Císařské a guberniální rozhodnutí na stížnost Karla Maxmiliana von Dietrichstein na ustanovení P.Ferdinandiho na Libochovickou faru ze dne 13.června roku 1774.

Německý text:     Český text:

Edler, Sonders Lieber!
Es haben Ihro k. k. Apostolische Majestät in Betreff der von dem P. Carolo Roslav als Rectore des ehemaligen Jesuitencollegii zu Chomutau dem P. Erasmus Ferdinandi zu der Libochowitzer Dechantei ertheilten, nachhin aber von dem Herrn Fürsten von Dietrichstein als Besitzern der Herrschaft Libochowitz widersprochenen Praesentation - auf den nach vorläufiger Vernehmung besagten Herrn Fürstens, dann des Leitmeritzer H. Bischofens unterm 4. Martii a. c. erstatteten Bericht, mittels Dero höchsten Hofdecreti v. 16. April a. c. cum remissione actorum allergnädigst zu entschliessen geruhet: „dass hierorts (d. i. bei dem Gubernium) über diese Patronatsangelegenheit in possessorio salvo petitorio zu Recht erkennet und zur Vertretung Ihro A. h. Gerechtsame dem königl. Fisco die nöthige Weisung ertheilet werden solle."
Wir haben dahero bei den von dem P. Erasmo Ferdinandi ob seiner entgegen besagten H. Fürsten A. h. Orts quaerulando eingereichten Bittschrift vorgetragenen Gründen und dann respectu des bezüglich des dem ehemaligen Jesuitenordenscollegio in Chomutau zuständig gewesenen Juris praesentandi eingebrachten Beweises, dann der ob Seiten des H. Fürsten von Dietrichstein wider erwähnte Praesentation beschehenen Vorstellung und ehehin auch respectu der fürstlichen Protestation praemittirten Vernehmung des Leitmeritzer H. Bischofens, auch so weiters in Folge des angeführten höchsten Hofdecreti von dem königl. Fisco in Absicht deren unterwaltenden A. h. Gerechtsame die Aeusserung abgefordert.
Und da nun diessfalls nach reifer Erwägung all dessen, was hierinfalls pro et contra angeführet worden, sich veroffenbart: dass von wailand Popel Freiherrn von Lobkowic vermög des von Kaiser Rudolfo II. glorwürdigsten Andenkens confirmirten Erections-Instrumenti de ao 1591 in formalibus:
„Ut vero (viz odstavec 6 nadační listiny Jiřího z Lobkovic na stránce 155 až do) in almam societatem legitime confero,"
dem Chomotauer Jesuiten-Collegio unter der verliehenen Kirchenverwaltung auf denen sämmtlichen damalig Popel Lobkovicischen Gütern zugleich auch das jus patronatus activum umso mehr mitübertragen worden sei, als die P. P. Societatis Jesu allschon bei Lebzeiten ihres Stifters so thanes Jus activum ausgeübet haben und von dieser Zeit an, das ist. a dato des Verleihungsinstrumenti de ao 1591 bis zur Aufhebung ihres Ordens durch ganze 182 Jahre in dessen inturbirten Excertitio bestanden sind, so dass auch fürstlicher Seits kein einziger actus turbativns angezeiget, noch weniger aber erwiesen worden, es habe das Chomotauer Collegium den Libochowitzer Dechanten zu praesentiren usurpate angefaugen und hierzu die Grundobrigkeit nur connivirt hätte überdiess aber aus dem landtäflichen Extrakt noch weiters hervorkommt, dass bei Erkauf der Herrschaft Libochowitz an die fürstl. v. Dietrichsteinsche Familie ao 1676 in Ansehung deren darin benannten Pfarrkirchen und worunter eben die Libochowitzer Dechantei begriffen ist, das Jus patronatus namentlich ausgenommen und dass über diese Kirchen die Collatur denen P. P. Societatis Jesu zu Chomutau zugehörig sele, wortdeutlich bemerket worden, woraus die Befugniss ob Seiten deren P. P. Societatis Jesu in dem ab immemorabili tempore unperturbirten Exercitio juris praesentandi selbst für die späteren Zeiten, wo die Herrschaft Libochowitz zu einem Fideicommiss erigiret worden, um so mehr bestärket wird, als dieselbe auch zu jener Zeit und nachhin bis zur jüngsthinnigen Aufhebung ihres Ordens das Jus activum praesentationis auf Libochowitz ohnbeirrt und mit so vielem Recht ausgeübet haben, dass selbst aus dem weitern Contextu des freiherrlichen Lobkowitzischen Erections-Instrumenti, ad formalia: „quodsi neglexerint aut non fecerint, oder wie es fürstl. Dietrichsteinischer Seits genommen wird aut non fuerint, vel quod ipsa, Societas sua sponte imparem se oneri hujus collegii sentiens, huic a me collegio factae donationi aliquando renunciet, tunc ut tam collegium ipsum quam census omnes ceteraque omnia non ad alium, quam ad possesores ac haeredes meos directe redeant atque revertantur" - wider die an den P. Erasmus Ferdinandi lange vor der hierlandes kundgemachten Aufhebungsbulla, nämlich den 10. Juli 1773 ertheilte Praesentation nichts erhoben werden kann, zumalen dieser aufgehobene Orden nach der erfolgten Aufhebung nichts mehr hat wirken können, und vermög der über die Aufhebung dieses Ordens emanirten päbstl. Bulla selbst , dieses Präsentationsrecht sowie alle übrigen Gerechtsame des aufgehobenen Jesuiten-Ordens für die künftige Zeiten Ihro k. k. apostolischen Majestät als Königin zu Böheim anheimfallet:
Solchemnach haben wir nicht nur den P. Erasmum Ferdinandi bei der zu clem nach Abeterben des Decani Gallaš erledigten Beneficio von dem P. Carolo Roslav als fürgewesenen Rectore des ehemaligen Jesuiten-Collegii zu Chomutau den 10. Juli 1773 zur Zeit des noch im vollen Recht bestandenen Jesuiten-Ordens legitime erworbenen Praesentation, auf dass derselbe hiernach praestitis praestandis v on dem Leitmeritzer H. Bischofen gewöhnlicher Massen confirmiret werde, in possesorio zu erhalten, sondern selbst auch für die künftigen Zeiten, als sothanes Patronatsrecht Ihro kais. kön. Apostolischen Majestät als Königin zu Böheimb und dero Thronfolgern zuständig seie, zu erkennen, den dagegen protestirenden H. Fürsten von Dietrichstein als Besitzern der Herrschaft Libochowitz aber ad petitorium, falls er damit aufzukommen sich getraute, zu verweisen befunden.
Und wird dahero der königl. Herr Kreishauptmann gegenwärtiges Decisum dem Impetranten P. Erasmo Ferdinandi sowohl als mehrgedachten Herrn Fürsten von Dietrichstein gehörig kundzumachen, hierob seines Ortes feste Hand zu halten und ob dem weiteren Erfolg zu berichten wissen, wo im mittelst wir hiervon unter Einem Ihro k. k. Majestät den allerunterthänigsten Bericht zu erstatten und an den Herrn Bischofen zu Leitmeritz wegen der zu ertheilenden bischöfl. Confirmation quoad spiritualia das Nöthige zu erlassen ohnermangeln.
Gegeben ob dem königl. prager Schlosse den 13. Junii 1774.
Der Römisch kais, königl. Majestät Obrister Burggraf,
Praeses dann Räthe des Landesgubernii im Königreiche Böhmen
C. E. Fürst zu Fürstenberg.
Franz Anton Duchet.


Český překlad :
Vznešení, obzvláště milí!
Její císařská a královská apoštolská Milost ve věci podání P. Carola Roslava jako rektora bývalého jezuitského kolegia v Chomutově uděleného P. Erasmu Ferdinandu v Libochovickém děkanství, později ale odmítnutého panem knížetem z Dietrichsteinu jako majitele panství Libochovice – na zprávu podanou po předchozím výslechu jmenovanému knížeti, potom litoměřickému panu biskupovi dne 4. března a. c., pomocí Vašeho nejvyššího dvorního dekretu z 16. dubna a. c. cum remissione actorum ráčila nejmilostivěji rozhodnout: „že v tomto místě (d. i. u gubernia) v této patronátní záležitosti in possessorio salvo petitorio má být uznáno právem a k zastoupení Její A. h. přednostní výsady královské pokladně uděleno nezbytné nařízení.“
My jsme si tudíž u důvodů přednesených P. Erasmem Ferdinandem proti řečenému panu knížeti A. h. na místě podané stížnosti a potom respektujíce důkaz podaný u Juris praesentandi příslušnému pro bývalé kolegium jezuitského řádu v Chomutově, potom námitce uskutečněné ze strany pana knížete z Dietrichsteinu proti zmíněnému podání a stejně respektujíce výslech Litoměřického pana biskupa, který předcházel knížecí stížnosti, také dále v důsledku uvedeného nejvyššího dvorního dekretu od královské pokladny v úmyslu těchto spravujících A. h. přednostní výsadu vyžádali vyjádření.
