Popis kostela
Kostel narození sv. Jana Křtitele sestává z různě starých částí. Nejstarší je zřejmě presbytář asi ze 14.století, s Anno domini MCCCCXCIII . XXVI Aprilis
Reverendissimus in Christo Pater et Dominus D. Benedictus
Dei Gratia episcopus Caminensis et Baro
de Waldstein chorum istum et altaria de novo consecravit et ecclesiam reconciliavit. Ad instantiam generosi et magnifici Domini D. Joannis Leporis cognominati de Hasnburg et Cost etc. consanguinei sui. Item hoc altare consecratum
est in honorem sancti Joannis Baptistar.

latinským nápisem o vysvěcení v roce 1493.
Při opravě kostela byl na klenbě presbytáře nalezen český nápis:
"Léta Panie 1598 tento chrám Boží wimalowan gest nakladem Silvestra Egidia z Katerziny Wawrowi ze wsy Sedlce" (P. Sylvestr byl farářem v Klapém).
Další nápis na klenbě sděluje, že:
"Leta Panie 1601 wimalowan gest nakladem Silvestra Egidia ze Strakonicz".
Loď je o něco mladší, plochostropá, s kruchtou na 2 vysokých sloupech. Nejmladší je přední část kostela, postavená v roce 1709, s věží, dostavěnou v roce 1840. Kostel byl nově opraven a znovu vysvěcen v roce 1992.
Budova samotná je gotická, orientovaná, skládá se ze západní věže, obdélníkové lodi a z kněžiště zakončeného do tří stran nepravidelného pětihranu. Kněžiště je opřeno čtyřmi opěráky, z nichž jihovýchodní je zdoben hrubě tesanou mužskou hlavou s kníry. Na jižní podélné straně je portál 14.století, lomený v ostrém úhlu a na ostění mělce profilovaný oblouky a žlábky.
Uvnitř má obdélníková loď, která je 12.70 m dlouhá a 10.30 m široká, holé stěny a plochý strop. Vítězný oblouk, při malé výšce poměrně značně rozpjatý (5.40 m) je lomen v tupém úhlu a profilován širokou přední ploškou, dvěma velkými, postranními žlábky a úzkými, krajními pásky. Kněžiště, které je 7.50 m dlouhé a 6.75 m široké, má hladké stěny, do jejichž poloviční výšky zasahují klenbová žebra hruškovitého průseku, která tato sedí na kuželovitých konsolách ovinutých třemi vodorovnými oblouny. Jediné křížové pole a závěr klenby utvořený ze tří stran nepravidelného pětihranu mají hladké, kulaté svorníky.
Ve výklenku je gotický sanktuář 1.70 m vysoký a 0.75 m široký, s pravoúhlým, z opuky tesaným rámem, jehož spodek tvoří velkou obrácenou lilii. Postranice jsou profilovány oblounem ovinutým listím a šikmou posázenou z každé strany třemi lupeny. Vršek vybíhá v trojhranný štítek se čtyřmi stylizovanými lupeny a velkým středním květem. Vedle něho je do zdi zapuštěna reliéfní deska s poloviční postavou Spasitele, jemuž prýští z bokové rány krev zachycovaná do kalicha. Sanktuární mřížka z křižovaných pasů je ozdobena malými růžicemi.

V zařízení kostela býval krásný gotický skládací oltář s dřevěnými sochami Panny Marie, sv. Kateřiny a sv. Barbory. (Krásným způsobem jej Popis gotického oltáře Arnoštem Kaubkem z roku 1878.

