Páni jednotníci omlauwají se u Pražan a stawu městského, že pro swé u krále křiwé osočení na sněmy do Prahy wíce jezditi nesmějí.(Z rkp. Talmbersk.)

(F.Palacký - Archiv Český)

Na Zelené hoře. 1465, 30 Nov.

Múdrým a opatrným purkmistruom a raddám měst Pražských, i jiným raddám z jiných měst, přáteluom milým!
Pozdrawení, přízeň a službu naši wzkazujem, opatrní súsedé a přátelé milí! Došla nás weliká a najwětší wěc od našeho přítele kněze biskupa Olomúckého JM i od jiných našich přátel; kterýžto kněz biskup JM mluwil před panem Janem z Rožemberka a před panem Zdeňkem ze Šternberka ae. žebychom králi JM neměli psáti "Pán náš milostiwý", ale mělibychom psáti, že "Pán náš nemilostiwý"; a žeby JM knězi biskupowi ukázal nějaký spis, kterýž se dotýče naší duše, naší cti, našeho hrdla - a statek jest najmenší. Ukázaw jej, tu že jest JKM jistil, že jest jistě tak, že když sem já Zdeněk ze Šternberka byl nynie w Rakúsích u najjasnějšího pána Ciesaře Římského w Nowém Městě, a s JM o swú sprawedlnost smlúwal, že sem já jednal se panem Hanušem Robocharem, bychom J. král. M otráwili, neb zpuosobili, aby JM zamordowán byl; a že sme sobě Ciesařowa syna za pána wzali, a že pan Zdeněk ze Šternberka má u JM zde w Čechách zpráwcí býti, a že jemu wydáwáno bude deset tisíc zlatých na každý rok; a kněz biskup Wratislawský JM a pan Jan z Rožemberka že mají od JM Ciesařowa Syna we wšech zemich Slezských wlásti a hajtmané býti, a že jim na každý rok má patnácte tisíc zlatých wydáno býti; a p. Jan Zajiec a p. Oldřich bratr jeho že w Lužické zemi mají hajtmané býti, a že jim na každý rok má šest tisíc zlatých wydáwáno býti; a pan Hanuš Robochar že markrabě w Morawě má býti. Ty weliké wěci i mnoho jiných wěcí kněz biskup JM nám z nějaké cedule prawil, dále toho dotýkaje, kterak jest mnoho jiného, ježto se nás také dotýče, že wýše býti nemuože. To tak JM za naši welikú a plnú službu nám oplacuje. W kterýchžto wěcech my ani předci naši ufáme bohu skutkem, radú ani pomyšlením winni nebyli. Kteréžto weliké wěci a neslýchané a přieliš nešlechetné a křiwé JM král i jiným, komuž se JM zdálo, ukazowal jest; ježto sme tím široce ohlášeni w této zemi bezewší winy. Neb bychom takowými wěcmi winni byli, čehož pane bože ostřez, nechtělibychom na tomto swětě žiwi býti, sami sobě i swým přáteluom k hanbě. Ale král JM wzal k nám zlú wuoli pro naše sprawedliwá JM napomenutí a pro wšecku zemi, pro dobré obecnie zemské, pro práwa, swobody, a pro prawú sprawedlnost. I nelituje JM naší cti bohdá bez winy. A kdyžby J. král. M takowých welikých nešlechetností o nás neukazuje, a tak nás JM na naší cti nemaže, byl obeslal a dal nám to JM wěděti: jestližebychom se z toto řádně newywedli jako newinní, dosti jest JM času měl o nás takowé nešlechetnosti ukazowati a rozsévati. Neb milí páni a přátelé, ufámeť milému pánu bohu, že se nám před jeho swatú milostí weliká křiwda děje i předewšemi dobrými lidmi; a wšecko křesťanstwo má bohdá naši newinu shledati, a tak což budem najdál moci, oznámíme. Neb se pan Zdeněk ze Šternberka toho táhne najprwé na Ciesaře Římského JM, na JM raddu, kniežata duchowní i swětská, i na wšecky hrabata, pány, rytieře, JM dwořany, když pan Zdeněk tam u JM byl w Nowém Městě, že jest tu pana Hanuše Robochara newiděl, aniž jest zase do Nowého Města přijel, až jest on preč ujel. Téhož se táhne na knieže Mišenské mladé, kterýž má králowu dceru; téhož se táhne na wšecky pány Rakúské, kteříž tam byli, zejména biskupa Pasowského, probošta Wídeňského a hrabě Sigmunda z Chawuk, bratra jeho, pana Štumbergara, pana Lichtensteinara, pana Puttendorfara , pana Erkharcaura, pana Erdrzdorfara, pana Ozwalda Eieingara, pana Sigmuda Eicingara, pana Tiece, pana Sewsengara a jiných mnoho, ježto od dáwních časuo tak mnoho jich u Ciesaře na Nowém Městě nebylo, že pan Zdeněk tam pana Hanuše Robochara nikdiež newiděl, ani za jeho přítomnosti zase přijel, až jest on pan Zdeněk odjel. A buoh to wí, že jest pana Robochara newiděl, jakž w Čechách byl, když králi zlaté urukowal; a jest tomu bez mála dwě létě. I znamenaj waše milost, by takowá, weliká wěc a nešlechetná měla býti a Ciesař nám takowé peníze dáwati, jakož sú sobě smyslili, a my také JM Syna za pána měli wzíti: o těch o wšech wěcech muselby J. cies. M wěděti: a buoh wí, že ani Ciesařowa Milost, ani pan Hanuš Robochar s panem Zdeňkem jak jsú žiwi o to nemluwili, ani on s nimi.
Protož milí súsedé a přátelé, již tomu teď široce muožete rozuměti, že nám jest nebezpečná wěc k sněmuom jezditi a při našem pánu býwati. Nad takowé weliké wěci naší duši a cti nemuož nic škodnějšieho býti. Neb mohlyby nám tak wnáhle ty smyšlené wěci ukázány býti, žebychom snad k wýwoduom nebyli dopuštěni. Ale wšemohúci pán buoh z swé swaté milosti ráčil nám dáti, že sme to od swých přátel zwěděli, a wíme se již wystříhati. A teď swú newinu jako přáteluom swým ohlašujem, též také pánuom a rytieřstwu, aby wšichni naši newinu znali a zwěděli. I wěřímeť wám, jako přáteluom milým, že wám takowé weliké a neduowodné křiwé wěci líto bude.
Dán na Zelené Hoře, w sobotu den swatého Ondřeje, léta božieho MCCCCLXV.

Jošt z boží milosti biskup Wratislawský,
Jan z Rožemberka,
Zdeněk z Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský ae.
Jan z Hazemburka a z Kosti, najwyšší sudí dworu králowského w Čechách.
Oldřich z Hazemburka a z Kosti i jiní páni přátelé naši ae.

Proti tomu Králowa Milost jest odepřel, řka: Diwná jest wěc, že takowé smyšlené wěci píší; neb jest toho žádný, ani biskup od nás neslyšal, bychme my tak mluwili; aniž ta cedule toho ukazuje. A toho se táhnem na seznání biskupowo. Tu pan Jičínský od biskupa s listem seznal, že co jest biskup prawil, že není tak, jakož tuto píši.
(Rkp. Tablmb.)




Nahoru