Od císaře Leopolda I. ze dne 22. října 1689 (D. Z. 268 Q. 19) obdržel kníže Gundakar královský konsens, aby „swé w králowstwí Českém ležící panstwí a jmění záwěti (neb kšaftem) za swěřenstwí (neb fideikomis) rodiny wěčné dle způsobu prworozenstwí wysaditi, s tímto fideikomisem dle swé libosti naložiti a stupně následowání (gradus substitutionis) též dle swé wůle ustanowiti mohl.“
(V tomto listu jmenuje císař knížete Gundakara: Oheim a Liebden, tedy jej uznával za svého strýce.)
Na základu tohoto nejvyššího konsensu vystavěl kníže Gundakar dne 21. ledna 1690 svou obšírnou závěť (poslední vůli), ze které je zde učiněn stručný výtah.

„W počátku jmenuje sám sebe: sw. římské říše knížetem z Dietrichsteina, swobodným pánem na Hollenburgu, Finkensteinu a Thalbergu, dědičným šenkem w Korutanech, nejwyšším dědičným zemským lowčím w Štýrsku, pánem na panstwí Sonnebergu, Oberhollabrunnu, Rašale, Grose, Sitzendorfu, Merkensteinu, Spitzu, Arbesbachu a Heinrichsschlagu, též na panstwí Budyni, Libochowicích, Pátku, Žerotínu, Pomyšli, Wlachowo Březím a Čeprowicích atd., rytířem zlatého rouna cís. tajnou raddu a nejwyšším komorníkem.
Duši odporoučí Bohu. S tělem se má tak naložiti, jak zwláštním kšaftem ohledně swých rakouských statků ustanowil.
Jeho druhé manželce a wdowě paní Marie Kristině kněžně z Dietrichsteina, rozené Trautsonce hraběnce z Falkensteina má se ročně na její wdowské wydržowání mimo částky swadebním listem ustanowené 6000 zl. rýn. ročně 3000 zl. wíce dáwati.
Dále ustanowuje ohledně swé pozůstalosti:
1. Měli dědičowé jeho přičiniti se o prawou nábožnost, arcidomu Rakouskému wždy powinnou úctu a poslušnost prokazowati a římskokatolické církwi wždy wěrní zůstati pod ztrátou wšech wýhod z pozůstalosti.
2. Měli nástupcowé jeho se proti chudým wždy dobročinými prokazowati, o blaho poddaných se starati, marného promrhání jakož i nepříslušné lakomosti se stejně warowati a času dobře užíwati.
3. Měli jeho nástupcowé stawu swětskému, nikoliw tehdy kněžskému náležeti.
4. Měli se dle swého stawu, tehdy s osobou alespoň ze starého rytířstwa, která nejméně šestnácti předky ze stawu se wykázati může, oženiti.
5. Měli wyloučeni býti tělesnou wadou obtíženi, která je k spráwě dědictwí neschopnými činila, pak z nemanželského lože zplozeni, kdyby třeba per rescriptum principis legitimowaní byli.
6. S odwoláním na císařské diplomy z 15. dubna 1684 a z 22. října 1689, jejichžto obsah wýše oznámen jest, wysazuje swá panstwí a statky w Čechách ležící, totiž: Budyňské, Libochowické, Pátecké, Žerotínské, Pomyšlské, Wlachowo-Březské a Čepřejické se wšemi příslušnostmi, pak dwa na Hradčanech wedle sebe ležící domy za wěčné swěřenstwí rodiny we způsobu prworozenstwí (fideicommissum familiae perpetuum sub forma primogeniturae.)
7. K užíwání tohoto swěřenstwí powoláwá napřed swého nejstaršího syna, kdyby jemu milost Boží ho popřála, který spolu staw knížecí a statky w arciwéwodstwí Rakouském se wšemi příslušnostmi nastoupiti má. Podobně tomuto synowi wždy zase nejstarší syn a tak dále dle způsobu primogenitury následowati měl. Kdyby wšak wíce synů bylo, měl každý na místo legitimae jedenkrát sto tisíc zlatých, pak jakožto pensi ročně 3000 zl. dožiwotně dostáwati.