Když tak jsme o rodu paní Anny řečené z Libochovic jinak ze Slavětína přemýšleli, navštívili jsme starobylý kostel v Klepých (nyní Klapým), aby jsme tam se snad nalezající památky prohlédli.
Vstoupili jsme do kostela dveřmi ze sakristie, které za velkým oltářem se nalezají. Jak se dveře tyto otevřely, stáli jsme před starobylým skládacím obrazem, za velkém oltáři zrovna proti dveřím rozloženým, kterýžto obraz jsme hned za votivní obraz nadřečené rodiny ze Slavětína poznali.
Obraz tento pozůstává ze třech dílů, totiž ze širšího prostředku, který obsahuje 3 postavy polovypuklé na gruntě dole modrém, nahoře bohatě pozlaceném, pak ze dvou křídel, na kterých se nalezají postavy jen malované.
Na řečeném prostředku oltáře stojí opět v prostředku soška matky Boží, na heraldické pravé straně sv. Barbora s věcí, v levo nějaká svatá s knihou, snad sv. Kateřina.
Na pravém křídle malovány jsou podobizny čtyr mužských svatých se září okolo hlav, a sice nahoře v levo (heraldicky vpravo) nějaký císař s říšskou korunou, jablkem a žezlem, bez pochybnosti svatý císař Jindřich.
Vedle císaře svatého nahoře vpravo, blíže k prostředku, nějaký svatý, který drží v pravé ruce černou hůl, v levé pak ruce knihu šat má světský červený, plášť bílý.
Dole v levo nějaký svatý, sice bez čepice, má ale biskupskou hůl v ruce, šat tmavočervený, okolo krku ale světle červený.
Vpravo dole jest viděti biskupa se zelenou čepici a pluvialem, držící v ruce kostel. Domníváme se, že to má znamenati sv. Vojtěcha (Adalbert, Albert, Albrecht.)
Na levém křídle nahoře v levo (heraldicky vpravo) sv. Petr a vpravo sv. Pavel.
Před sv. Petrem klečí mužská trochu menší postava v černém světském obleku s růžencem v ruce, a u nohou této postavy viděti jest štít se znakem, obsahujícím lišku, která nese v tlamě husu za krk na zadek položenou.
Dole v levo jest vymalována svatá s korunou rozprostovlasatělá, u nohou její nějaká potvora (tehdy snad sv. Markéta) vpravo svatá, která drží na rukouch dvě malé figury neb dítky. Dítě vpravo jest nahé (Ježíš pravou rukou žehnající), dítě v levo jest nějaká panna, bez pochybnosti sv. p. Marie. Znamená tehdy podobizna s dvěma figurami svatou Annu.
Jest to tehdy obraz shromážděných svatých patronů rodiny pánů ze Slavětína: sv. Jindřich, sv. Vojtěch, sv. Petr, sv. Kateřina, sv. Markéta, sv. Anna a t. d.
Postava v černém světském obleku, klečící před svatým Petrem, jest vyobrazení Petra ze Slavětína, manžela Alžběty, tenkráte, když obraz zhotoven byl, již zesnulého, a znak u nohou Petra ze Slavětína jest znak rodiny pánů ze Slavětína.

popsal Arnošt Kaubek).
Dnes je umístěn v muzeu v Litoměřicích, stejně jako gotická socha sv. Jana Křtitele. V dnešním zařízení kostela je novější rokokový oltář z r. 1761 se soškami národních světců sv. Ludmily a sv. Václava, který zhotovil za 70 zlatých slánský sochař Arnošt Linka.
V podlaze kostela je několik silně ošlapaných kamenných náhrobníků. Velký náhrobník před oltářem je zcela otřelý. Patřil nepochybně Zajícům z Hazmburka. Na jiném se dá rozluštit, že patří Anně Vartenbergské. Další jsou znakové (s dvojími jeleními parohy , se 2 kolečky, s beránkem Dubanských z Duban, s liščími ocasy, s postavou držící růženec a s nápisem "Jan Pachacz Szwihowecz z Szwihowa", s liškou nesoucí za krk husu).
Zvony byly původně zavěšeny na dřevěné zvonici, která stávala při kostele.. Byla zbořena po dostavění věže kostela v r. 1840 a zvony přemístěny.
Nejstarší velký zvon z roku 1408, o výšce 1.20 m a průměru 1.22 m, ulitý Janem Kantaristou je opředen Zápis v kronice klapské fary o nalezeném zvonu:
„Tento zvon měl býti nalezený v zříceninách u kostela v městečku pod hradem. Vepř totiž jeden z tam pasoucího se stáda měl jej vyrýti, o čemž pastevec, té události pozorný, hned zprávu dal. Zvon pak vyzdvižen ze země, zavěšen byl na zvonici."
pověstmi o jeho náhodném nalezení díky zatoulané svini.