A potom nyní v tomto případu po zralém uvážení všeho, co bylo v tomto případu uvedeno pro et contra, vychází najevo: že od nebožtíka Popela svobodného pána z Lobkovic podle Erections-Instrumenti (zřizovací listiny) konfirmované císařem Rudolfem II. nejslovutnější vzpomínky roku 1591 in formalibus:
„Ut vero (via odstavec 6 nadační listiny Jiřího z Lobkovic na stránce 155 až do) in almam societatem legitime confero,“
chomutovskému jezuitskému kolegiu pod propůjčenou církevní správou na jejich statcích, tehdy náležejících Popelu z Lobkovic, zároveň jus patronatus activum bylo společně přeneseno tím více, než P. P. Societatis Jesu již v době života jejich zakladatele jus activum vykonávali a od té doby, to jest od data propůjčovací listiny z roku 1591 až do zrušení jejich řádu celých 182 let v jejich inturbirten Exercitio stanovena byla, takže i z knížecí strany žádný zrušovací akt nebyl oznámen, ani nebylo prokázáno, že by chomutovské kolegium libochovickým děkanům začalo usurpovat a k tomu vrchnost pouze mlčky schválila, navíc však z výpisu ze zemské desky ještě dále vyplývá, že při prodeji panství Libochovice knížecí rodině z Dietrichsteinu roku 1676 vzhledem k farním kostelům v něm jmenovaným, čímž je zahrnuto i libochovické děkanství, je patronátní právo jmenovitě vyňato, a že nad těmito kostely kolatura náležela P. P. Societatis Jesu v Chomutově, doslovně připomenuto, z čehož oprávnění ze strany P. P. Societatis Jesu v od nepaměti nezrušeném Exercitio juris prasentandi také pro pozdější časy, kdy na panství Libochovice bude zřízeno svěřenství, tím více posíleno, že toto také v oné době a potom až k nedávnému zrušení jejich řádu Jus activum praesentationis na Libochovice neomylně a s takovým právem vykonávali, že přímo z dalšího kontextu zřizovací listiny svobodného panství Lobkovického, ad formalia: „qodsi neglexerint aut non fecerint, nebo jak je z knížecí strany Dietrichsteinů vzato aut non fuerint, vel quod ipsa, Societas sua sponte imparem se oneri hujus collegii sentiens, huic a me collegio factae donationi aliquando renunciet, tunc ut tam collegium ipsum quam census omnes ceteraque omnia non ad alium, quam ad possessores ac haeredes meos directe redeant atque revertantur“ – proti P. Erasmu Ferdinandovi dlouho před oznámením zrušovací buly zde v této zemi, totiž 10. července 1773 udělenému podání nic nemohlo být vzneseno, zejména tento zrušený řád po uskutečněném zrušení nemohl nic učinit, a podle samotné papežské buly vydané o zrušení tohoto řádu, toto prezentační právo, jakož i všechny ostatní výsady tohoto zrušeného jezuitského řádu pro budoucí časy připadá Její císařské a královské apoštolské Milosti jako královně české:
Podle toho jsme nejen P. Erasma Ferdinanda u zu clem nach Abeterben děkana Gallaše vyřízené benefice od P. Carola Roslava jako stávajícího rektora bývalého jezuitského kolegia v Chomutově 10. července 1773 v době ještě v plném právu existujícího jezuitského řádu legitimně získaného podání, že toto bylo konfirmováno praestitis praestandis litoměřickým biskupem obvyklým způsobem, obdrželi do vlastnictví, nýbrž také pro budoucí časy, jak jus patronatum Její císařské a královské apoštolské Milosti jako královny české a jejím následníkům na trůnu náležet má, vyrozumět, proti tomu protestujícího pana knížete z Dietrichsteinu jako majitele panství Libochovice ale ad petitorium, pokud by se odvážil tím dokázat, odkázali.
A proto se žadateli P. Erasmu Ferdinandovi, jakož i panu knížeti z Dietrichsteinu náležitě oznamuje současné rozhodnutí pana královského okresního hejtmana, aby nad svým místem pevně držel ruku a zpravoval o dalším úspěchu, kdy naším prostřednictvím o tom podáme zprávu Jeho císařské a královské Milosti a panu biskupovi litoměřickému ohledně biskupské konfirmace quoad spiritualia, která má být udělena, aby neopominul vydat nezbytné.
Stalo se na královském pražském hradě dne 13. června 1774.
Nejvyšší purkrabí římské císařské a královské Milosti, praeses potom rada zemské gubernie v království českém C. E. kníže z Fürstenbergu.
Franz Anton Duchet

Nahoru