8. Kdyby nejstarší syn a jeho nástupcowé sejíti měli, substituje jim swého druhého syna a jeho potomky též na způsob primogenitury.
9. Kdyby mimo jednoho neb wíce synů zanechal také jednu neb wíce dcer, má každá z těchto dcer od užiwatele fideikomisu Českého i Rakouského hned deset tisíc zlatých a w pádu prowdání 5000 zl., w pádu wstoupení do kláštera jen 2000 zl. obdržeti.
10. Kdyby ale docela žádného syna a jen jednu neb wíce dcer zanechati měl, měly dohromady z Českých statků 200000 zl. a z Rakouských 100000 zl. ze swěřenstwí dostati, w pádu wstoupení do kláštera jen 12000 zl.
11. Kdyby ale docela žádného potomka nezanechal aneb tito potomci předemřeli, na takowý pád powoláwá za dědiče swého swěřenstwí knížete Ferdinanda z Dietrichsteina na Mikulowě, swobodného pána na Hollenburgu,Finkensteinu a Thalbergu, dědičného šenka w Korutanech, dědičného lowčího w Štýrsku, rytíře zlatého rouna, cís. tajnou raddu, komorníka a nejwyššího hofmistra, swého strýce a jeho potomky stawu swětského též dle způsobu primogenitury, w kterémžto pádu se toto jeho swěřenstwí se swěřenstwím od kardinála Františka knížete z Dietrichsteina zřízeným spojiti a při linii knížecí Maxmilianské, pokud trwati bude, zůstati má.
12. Nastupující kníže Ferdinand (a jeho potomci) měl swým synowcům, totiž synům bratra swého hraběte Maxmiliana z Dietrichsteina, dohromady roční pensi 4000 zl. ze statků Českých wypláceti. Kdyby ale tento hrabě Maxmilian neb jeho potomci k užíwání swěřenstwí w arciwéwodstwí Rakouském přijíti měli, měla tato pensí na toto swěřenstwí přenešena býti.
13. Po wymření knížete Ferdinanda a jeho potomstwa powoláwá jeho (totiž Ferdinanda) bratra Maxmiliana hraběte z Dietrichsteina a jeho potomky, a w pádu wymření této linie, druhého bratra Filipa, někdy císařowny Eleonory nejwyššího stolbu a jeho potomky k následowání dle primogenitury.
14. W pádu wymření knížete Ferdinanda a jeho bratrů hrabat Maxmiliana a Filipa a jejich potomků a tehdy w pádu uhasnutí linie knížete Maxmiliana a swěřenstwí kardinálského mělo se swěřenstwí Gundakara České a Rakouské opět spojiti a tak spojené na wnuka bratra Gundakarowa, totiž: hraběte Ferdinanda Gundakara z Dietrichsteina a jeho potomky přenésti a spolu dle diplomu knížecí staw zůstawitele opět obžiwnouti a na tohoto dědiče přejíti, kdyby ale tenkráte kmen tohoto hraběte Ferdinanda Gundakara již nepozůstáwal, mělo dědictwí na potomstwo hraběte Zigmunda Helfrida z Dietrichsteina, kdyby toho ale nebylo, na potomstwo bratra poslednějšího Františka Adama hraběte, a kdyby i z tohoto nic nezbýwalo, na potomstwo mladšího bratra hraběte Jiřího Sigfrieda z Dietrichsteina, jinak ale, kdyby i potomstwo tohoto již scházelo, na jiného ještě na žiwu jsoucího od jmena Dietrichsteinského, který by se co nejbližší k posled řečenému hraběti Jiřímu Sigfriedowi wykázati mohl, spolu se stawem knížecím zůstawitele připadnouti.
15. Kdyby swěřenstwí spojené České a Rakouské na potomky hraběte Zigmunda, aneb
16. na potomky Františka Adama aneb Jiřího Sigfrieda padlo, mělo se zase prworozenstwí zachowáwati a také staw knížecí dědičowi a nejstaršímu připadnouti.
