Zápis na smlauwu Wildšteinskau se strany jednoty Strakonické učiněný.

(F.Palacký - Archiv Český)

(Z rkp. Šternb. p. 151 - 63.) Na hradě Wildšteině, 1450, 11 Jun.

We jméno wšemohúcieho boha milého šťastně, amen. My Oldřich a Jindřich syn jeho z Rosenberka, Jan a Oldřich ze Hradce, Wáclaw z Michalowic, Hynek Krušina ze Šwamberka, Wilém mladší z Risenberka, Děpolt z Risenberka, Jinřich z Kolowrat, Jan z Lobkowic, i jiní páni, rytieři, panoše, zemané a města jednoty našie, wyznáwáme tiemto listem zjewně předewšemi lidmi, že sme učinili swolenie a konečnú smlúwu o záštie, nechuť a nesnáze, kteréž sú byly anebo wznikly, i přitom o jiné kusy a artikule tuto dole wypsané, s urozenými pány, panem Jiříkem z Kunstatu a z Poděbrad, p. Alšem ze Šternberka, p. Zdeňkem ze Šternberka, najwyšším purkrabí Pražským, p. Jindřichem ze Stráže, p. Petrem ze Šternberka, p. Jindřichem z Michalowic, p. Janem Zajímačem z Kunstatu, p. Wilémem z Ilburka, se p. Janem z Rúsinowa, Čáslawského, p, Janem z Súnic Kúřimského, p. Zdeňkem z Postupic Chrudimskéko krajów hauptmany, s p. Mikulášem z Lipy a na Lipnici, se p. Soběslawem z Miletínka, Janem Malowcem z Pacowa a z Borotína, Janem z Kostelce a z Leštna, Janem Pardusem z Wratkowa a Wáclawem Cardú z Petrowic, i s jinými pány, rytieři, panošemi, zemany i městy jednoty jich, i s jich wšemi jednotníky, služebníky a poddanými, takowýmto obyčejem, že sme wydali mezi sebú za ubrmany a za smluwce urozené pány p. Jindřicha z Rosenberka a p. Wiléma mladšieho z Risenberka a z Rabie s strany swé, a s strany druhé wydáni jsú tito urození páni, p. Zdeněk ze Šternberka, najwyšší purkrabie Pražský, a p. Zdeněk z Postupic, Chrudimského kraje hauptman, k jednání a rozsúzení mocnému bez zbawenie těch wšech wěcí mezi námi a druhú stranú wzniklých a zašlých, o kteréž sme sobě prwé před prwními pány ubrmany w Pelhřimowě winu dáwali, i o kteréž sě nynie zašlé winiti budem. A jestližeby sě swrchupsaní páni ubrmané oč w těch wěcech dělili, snad smluwiti nemohúce, tehdy toho má urozený Pán, p. Zbyněk Zajiec z Hasenburka, mocný a najwyšší ubrman i rozdielce býti; a což on koliwěk mezi námi swrchupsanými stranami wypowie a rozkáže, buď o který koliwěk kus, na tom máme přestati a tak učiniti. A k jednání i konání těch wěcí, o něž sě winiti budeme, swolili sme sě k roku a k sjezdu do města Pelhřimowa konečně na den sw. panny Markrety, po dání listu tohoto nynie najprw příštie. Kteřížto swrchupsaní spolu ubrmané sami, nebulito sám najwyšší, o ty wšechny wěci mezi stranami tudiež w Pelhřimowě, nerozjieždějíc sě, konečnú smlúwu a wýpowěd we třech neděléch ote dne sw. panny Markrety pořád zběhlých počítajíc, mají učiniti beze wšech dalších odtahuow a prodléwánie. Pakliby swrchupsaný najwyšší ubrman nemohl těch wěcí mezi námi k konci a k smlúwě sám přiwesti, anebo žeby sě neuwázal: tehdy my čtyřie nadepsaní wydaní ubrmané máme, chceme i slibujeme pode cti a wěrú naší mezi nadepsanými stranami tu w Pelhřimowě w tom času wýše praweném, nerozjieždějte sě, konečný konec a smlúwu s pomocí boží a radú dobrých lidí nestranných, kteříž tu w Pelhřimowě