Zápis velikého sněmu svatohavelského v Praze ze dne 1.listopadu roku 1423, jímžto předešlý (neznámý) sněm Kolínský se potvrzuje, mocní správcové země České z obou stran se ustanovují ae. (mezi účastníky).

(F.Palacký - Archiv Český)

(W Praze, 1423, 1 Nov. (Z rkp. privil. města Pražského.))

We jméno božie, amen. My Konrad boží milostí arcibiskup kostela Pražského a papežské stolice legat, Jan starší z Michalowic, Čeněk z Wartenberka jinak z Weselé, Aleš z Dubé seděním na Úšči, Jindřich Berka z Dubé seděním na Húsce, Albrecht z Dubé seděním na Kostomlatech, Smil ze Šternberka seděním na Zaječicích, Aleš ze Šternberka seděním na Týřowě, Jan Puška z Kunstatu seděním na Kostomlatech, Jan z Opočna, Hašek z Walšteina, Puota z Častolowic, Mikuláš z Hasenburka seděním na Budyni, Hynek Krušina z Šwamberka; Hynek z Kolšteina jinak z Walšteina, Fridrich z Kolowrat, Hynek Krušina z Lichtenburka, Jan mladší z Michalowic, Heřman z Lanšteina jinak z Borotína, Hanuš z Koldic seděním na Krupce, Zdeněk Medek z Waldeka seděním na Týnci, Wáclaw, Markwart, Petr a Beneš bratřie ze Zwieřetic, Wok z Walšteina řečený Woksa, Plichta z Žirotína, oc. purkmistři, konšelé a obce měst Pražských, Diwiš z Miletínka, Wilém z Postupic seděním na Hrádku, Bohuněk z Hořovic seděním na Rabšteině, Jan ze Smiřic, Zdeněk z Drščky, Hlas z Kamenice, Duc z Wařin purkrabie na Nečtinách, Petr z Chrastu ae. i jiní páni, rytieři, panoše, města i obce země České, na obecném sněmu města Pražského we jméno božie sebraní, wyznáwáme tiemto listem wšem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie: že znamenawše mnohé rozličně weliké nesnáze, búře, záhuby, pálenie, násilé, bezprawie i jiné rozličné neřády králowstwí Českému škodliwé i ohyzdné, a w něm zwyklé pro neswornost wuole a rozumu ku pravdám božským w zemi našie z dáwna ohlášeným, žádajíce wší naší pilností, z přirozené našie powinnosti, ty neřády w řád, búře w poklid a swornost uwesti, a tady obecně dobré téhož králowstwie naprawiti a upewniti, učiniwše a swolawše sněm obecný České země wšichni wespolek a za jeden člowěk w městě hlawniem Pražském swrchupsaném, tak že po mnohých sněmiech častokrát námi dřiewe držaných w konečný mír a w upokojenie sworné a w jednotu wšie swornosti, jiežby tato země bohdá newinně zhyzděná a neprawě narčená, od takowých neřádných powěstí, ohyzd a narčenie najpoctiwějie mohla očištěna a wywedena býti, chtiece uhoditi, a dalších záhub a škodliwosti sě nedopúštěti, w takowúto smlúwu a jednotu wnikli sme a wstúpili, i mocí tohoto listu wnikujíce i wstupujíce:
Najprwé: umluv sněmu w Kolíně námi společně před tiemto sněmem Pražským učiněného potwrzujíce, slyšenie řádné, poctiwé, swobodné a bezpečné bezewšeho utištěnie, na ty kusy prawd božiech, těm kteříž sú sě o ně z nás zasadili á toho slyšenie z dáwna žádali, pod jistými gleity wedle zápisuow gleitowních mezi námi učiněných, kteříž jim od nás pánuów druhé strany mají zjednáni býti, před sě abychom wedli a jeho neopúštěli; tak aby to slyšenie řádné a poctiwé, bezpečné a neutištěné w Brně městě markrabstwie Morawského na Nowé léto nynie nejprwé přištie anebo o středopostí tehdy příštieho, z těch dwú rokú jmenovaných na jednom, má držáno i přijato i jednáno býti, měsiec napřed těch dwú roków jmenowaných, anebo mezi těmi dwěma rokoma na určený den nám čtyři