17. Těmto nadjmenowaným dědičům substituje se dále potomstwo Jana Krištofa barona z Dietrichsteina dle způsobu primogenitury do obou swěřenstwí a do stawu knížecího.
18. Wšem nápadníkům se ale zmenšení, oddělení, odprodán:, zadání, zastawení a obtížení swěřenstwí zapowídá.
19. Nařizuje řádně odwádění dáwek erárních a za trest odprodání neb zadlužení fideikomisu ustanowuje se ztráta jeho.
20. Předce se pak dáwá nápadníkům powolení, wěno swých manželek až do 10000 zl., pak obwěnění 4000 zl. na České swěřenstwí pojistiti a na wdowské wyžiwení ročně 3000 zl. poukázati.
21. W pádu wymření linie knížete Maxmiliana a spojení Českého a Rakouského swěřenstwí může se wdowě na wýžiwu ročně 6000 zl. poukázati a swěřenstwí wěnem a obwěněním až do 40000 zl. obtížiti.
22. Kdyby wšak se Božím dopuštěním státi mělo, žeby wšecky wýše powolané linie rodu knížecího Dietrichsteinského mužského pohlawí a swětského stawu, též údy, kteří se proti stawu oženili neb z takowého manželstwa pocházejí, smrti sešli a tehdy celý Dietrichsteinský rod zajíti měl, pak mělo swěřenstwí České i Rakouské na zanechanou nejstarší manželskou dceru posledního držitele z rodu Dietrichsteinského swětského stawu spadnouti a tím obě docela wyzwednuta býti, tak že ona se statky Českými a Rakouskými dle její wlastní libosti naložiti a wládnouti může s tím wšak záwazkem, že bezprostředně po jich nastoupení z masy kapitální obou fideikomisů tolik statků, co 500000 zl. obnášejí, wzíti a ze šestiletých důchodů těchto statků šlechtický špitál, který Dietrichsteinský nazýwati se má, w předměstích Wídeňských neb w Praze zříditi a wšemi potřebnostmi opatřiti , pak ale řečený kapitál 500000 zl. na statcích k tomu wěnowati má, aby z ročních příjmů se wydržowali do tohoto špitálu příjmutí chudí šlechticowé, zwlášť ale proti křesťanstwa a arcidomu Rakouského nepříteli bojující wojínowé, reformowané neb jiní důstojníci, kteří pro rány neb stáří služby wojenské zastáwati nemohou, při podělowání má se wšak na staw a důstojenstwí každého ohled wzíti, w čemž se bližší ustanowení, jakož i další wláda Císaři wyhražuje.
23. Kdyby poslední z rodu Dietrichsteinského mimo jedné ještě wíce dcer měl, měla každá, kdyby prowdaná byla, 35000 zl., kdyby ale do kláštera wstoupila 2000 zl. a 1000 zl. na wýprawu obdržeti.
24. Kdyby poslední z rodu Dietrichsteinského měl jednu neb wíce sester, mělaby každá při prowdání 25000 zl., w pádu wstoupení do kláštera 2000 zl. a na wýprawu 1000 zl. dostati.
25. Kdyby někdo z nápadníků proti této poslední wůli jednal, ji do pochybnosti táhnouti neb změniti chtěl, měl se wšemi swolujícími ostatními nápadníky z užíwání swěřenstwí na wždy wyloučen býti.
Konečně si zůstawitel wyhradil práwo, záwět tuto změniti.“

Mimo zůstawitele podepsali ji co swědkowé:
kníže Ferdinand ze Schwarzenberga, nejwyšší dworský maršálek,
Ferdinand Bonawentura hrabě Harrach, nejwyšší stolba,
Helmhard Krištof hrabě z Weissenwolfu, nejwyšší dědičný zemský hofmistr w Rakousích nad Enži a
Karel Ferdinand hrabě z Waldsteina, nejwyšší hofmistr Císařowny.




Nahoru