Xc – nuculová vrstva – tvoří ji měkčí šedé slínovce štípatelné po vrstvách, dosti bohaté na faunu a to zejména : Prionocyclus ("Schönbachia") germari, Placenticeras orbignyanum, Phylloceras bizonatus, Lewesiceras lenesicenze, Scaphites geinitzi, Hamites geinitzi, Sciponoceras (“Baculites") bohemicum, Nuculana semilunaris, Nucula Pectinala, Cardita tenuicosta, Turritella sp. Scala decorata, Nemocardium semipapillatum, Natica vulgaris, Cerithium pseudoclathratum, Turbo decemcostatus a jiné.
Bohaté seznamy fauny z vrstev Xc uvádějí zejména A.Frič, Č.Zahálka a také S.Čech et al.( Věst.1992/5, str.311 až 326).
Dále zde můžeme nalézt zvláště hojné a typické cephalopodi Scaphites geinitzi a Sciponoceras bohemicum, Z inoceramů typické Didymotis costatus, Cremnoceramus waltersdorfensis, Cremnoceramus rotundatus, Mytiloides striatoconcentricus carpathicus a Mytiloides lusatiae.

Zvláštní charakter této fauny i způsob její fosilace byl podmíněn životními podmínkami v málo větraném moři tohoto období s nedostatečným přísunem kyslíku. V období ukládání vrstev Xc bylo v této oblasti moře s největší hloubkou za celou svrchní křídu.
Xd - rohatecká vrstva – je složena z řady křemito-jílovitých vápenců a používala se jako stavební kámen. Ve slínovišti pod Viselcem (v jižním boku Viselce severně od Křesína, východně od silnice do Klapého. Vrstvy zde bývaly ideálně odkryté, dnes je zavezené a zarostlé) bylo odkryto souvrství střídajících se pevných a měkčích poloh slínovců a jílovitých vápenců v přístupné síle 12 m. Asi 2 metry nade dnem slínoviště je lavice jílovitého vápence o síle 0.5 metru obsahující bohatou faunu zvláště inoceramovou a velkých ježovek typu Micraster de Lorioli a cf.Holaster placenta.
Tuto vrstvu můžeme též nalézt hluboko pod Košťálovem u Třebenic a u Solan. K typické fauně vrstvy Xd patří zejména inocerami a ježovky: Cremnoceramus crassus, Cremnoceramus inconstans, Cremnoceramus deformis, Inoceramus brongniarti, Micraster de lorioli a Holaster cf.placenta.
Xe – jsou tvořeny z měkčích vápnito-jílovitých slínovců. Protože se jedná o nejmladší usazeniny křídového souvrství, nejsou na Libochovicku v důsledku dalšího vývoje země téměř patrné. K typickým druhům fauny v této vrstvě patří :
Placenticeras orbignyanum, Barroisiceras haberfellneri, Peromiceras tridorsatum, Cremnoceramus inconstans, Cremnoceramus schloenbachi a Inoceramus kleini.
Vrstvami Xe končí sled zachovalých svrchnokřídových usazenin. Další křídové stupně santon, campan a maastricht zde již nenalezneme, protože na přechodu druhohor a třetihor, před 67 milióny lety, bylo již naše území souší. Svrchnokřídové moře bylo posledním, které zaplavilo naše kraje, a zanechalo zde přibližně 260 metrů usazenin bohatých na fosílie. Přibližně 13 miliónů let trvala tato sedimentace.
Jak asi vypadalo Libochovicko po ústupu křídového moře. Představme si jej jako rovinu sahající přes polovinu českých zemí daleko do Polska a Německa, přibližně ve stejné nadmořské výšce.
Na rozhraní druhohor a třetihor došlo k významné události, která měla nejpravděpodobnější vliv na vývoj nejenom u nás, ale i na celém světě. Přibližně před 65 milióny lety dopadl do dnešního mexického zálivu u Yucatanu na Zemi velký asteroid (planetka), který vyhloubil kráter o průměru 300 kilometrů. Následkem střetu došlo k zahalení Slunce obrovskými mračny prachu a v důsledku ochlazení planety vyhynula velká část rostlinstva a nedostatkem potravy i velká část živočichů, všichni druhohorní plazi a ještěři. Touto katastrofou se počíná nová éra vývoje země.

Třetihory.
       

zpět        vpřed