Opuštěný Házmburk byl ponechán svému osudu. Nějaký čas byl oživován pouze kastelánem a alchymisty, později jen kavkami, sýčky a poštolkami. Konečné dílo zkázy dokonala příroda. Pod rozvalinami hradu na úpatí se během století rozvinul klidný život. Malé chaloupky a několik rolnických statků se tulilo k vrchu jako pod ochrannou peruť - bujné rostlinstvo, z něhož vynikaly: mochyně, divizna brunátná, kavyl, tařice skalní, pochybek severní; kartouzek, silenka, karlina, pcháč a jiné, tvořilo malebnou obrubu vrchu.
V době třicetileté války byl Hrad obýván švédským vojskem, které dokonalo dílo zkázy.

Postupem času dochází k lidovému přejmenování hradu na Házmburk - až Hanžburek.
To zkomolené jméno je jasným dokladem, jak si prostí lidé módní i opravdové německé názvy vždycky přetvářeli po svém a tak ho také nazýval Karel Hynek Mácha, když se na něj díval z okna svého litoměřického bytu. Pro něho to byl dokonce náš svatý Hanžburek! Proč ale byl pro Máchu svatý?
Snad proto, že kopec, zasazený do dalekého obzoru působil na citlivého básníka posvátnou vznešeností, jakou asi pociťovali naši dávní pohanští předkové, když na takových kopcích obětovali svým bohům. Naši méně dávní předkové, nikoli jako jedinci, nýbrž jako lid, v 19. století na takových kopcích vyslovovali své požadavky národní, sociální i politické. Potvrzují to Říp, Kunětická hora, Blaník, Hostýn, Třemšín, ale Házmburk nikdy. Možná pro ten svůj původně německý název, ale spíš z důvodu úplně prostého - větší množství lidu by se tam nevešlo. On totiž hrad Házmburk byl značně rozlehlý, na délku 220 metrů, a jeho pozůstatky se nijak nescvrkly.

Díky národnímu obrození začal stoupat i zájem o zříceninu Hazmburku. Na počátku 19.století vznikají první romantické kresby hradu a v knihách se objevují první zmínky o původních majitelích hradu.
V roce 1840 – 1872 vychází Archiv Český
Úvodní  list  Archivu  Českého  od  F.Palackého  z  roku  1842 sepsaný F.Palackým, v roce 1848 - 1872 vychází Dějiny národu Českého
Úvodní  list  knihy  Dějiny  národu  Českého  od  F.Palackého  z  roku  1893 od téhož autora, v obou spisech můžeme čerpat z obšírnějšího materiálu.
15. srpna roku 1861 se odbýval na Házmburku meeting (shromáždění) za účasti asi 6000 lidí; poněvadž však žádného programu nebylo, nedošlo k žádné rezoluci. Akce se více podobala velikému výletu, z něhož lid se ubíral nespokojen domů. Němečtí novináři použili té příležitosti k směšnému vtipkování.
Vstup do Černé věže při její patě byl prolámán v roce 1863.
10. července roku 1870 ukončil se školní rok výletem mládeže na hrad, kterého se zúčastnila mládež školy libochovické, klapské, slatinské a radovesické. Počasí bylo příjemné a účast ze strany rodičů hojná, asi 6000 lidí. Každá škola měla svůj prapor a svou hudbu. Okolo 3. hodiny odpoledne sešli se děti na úpatí vrchu, odkud pak pozvolna v několika odděleních kráčely nahoru, na vrcholu se rozložily tak, že každá škola tvořila tábor. Zábava byla nenucená, veselá, zpívalo se a hrály různé hry.

V roce 1874 vychází základ všech pozdějších pojednáních o Hazmburku a Libochovicích – Děje města Libochovic nad Ohří
Úvodní  list  knihy  Děje  města  Libochovic  nad  Ohří  od  A.Kaubka  z  roku  1874 od A.Kaubka.
5. července roku 1875 večer plápolal na vrcholu zříceniny velkolepý slavnostní oheň na památku 400 let upálení Mistra Jana Husa.
V roce 1878 vychází kniha nejen o Libochovicích – Dějepisný místopis města Libochovic nad Ohří
Úvodní  list  knihy  Dějepisný  místopis  města  Libochovic  nad  Ohří  od  J.Čapka  z  roku  1878 od J.Čapka.
Roku 1883 je vydána dosud nepřekonaná encyklopedie všech hradů – Hrady,zámky a tvrze Království českého
Úvodní  motiv  Klapého  z  knihy  Hrady, zámky  a  tvrze  království  Českého  od  A.Sedláčka  z  roku  1883 od A.Sedláčka.
A vše shrnuje v roce 1898 Soupis památek historických a uměleckých v království Českém
Úvodní  list  knihy  Soupis  památek  historických  a  uměleckých  v  království  Českém  z  roku  1898 - Archaeologická komisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění - Politický okres Roudnický

Nebývalý zájem o zříceninu Hazmburku zvýšila i událost v roce 1898: (K.Křenek)
„Však sotva po válečných vřavách nastalo trochu klidného života, ozvala se zase příroda s rušivou svou silou.
Četné prameny vod, které zde kdysi vyvolaly život, staly se pojednou prameny zkázy. Mohutné čedičové sutiny na úbočí Házmburka zachycovaly v deštivém roce mnoho vody, ta vnikala těmi sutinami až k mastnému jílu, kterým je vrch obložen, ten se vodou rozbředil a utvořil klouzačku na ploše nakloněné, po které celé nad ní ležící balasty čediče a náplavu začaly sjížděti.“
Byla to Klapská katastrofa roku 1898, při které uvedeno do pohybu 49.350 čtverečných metrů půdy a zničeno na Veliký pátek dne 8. dubna 32 stavení, stromy smeteny a půda rozvlněna. Co platny byly štoly, šachty a jímky inženýry sestrojené a vládou subvencované; co platné byly výpočty odborníků, týkající se "momentů setrvačnosti" a "koeficientů tření" při těchto tektonických zjevech Vrstvy pohnuly se znova a puzeny elementární silou, jdoucí do milionů centů, smetly veškerá ta ochranná opatření. Živlové nenávidí dílo rukou lidských a vypovídají mu od věku boj! Rušivé síly se na dva roky odmlčely. Roku 1900 12. dubna zase na Veliký pátek zničeno bylo novým sesouváním vrstev, odpoutanou silou přírodní, 52 domů. Přešly katastrofy, po bouřných dobách zase klid. Však na dlouho-li? Vždyť v přírodě je věčný boj, a nevypoví-li ho živlové, vypoví ho člověk člověku!

zpět        vpřed