Za husitských válek zůstaly Libochovice silně katolické stejně jako celé panství, kterému vévodil mocný Házmburk a ještě mocnější pán. Hazmburk byl tak pevný, že při úvahách o bezpečném úkrytu kostelních pokladů z Pražského hradu se počítalo právě s ním.
V červnu roku 1421, než se měl vzdát Pražský hrad Pražanům, nevědělo se, co učinit s kostelními poklady, které tam zůstali i nabídl se Hynek Škoda z Valdeka, že něco z nich odveze ke schování na hrad Klapý.

Vratislavský rukopis Starých letopisů českých, z konce 15.století uvádí:
„139a/ Na sv. Jiljí (1. září) bratr Žižka v městečku Libochovicích, půl míle od Házmburku, dal upálit kněze. Byli spáleni kněz Pavel řečený Rybka, kněz Jíra řečený Tibist, kněz Tobiáš řečený Vlček, z Litoměřic a kněz Václav řečený Passer, kaplan z Vraního. Ale kněz Jindřich, ten byl zabit za blízkou vsí. Tak dal spálit ty lotry mnichy i kněze, ty násilníky, kteří se dopouštěli násilí na dívkách i ženách.”

Podle nejnovějších studií se však letopisec dopustil omylu. Tato událost se vztahuje k datu 23.dubna roku 1424, když Jan Žižka táhl k Lounům a Žatci a odtud dál do Plzeňska, až ke Klatovům. Městečko nechal vypálit a tehdy vzaly za své i tvrz, kostel a fara. Na náměstí, v místech nynější Statue, byli upáleni dva oltářníci (altaristae) pražského metropolitního chrámu (nostrae ecclesiae) Pavel Rybka a Václav Passer, uváděni jsou jako oltářníci pražského kostela a jako mučedníci (martyres), dva kněží z Litoměřic Jiří Tobiášek a Jan Vlček a dva šlechtici (viri nobiles) Jan ze Mšena a Hynek z Račinovsi. A stalo se to v den sv. Jiří. (die festo S. Georgii), kdy tehdy byla neděle velikonoční. Proto také v Libochovicích meškali cizí kněží. Zemané Jan ze Mšena u Budyně nad Ohří a Hynek z Račinovsi u Roudnice nad Labem, byli zajati na svých venkovských sídlech a dovedeni na smrt upálením do Libochovic. Posledním mrtvým byl místní kněz Jindřich, o kterém vypravuje starý letopisec, že byl sťat za vsí, za poplužním dvorem. (Pravděpodobně v Dubanech, nebo Křesíně.) Vilém Zajíc nechal po vypálení Libochovic postavit pod Házmburkem opevněné podhradí zvané Podhradín
Pohled  na  zříceniny  podhradního  městečka. , dnes Městečko. Snad to měla být náhražka Libochovic, protože za války by hrad bez zázemí tvořeném řemeslníky a zemědělci dlouho nevydržel. Městečko
Plán  podhradního  městečka  pod  Házmburkem  -  podle  paní  A.Rusó  1989 mělo rozlohu cca 2 hektary a bylo obehnáno hradební zdí místy až 7 metrů vysokou. Chráněno bylo třemi baštami. Býval zde kostel sv. Mikuláše patrona Házmburků, jehož část malby byla ještě vidět na omítce v roce 1820.

