Kunrat arcibiskup Pražský a bratří Jan i Jindřich ze Smiřic zapisují Hanušowi Rótowi z Dubúw dwúr swúj w Mířejowicích s příslušenstwím we 200 kop gr. na wyplacení zase.

(F.Palacký - Archiv Český)

(Na Raudnici, 11 Januar 1428, z rkg. archivu Raudnického.)

My Kunrat boží milostí Pražského kostela arcibiskup a papežské stolice legat, a my Jan a Jindřich bratřie z Smiřic, jimžto pro náramnost těžkých a ukrutných wálek w našie zemi wzniklých dóstojný w boze otec a kněz, kněz Kunrat arcibiskup oc. swrchupsaný poručil jest a owšem swěřil sebe s hradem Rúdnicí i se wším zbožím, což ho k tomu příslušie, aby naším držením a mocným wládaním i wšelikým naším pečowáním hrad ten Rúdnice se wším tiem při něm ostalým zbožím při kostelu a kapitule Pražských zachován byl, - wyznáwáme tiemto listem společně přede wšemi, ktož jej uzřie a čísti nebo čtúce slyšeti budú, že znamenawše wěrnú, pilnú a snažnú službu i práci slowútného panoše, Hynuše Róta z Dubuow, služebníka a úředníka našeho najwyššieho, kterúžto jsa naším přikázaním w úřadě a wládaní jemu ot nás poručeném, statečně, a wěrně i upřiemě ot mnohých let wedl a nesl jest, služby našie i úřadu jsa pilen, nechtice téj jeho tak wěrné a pilné služby bez hodné a owšem slušné otplaty pominúti, s dobrým naším rozmyslem a zdrawým mnohých dobrých lidí a přátel našich potazem, zawázali sme se a mocí tohoto listu owšem zawazujem témuž Hanušowi práwem a sprawedlivým dluhem w dwú stú kop grošów dobrých střiebrných rázu Pražského, w kterémžto dluhu a penězích zapsali sme a tiemto listem mocně zapisujem dwuor náš w Mířejewicích, s dědinami, s řekami, s luky, s úroky i se wšemi robotami k němu za starodáwna příslušnými a kdežkoli neb otkudžkoli wysazenými, zwlášče pak a zejmena tudiež w Mířejewicích, w Podhořanech, w Březie, u Wodochodech, w Nowéwsi, w Rowném a w Črnučku, a k tomu winnici naši w Podhořanech, s kopú a desieti groši úroka ročnieho na lidech našich, wejmeno na Hepkowi, na Martinovi, na Waňkowi a na Rybkowi, se wším a wšelikým práwem i s celým panstwím, nic owšem sobě tu nezuostawujíce, aby to swobodně mohl držeti a tiem jakžto swým wlastním wládnúti, i wšelikak, jakžby mu sě najlép zdálo, toho požíwati a k užitku swému přiwesti, chtělliby kdy komuž buď dáti, zastawiti, směniti, najieti i prodati w též a takowé práwo, jakož on ot nás tiemto listem k tomu má, bez našie i našich budúcích wšeliké odpory a překážky. S takowúto wšak umluwú a wýmienkú: jestližebychom my neboli naši potomní a budúcí kdyžkoliwěk tomu Hanušowi, neboli tomu ktožby jeho práwem w to zbožie wnikl, dwě stě kop grošuow swrchupsaných dali a zaplatili, tehdy má nám nebo našim potomním a budúcím dworu nadepsaného se wším tiem což k tomu příslušie a což wrchujmenowáno jest, i s celým panstwím zase w naši nebo našich potomních a budúcích moc i drženie postúpiti a s tiemto listem wrátiti, wýmluwy ani odpory neklada w tom nižádné. Ale že týž dwuor w Mířejewicích jest pustý a zbořený, a také bez wšelikého nábytku i bez semen Hanušowi již prawenému ot nás postúpen: protož my nebo naši potomní a budúcí nemáme jeho ani toho, ktožby jeho práwem w to wnikl, z ničehož napomínati ani k čemu nutiti, než dadúc jemu dvě stě kop grošuow, a wrátiec také, ačby co na stawenie téhož dworu naložil, w ten dwuor holý se wším swrchujmenowaným zbožím sě uwázati. A nadto nebo mimo to slibujem naší dobrú wěrú bez wšeliké zlé lsti již powěděnému Hanušowi neboli jeho práwem w to wniklému na tom nepřekážeti ani jemu kterýmkoli obyčejem sami skrze sě neb skrze kohožkoli buď jiného w to nesahati, do dwú stú kop swrchupsaných splněnie a zaplacenie konečného. A ktožkoli tento list mělby nebo mieti bude s častopsaného Hanuše dobrú a swobodně přiznalú wolí, ten má i mieti bude túž moc i též owšem práwo ke wšem wěcem w něm položeným a popsaným, jakžto won sám.
Na potwrzenie toho my Kunrat boží milostí arcibiskup Pražský ae, swrchupsaný pečet arcibiskupstwie našeho, a my Jan a Jindřich bratřie z Smiřic naše pečeti vlastnie jistým naším wědomím a s plným přiznáním dali sme přiwěsiti listu tomuto dobrowolně. A my také Jindřich Berka z Dubé, seděním na Húsce, Mikuláš Zajiec z Hasemburka, seděním na Budyni, Albrecht z Beškowic, Wáclaw z Mačowic, Jan z Račiněwsi, Jan z Říčan, seděním w Bechlíně a Beneš z Wrbna, běhu nadepsaného dobře jsúce swědomí, ku prosbě najdóst w boze otce a kněze, kněze Kunrata arcibiskupa oc. a ku prosbě urozených Jana a Jindřicha bratří z Smiřic, pečeti naše wlastnie wědomě dali sme i dobrowolně na swědomie přiwěsiti k témuž listu.
Jenž jest dán na Rúdnici, léta od naroz. syna božieho po tisíci po čtyrech stech osmmezcietmého léta, tu neděli po božiem křtění.




Nahoru