neděle napřed wěděti dadúc, listy gleitownie swrchupsané w táž slowa neb w týž rozum, jakož jest wydáno na rathauze města Pražského welikého, položiece, pány, Praženy, rytieře, panoše, města, mistry a kněze, k tomu slyšení s jinými osobami jich, vydané w Kolíně na Labi, w moc a obranu naši wěrnú my Jan starší z Michalowic, Čeněk z Wartenberka, Aleš z Šternberka, Mikuláš z Hasenburka seděním na Kosti, Fridrich z Kolowrat, s jinými pány k nám příchylnými, máme a slibujeme přijeti a je swými žiwoty do Brna města swrchupsaného, i zasě na též miesto do Kolína nad Labem, dokonaj sě to slyšenie anebo nedokonaj w Brně uložené, kdyžbykoli toho na nás požádali, wěrně prowoditi wedle listów gleitowních. Na kterémžto slyšení ty prawdy swaté mezi námi ohlášené aby mohly býti swobodně wyznány a písmem swatým stálejším dolíčeny a dokázány, páni obojie strany. k těm prawdám swatým příchylní i jim odporní, přijmúce sobě z měst, rytieřúw i panoší, každá strana zwláště kohož ráčí, a to toliko z našich zemí České a Morawské, máme a mají býti a přiseděti, a dúwodów stálejšieho písma swatého kteráž strana powede, máme a mají pochwáliti jednostejně podlé swého řádu, a na tom má přestati, a s obú stranú máme k  tomu přistúpiti, to držeti, twrditi a wedle pochwálenie hájiti i brániti. A kdyžby to slyšenie tak prowedeno bylo, jakož swrchupsáno stojí: tehdy o jiné swětské wěci ktožbykoliwěk z České i Morawské zemí které osobě z nás anebo my komu z druhé strany winu kterú dali, toho pány, rytieři i z měst z našie strany i z druhé strany k tomu přijatými společně mají mocni býti, jakož swrchupsáno stojí, a na nich s obú stranú má přestati. A jestližeby kterých wěcí tu w Brně nedokonali: tehdy tíž páni, rytieři, panoše i z měst obú dwú stranú mají moc rok na jiné miesto, kamžby sě jim zapodobné zdálo, odložiti, smluwiece sě jednostajně.
Item: že sme společně wywolili sobě a wywolujem moci této našie umluwy, urozené pány strany jedné: Jana staršieho z Michalowic, Čeňka z Wartenberka, Oldřicha z Rosenberka, Alše ze Šternberka, Hynka řečeného Hlawáč z Lipého, Fridricha z Kolowrat; a strany druhé: Haška z Walšteina, Heřmana z Borotína, Hynka z Kolšteina, Hynka Krušinu z Lichtenburka, Diwiše Bořka z Miletínka a Jana ze Smiřic, za mocné spráwce a hauptmany země této wšie České; jim plnú moc a práwo dávajíce, tu zemi i nás wšech sprawowati, zřiediti a wšecky wěci jednati, cožby bylo k upokojení a w řád uwedení nám této zemi potřebného a užitečného. Kterýchžto zpráwcí i hauptmanów máme i slibujem poslušni býti, a k nim wěrné zřenie mieti, cožby sě upokojenie této země a dobrého obecnieho dotýkalo; a zwláště w tom, kdyžbychom s obú stranú od nich společně, anebo ode dwú, neboli od wiece z nich ku pomoci a k obraně země našie, ktožbykoliwěk ji hubiti, neřády wésti a w ní búřiti chtěl, byli obesláni, našimi náklady wlastními wěrně a statečně sami osobně se wší swú mocí pomáhati máme a na ty zhúbce wzhóru býti, kamžby nám od zpráwcí a hauptmanów swrchupsaných bylo přikázáno. A tiem každý z nás jest zawázán a powinen; lečby která hodná příčina w tom překážela, kterážby od těch zpráwcí anebo od jednoho z nich přijata byla: ale wždy moc naše; kteráž móž od nás jmiena býti, aby wyslána a wyprawena byla podlé každého z nás jměnie, a wedle těch zpráwcí i hauptmanów rozkázanie a uloženie.
