečnějšie podáwanie, čili oni nekonečného poddáwajíc swú winu na nás uwésti chtie. A nemóžete rozuměti, že ty wěci netoliko nám i wám, ale i wšemu tomu králowstwí najpotřebnějšie, strannými sněmy, kteréž pan z Rozmberka pokládá, nemohú tak spěšně k konci dobrému, jehož jest této zemi weliké potřebie, přiwedeny býti, ale sněmem obecným, protože wšech dotýče, aby napřed obecné a potom stranné wěci jednány byly a rownány. Oni pak rozomějíce, že by na sněmu obecném práwi nezuostali, jakož by jim tu bylo mluweno, co zlého a přieliš škodného w této zemi jimi šlo a ještě jde, takže by se měli zač styděti, líbí se jim lépe a zemské wěci potutelně smlúwati, ještě mně i přátelóm mým nenie příslušné zemských wěcí posuzowati.. A teď opět křiwú řeč w Strakonicích sobě položili, že by pan Menhart otráwen byl. Jižť sem wám prwé psal, žeť mi křiwdu welikú činie, ješto to Buoh wie i dobří lidé wědie.
Také jakož pan z Rozmberka wám i jiným rozpisuje, že by se rád k obecnému dobrému a k upokojení země této přičinil, ale skutečná příčina jeho pak okazuje. Jakož se jest to tak na sněmu w Pelhřimowě očitě shledalo, že pokládaw se za prostředek, wšemi obyčeji rušil to, k čemuž jsú se ti dobří lidé, o nichž sem wám prwé psal, jsúce prawým prostředkem, slušně přimlúwali. Teď pak nynie Beneda z Šťáhlaw i někteří z Kolína prawili před dobrými lidmi, že pan z Rozmberka a pan Oldřich Hradecký psali jim nejednú, aby w těchto krajích pálili, a že oni, páléce, ještě méně činie, nežli jest jim rozkázáno. Porozumějtež tomu, takowým-li ponukowáním ku pálení mají obecné dobré a upokojenie w této zemi přiwésti. Diwné by bylo, by takowého jich staránie o obecné dobré Pánu Bohu se nezželilo. Protož znamenajíce jich nekonečné tajdynky a má a přátel mých sprawedliwá podáwanie, wěřímť wám w celosti jakožto dobrým lidem, milujícím obecné dobré tohoto králowstwie, že těm potworným jich psaním wěřiti nebudete ani se kterak nawésti dáte w takowých bezpráwích, jimiž oni, zisków swých hlediece, obecné dobré, w němž waše také i wšech země této přebýwačów záleží, umdlíti a zkaziti proti Bohu a sprawedlnosti usilují, byšte jim měli pomáhati, ale je nawedete, ať by rowná podáwanie má i přátel mých přijali. Nebť my o to stojíme, ať-by se od nich zemi práwě stalo, od sebe chtiec sněmem obecným, neb kohož by sněm wydal rowné učiniti a zase přijieti. Pakliť přesto budú chtieti swé wuole požíwati se mnú i s mými přátely, my, Pánu Bohu úfajíce a sprawedlnosti, radějši jich swéwolnosti s božskú pomocí brániti se mienime, hrdel i statkuow powážiece, nežli bychom o wšecky sprawedlnosti duchownie i swětské, kteréž se netoliko wás neb nás, ale wšie země dotýčí, úkladnými jich obyčeji měli býti utištěni, wám wěříce, že proti jich swéwolnosti nám radni i pomocni budete. Nebo nepochybně doufám Wšemohúciemu, žeť jich neupřémnostem božská moc neráčí prospěchu dáti.
Také dotýčete, že by se wám zdálo, abych na sněm do Plzně jel, že byšte se chtěli přičiniti, že by dosti bezpečstwie zjednáno mi bylo. Tohoť sem wděčen od wás, jakožto od přátel swých milých, a učinil-li bych to k žádosti wašie, bychť rozoměl, žeť by ten sněm o obecné wěci složen byl. Nebť zdá se mně a přátelóm mým, s kterýmiž sem se nedáwno u Hory sjiežděl, že by tam naše daremnie jiezda byla, poněwadž toliko o stranné wěci ten sjezd jest položen, tak, jakož z páně Rozmberka listów rozum okazuje. Než poslánoť jest ku panu z Rozmberka, ať-by glejt dán byl těm, kteréž od sebe do Plzně wyšlem, ať-by na tom sjezdu zprawili a oznámili, k čemuž jsme se podáwali i ještě podáwámy a že my hotowi jsme ku obecnému dobrému slúžiti bez prótahuow, ne jako oni, ješto obecným dobrým z dáwných časuow i nynie komukoliwěk k wuoli pro swé zwláštnie zisky protahují. Doufámť wám úplně jakožto lidem sprawedliwým, že na tom sněmu tu tento list zjewné kážete čísti a přičiníte se, aby rowné ode mne a od mých přátel přijali i od sebe nám učinili a obecné dobré bylo jednáno bez meškánie.
Datum na Poděbradech w prwní sobotu w postě let božích etc. XLIX°.
Jiřík z Kunštátu a z Poděbrad.




Nahoru