JAN Z RABŠTEJNA OLDŘICHOVI Z ROŽMBERKA 1. 9. 1448
Zpravuje o pohybu vojska Jiřího z Poděbrad, které se shromáždilo na Kačíně u Kutné Hory, rozšiřovalo zprávy, že potáhne do Míšně a Saska, posléze se však položilo u Plaňan. Zde pobylo dva dny a nyní se přiblížilo ku Praze a leží u Běchovic a Počernic. Poslové poděbradské strany jednali v Praze, stěžovali si na politiku městských rad a některých katolických i kališnických duchovních, žádali o svobodný průchod vojska místem na levý vltavský břeh a odmítli domněnku, že se Jiří z Poděbrad chce tímto způsobem mocnit hlavního města. Zároveň agitovali mezi řemeslnictvem proti konšelům. U Loun leží další vojenské oddíly Poděbradových stoupenců (list je odrazem napjaté situace a vzrůstající nejistoty Jiříkových protivníků, kteří nevěděli, co vůdce utrakvistů podnikne, tušili však, že se schyluje k závažným událostem; proto také psal Rabštejn list s největší opatrností a svěřil jej spolehlivému poslu).

(F.Palacký - Archiv Český)

DOMINO DE ROSIS. Tak tyto wěci dú, že pan Jiřík s těmi čtyřmi kraji wzhuoru na pole a jiné k tomu tisknú, že musie býti podlé nich. A kohož se tiežeš: "Na koho to táhnete?" odpowie: "To Buoh wie, že newieme kam nebo na koho." A když někteří s swými pány o to mluwili, a to mnozí, tehdy páni jim prawie: "Nedbajte, nenieť proti waší cti ani co škodného, ale jestiť to obecné dobré." A tak lidé súce tiem potěšeni, táhnú, mnozí newědúce kam ani proč, ani na koho. A též i ti hajtmané tisknú wšecky zhuoru, proti lidské wóli mnohé.
Najprwé byla wojna prohlášena pro Ilburka do Loketska a na Plawenského. Potom dobyt Herswerd od starého Míšeňského panu Wilémowi Šomberkowi, a to služebník páně Jiříków. Potom táž wojna prohlášena na Míšeňského starého. Pak jezdili do Míšně pan Zdeněk z Šternberka a pan Smiřický. Ti tak tam smluwili, že Míšeňský podal se na pana Zajiece a na pana Smiřického a jednoho z swé rady chce k tomu přidati a na těch přestati.
Wrátiwše se z Míšně tito poslowé, tak zprawili pana Jiříka. Nedal odpowědi, než řekl: "Když se strhnem, to již polem, tu utieže se s jinými, dám toho odpowěď." Strhli se u Hory na Kačíně a na Kolmarku, tak hádají, k dewieti tisícóm; newiem, by ještě odpowěď dali. Odtud trhli a položili se u Plaňan, Rabštejnowy wsi; tu dwa dni leželi, a tak tu i druhú wes jemu zahubili, ješto ji za dlúhý čas málo požiwe. A tak lidé prawie, že z prawé nepřiezni se jemu to stalo pro kardinála etc. Odtud dále táhli ku Praze blíže; položili se u Běchowic a u Počrnic a záhubně ležie. Učinili swé poselstwie od Plaňan do Prahy; poslali Malowce a Zdeňka Kostku, a to toto poselstwie:
Aby je propustili skrze Prahu; a druhé s nimi aby poslali a táhli s nimi; třetie, aby kněží netrpěli protiwných; to již na kapitolu a na Papúška, na faráře od swatého Hawla, na faráře od swatého Mikuláše, od Matky Božie z Lúže. A pak jiné žaloby činili na konšely i na některé z wobce, že pana Jiříka pomlúwají, že by on chtěl do Prahy wpadnúti a že by stál o zkaženie Prahy. Dali jim odpowěď na rathúze, že sami po swých poslech chtie dáti odpowěď. A také ti poslowé, Malowec a Kostka a dwa měšťané z Brodu a z Čáslawě, žádné služby nezkázali starším a konšelóm. Pak hned ti poslowé, když srozoměli, že tak nepójde, jakož se domniewali, chtiece pryč jeti, někto z jich k tomu zjednáni metali listy po uliciech, pod pečetí páně Jiříkowú. Píše službu swú ke wšem řemeslóm, šewcóm, koželuhóm, krajčieřóm, etc. a túže jim na konšely obú měst i na některé z obce, kterak jeho pomlúwají o Praze, že by on chtěl ji zkaziti, a dlúhú kroniku. I beru sobě, že chtěl zbúřiti obec proti konšelóm. Psali panu Jiříkowi o to do wojsky i jiným, ne také i ti řemeslníci nebo cechmejstři, dobře protiwně i úštipně. Pak nedali odpowědi na poselstwie těch poslów z wojsky. Ale byl pan Hanuš Kolowrat rok umluwil se panem Jiříkem, že se měli sjeti někde mezi Prahú a wojskem w Počrnici. Poslal pan Jiřík, chtie-li, aby do wojsky přijeli. A pan Hanuš ani Pražené nechtěli do wojsky. Takž to i stojí dnes; a prawie, že by chtěli blíže s wojskem ku Praze.
Také hustě řeč proskakuje, že na to pole sebrali, chtiece kněze Wiléma Míšeňského uwésti do země a za krále wzieti. A proto také, že kněz Wilém leží polem před některakú twrzí služebníka bratra swého, kněze Fridricha; a tu aby se strhnúce, jej do země uwedli. A pan Aleš Holický, Burján, Ilburk, Calta a druzí zeměné kraje Slánského a město Slaný ležie u Lún. A ti wšickni jedna rota sú se panem Jiříkem a těmi pány, ktož s ním sú. Pak které wýstrahy od mnohých dobrých lidí dú obecně do Prahy, ne i z wojsky, proč wždy chtěli a ještě chtěli by skrze Prahu táhnúti, psáti mi se nehodí. Wšeť sem wypsal, což wiem, aby i ty wěda, uměl se tam richtowati, tyto wěci wěda.
Datum Prage in die Egidii. J. R.




Nahoru