Item také znamenitě jest swoleno i uloženo, jestližeby kto nechtěl k této umluwě našie proti zhúbciem země této přistúpiti a neřádów pomoci stawowati, ten anebo ti má anebo mají k tomu připuzeni býti, a jej nebo je za naše nepřátely mieti, a podlé rozkázanie zpráwcí swrchupsaných k tomu je připrawiti. Také jestližeby která zbožie na těch, kteřížby s námi w těchto umluwách býti nechtěli a na zhúbce zemské pomáhati odpierali, anebo na kterých jiných našich nepřieteléch dobyta byla, ta na obecné dobré mají obrácena býti, podlé rozkázanie spráwcí a hauptmanów swrchupsaných.
Dále jest také swoleno a ustanoweno, jestližeby neuchowal pán buoh koho z těch zpráwcí nebo hauptmanów dřiewe jmenowaných, anebo žeby některý z nich swé sě obci nelíbil : tehdy ta obec, z kteréž jest spráwce nebo hauptman wolen, móže a bude moci na jeho miesto jiného téhož řádu postawiti.
Item jest znamenitě wymieněno, aby všecka zbožie pánów, rytieřów, panoší a měst, wynímajíce měšťany wyšlé, wlastnie a dědičná, w těch wálkách s obú stranú dobytá a odjatá, w těchto umluwách we dwú nedělí od dánie tohoto listu úmluwného bez dalšieho pomčenie byla postúpena a k wěrné ruce člowěka hodného té strany, o něhožby sě smluwili, anebo pod wyručením hodným a podobným těch zámków wedle zápisuow mezi stranami o ty zámky a zbožie učiněných. Pakliby který ústrk mezi nimi byl, to mají mezi nimi hauptmané a zpráwce ohledati, a na jich wyrčení s obú stranú mají přestati, a twrzí i zámków wypálených i zbořených s obú stranú w těch umluwách neoprawujíce, a zdělaných po wyjití těch umluw i w tom času a nastupování nerušiece. Paklibychom w příměří mezi námi uloženém u konečnú smlúwu newstúpili a konečně sě neumluwili: tehdy na Dušky po Wšech Swatých před wyjitím příměřie ti zámkowé i ta jistá zbožie wlastnie a dědičná zasě těm, ktožby kterých w této mieře před těmito našimi umluwami w držení byl anebo byli, mají s obú stranů tak, jakož swrchupsáno stojí, bez odpornosti wšelikteraké a bezelsti zasě postúpena býti, wedle wyručenie a slibów i zápisów mezi námi dále učiněných.
Item jest znamenitě wymieněno a s obú stranú swoleno, jestližeby kteří ústrkowé mezi námi anebo mezi kterými z nás wznikli o která zbožie kněžská anebo králowstwie, u to na spráwciech mají jednostejně přestati; a na čemžby těmi jednostajně anebo wětší stranú zuostaweni byli, tomu obwyknúti mají bezewšie odpornosti.
Item jestližeby kto z nás sě na která zbožie anebo zápisy, kněžská, mnichowská anebo králowstwie dědičně nebo dožiwotně táhl kterými listy majestátowými krále Wáclawa slawné paměti anebo listy arcibiskupa, biskupów, anebo jiných prelátów, konventów, kapitol, klášterów a kostelów w zemi našie za času krále Wáclawa paměti slawné swrchupsaného řádně wyšlými a obdrženými, toho tiež, zpráwce swrchupsaní mají mocni býti; a kteréžby listy při moci zóstawili aneb nezóstawili, proti tomu ižádný odpierati nemá.