budú, ježtobychme jich zespolka k radě žádali, wždy bez zbawenie učiniti. A jestližeby kterého z ubrmanów pán buoh w tom času dřiewe těch wěcí skonánie neuchowal, jehož pane bože ostřez: tehdy my strana toho umrlého muožeme a máme jiného ubrmana na miesto toho mrtwého wydati a postawiti, a ten týmž záwazkem má sě též zawázati, jakožto prwní, k dokonání těch wšech wěcí. Item toto jest wymluweno: jestližeby si kterého z nás ubrmanów která pře co dotýkala, ten sebe nemá sám súditi, než na miesto swé má jiného o tu swú při postawiti, cožby sě jeho samého dotýkalo; a když ta jeho pře konec wezme, tehdy k spolu swým ubrmanóm na miesto swé zasě wstup. A k tomu roku a sjezdu máme sě suobú stranú gleitowati obyčejem takowým, jakož sme sě teď poslední sjezd do Pelhřimowa byli gleitowali.
Dále sme sě swolili a ustanowili, aby smlúwy, zápisowé, totižto kompaktáta, list mierný i smlúwy Pelhřimowské zapečetěné, i jiní zápisowé mezi námi obapolné učinění, byli držáni a w swé moci zuostali. Pakliby kým držáni nebyli, aby na sněmu obecniem dolepsaném napraweni byli. O kterýto sněm obecní wšeho králowstwie Českého takto sme sě swolili a ustanowili, abychom na den sw. panny Kateřiny nynie najprw po dání listu tohoto příštie my wšichni nahořepsaní na sněmu w Praze sami osobně konečně byli, bez dalších odtahuow a prodléwání, i jiné pány, rytieře, zemany, panoše a města k tomu, aby na ten sněm přijeli, wésti a zuobsélati; a ten sněm máme po městech a panstwích našich my nahoře psaní kázati oznámiti a prowolati ihned po tom rozjezdu z Pelhřimowa, aby to wšichni wědúce, toho sněmu pro obecné dobré neobmeškáwali. Jestli pak žebych já swrchupsaný Oldřich z Rožmberka pro kterú příčinu bezelstnú na tom sněmu sám osobně býti nemohl, ale já Jindřich z Rozmberka nadepsaný s plnú mocí od pána otce swého nadepsaného na ten sněm do Prahy přijeti mám; a nemohlliby také kto jiný z nás nadepsaných beze lsti na tom sněmu často psaném býti, ten má od sebe k tomu sněmu do Prahy s plnú swú mocí dobrého člowěka urozeného, list jemu wěřicí pod swú pečetí dada, poslati, a což se tu na tom sněmu zjedná, w tom zuostati. K kterémužto sněmu do Prahy ktožby gleitu žádal, má jemu dán býti bezpečný gleit, přijeti i odjeti týmž během, jakož jest dán do Pelhřimowa býwal.
Item jakož jest některá róznice mezi námi a druhú stranú o markrabí Fridricha staršího Mišenského byla, takto jsme zuostali : že my téhož markrabí Mišenského w toto příměřie wdolepsané podlé sebe, ani w tyto smlúwy nepřijimáme, a proti nadepsané straně my jemu nemáme ničímž pomáhati w tomto příměří, ani naše jednota swými lidmi, ani swým grošem.
Item toto také umluweno: ktožby komu z nás z čeho winu dáti chtěl, ten aby swé pře napíše, jemu do jeho domu pod swú pečetí, a pod druhú pečetí dobrého urozeného člowěka tak zapečetěné konečně we třech neděléch pořád zběhlých, od nynějšieho ochtábu Těla božieho počítajíc, poslal, a na ty pře odpory učině ten, komuž se wina dáwá, pře i odpory aby s sebú do Pelhřimowa k tomu roku před swrchu psané pány ubrmany přinesl a položil, aneb s plnú mocí je poslal i položil miěsto sebe.