Na plášti je reliéf sv. Mikuláše a v horním kruhu latinský nápis:
in nomine domini nostri * ihezu * cristi * ad * honorem * sume * trinitati * et * individue * unitati * anno * domini * millesimo * quadringentesimo octavo * *

česky:
" Ve jménu Pána našeho Ježíše Krista a ke cti nejsvětější a nerozdílné Trojice. Tento zvon ulit jest v sobotu před Máří Magdalenou léta Páně tisícího čtyrstého osmého.."
v dolním kruhu pak:
hec campana * est * facta * sabato * aute * marie magdalene ** en * ego * campana nuquam * pronuccio * vana * ioannes * cantarista * fecit - **
česky:
"Hle já zvon nikdy nepronáším věci marné. Jan Kantarista mne učinil."

Prostřední zvon z roku 1599, o výšce 1.04 m a průměru 1.00 m, ulitý Brikcím z Cimperka má ucha s pletenou ozdobou, kolem koruny řada reliéfů s výjevy z pohádky o ztraceném synu, pod tím visuté akanty. Na plášti z jedné strany český nápis:
"Kristus zemřel za hříchy naše. Stal z mrtvých pro ospravedlnění naše"
v jednoduchém rámu s andělskými hlavičkami.
Z druhé strany reliéf Ukřižovaného s Matkou a se sv. Janem, dole mezi otisky obou stran zvonařovy medaile (hlava i znak) a český nápis:

SLOWVTNY BRYKCY ZWONARZ Z CYN BERKV W NOWEM MIESTIE PRAZSKEM ZWON TENTO VDIELAL LETA 1599.

Tyto zvony byly zachráněny před rekvizicí pro armádní účely za 1. světové války. Zrekvírován byl nejmenší zvon z roku 1747, (někde se uvádí datum 1840), který měl německý nápis o zhotovení Valentinem Lissiakem z Prahy. V roce 1918 byl za něj na věž pověšen zvon železný.
Kostel byl nově opraven a znovu vysvěcen v roce 1992.
Opravený hodinový stroj byl spuštěn 9. června roku 2000, zrestaurované věžní hodiny se všemi systémy byly předány 24. června 2000.
Na trám nad hodinovým strojem byla osazena mosazná cedulka s nápisem:
VĚŽNÍ HODINY ZRESTAUROVALI AK. SOCHAŘI PETR A MELANIE SKÁLOVI ZE SADSKÉ ČERVEN 2000.

Fara v dnešní podobě pochází z 80. let 19.století. Má plasticky zdobenou novorenesanční fasádu velké patrové budovy, ke které patří rovněž velký hospodářský dvůr. Farní budova má hluboké velké sklepy, stropy ploché, omítané.
Místnosti jsou bez památkového mobiliáře. V budově jsou pouze 1 kachlová špatně sestavená kamna. Jinak je budova opuštěná, středně zdevastovaná.
Budovy stojí v bezprostřední blízkosti čela sesuvů, avšak sesuvnými pohyby poškozeny nebyly.
Zahrada fary je silně zarostlá a neudržovaná, na vysoké terase ohrazené kamennou ohradní zdi. Vstup na terasu je schodištěm sestaveným z čedičových sloupů pocházejících z hradního kopce.
Rovněž kostel je oddělen od silnice zárubní zdí z čedičových kamenů, která obsahuje malé schůdky z čedičových sloupů zavalené sutí.

zpět        vpřed