Druhý dopis ohledně Loketské rozepře - bez datumu.

(F.Palacký - Archiv Český)

(Cedule.)

Také urozený pane na mě laskawý ! TM dáwno srozuměla to záštie, kteréž jest mezi p. Ilburkem s jedné a mnú a Loketskými s druhé strany. Buoh wie, že nás newinně hubí a to zbožie králowské; neb já ničím winen nejsem, že Loketští proti jeho otci učinili. Než ciesař nebožčík, měwše ten hrad w pokojném drženie po tom wiec než tři léta, prosil mne w Řezně, abych mu penieze na ten hrad pójčil : to sem učinil JM k libosti, ač nerád. A přes to JM skrze pány České, ježto TM tu také byla, jakož mi se zdá, smluwila jest starého Ilburka s Loketskými úplně o wšechny wěci, jakož pak smluwní listy ciesařské na to dané úplně swědčí. A na to starý Ilburk wydal mi listy a zápisy swé, kteréž jest měl na Loket, kterého w swé moci mám. A dal Ilburkowi lisť majestátowý na ty jeho dluhy, kterýž má Ilburk mladý, na kterémžto dluhu jim něco zaplaceno jest, a já sem také wěnec perlowý na to jemu wydal ; w kterémžto listu také jest dotčeno, zdaby které listy ješče měl na Loket, aby ty také wydal. Ty umluwy i za ciesaře i za krále Albrechta nám držány jsú, ani sme nemyslili, by Ilburk proti takowým smluwám učiniti jměl. Wšak přes to, on ten kraj wždy hubil, bráním a pálením, nemaje k nám a zwlášče ke mně žádnú winu sprawedliwú. Než jakož slyším tehda mě chce winiti ze slibu, že sem jemu slíbil, že jemu chci tak dobré panstwie zjednati ot krále, jakož jest Loket; a proto sě táhne na některé, snad sú to p. Zajiec a p. Krušina z Lichtenburka. Jáť o tom slibu newiem nic; neb jest to nepodobná wěc, bych měl co slíbiti, ježto sám toho nemám. Než když ta dwa pány mě za Ilburka jako za přietele swého prosili, abych mu pomohl, a také jemu odpustil, že jest na mě byl strahowal a já žádné péče naň nemám, neb sem to chtěl králi Albrechtowi žalowati, tehdy sem pro jich prosbu jemu odpustil a nežalowal, a snad sem mohl také řéci, že což já mu budu moci pomoci, že to pro ně chci rád učiniti. Jinéhoť já newiem, a přes to mohuť za to práwo učiniti s dobrým swědomím, bohdá bez hřiechu. Protož TM znamenati móže, kakú winu ke mně má; a já proti jeho otci nic neučinil, pakli sú Loketští učinili; ale sú o to úplně smluweni. Jestliže jemu ciesař co dlužen byl, o to má swé majestáty, nemáť toho k nám hleděti, nežli ku králi Českému. Přes to s námi wždy wálel tak dlúho, že ta wěc umluwena jest na TM a na p. Zajiece, podlé přiepisu kterýž TM tuto posielám. Ilburk jest na tom roku bratru mému XII pánów jmenowal, aby z těch dwa wzal, mezi těmi TM nebyla jmenowána, a ti wšickni byli téměř jeho strany. Pak přišlo potom na to, že Ilburk podal bratru mému p. Jiříka z Poděbrad a p. Zajiece, aby z těch jednoho wzal, a druhého w koruně České z swé strany k tomu přidal. Tu bratr mój ihned jmenowal p. Zajiece z jeho strany a z našie TM, neb sme wšechna ta léta sě o ty wěci na TM podáwali. Protož milý pane, když TM na sněmu budúciem skrze mě neb bratra mého neb naši moc plnú prošena bude, aby pro obecné dobré a mier a pokoj toho chudého kraje a pro naši službu ráčil to břiemě na sě wzieti a tu wěc rozwaditi; a tu TM listy a jinými wěcmi lépe bude wšeho zprawena, a tak mi sě zdá, že to lehko bude TM konati. Budeš toho welikú chwálu a od boha odplatu mieti, neb sě nám křiwda děje. Slyším, že ote mne chce peníze mieti; těch já jemu nedám bohdá, a také jemu nic dlužen nejsem, než chceliť Loket zasě mieti, daj mi mé penieze podlé zápisu mého, a já panským rozkázaním jemu rád sstúpím. Neb já swé penieze ztratiti nemiením, neb ty penieze Cies. M. téměř wšechny rozdělila mezi některé Čechy tu w Řezně. Milý pane, rač nám w té prosbě powolen a dobrotiw býti, a nám skrze ty wěci pomoci: shledáš, že to bohdá wěrně zaslúžim. TM sě wždy proti mně zakazowala k mému dobrému: již to TM w ruce má, quia omicus in necessitate probatur. A rač mi pane milý na to něco odepsati.. Také w tom omluwném listu stojí jeden artikul, a káželi TM a p. Zajiec, abysme na wás zaručili, neb mocně na wás přišli, abychme to učinili : jáť TM wšeho swěřím, a ufám, že TM p. Zajiece ke wšemu podobnému nawede. A ufám, že welikého zaručenie bohdá potřebie nebude: neb zdržím rád, což rozkážeš.




Nahoru