A kdožby z jednoty našie w tomto listu smluwném nebyl ze jména napsán, a pečet jeho při tom listu hlawním nebyla: ten každý swuoj list přiznawací pod swú početí, podlé formy čtyř pánów ubrmanów swrchupsaných wydané, mají učiniti, a w moc pana Zdeňka ze Šternberka neb úředníka jeho na Konopišti položiti w třech neděléch, od nynějšieho ochtábu Těla božieho počítajíc. Pakliby ktokoli z jednoty našie přiznati sě, tak jakož swrchupsáno stojí, nedbal, w tom swé wuole chtě požíwati: tomu my jeho swéwolnosti nemáme zjewně ani tajně pomáhati, nébrž ani jeho kterak zastáwati, ale takowého neb takowých máme se zbawiti a odřezati.
Item co se wězňów dotýče suobú stranú zjímaných, ti aby wšichni rok až do S. Jiřie po dání listu tohoto měli. Pakliby kteří seděli, buďte wyrukowáni, tak jakož se prwé wyrukowali; a což jest nynie w těchto odpowědech zjímaných wězňów, i ti aby w podobný základ dáni byli, a sedláci w pět kop gr. nebo níže. A dále což se holduow a šacunków newzatých dotýče, též aby ti také bráni až do S. Jiřie nebyli.
A již na tyto na wšecky kusy a umluwy nahoře psané, my wšichni dřiewe psaní, s našimi se wšemi jednotníky, kteříž se k tomu obyčejem swrchupsaným přiznají, i s našimi služebníky i lidmi poddanými, wstúpili sme, a mocí listu tohoto wstupujem, w prawé a nepřerušitedlné křesťanské přiměřie, až do dne S. Jiřie po dání listu tohoto najprw příštieho, i ten den celý na S. Jiřie až do západu slunce během swým přirozeným, s swrchupsanými pány, jich jednotníky, kteříž se k tomu během nahoře wypsaným přiznají, i s jich se wšemi služebníky a lidmi poddanými, tak, že w pondělí na S. Wíta najprw příštieho, když slunce zajde, hned s dolepsanými zámky a s zbožími k nim příslušejícím máme w příměří nadepsané proti sobě suobú stranú wstúpiti, s Prahú a s hradem Pražským, Poděbrady, Konopištěm, s panem Jindřichem Strážským a jeho zámky, s panem Jindřichem z Michalowic a jeho zámky w Boleslawště i s služebníky, s Hrádkem Křiwoklátem, Týřowem, Bečowem, klášterem S. Prokopa, s hrady Ratajemi, páně Zdeňkowými Kostkowými zámky, kteréž w Kúřimště má, s páně Hertwikowými a páně Mikulášowými Trčkowými zámky, i s Polnú, a se wšemi jednotníky a pomocníky krajów Kúřimského a Čáslawského; také s hradem Borotínem a Pacowem, se panem Jindřichem z Lipého, panem Wilémem z Ilburka, s panem Zajiecem Budyňským, s Leštnem, s pánem Wáclawem Cardú (s panem Janem Pardusem) se panem Petrem a panem Wáclawem Zmrzlíky ze Swejšína i s jich mateří, s Žatcem, Lúny, Slaným, Perúnem, Klatowy, Pieskem; Wodňany. Také se wšemi páně z Rosenberka zámky, s panem Hynkem Krušinú ze Šwamberka, i s jeho zámky, s panem Wáclawem z Michalowic a s Jindřichowým Hradcem a s Karlšteinem, s hradem Rabie, (Kolínem nad Labem), s páně Jindřichowými Kolowratowými zámky, Libšteinem, Buštěwsí i s jinými jeho posádkami, s Nikolajem a Glauchowským i s jich zámky; s Hasenšteinem, Kadani, Peršteinem, s Nowým Plzněm, a Českými Budějowici a s Týnem nad Wltawú, a s zbožími k swrchupsaným zámkóm příslušejícími; a ty wšecky, což jest s strany a jednoty našie, my