Po smrti Vilémově, ujal se panství jeho syn Zbyněk Zajíc z Házmburka, oblíbenec Jiřího z Poděbrad. Zem byla pustošena náboženskou válkou a Libochovice se těžko zdvihaly z popela. V roce 1429 se v okolní krajině shromažďovalo husitské vojsko pod vedením Prokopa Holého, které velice pustošilo krajinu.
K znovuvybudování město vděčí události z roku 1431, kdy Orebité v čele s Prokopem holým oblehli hrad Házmburk a zcela zničili a vypálili podhradní městečko, kde jak uvádí kroniky, „..až na 25 lidí všechny pobili...”. Zbyněk Zajíc tehdy rozhodl obnovit Libochovice na původním místě.
V kronice Bartoška z Drahonic se k tomuto roku uvádí:
„Téhož roku odtáhl zbytek sirotků krátce po vánocích na statky pana Zbyňka z Házmburka, tam na některé ze sirotků udeřili lidé řečeného pana Zbyňka v počtu asi čtyřiceti jezdců, sedm jich zabili a pětadvacet nebo přibližně tolik zajali, ale podle rozhodnutí pana Jana Zajíce z Budyně pustili na svobodu.“
Situace ač vážná, byla panem Zbyňkem Zajícem dobře zvládnuta, protože zejména na sněmu konaném v únoru v Kutné Hoře, a pak v Praze, se horečně jednalo o cestě husitů na koncil v Basileji. Dočasný klid v zemi byl rušen jen některými spory pánů, na příklad sporem Fridricha z Kolovrat s posádkou karlštejnskou, Zbyňka Zajíce z Hazmburka se sirotky, kteří opětovně vpadli počátkem roku 1432 na jeho panství do okolí Hazmburka.
V roce 1440 byla na Házmburk dopravena drahocenná bohoslužebná roucha.
Husitskými válkami silně poškozený hrad nechal sice Zbyněk Zajíc opravit, ale pro své sídlo si vybral tvrz v Libochovicích. Dosvědčuje tomu (F.Palacký - Archiv Český)
Jan ze Smiřic p.Oldřichovi píše o marném snažení svém k odložení hondy mezi pány ze Šternberka; též že ke schůzce na Zvíkově přijeti nemůže.
Na Toušeni, 1446, 8 Mart. (orig.)
Urozenému pánu, panu Oldřichowi z Rosenberka na Krumlowě seděním.
Služba má napřed Twojí milosti, urozený pane! Jakož mi Twoje milost píšeš o té honbě páně Zdeňkowě se panem Petrem, a že Twoje milost o nie nerád slyší, a abych se přičinil, aby byla odložena s prówoda: pane, netoliko o odložení, ale cožby na mně bylo, rádťbych tomu aby toho nebylo. Neb rač wěděti, že nynie teď nedáwno byl sem u pana Zbyňka w Libochowicích, kdežto také pan Petr Holický i jiných drahně byli sú. A tu já se panem Zbyňkem mluwili smy ku panu Petrowi, chtiece rádi na to zwěsti, aby ta jich honba byla do Prahy odložena; a to proto, žebychom pak byli wa dwa se panem Zbyňkem i s jinými jich dobrými přátely tu w Praze přičinili se s pilností, aby oni jsúc uwedeni w dobrú wuoli, i nechali té honby a raději se s námi swým služebnikóm podíwali, ačby se i to zdálo. A o to sme i pana Hanuše z Kolowrat obsielali, tak jakož sú se swolili na jeho dwuor do Berúna, aby jim to odložil do Prahy, wypisujíce jemu dobře široce, kterak to tu w Praze jemu i jim slušnějic i poctiwějic bude. Odepsal nám pan Hanuš, že to nemuož býti. I již já pane newiem té cesty, kterúžbych se mohl platně k tomu přičiniti, aby se to rozjíti mohlo anebo dále odloženo bylo; neb sem již měl o tom welikú pilnost, a nemohl sem w tom prospěti. Také mi Twoje milost píšeš, kterak pan Plawecký také i pan Aleš mají býti na Zwiekowě w neděli Reminiscere, abych tu k Twojí milosti také přijel. Pane, netoliko k Twé prosbě, ale i k rozkázaní bylbych rád i tu i jinde, byť bylo mnohem dále, by mi byl Twoje milost dal wěděti zázejie: ale žeť mám nynie některé wěci před sebú, zwláště jakož postúpiti jeho zbožie, jakožto Boleslawě a Túšeně, a tam jej wyprawiti na Bielkuow, aby swú wěc opatřil. I wěřím Twojí milosti, že mi za zlé nebudete mieti, žeť tam bezelsti k tomu býti nemohu. A pro hospodina, milý pane, když se tu shledáte, rač se w tom tak mieti, zdaby někaký počátek w řeči mohl býti k dobrému obecnému.
Dat.Tussen, fer.III ante Gregorii.

Jan ze Smiřic
dopis Jana ze Smiřic z 8.března roku 1446.
Hrad Házmburk sloužil za husitských válek jako klenotnice a to nejen pro královské poklady. Zbyněk Zajíc vrátil opatu Strahovskému v roce 1448 tři perlové humeraly, ornát s perlami, albu s perlovými rukávy, štolu, kaplu, dvě dalmatiky s obrazy vpředu i vzadu perlovými. Svědkové byli Jindřich Berka z Dubé, Jindřich z Duban, Vilím ze Lstiboře a jiní. (B. Paprocký – Diadochos o stavu rytířském str. 221-231).

zpět        vpřed