O divých ženách na Šebíně

(Pověst ze Šebína)

dyž hrad Šebín byl opuštěn a v troskách, býval prý sídlištěm divých žen, které děsily celé široké okolí. Zdržovaly se tam se svými muži a zasedaly u petrovského stolu. Děti rodily znetvořené, pravé obludy s velkou hlavou. Proto divé ženy vycházely od svých mužů proměněné za cikánky, chodily po okolních vesnicích a kde mohly, křesťanské matce zdravé děcko vzaly a své ošklivé podstrčily.
Jednu dobu jich bylo na Šebíně zvláště hodně. Tak se prý tenkrát za starodávna sedláci z Levous vypravili, na Šebíně je překvapili, mnohé pochytali a domů odvedli. Dlouho se potom divé ženy v Levousích zdržovaly.
Před 250 lety, našel levouský soused Stach na Šebíně pohozené děťátko, děvčátko v plenkách. Mělo nepřirozeně velikou hlavu. Vzal je domů, dal v Křesíně pokřtít na jméno Dorota a vychovával je. Bídně ovšem a hodně je trestal. Když dítě vyrostlo a stalo se pasačkou v Libochovicích u pana Raima, ještě neumělo mluvit a bylo hloupé. Blábolilo jen zvláštní nesouvislá slova a podivné zvuky. Nic jinak se prý tenkrát neříkalo, než že je to dítě divé ženy, která se nemohla nijak dítěte zbavit a proto je u Stacha zanechala.

zpět        vpřed