Jan Zbyněk Zajíc píše v roce 1599 císaři Rudolfovi II. stížnost na svého souseda Jiřího Popela z Lobkovic.

(Kaubek - Děje města Libochovic)

"Vznáším, kterak urozený pan Jiří z Lobkovic, někdy nejvyšší hofmistr království českého, dal jest rybník na gruntech libochovických o nově udělati, pod nímž ves má Žabovřesky leží, a když byl napuštěn, voda z něho pod zem se táhla a lidem mým v té vsi Žabovřeštích na stavení, sklepích, štěpnicích, lukách, zahradách velikou škodu činila a u silnice blízko té vsi velikej kus břehu nad Vohří podmokaje, dolův se svezl, tak že k napravení toho veliký náklad učiniti se musí, aby lidé přes svět pracující, tudy bezpečně a volně jedti mohli. Ač jest se pak na onen čas týž pan Jiří z Lobkovic v to uvoloval, nechavší toho rybníka pustého ležeti, poddaným mým tu škodu nahraditi a ten nedostatek při silnici napraviti, však dříve, nežli jest to k svému vyřízení přišlo, týž pan Jiří z Lobkovic v ten pád přišel, skrze kterýž statek libochovický Vaší císařské milosti do rukou se dostal.
Potom pak ihned nepominul jsem toho dále při Vaší císařské milosti, aby to mohlo k vynahražení svému přijíti, ve vší poddanosti vyhledávati. Ale za příčinou jinších zaneprázdnění a Vaší císařské milosti odjezd pro tyto nebezpečné časy tím se prodlelo až posavad. Mezi tím pak lidé poddaní moji dosti začasté na mne nabíhali a nabíhati nepřestávají, mně s pláčem a velikou prosbou za to žádajíce, abych sek tomu přičinil a jim v tom nápomocen byl, aby jim ty škody jich mohly vynahraženy býti.
Nyní pak opět jinej rybník pode vsí Klapím, kterýž týž pan Jiří z Lobkovic dělati započal, jest dodělán a vodou naplněn, z kteréhož voda nejprve na rybník u Slatiny udělanej padá, odtud pak do toho pustého rybníku, a když nětco málo na témž pustém rybníce se drží a struha se přeplní, tehdy jako i prve poddaným nejen veliká se škoda děje na stavení i jiných věcech, jakž výš dotčeno. Jakož pak nyní ve sklepích, chlévích, stodolách hned od Hromnic plno vody mají. A když se k ouředníku panství libochovického o to dopisují, jakž pak k němu o touž věc již nejedno psaní jest učiněno, tehdy žádné nápravy, jak já, tak ani poddaní moji dostati nemůžeme.
I poněvadž pak týž rybník pode vsí Klapým tak vysoce leží a na velikém nebezpečenství jest, takže kdyby málo, buď náhlému rozjikem aneb jinou deštivou aneb případní vodou k přeplnění přišel, hráz se strhnouc, znamenitých škod by nadělala , neb jindy voda spádu od téhož rybníku nemá, než do druhého rybníku u Slatiny a ten by hořejšího na sobě zdržeti nemohl, aby jeden druhému povolil, že by odtud přímo k Radovesicům, ke vsi Vaší císařské milosti k panství libochovickému náležité a odtud ke vsi mé Žabovřeskům voda dole spád jměla a potom k Budyni, strach aby vesnice, mosty, mlejny, též i předměstí Budyňské zůstali mohlo, ano na lidech a hovadech nemalá a nenabytá škoda státi se mohla, jakož pak jminulého roku po dvakrát s dosti velikou těžkostí, aby týž rybník k stržení nepřišel, jest obráněn .
Vaší císařskou milost se vší ponížeností prosím, že mně v té příčině milostivě opatřiti a poněvadž táž věc odkladu trpěti nemůže, neprodleně jisté osoby k tomu za komisaře, kteříž by to vše, jež sobě tuto i na místě poddaných svých za stížnost pokládám, spatřili a Vaší císařské milosti zas v té věci relaci učinili, naříditi ráčíte, tak aby ten nedostatek časně mohl k napravení přiveden býti a takového nebezpečenství zvlášť časův nastávajících teď na jaře, když se sněhové z hor hejbati budou, aby se nebylo potřebí se obávati.
S tím se Vaší císařské milosti v milostivé a brzké jak sebe, tak i poddaných mých v té věci opatření poručeně prosím.

Datum Supplikací ve čtvrtek po neděli Reminiscere léta 1599, Vaší císařské milosti věrně poddaný Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburku, na Budyni a Mšeně, vl.r."