Item jest také s obú stranú swoleno, že wězňowé s obú stranú mají rok mieti, a bezewšeho upomínánie i šacowánie w pokoji státi do wyjití přiměřie mezi námi s obú stranú uloženého. Pakliby kto swým wězňóm swěřiti nechtěl, ten je na hodné rukojmě dáti má do času swrchupsaného wedle rozkázanie dwú hauptmanú a obú stranú w tom kraji přísedících.
Item jestližeby kto z nás w těch umluwách anebo pro tu umluwu kde jat byl, o toho zproštěnie společně a wěrně waší i naší pilností státi máme, kudybychom je z té wazby wyswoboditi a zprostiti mohli.
Item jestližeby w těch umluwách našich který hrad, twrz nebo město komu z nás nebo z našich ztečen, aneb kterakkoliwěk úkladně dobyt, anebo obehnán byl: tehdy ihned bez meškánie wšichni společně zhóru býti máme, sobě stále a wěrně pomáhati proti takowým úkladóm, jeden druhého nečekaje, kdyžby to nás došlo a o to byli obesláni. A zwláště byloliby které potřebie městu Pražskému hlawniemu proti kterým jich ukladačóm, a jimi byli obesláni a požádáni, tehdy wšeho nechajíce jim ku pomoci se wší naší mocí hotowi býti máme bezewšeho prodléwanie i omluw wšelikterakých, aby to město hlawnie w celosti a w swé moci bylo zachowáno a při swém řádu zuostaweno.
Item aby tato země pro rozličnost mincí před chwilí zniklých dále zahubena a zklamána nebyla, svolili sme a mocí tohoto listu zápisného swolujme společně jednostajně, chtiece, aby pro obecné dobré a zasě opravenie i zwelebenie této země České, groš a peniez jednostajný Horský rázu Pražského, dobrý střiebrný a za sprawedlivý shledaný, s řádnú přísadú diela nynějšieho, i kterýž před časy za slawné paměti krále Wáclawa i po jeho smrti sprawedliwý a střiebrný dělán jest a obecně brán. A aby od každého za wšelikterakú kúpi bez odpornosti po wšech trziech a obchodech byl brán jednostajně: my wšichni páni, rytieři, panoše i města napřed je sami od swých poddaných za úroky i za jiné poplatky berúce, k témuž je braní peněz tak připrawiti slibujem i po trziech hlasem biřicowým prowolati kážemy; takowý na to řád ustanowiece, aby po wšech městech a trziech někteří přísežní, na penězích a na groších sprawedlivých sě znajíce, wydáni byli pro lidi sprosté, ačby sě kto neznal, ale aby dojda k přísežným k tomu wydaným, a podlé jich rozeznánie a kázanie takowý groš a peniez bral bezewšie odpornosti; a ktožby toho učiniti nechtěl, aby k tomu byl připrawen pod některú hodnú pokutú w každém městě i městečku na to uloženú. A jestližeby kto bez řádné přísady měděné groše anebo penieze mezi dobré wmiesil bezelsti, takowému ti penězi mají přestřiháni býti ohledači a úředníky na to sazenými; pakli to z úmysla které penieze měděné nebo olowěné nebo které jiné, ježby w sobě žádné přísady neměli, wměšowalby mezi dobré a to naň hodným dówodem shledáno : nad takowým aby pomstěno bylo hodnú pomstú, jakožto na pokladače záleží. A jestližeby kto kde jinde w kterémkoliwěk miestě mimo Horu od staradáwna wysazenú groše nebo penieze kowal nebo dělal na škodu a na záhubu této země: proti takowému slibujeme wší naší mocí společně sě postawiti, k jeho hrdlu i statku hlediece, jakožto k falešníku peněz a škódci země této a obecného dobrého.