nahořepsaní máme nemeškajíc obeslati, aby spolu w příměřie na čas swrchupsaný konečně wstúpili. Item což se dotýče pana Jana z Peršteina, pana Smila Bietowského, pana Zdeňka Sádeckého, pana Procka z. Kunstatu, Třebowé, Litic, Bozkowíc, Bielkowa, pana Mrzáka z Miletínka s Kunětíckú Horú i s jinými jeho zámky a služebníky, s Hradcem nad Labem, Swojší, Jaroměří, Dworem, Skálami i se wšemi jednotníky krajów Chrudimského a Hradeckého, také s Litomyšlem i s Brandeisem, a z druhé strany, což se dotýká pana Jana a pana Oldřicha ze Hradce, pana Wáclawa Hechta z Rosic, pána Ozora a pána Jana Koldy s jich zámky, ti wšichni mají spolu w příměřie křesťanské w tu středu po S. Wítu najprw příštiem, když slunce za horu zajde, konečně a bez fortele wstúpili; a ty wšecky, což jest jich z strany a jednoty našie, my nahoře psaní máme bez wšeho meškánie obeslati, aby jináč nečinili. Item wymieněno jest, což se dotýče Glauchowského a hradu Peršteina, chceli w tomto příměřie a w smluwách s hradem Peršteinem zuostati, to buď při něm; pakliby zuostati nechtě1, tehdy Mikuláš z Lobkowic nemá jeho samého ani čeledi jeho ižádným zjewným ani tajným ferdrunkem, konečně ižádnú špíží ani kterú potřebú jemu ku pomoci, wozbami, nošením z města Kadaně, z předměstie, z městeček ani ze zboží swých ferdrowati, ani dopustiti kupowati, anižto jeho, chtělliby s kým proti nadepsané straně swú wuoli wésti ke škodě, w nižádné mieře nikdiež přechowáwati, ani stawuow dopustiti na swých zbožích jmiewati. A pakliby to bylo shledáno neb optáno neboli seznáno těma dwěma na to wydanýma, anebo dobrými lidmi bylo před nimi seznáno, ježtoby ta dwa toho pochwálila, že jemu od Mikuláše z Lobkowic swrchupsaného takowí nadepsaní fedrunci viněni byliby: tehdy proto my se máme Mikuláše z Lobkowic nadepsaného konečně zbawiti a odřezati, a jemu ničímž proti straně nadepsané slibujem nepomáhati. Kteréžto příměřie swrchupsané a wšechny kusy i každý zwláště w tomto listu swrchu i dole wypsané, i wýpowěd a rozkázanie swrchupsaných pánów ubrmanów, máme i slibujem pod najwyšším základem cti a wiery našie ztracení wěrně a křesťansky jako dobří lidé upřiěmně beze wšeho přerušenie i beze wšech zlých lstí skutečně zdržeti a w celosti doplna zachowati. Toto jest také přitom znamenitě wymluweno: jestližeby kto, ufaje tomu příměřie, lúpil a kradl na silnicech neb kdežkoliwěk, neboli pálil denně nebo nočně, a s jistinú duowodnú byl zastižen neb popaden kdežkoliwěk, buď číž buď, tomu se má státi práwo, jakož na zloděje neb na žháře slušie, a to nemá tomuto příměřie škodno ani záwadno býti. A my Oldřich a Jindřich syn jeho z Rožmberka, Jan a Oldřich ze Hradce ae. jistci a rukojmě swrchupsaní, wšichni jednostajně pod základem desieti tisíc kop gr. dobrých střiebrných rázu Pražského slibujem, jestližebychom my nadepsaní nebo naši jednotníci aneb služebníci a lidé poddaní čehožkoli w tomto listu popsaného, buito smlúwy, příměřie, aneb wýpowědi ubrmanské nedržal aneb nedržali, tak žeby pro takowé nezdrženie na nás swrchupsané čtyřie ubrmanowé swrchupsaní základ seznali