Zájem o zříceninu pokračuje i na počátku 20.století, i když v prvopočátku pouze romantický.
V roce 1930 se z cimbuří Bílé věže odtrhlo asi 20 pískovcových kvádrů, které spadly, roztříštily se a natrhlo se zdivo strmou puklinou.

V roce 1935 se rozpadla část zdiva hradu poblíž hranolové věže a Černá věž byla poškozena bleskem. Sanační práce pokračovaly i v dalších letech. V roce 1938 bylo rozhodnuto o zpřístupnění hranolové věže a o jejím vystrojení jako rozhledny. Vstupní otvor při patě věže byl vylámán a osazen do nově vyzděného zdiva až v roce 1938. Práce však byly realizovány až v létě r. 1939 stavitelem Fr. Fořtem z Budyně. Dřevěné schodiště v hranolové věži sloužilo až do konce 40. let. O jeho opravě se jednalo v letech 1947 a 1948, ale Okresní úřad v Roudnici neměl dostatek finančních prostředků.
V té době vznikl u paty Černé věže strážní domek.
Zájem o zříceninu projevila i okupační německá vojska během II.světové války. Na Bílé věži byla zřízena protiletecká pozorovatelna.
V poválečném období byla v r. 1949 instalována na věž kostela veliká hvězda osázená žárovkami. V noci svítila do okolí. Občas se pokračovalo ve výsadbě stromků na svahu hradního kopce (borovice, modříny, duby, jasany, javory) zvl., nad starou višňovkou.
Po válce byla na vrchu Klapý zřízena přírodní rezervace se stepní květenou, ale postupným zalesněním severní části kopce a pravidelným spásání travnatého porostu na jižní části byla ta v padesátých letech zrušena.
K pokračující zkáze zříceniny hradu pomáhal lom v jižní části kopce, těžba kamene na svahu pod hradem byla zakázána v roce 1954, ale provozována ilegálně až do roku 1956.
Postupem let zájem o zříceninu ochladl a možná by si jí lidí nemuseli všímat ani dál, kdyby tu nezasáhlo samo nebe.
V roce 1975 poslalo na Házmburk blesk, který narušil jednu z věží, která stejně jako celý byvší hrad byla postavena z nevodivého čediče. Na první pohled něco proti zákonům fyziky. Ukázalo se však, že pokud jde o přírodní zákony, je všechno v pořádku, zato bylo ve věži objeveno porušené bleskosvodem vedení, končící nikoli v zemi, nýbrž ve zdivu věže. To vysvětlilo i důkladně pocuchanou věž
Pohled  na  díru  vytvořenou  bleskem  v  roce  1975 . Brzy nato následovaly dva náhodné, avšak smrtelné úrazy, takže přístup na Házmburk byl uzavřen a začalo se uvažovat o opravě nebo úpravě zříceniny.
Deset let se však nedělo nic. O záchraně zříceniny se pouze uvažovalo a to jen výhledově. Kdyby .....
V roce 1985 přišel na zámek v Libochovicích jako ředitel doktor Pešek, rodák z kraje. Ten si na stav Hazmburku postěžoval v místním tisku, a tím překvapivě zahájil novou éru zájmu o Házmburk. začalo to v Ústí nad Labem na střední chemické průmyslovce.

Osm studentů pod vedením kamarádů Mrazíka a Pekaře na článek zareagovalo nabídkou brigádnické spolupráce. Nabídnuté studentské ruce byly právě potřebné pro výkopové práce, a přesto, že to byla dřina, při níž dlaně ohlazovaly topůrka těžkých krumpáčů, a ty naopak rozdíraly ruce do puchýřů a do krve, ústecká parta vydržela. A nejen vydržela, vzrostla za prvních pět let o čtyřnásobek a pomocné práce na Hazmburku si úplně přivlastnila. Nebyla to jen práce s krumpáčem a lopatou, ale celková průběžná údržba, strážní služba, průvodcovská služba, pomoc při archeologických průzkumech, a poněvadž se ústečtí chemici hlásili i k aktivním ochráncům přírody, přibrali si i botanický a zoologický průzkum. Také si na Házmburku opravili strážní domek, na němž jejich přítomnost ohlašovala vlajka.
V roce 1987 se k nim přidala parta nadšenců z Českého svazu ochránců přírody z Libochovic, trampská osada Bílý zajíc. Spolu s hradní družinou, jak si ústečáci říkali, jich bylo na hradě 70. Velmi dobrá spolupráce byla též s tehdejším kastelánem hradu panem Tymočem, který všem pomáhal a byl jakýmsi "otcem" všech.
Spolu s archeology tyto party prováděli první čištění studní, první výkopové práce v městečku a rozšířili a zpevnili přístupovou cestu na hrad tak, aby později mohl být na vrchol kopce dovážen materiál na opravu zříceniny.
Děti z Bílého zajíce pravidelně čistily zalesněné stráně od spadaných větví a odpadků od nezodpovědných návštěvníků hradu.

Nikdo již nespočítá ty tisíce hodin, které obě party doslova odmakaly na záchranu hradu. Na to se dnes již zapomnělo .... Stejně jako kdysi pro Máchu, nebyl Házmburk pouhý čedičový kopec, nýbrž "jejich svatý Hanžburek!"

zpět        vpřed