Item jest umluweno a svoleno, ktožbykoliwěk na nás wšecky, anebo na některého z nás, ježto w této smluwě zápisu s námi jest anebo potom bude, bezprawím nebo mocí kterakkoliwěk sahal: tehda my wšichni se wší naší mocí ihned, jeden druhého nečekaje, máme a slibujem našimi žiwoty a s našimi lidmi k obeslání hauptmanów dwú anebo wiec na takowé bezprawce sáhnúti a wzhóru býti bez meškánie.
Item také pro uwarowánie budúcie drahoty a zpuštěnie země našie chceme, aby wšecky silnice od staradáwna obyčejné z jiných zemí i w našie byly odewřeny a svobodny, tak aby kupci a obchodníci bez překazy wšelikteraké swé kúpě mohli jednati a wésti. Pakliby kto na swobodných silnicech lúpil a překážel, na takowého máme sobě pomoci a sáhnúti tak, jakož na zjewného lúpežníka a škódci této země záleží.
Také toto jest znamenitě přidáno, ustaweno i swoleno, že wšichni páni, rytieři, panoše i obce země České, kteříž w tomto listu nejsú jmenowáni a popsáni, a kteříž po této našie smlúwě k těmto našim umluwám a ku příměří a k nám budú chtieti přistupowati, ti wšichni we wšecky kusy w tomto listu hlawniem uložené a sepsané mají podniknúti a podstúpiti, listy swými s pečetmi wisutými ku potwrzení a ku pokutám sě w tomto listu uloženým zawázati, tak aby ti, ktož jsú w zemi we třech neděléch, a ktož jsú z země we třech měsieciech odedne prowolánie těchto umluw w Praze i po krajinách učiněného a ohlášeného počítajíc, konečně učiniti a přistúpiti mají. A těm my wšecko w tomto zápisu sepsané držeti máme, jakoby jména jich křestná w tomto listu byla úplně popsána a pečeti jich přiwěšeny byly.
Item také jest znamenitě wymieněno, jestližeby páni, rytieři, panoše, města a obce markrabstwie Morawského s obú stranú mezi sebú listy umluwnie w táž slowa učiníce k nám přistúpiti chtěli: tehdy my jim a oni nám máme sobě s obú stranů radni i pomocni býti. Slibujíce naší dobrú wěrú bezewšie zlé lsti společně a jednostajně wšichny kusy w této umluwě položené a sepsané i každý z nich wěrně wésti a držeti i skutečně zachowati úplně a docela. Paklibychom na čem přestúpili anebo nedrželi, anebo kto z nás přestúpil a nedržal, (jehož pane bože nedaj), u toho wedle nálezu zpráwcí a hauptmanuow swrchupsaných anebo wětšie strany obapolně oprawiti nechtěli anebo nechtěl, a to naň anebo na ně očitě hodným a řádným swědomím bylo dolíčeno a swětle dokázáno: tehdy každý z těch přestupujících a nedržících čest, wieru a práwo řádu swého bezewšeho naň wyznánie jest ztratil a propadl, a zboží takowých i statkowé jich jim odjati mají býti a na obecné dobré připadnúti, jakoby w zemských dskách bylo zapsáno, a k tomu z země České wěčně mají nebo má wypowěděti býti bezewšeho prodléwanie. A k tomu my, ktožbychom umluwu tuto swrchupsanú drželi, na takowé na nedržície máme a slibujem sobě wěrně a společně pomáhati a je k tomu připrawiti, kterýmižkoli obyčeji budeme moci. A tyto wšecky umluwy swrchupsané mezi námi učiněné mají mezi námi též trwati do Swatého Martina w rok, jakožto i příměřie, a nic déle.
Anno domini MoCCCC°XXIII°, in die Omnium Sanctorum.




Nahoru