jednosworně, neb najwyšší pan ubrman swrchupsaný seznalby, ačby se oni čtyřie o to smluwiti jednostajně nemohli: tehdy my swrchupsaní jistci i rukojmě základ tak seznaný deset tisíc kop gr.. dobrých střiebrných rázu swrchupsaného máme a slibujem dáti, splnili, a zaplatiti nadepsaným pánóm wěřitelóm našim hotowými penězy, neb zlatými dobrými uherskými, we dwú měsíci po ubrmanském seznání pořád zběhlých, bez pomčenie a odtahowanie dalšieho. A jestližebychom tak toho neučinili a peněz základu sprawedliwě propadeného a seznaného na rok již. jmenowaný nezaplatili wěřitelóm našim nahoře psaným: tehdy hned máme a slibujem nazajtřie po napomenutí, kteřížbychomkoli napomenuti byli od wěřitelów našich swrchupsaných, aneb od jednoho z nich, listem, ustně nebo poslem, každý z nás sám osobně, jeden druhého nečekaje, ani se druhým wymlúwaje, s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma wjeti a w obyčejné leženie země této České wlehnúti do Prahy neb do Hradce nad Labem, z těch měst do jednoho, w duom ctného hospodáře nám od swrchupsaných našich wěřitelów ukázaného, a tu prawé a obyčejné země České leženie plniti máme, z něho žádným obyčejem newynikajíc; aneb každý z nás miesto sebe bude moci w to leženie panoši řádu rytieřského poslati, též s jedniem pacholkem a se dwěma koňoma. A kdyžby čtrnácte dní od napomenutie minulo pořád počítajíc, ležme my neb neležme, a peněz ještě základních sprawedliwě propadených a seznaných nesplnili wěřitelóm našim častopsaným: tehdy jim tiemto listem dáwáme plnú moc a celé práwo, aby ty jisté peníeze tak propadené na naši wšech škodu společní a nerozdielnú wzali w křesťanech nebo w židech. A z toho leženie na nižádné práwo nemáme wyjiežditi, ani kterak wyniknúti, dokudžbychom wšech tich peněz swrchupsaných úplně a docela swrchupsaným wěřitelóm našim nesplnili i se wšemi škodami, kteréžbykoli swrchupsaní naši wěřitelé skrze to neplněnie naše wzali, ježtoby je dobrým swědomím, bez přísah a wěrowánie, pokázati mohli. Umřelliby kto z nás swrchupsaných jistcuow a rukojmí w tomto času, jehož pane bože rae ust¸ieci, tehdy my ţiwi zuostalí slibujem k sobě jiného w týž slib přistawiti miesto toho umrlého, tak dobrého a mowitého, w jednom měsíci pořád zběhlém, i list tento také w táž zase slowa obnowiti, kolikrátby toho bylo potřebie, pod pokutú leženie swrchupsaného. A ktožbykoli tento list mil s dobrú wuolí wěřitelów našich swrchupsaných, aneb s wětší stranú z nich, ten má i mieti bude tuž moc i plné práwo k tomu ke wšemu, což tento list swědčí, jakožto oni sami wěřitelé naši swrchupsaní. A jestližeby nám pro naše neplněnie swrchupsaní naši wěřitelé láli neb přimlúwali, nemáme jim w tom odmlúwati, než wšudy znáti, že oni jsú prawi a my proti nim koiwi. Toho na pewnost i na potwrzenie a na zdrženie, my wšichni nahořepsaní jistci i rukojmě pečeti swé wlastnie s naším wědomím i přiznáním dali sme přiwěsiti k tomuto listu dobrowolně.
Jenž jest dán a psán na hradě Wildšteině, we čtwrtek před swatým Wítem, aneb na ochtáb těla Božieho, let božích etc. padesátého.




Nahoru