Do konce spodního ordoviku pokračuje oteplování klimatu. Ve svrchním ordoviku se však podnebí celkově ochlazuje a v polárních oblastech Gondwany dochází ke vzniku rozsáhlého zalednění. Hladina světového oceánu se zvedá až do svrchního ordoviku, kdy kulminuje. Celkově je o několik set metrů vyšší než je hladina dnešní. Značné části tehdejších kontinentů jsou zality mělkým epikontinentálním mořem. Na konci ordoviku dochází k významnému poklesu hladiny světového oceánu.
Pozice hlavních kontinentálních bloků byly v ordoviku podobné jako v kambriu. Gondwana se rozkládala převážně na jižní polokouli a během celého staršího paleozoika vykonávala složité rotační pohyby. Baltika se začala rychle přibližovat k Laurentii a tím docházelo k uzavírání oceánu Japetus. Laurentie se nacházela v rovníkové oblasti a přibližoval se k ní také Sibiřský kontinent. Ze severního okraje Gondwany se začínají během ordoviku oddělovat dílčí, tzv. perigondwanské mikrokontinenty a pohybují se na sever, směrem k Baltice a Laurentii. Jako první se odděluje mikrokontinent Avalonie. Za část východní Avalonie je dnes v Evropě považována většina Anglie, londýnsko-brabantský a rýnský masiv a brunovistulikum. V dnešní Severní Americe je za fragment západní Avalonie považováno Nové Skotsko. Mezi Avalonií a Baltikou se uzavíralo Tornquistovo moře a mezi Gondwanou a Avalonií byl Rheický oceán. Tornquistovo moře i Rheický oceán představují dílčí součásti oceánu Paleotethys.
Také v ordoviku byl život soustředěn hlavně na vodu. Objevily se nové druhy živočichů : jablovci, pravé lilijice, masožraví ramenonožci a nové druhy trilobitů. Ohromný pokrok učinily rostliny. Díky ustupujícímu moři se některé druhy uchytily na souši.
Po celý ordovik byla oblast Libochovicka zalita mělkým mořem.
Doba trvání ordoviku se odhaduje na 67 miliónů let.
       

zpět        vpřed